Předchozí (1139)  Strana:1140  Další (1141) |
|
|||
1140
|
|||
|
|||
Cmourka, y, f. = cmour. U Litovle. Kčr.
Cmrkati = srkati. Slov. Ssk.
Cmrňa, ě, f. = korálka, Schnapps, m.
Mor. Rk. Cmrnda, y, m. a f. = kdo pořád něco
přelévá, se cmrndá. Us. Kč. CMt. = císařská milosť. Arch. IV. 414.
Cmudnúť, ul, utí, brenzeln. Slov. Loos.
Cmudný, nach Brand riechend, brenzlich.
Slov. Ssk., Loos. Cmuchati = mnoho kouřiti. Val. Vck.
Cmúkat = cmúlať.
Cmula, y, f. = nadávka ženským. Slov.
Mt. S. I. 116. Cf. Cmulo. Cmulák, a, m. = chlapec, ktorý rád cicá,
cucá, cmoká, cmúlá; i ten, ktorý mnoho fajčí. Slov. Rr. Sb. Cmúlati = cmokati, cicati; mnoho kou-
řiti (fajčiti). Slov. Rr. Sb. Cmúliti = cmúlati. Ssk.
Cmulo, a, m. = nadávka mužským. Cf.
Cmula. Slov. Dbš. Obyč. 44., Sb. sl. ps. I. 116. Cmúlok, lku, m. = cumel. Slov. Ssk.,
Loos. Cmuloš, e, m. = kdo má cumel. Slov.
Ssk. Cmumla, y, f. = pečivo z uvařených bram-
borů, krupice, česneku a petržele; tato smí- šenina dá se na pekač a poleje se máslem. U Jižné. Vrů. Cmunt, a, m., mlýn u Milevska.
Cmúr, u, m. = cmour.
Cmúra, y, m. a f. = špinavec. Mor. Brt.
D. 203. Cmurkati = mrkati. Mor. Brt. D. 203.
Cmýř, e, f., die Wurzelfaser. Mor. Škd.
Cmýří, n., die Fruchtwolle. Šm.
Cně = ctně.
Cnieť sa. Mne sa cnie = mně jest clivo,
teskno. Slov. Rr. Sb., Er. SI. čít. 68. — Cf. Mkl. Etym. 369. Cnostky, pl., f. = šaty (žertovně). U Srbce
na Hané. Bkř. Cnostlivý, vz Ctnostlivý.
Cnostný, vz Ctnostný.
Cnota = ctnota.
Cnůsky, vz Ctnůstky.
Cný = ctný.
1. Co. 0 původu slova co vz Gb. Hl. 102.,
103, Gb. v Ž. wit. 216. (če). — Str. 139. a 7. ř. zd. přidej: Vz Ht. Brs. 178. — Str. 139. b. ř. 14. sh. za Ht. přidej: Vz Jenž, Ježto, Který. — Str. 140. a. 35. ř. zd. za článku přidej: a Jak. — Co na Lašsku: co, čeho, čemu (čimu), co, čim, čim. Brt. D. 119. Vlivem ostatních pádů mění se c v č na Slov., při čemž mnohdy o dlouží se v uo, které přechází ve vo a tu vlivem s mění se č v š (což i do gt. přechází); naproti tomu o se- slabuje se v e a to se mnohdy odsouvá. Ve Slez. mění se o vlivem polštiny v u neb ů. Nom. a akkus. co, na Slov. čo, jež zdlou- ženo bývá v čô (čuo), dále čvo a švo, vedlé toho přichází na Slov. tvar če, kterého u nás ien adv. se užívá (pročež), a č. Ve Slez. přichází cuž a cůž. — Gt. čeho, na Slov. (vlivem koho) čoho i šoho, v Komíni u Brna čehu, ve Slez. čeho, vedlé toho possessivní gt. čí. — Dat. čemu, na Slov. čomu (vlivem |
komu), ve Slez. čímu (Ostrav.) — Lok. čem
velmi zhusta čom (dle kom); na Mor. a Slov čim a čím. — Instr. čím, na Mor. a na Slov čim. Listy filolog. 1883. 429. Následují do- klady na str. 429.—431. O strčes. kvantitě zájmena co vz Gb. v Listech filolog. VI. 214.—215. — co = který. Jeden jest Jesu Krist, co nad námi králem jest; Byla jedna smutna žena, co patero ditek měla; Šak je ješče chlapců dosti, jako na stromečku lestí, co chcó chodiť k nám; Chodím ja k děvuše, co má černé oči, nechodím já ve dně, ale chodím v noci; Čekala sem na milého, čo má černé oči. Sš. P. 77., 90., 245., 361., 631. Kázání, což dal jim. Ź. wit. 98. 7. Co smy slyšeli. Ib. 77. 3. (72. 25., 104. 9., 65. 16., 118. 7., 77. 5., 38. 5.) To sú ti páni, co s námi sedeli. Slov. Vz více v Bern. Věděl sem každý kúsek, co je čího. Us. Rád za- platím, co jsem propil (za to, co); Jane, čes mi ještě dlužen, chci věděti; Tu věc sú kon- šelé na obec vznesli, če pán jich ždá. NB. Té. 2., 4., 123. A jiná všetka věc, co jest mezi nimi, má pominuta býti. Půh. I. 383. Spodoba: V čem mám (co mám), v tom budu chodiť; Buď spokojený, s Čím sem ti dál (co jsem dal). Na Zlínsku. Brt. — Ad. Pozn. 3. Za: v již. Čechách přidej: také na Mor., na Slov. a ve Slez. Tč. Vz Brt. S. 3. vyd. 143. pozn. a), Brt. D. 164. Vichtorýnek z vojny jede, štyry koně sobě vede a ten pátý sotva leze, co na něm peníze veze. Zašly ony až do prosa, co tam (kde) byla velká rosa; Po- chovávať budu jednej vdovy syna, co ho otrávila galanečka milá; Byla lavka byla a už se zlomala, co sem ja s synečkem na ni sedovala. Sš. P. 131., 151., 166., 240. Chu- dobná děvečka nic inšího nemá, jenom tu poctivosť, co si ju zachová; Komuž já ubohá ten věnek hotuju? Něni ho ve svěće (světě), co ja ho miluju; Ty čižmičky ty telecí, co sem jich měla dycky v tanci. Sš. P. 252, 362., 792. To je ten, čo sme ho prosili; To sú ti, čo sme s nimi mluvili; Tu majú hrn- ček, čo je bílek v něm atd. Bern. Dobrú noc, dobrú noc, ale nie každému, len tomu dievčatku, čo ja chodím k němu; To sú husky mojej Zuzky, čo k něj chodievám; Teče voda, teče pod kameň široký, čo ju naplakaly ubohé siroty. Sl. spv. 87., 121., 155. To jsou ti, co jsme s nimi mluvili. Us. Bž. 157. Vedlé hodnověrného svědomie, co by jemu toto věrné právo věřilo. NB. Tč. 103. Cf. Ht. Brs. 177. a násl. — Ad 5. = něco. Máte-li co viece svědomie? NB. Tč. 91. — Ad 6. Dybys byl co dobrého, nedělal bys toho. Us. Brt. — Ad 8. Nevšímá si čeho jiného šp. m.: ničeho jiného. Brs. 111. — Ad 13. =jako. Chceš-li, Dorko, moja býť? Má tě svět co paní ctíť. Sš. P. 8. Než z kouta jen odkuds ze trny co netopýrové hvízdají. Kora. Dobrýs, co kozí slaniny. Mus. Nepni se co na drn žába. 1525. Mus. 1884. 547. Byl co zmámený. Čr. Tak nepsáno tobě, co mně. Dh. 10. A co kozelci zmietajíce se po hlavě padáchu. Let. 154. Hubené oběti obě- tujete, že by je sdmýchnouti mohl co ně- jaké peří. Br. Važ si času, chyť se práce, zahálky se střez co zrádce; Pilen práce co zajíc bubnu. Č. Krále Ludvíka co na masné |
||
|
|||
Předchozí (1139)  Strana:1140  Další (1141) |