1125

Cevník, canna gigantea. SP. II. 100. Cf.
Dosna. — C. v mechanice, das Stockgetriebe.
Nz.

Cevníkovitý. C. rostliny, cannaceae. S.
N. V. 105.

Cevohybný. C. čiv. Čerm. Kal. has. V 48.

Cevola, y, f., arundinaria, das Strauch-
schilf, rostl. C. hrubosemenná, a. macro-
sperma. Rstp. 1753.

Cevotvorka, y, f., die Meerrohre. Šm.

Cevovitý, spulenartig a p. Athen. III. 135.

Cevový. C. vole, der Gefässkropf, sval,
-muskel, čivy, -nerven, buňky, -zellen, nádor,
Angiom. Nz. lk. Cevové či oběžní ústroje
isou doplňkem útrob. Stff. v Enc. paed. I.
207.

Cevstvo, a, n. = souhrn cev, cevy, das
Gefässystem. Stat. kn. 1876., Schd. II. 350.
C. krevné, das Blutgefässystem. Nz. lk.

Ceylanit, u, m. = pleonast, mineral. Vz
S. N.

Ceyp, a, m. C. z Peclinovce, dr. med.
1835.—1879. Vz Tf. H. 1. 3. vyd. 128., 195.,
Šb. H. 1. 2. vyd. 232., S. N. X. 122. — C.
z Pirnova. Vz Blk. Kfsk. 958.

1. Cez = přes. C. jedon deň. Kyt. 1876.
20. Svieťže môjmu frajerovi, keď pôjde cez
hradskú (silnici). Slav. II. 307. Keď som
šiel c. pole krásno; I šlo dievča c. horu,
c. horu zelenú. Sl. sp. 70, 163. Keď som
išol c. Mičínu. Koll. Zp. I. 129.

Cezan, u, m. = cedítko. Mor. Brt., Včr. —
C. = stav na potocích, po kterém voda do
podstavených nádob stéká. Mor. Tč.

Cezanec, nce, m., vz Máselnice.

Cezavka, y, f. = cedník, krajáč. Šm.

Cezeň = přeseň, přes něj, skrz něj. Slov.
Zboží (obilí) husté, žeby sa ani had c. ne-
preplazil. Zátur. — Dbš. Sl. pov. VII. 86.

Cezenec, nce, m., der Filtrirstein; cedidlo.
Šm.

Cezení, n., das Durseihen, die Filtrirung,
Filtration. Vz více v Kram. Slov.

Cezí = cizí. Abych já se dostal do cezího
kraje, do cezí dědiny. Sš. P. 460.

Cezovací, Seiger-. Šm.

Cezovač, e, m., der Seigerer.

Cezovati, seigern. Šm.

Cezoviště, ě, n., der Seigerherd. Šm.

Cezovna, y, f., die Seigerhüte. Šm.

Cezovní, Seiger-. Šm.

Cg. = centigram (skrácenina).

Ci- vyslovují na Ostravsku, ve Slezsku
až ku Příboru cy-: cygara, cygán. Tč.

Ci = ti, tobě. Slov.

-cí. V e 12. ř. tohoto článku přidej: picí
med, trinkbar. V., Kom. — Máme-li krátiti
kmenové samohlásky přídavných na -cí, od-
vozených od sloves? Ve psaní přídavných
jmen, odvozených od sloves příponou -cí,
jimiž označujeme, nač anebo k čemu co jest,
jest ve spisech, slovnících a mluvnicích če-
ských neshoda: jedni přidržují se pravidla,
že jest kmenovou samohlásku těchto pří-
davných jmen krátiti, jiní zase ponechávají
dlouhou kmenovou samohlásku. Abych se
dodělal platného a správného v té věci pra-
vidla, vypsal jsem ze slovníku Šumavského
všecka, tuším, přídavná na -cí, o nichž jest
řeč, a přirovnávaje je jedna ke druhým do-

pátral jsem se, jak doufám, jediné pravého
v té věci pravidla. Vypsal jsem ze slovníku
jmenovaného 236 přídavných jmen významu
svrchu naznačeného; z nich utvořeno jest
od sloves I. třídy 5 (bicí, mlecí, secí, šicí,
třecí nebo třicí); od sloves třídy III. 2. odd.
4 (bojací, držací, ležací, viděcí); od sloves

IV. tř. 21 (babicí, barvicí, bránicí, budicí,
cítěcí a cíticí, čisticí, dlažicí, dělicí, hájicí,
(haněcí), hasicí, hnojicí, hodicí, hojicí, krá-
šlicí, kroužicí, modlicí, mořicí, smažecí, vě-
řicí, vláčicí); od sloves V. tř. 1. odd. 100,
2. odd. 19 (doháněcí, házecí, nabíjecí, na-
máčecí, napájecí, narážecí, naváděcí, od-
váděcí, pobíjecí, pouštěcí, překážecí, při-
vaděcí, propouštěcí, rozpouštěcí, sazecí, štře-
lecí, uváděcí, vybízecí, zavěšací); od sloves
téže třídy 3. odd. 17 (česací, klapací, kou-
sací, křesací, pisací, plivací, posypací, po-
zvací, řezací, smazací, strouhací a struhací,
střihací, šoupací, třepací, vazací, vydlabací,
ždimací); od sloves téže tř. 4. odd. 1 (prací)
a 5. odd. 5 (hrací, kajicí, lací a lajecí, vě-
jecí, vlajecí a vlajicí); od sloves VI. tř. 52;
od bezesponového (bezpříznakého) „dáti" 4
(dodací, nadací, oddací, udací) a od nepra-
videlného „spáti": spací, uspací. Mimo to
nalezl jsem 3 podobná adjektiva, jež nejsou
od sloves utvořena, totiž: kuřací, zpodo-
bací a žabací (= Frosch-), jež dle analogie
svrchu vytčených přídavných zdají se mi
býti utvořena od substantiv: kuřák, z-po-
doba a žába. Patrno, že těmito přídavnými
nejbohatší jest třída V.; nejdůležitější pro
věc, o niž jde, jsou ta, jež náležejí do 1. a
2. odd. této třídy. Má-li se učiniti zadosť
dosavadnímu pravidlu o krácení přídavných
na -cí, snadno stane se tak u těch přídav-
ných, jež odvozena jsou od infinitivu s krát-
kou samohláskou kmenovou; takových in-
finitivů je, hledíc ku přídavným od nich
odvozeným, v 1. odd. V., tř. 28 (adjektiva
ta jsou: běhací, bodací, čekací, dělací, chut-
nací, jednací, leptací, odevzdací, padací, po-
lykací, porovnací, povolací, praskací, pro-
volací, rovnací, trhací, trvací, vychovací,
vykonací, vytrhací, vrtací, zachovací, za-
mykací, zapadací, zaznamenací, zdvihací).
Ostatní odvozena jsou od sloves, jež vyka-
zují v infinitivě dlouhou samohlásku kme-
novou. Z nich píše Šumavský s a 8 (naba-
dací, nakladací, porovnavací, přiznavací,
prodavací, vykladací, vyrovnavací, vzděla-
vací) ; s ě 5 (obselací i obsílací, poselací i
posílací, přesevací i přesívací, prohledací i
prohlídací, požerací); s ě 13 (naběrací i na-
bírací, natěrací, posměvací i posmívací, pro-
běrací i probírací, rozběrací, spělací i spílací,
svěrací i svírací, uběrací, utěrací, vyvěrací i
vyvírací, zapěrací i zapírací, zavěrací i za-
vírací, zpěvací); s i 5 (divací, ponimací (ale:
jímací), připinací, střikací i stříkací, ušti-
pací); s y 6 (dymací, nadymací, přebyvací,
promyvací, vyryvací, zatykací); s ů 2 (na-
duvací, zuvací). Všech jest 39; z nich 13
dle slovníku lze psáti s dlouhou i s krátkou
kmenovou samohláskou. Přídavných s dlou-
hou kmenovou samohláskou je v odd. 1. tř.

V. v celku 33. Z nich mají á 4 (dopomá-
hací, okopávací, pořádacá, šťárací); í 24