1146

Ctiněves, vsi, f., Ctinowes, ves u Roud-
nice. Tk. III. 52., 111., V. 237.

Ctirad, a, m., os. jm. Dal. 184., Tk. I.
32. — U Ctirada 1. vápenné skály u Ra-
dlic, 2. skalní výstupek nad Zlíchovem.
Krč.
Ctiškodný, entehrend. Šm.
Ctitelnosť, i, f., die Ehrerbietigkeit. Šm.,
Bern.

Ctíti, z čBstiti. Gb. Hl. 126., 132., Mkl,
Etym. 38. Vz Čstíti. — co, koho. Ctím
mínění tvé. Šml. Můj dům ctí jeho paměť.
Kká. Td. Jáz jedno ctím Jesu Krista;
O Doroto, tvój hod ctí cierkev svatá. Výb.
II. 8., 17. A tak hubení lidé viece ctie
sbožie a svět tento než slušie. Št. Kn. š.
30. Cti hory, mosty, chceš-li míti celé kosti.
Tč. exc. C. svaté dni, neděli. Št. Kn. š.
108. — v čem. Lydové ctili v slunci boha
Sandona. Lpř. Děj. I. 46. Abychom jednoho
Boha v trojici a trojici v jednotě ctili; Aby
tak ve všech věcech i trojice y jednotě
i jednota v trojici byla ctěna. Št. Kn. š.
14., 15. — čím. Vz Čstíti. Kolik pátků
postem ctila. Nrd. Bll. 47. C. koho velikými
dary. Dal. 14. Protož važmy, kterú ctí mámy
ho ctíti. Hus 136. — jak. Vz Čstíti. Boha
uvnitř, zevnitř. Mž. 85. — proč. Ctě jej
z pravé milosti jako otce. Št. Kn. š. 49.
Cti je (svaté) pro Buoh. Št. Kn. š. 12.

Ctiutrhač, e, m., der Ehrabschneider.
Ssk., Koll. III. 47.

Ctiutrhačství, n., die Ehrabschneidung.
Ssk.
Ctiutrhání, n., die Ehrabschneidung. Ssk.
Ctivážný, ehrwürdig. Šm.
Ctivý, ehrerbietig. Zlými a ne ctivými
slovy poslóv sú odpravili. Sl. let. V. 159.
Ctizbavený; -en, a, o, ehrlos Šm.
Ctižádba, y, f. = ctižádosť. Na Hané. Bkř.
Ctižádný; -den, dna, o = ctižádostivý.
Bern.

Ctižádostivec, vce, m., der Ehrsüchtige.
Lpř. Děj. I. 87., Šmb. S. II. 99.

Ctižádostivý. Život c-vého jest jako
dým, čím více vystupuje, tím rychleji mizí.
Hkš. exc.
Ctižádostný = ctižádostivý.
Ctižádůstka, y, f. = ctižádosť. Us.
Ctlivý = ctitdný. Ssk.
Ctmír, a, m., z Čestimír, Čstimír, Ctimír
a Stimír. Vz Jir. v Osv. 1886. 914.

Ctně. C. šli do královstvie tvého. Výb.
11. 14. Slibujem jim všecky věci c, řádně,
věrně i právě zdržeti. 1438. Ty peníze chce
jemu cně zpraviti. Půh. 11. 47. Ty věci sli-
bujeme sobě zdržeti c. a věrně. Tov. 5.

Ctnosť = ustavičná snaha po mravnosti
jakožto svrchovaném cíli. Blř. Cf. S. N. Tři
jsou božské ctnosti: víra, naděje a láska.
Us. Pdl. Vrah všie c-i. Výb. II. 10. Nej-
krásnější nade všecky cnosti c, jenž vlastní
cnosti ukrývá. Kol. 4. Šťasten bez ctnosti
nikdo býti nemůže. Cic. Čtvero c-í mrav-
ních: opatrnosť, mírnosť, spravedlnosť, sta-
tečnost. Mž. 17. Kdo si bere pro peníze,
není stálý ve své míře a kdo pro c, ten
trvá na věčnosť. Sš. P. 473. Kdo má jednu
c., ten má všechny. Hus I. 119. Kdo má c,
ten má cti dosť. Slez. Tč. Ctnosti na duši

přebývati sluší. Mor. Tč. Predkov c. vy-
chvaluj, od něj sa nevzdaluj. Slov. Tč. C.
nestonává. C. i z nepřátel činí přátelé. V.
Zlého nejvíce c. kole v oči; C. nezaleží ve
slovech, alebrž v počestném jednání; Při
zlém návyku c. nemá vzniku. Lpř. Lepší
c. ve blátě nežli hřích ve zlatě. C. nepo-
třebuje zevnitřní ozdoby; Marná krása hyne,
c. však nepomine. Sb. uč. Kdo c. rozsévá,
česť i cválu sklízí. Kdo chce c-i vychvalo-
vat, musí ctnostně sám se chovať. Kmp.
Krásné c-sti vedou k spanilosti. Hvězdy
v temné noci se nejvíce třpytí a c. skvěje
se nanejvýš v trápení. Pod pláštěm c-sti
mnoho se kryje nepravosti. Tč. Drsnatá je
dráha c-i, za to vede k blaženosti. Hkš.
exc. C. záleží ve skutcích; Ve hrobě má
útočiště c.; C a pokora nemá místa u dvora;
C. sílu přemáhá. Bž. exc. — C. občanská,
Lpř., rozumová, mravná, nabytá, vlitá. Hlv.
— Ad C = dobrá vlastnosť, moc. Slovutné
b-i a opatrnosti páni přiezniví; Službu svú
Vašie c-i vzkazujem; Prosíme Vašie c-i,
račte nás naučiti; Vzácné c-i páni milí.
NB. Tč. 51., 90., 94., 170.

Ctnosta, y, f. = ctnosť. 15. stol. Ve své
ryzí c-tě. Ehr.

Ctnostisloví, n., die Tugendlehre. Dk.

Ctnostivlévný. Přírodo, ty matko c-ná!
Koll. I. 185.

Ctnostlivosť, i, f., die Tugendhaftigkeit.
Ssk.

Ctnostlivý. Hospodáři c, děkujem vám
z hostiny. Sš. P. 737. Mnozí věc c-vú zřídka
vychvalují. Slov. Tč.

Ctnostník, a, m., der Tugaudhafte. Sš.

I. 44.

Ctnostnosť, i, f., Tugendsamkeit, f. Šm.

Ctnostný. C. povaha, Dch., život. Us.
Však jest nyní všemu konec, protože po-
zbyla c-ný věnec. Sš. P. 396. Když volají
c-ní, vyslyší Pan blízko jsa všechněm. Kom.

Ctnota, y, f. Čch. Bs. 74. Odbere jí
(dívce) c-u; U panny je c. jako kula zlatá,
třa ji nad diamant šanovať. Sš. P. 392., 393.
Kelo v tym vienočku vody, telo v děvočce
c-ty. Koll. Zp. 1. 17.

Ctuoustko, a, n., Agnusdeipfennig (na
růženci). Šm.

Ctný, vz Mkl. Etym. 38. Ctná ofěra,
Výb. 11. 16. Cný. Leg. Cná Dorota. Výb.

II. 20. Dle Er. je v Kat. 2868. cný, ale je
tam: pyecznye = pěkně. GB. Buď o to ctné
právo věrné; Mám dosti na cném věrném
právě a paměti dobrých lidí; Od vašie ctné
opatrnosti; Věříme pánuom ctným, kteříž
v tom městě sedí na právě; Múdří ctní
páni přiezniví; Chci se dáti ctnému právu
naučiti. NB. Tč. 10., 25., 39., 53., 106., 129.
Múdří a cní muži. 1431. Skutky božie zje-
viti a ohlásiti ctno jest. BO.

Ctr. = cent, centnéř. Kh.

Cubeby z pepře kubebového. Vz Slov.
zdrav.

Cubr, u, m., vz Cubrník.

Cubrník, u, m. = tyč, na níž se džber
(cubr) nosí. Laš. Brt. D. 203.

Cucák, vz Mkl. Etym. 145.

Cucati, cucnouti. Ten si cucnul (o opi-
lém). Ud. Sn.