1140

Cmourka, y, f. = cmour. U Litovle. Kčr.

Cmrkati = srkati. Slov. Ssk.

Cmrňa, ě, f. = korálka, Schnapps, m.
Mor. Rk.

Cmrnda, y, m. a f. = kdo pořád něco
přelévá, se cmrndá. Us. Kč.

CMt. = císařská milosť. Arch. IV. 414.

Cmudnúť, ul, utí, brenzeln. Slov. Loos.

Cmudný, nach Brand riechend, brenzlich.
Slov. Ssk., Loos.

Cmuchati = mnoho kouřiti. Val. Vck.

Cmúkat = cmúlať.

Cmula, y, f. = nadávka ženským. Slov.
Mt. S. I. 116. Cf. Cmulo.

Cmulák, a, m. = chlapec, ktorý rád cicá,
cucá, cmoká, cmúlá; i ten, ktorý mnoho fajčí.
Slov. Rr. Sb.

Cmúlati = cmokati, cicati; mnoho kou-
řiti (fajčiti). Slov. Rr. Sb.

Cmúliti = cmúlati. Ssk.

Cmulo, a, m. = nadávka mužským. Cf.
Cmula. Slov. Dbš. Obyč. 44., Sb. sl. ps. I.
116.

Cmúlok, lku, m. = cumel. Slov. Ssk.,
Loos.

Cmuloš, e, m. = kdo má cumel. Slov.
Ssk.

Cmumla, y, f. = pečivo z uvařených bram-
borů, krupice, česneku a petržele; tato smí-
šenina dá se na pekač a poleje se máslem.
U Jižné. Vrů.

Cmunt, a, m., mlýn u Milevska.

Cmúr, u, m. = cmour.

Cmúra, y, m. a f. = špinavec. Mor. Brt.
D. 203.

Cmurkati = mrkati. Mor. Brt. D. 203.

Cmýř, e, f., die Wurzelfaser. Mor. Škd.

Cmýří, n., die Fruchtwolle. Šm.

Cně = ctně.

Cnieť sa. Mne sa cnie = mně jest clivo,
teskno. Slov. Rr. Sb., Er. SI. čít. 68. — Cf.
Mkl. Etym. 369.

Cnostky, pl., f. = šaty (žertovně). U Srbce
na Hané. Bkř.

Cnostlivý, vz Ctnostlivý.

Cnostný, vz Ctnostný.

Cnota = ctnota.

Cnůsky, vz Ctnůstky.

Cný = ctný.

1. Co. 0 původu slova co vz Gb. Hl. 102.,
103, Gb. v Ž. wit. 216. (če). — Str. 139. a
7. ř. zd. přidej: Vz Ht. Brs. 178. — Str.
139. b. ř. 14. sh. za Ht. přidej: Vz Jenž,
Ježto, Který. — Str. 140. a. 35. ř. zd. za
článku přidej: a Jak. — Co na Lašsku: co,
čeho, čemu (čimu), co, čim, čim. Brt. D. 119.
Vlivem ostatních pádů mění se c v č na Slov.,
při čemž mnohdy o dlouží se v uo, které
přechází ve vo a tu vlivem s mění se č v š
(což i do gt. přechází); naproti tomu o se-
slabuje se v e a to se mnohdy odsouvá. Ve
Slez. mění se o vlivem polštiny v u neb ů.
Nom. a akkus. co, na Slov. čo, jež zdlou-
ženo bývá v čô (čuo), dále čvo a švo, vedlé
toho přichází na Slov. tvar če, kterého u nás
ien adv. se užívá (pročež), a č. Ve Slez.
přichází cuž a cůž. — Gt. čeho, na Slov.
(vlivem koho) čoho i šoho, v Komíni u Brna
čehu, ve Slez. čeho, vedlé toho possessivní
gt. čí. — Dat. čemu, na Slov. čomu (vlivem

komu), ve Slez. čímu (Ostrav.) — Lok. čem
velmi zhusta čom (dle kom); na Mor. a Slov
čim a čím. — Instr. čím, na Mor. a na Slov
čim. Listy filolog. 1883. 429. Následují do-
klady na str. 429.—431. O strčes. kvantitě
zájmena co vz Gb. v Listech filolog. VI.
214.—215. — co = který. Jeden jest Jesu
Krist, co nad námi králem jest; Byla jedna
smutna žena, co patero ditek měla; Šak je
ješče chlapců dosti, jako na stromečku lestí,
co chcó chodiť k nám; Chodím ja k děvuše,
co má černé oči, nechodím já ve dně, ale
chodím v noci; Čekala sem na milého, čo
má černé oči. Sš. P. 77., 90., 245., 361., 631.
Kázání, což dal jim. Ź. wit. 98. 7. Co smy
slyšeli. Ib. 77. 3. (72. 25., 104. 9., 65. 16.,
118. 7., 77. 5., 38. 5.) To sú ti páni, co
s námi sedeli. Slov. Vz více v Bern. Věděl
sem každý kúsek, co je čího. Us. Rád za-
platím, co jsem propil (za to, co); Jane, čes
mi ještě dlužen, chci věděti; Tu věc sú kon-
šelé na obec vznesli, če pán jich ždá. NB.
Té. 2., 4., 123. A jiná všetka věc, co jest
mezi nimi, má pominuta býti. Půh. I. 383.
Spodoba: V čem mám (co mám), v tom budu
chodiť; Buď spokojený, s Čím sem ti dál (co
jsem dal). Na Zlínsku. Brt. — Ad. Pozn. 3.
Za: v již. Čechách přidej: také na Mor., na
Slov. a ve Slez. Tč. Vz Brt. S. 3. vyd. 143.
pozn. a), Brt. D. 164. Vichtorýnek z vojny
jede, štyry koně sobě vede a ten pátý sotva
leze, co na něm peníze veze. Zašly ony až
do prosa, co tam (kde) byla velká rosa; Po-
chovávať budu jednej vdovy syna, co ho
otrávila galanečka milá; Byla lavka byla a
už se zlomala, co sem ja s synečkem na ni
sedovala. Sš. P. 131., 151., 166., 240. Chu-
dobná děvečka nic inšího nemá, jenom tu
poctivosť, co si ju zachová; Komuž já ubohá
ten věnek hotuju? Něni ho ve svěće (světě),
co ja ho miluju; Ty čižmičky ty telecí, co
sem jich měla dycky v tanci. Sš. P. 252,
362., 792. To je ten, čo sme ho prosili; To
sú ti, čo sme s nimi mluvili; Tu majú hrn-
ček, čo je bílek v něm atd. Bern. Dobrú
noc, dobrú noc, ale nie každému, len tomu
dievčatku, čo ja chodím k němu; To sú
husky mojej Zuzky, čo k něj chodievám;
Teče voda, teče pod kameň široký, čo ju
naplakaly ubohé siroty. Sl. spv. 87., 121.,
155. To jsou ti, co jsme s nimi mluvili. Us.
Bž. 157. Vedlé hodnověrného svědomie, co
by jemu toto věrné právo věřilo. NB. Tč.
103. Cf. Ht. Brs. 177. a násl. — Ad 5. =
něco. Máte-li co viece svědomie? NB. Tč. 91.
— Ad 6. Dybys byl co dobrého, nedělal
bys toho. Us. Brt. — Ad 8. Nevšímá si čeho
jiného šp. m.: ničeho jiného. Brs. 111. —
Ad 13. =jako. Chceš-li, Dorko, moja býť?
Má tě svět co paní ctíť. Sš. P. 8. Než z kouta
jen odkuds ze trny co netopýrové hvízdají.
Kora. Dobrýs, co kozí slaniny. Mus. Nepni
se co na drn žába. 1525. Mus. 1884. 547.
Byl co zmámený. Čr. Tak nepsáno tobě, co
mně. Dh. 10. A co kozelci zmietajíce se po
hlavě padáchu. Let. 154. Hubené oběti obě-
tujete, že by je sdmýchnouti mohl co ně-
jaké peří. Br. Važ si času, chyť se práce,
zahálky se střez co zrádce; Pilen práce co
zajíc bubnu. Č. Krále Ludvíka co na masné