1141

krámy vystrčili. V. Líti pivo do sebe co do
sudu. Chč. 450. Horký co var. V., Pass. Vy-
hýbá se práci co čert kříži. Č. Dělá se be-
ranem, ale trká co kozel. Jg. Zdá se býti
co ovce, ale trkal by co beran. Č. — Brs. 2.
vyd. 92. doporučuje jako, ma však co za
dobré tam, kde srovnání netýká se vlastno-
sti, nybrž počtu, stupně: Přeje mu, co pes
kočkám. Us. Má řeči co vody. Us. Vz Jak,
Jako. — Ad 16. Ach ouve, co mi mdlo a
těžko. BN. — Ad 18. Oves je těžký, snopa
je co zvihať. Us. Brt. Ja co je ten starý
vdovec drdlavý, co by moje modré oči pla-
kaly!; Ach Bože můj, co to bolí! Sš. P. 198.,
380. — Ad 19. Čeho jsem se, milý, čeho
dočekala?; Po čoms mia, má milá, po čoms
mia poznala? Čich (čí) pak je to děvčička,
co ma černy vočička?; Čím je lúka krásná?
či tú konvalijú či pannú Marijú? Sš. P. 333.,
572., 639., 789. Čie sa to ovečky na tom
grúně pasú? Sl. spv. 43. Čemuž mi jest ta
masť? však raněna nejsem. NB. Tč. 278. Čo
koho do toho, kdo miluje koho, miluj že ma
diovča, neboj sa nikoho. Koll. Zp. I. 101.
Mají-li ti mládenci pro ten krádež na smrť
odsúzeni býti aneb če v tom za právo jest.
NB. Tč. 1. — Ad 20. Co za. Co to za ptačka?
Sš. P. 484. Čo je to za věc? Slov. Bern.
S nom. Rád bych věděl, co on je za jeden (co
je zač)? Kld. 258. Ach co je to za slavíček, co
tak pěkně zpívá? Sš. P. 602. A co je to za hu-
sar? tři sta mužů srazí sám! Brt. P. 68. Ach co
je to za rybička, nemá hlavy ani líčka! Pís.
mor. Brt. Neviem, odkad jest, co jest za
člověk. NB. Té. 150. Co jsou to za růže?
Co je to za růže, zdaleka mi voní. Brt. Anth
69., Sš. P. 253. Co jest to k hříchu za to-
varyš? 1746. Dl. — Brt. v D. praví ještě:
Co za jest jako jedním slovem, jehož pád se
řídí slovesem: Čo sú to za páni? Co si to
za roba, když takového břemena neuneseš?
Co's to oblékła za sukňu! Cf. Brt. v Km.
II. 291. — Brs. 2. vyd. 95. této vazby ne-
doporučuje. Vz tam. — Ad 22. = proč. Ale
paní K-vá, co k Vám nejdu? Us. Vk. Co
bych sa já rozpletala?; Nepřijdu, děvucho,
až jutro. Pošvarný synečku, čemu to?; Čemu
jsi se oženil?; Šohajku švarny, čemu ne-
ořeš? či ci volky ustavaju či sam němožeš?
Sš. P 113., 405., 479., 517. Čomu, ty panno,
nezpíváš, čomu se na nás len dziváš? Koll.
Zp. I. 61. Čemus nepřišel a my tebe čekali
až blíž k nešporám. NB. Tč. 175. V té pří-
čině nebylo matky co litovati. V. — Ad 22.
Uvozuje jako ,kdy, když, kdykoli, dokud,
pokud, jak¹ věty časové děje současného. Co
mudřec mudroval, hloupý hrad opanoval.
Co kousek uhnala, to struček urvala. Sš. P.
378. Po čímkolvěk živa budem, vždycky
teba lúbiť budem. Sl. spv. 143. — Ad 24.
Chtě zvěděti, lida co je; Což nepřátel bylo;
Což sú zla na mě zvedli; Což se bě pohan
zhubilo; Což bylo kde prázných kútov. Alx.
Výb. I. 148. 6., 149. 2 , 159. 22., 163. 20.,
163. 33. Než co sě stalo přísuduov před
tímto senmem, to jdi před se. Půh. I. 209.
— 25. Věty účelné uvozují se v řeči prosto-
národní též co by. Běžel, co by se dostal
z lesa (= aby). Brt S. 3. vyd. 132. Svitaj,
Bože, svitaj, co by skůr mrkalo, co by mého

věku skůrej ubývalo; Podaj, milá, šátek
jinší, co by byla škoda menší; Koníčku
můj, stupaj na most, co bych přišel k milé
na noc. Sš. P. 250., 182., 460. Tara dana,
dana, nechcem já Adama, ale já chcem Janka,
čo budem zemianka. Koll. Zp. I. 76. Dej
koni ten podzubek vybrati, co by krev poznal.
Db. Dajte mi někoho, co by mňa tam za-
vedl; Dvě hodiny dobře mosí íť, co by došel;
Dal sem chasníčkovi jabko, co by sa s ním
zahrával. Brt. D. — 26. Ve větách výsled-
ných. Sám nevěděl, kolik má peněz, co byl
takový boháč (takový byl boháč, že nevěděl);
Francek sa potil, co pracoval (pracoval, až
se potil); Hneď zamdlela, co sa lekla; Ne-
može prodať téj chalupy, co tak o ty pe-
níze je taková tvŕza; Ležel jak zabitý, co
byl tak opilý; Voda potokem tékla, co
pršalo. Brt. D. — 27. Ve větách podmíneč-
ných. Co mu trochu vybiješ, to mu neuškodí;
Ai co sa ožéním, rodičé možú se mnú byť.
Brt. v D. Kup mi radši pentličky, co si
svážem ručičky (abychom si svázali, ať jimi..).
Sš. P. 391. Čoby bol svet papier a more
atrament, ver' by nespísali srdiečku funda-
ment. Sl. spv. 120. Něbudu tu chodiť, co
by se tu mělo zlato, stříbro rodiť. Sš. P.
522. — 28. Ve větách připouštěcích. Dyž
v naší dolině mlha vystúpi, co bude ráno
jak krásně, do večera pršať mosí. Brt. D. —
Str. 141. a. ř. 28. zd. za namítati přidej:
Z hrobu stav na nebesích se vítěz ukázal
(= co vítěz, co vynecháno). Hus III, 5. —
Str. 141. b. ř. 13. sh. za Mš. přidej: Brs.
2. vyd. 92. doporučuje spojky jako, jakožto
m. co. Vz tam. — Str. 141. b. ř. 36. zd.
za: darem. Us. přidej: On dělal u Kočího
za tovaryše. Us. Vk. Já půjdu za tebou za
vojačku. Er. P. 106. — Str. 142. a ř. 16.
sh. za Brt. přidej: Vz Brt. S. 3. vyd. 17.
7. pozn., 64. 6. pozn., 66. pozn. 2., Brs. 2.
vyd. 93. — Str. 142. b. ř. 15. sh. za Brt.
přidej: Každý se svými věcmi činiti má.
Kom. S velikými pány má co činiti. Kom.
Má-li kdo v městě co činiti. Jg. Strany,
které při úřadě co činiti mají. 1658. Er. —
Pozn. K infinitivu na slovese míti závislému
často zbytečně a chybně přičiňuje se co
vedlé jiného akkusativu. Co zde má co či-
niti? Měli mnoho co vypravovati. S tím ne-
mám nic co činiti. Pán se mnou nic neměl
co činiti. Brt. S. 3. vyd. 105. 3. pozn. 3.
Cf. Brs. 2. vyd. 94. — Str. 142. b. ř. 15.
zd. za jižních Čech přidej: a Moravy (Brt.
D.). — Co jest nesprávné v obratu : místo
co. Místo co byste pracovali, správné: místo
abyste pracovali. Brs. 2. vyd. 94.

Co. = Compagnie, ve slohu kupeckém. Us.
Kb.

-co = -ko, přípona, kopýtco. Mor. Brt. D.

Coadjutor, a, m. = pomocník. Vz S. N.

Coagulum, lat. = sraženina.

Coak, vz Kok.

Coblenz, e, m., mě. Bž. 119.

Coca, gt. coky, f., thé. Vz Slov. zdrav.
I. 47., Čs. lk. II. 254., IX. 261.

Cocain, u, m. Cs. lk. II. 294.

Cocek, čku, m. = užívání slova co, kde
němč. má als. Ten má samé cočky. Šd. Vz
Co.