1152

Cvičenka, y, f., das Lehrmädchen. Šm.,
Loos.

Cvičenosť, i, f., die Geübtheit. Loos.

Cvičený. — čím: školou. — jak: do-
statečně. Us.

Cvičisko, a, n. = cvičiště. Slov. Loos.

Cvičiště. Dch., Kos. 01. I. 69., KP. I.
436, Čsk.

Cvičitel sboru hasičského, v plování.

Cvičitelkyně, ě, f.=cvičitelka. Kk.

Cvičiti. Vz Mkl. Etym. 30. — se kde:
u někoho, při někom. Us. — jak. Někoho
po své vůli c. Dh. 78. Válečným věcem
se pilně c.; Že se tomu mládež jejich mezi
sebou cvičí. Abr. 154.

Cvičivo, a, n., der Uibungsstoff. Us. Pdl.

Cvičkář, e, m., der Zwickenmacher. Bern.,
Sm.

Cvičnice, e, f., die Bildnerin, Uiberin;
káznice. Vz Cvičenec. Bern., Šm.

Cvičný. C. škola, učitel, Uibungs-. Dch.

Cvik. Cf. Gb. Hl. 102. V MV. nepravá
glossa. Pa. Pravidelně konaný c téměř divy
působí. J. K. Škoda. Jediný, kdo umělce
činí, jest c. Kom. D. 107. Z dobrého cviku
přijdeš k dobrému zvyku; Jaký c, taký
zvyk. Mor. Té. Kůň bez cviku, posel hloupý,
střecha otrhaná — špatně chválí svého jezdce,
pána, hospodáře. Bž. exc. — C, a, m. C
Václav. Tk. V. 93.

Cvika, y, f. = cvikla. Vz Rstp. 1282.

Cvikaný, geübt; pfiffig. Rk.

Cvikava, y, f, místní jm. Tk. V. 237.

Cvikéřeti, el, ení, ein Zwitter werden.
Rk.

Cvikla, y, f., beta, der Mangold. Cf. Mkl.
Etym. 329. C. obecná, b. vulgaris. C , cvika,
nevlastně burák. Vz Rstp. 1781., Čl. 126.,
Čl. Kv. 153., KP. III. 263., Slb. 245., FB.
31., Schd. II. 278., Kk. 151., S. N., Mllr.
23. C, cukrovka, burgundka, buryna, kvaka,
rava, dumlina; c. hruškovitá, vytáhlá, po-
dlouhlá, vřetenovitá. Šp.

Cviklovati, zwickeln. Bern.

Cviklový = z cvikly, Mangold-. C. salát,
voda (z prádla nepouští). Us. na Ostrav.
Tč.

Cvikov. Vz Tk I. 307., V. 171., VI. 209.
C. v Sasku. Tf. Odp. 55., 150., S. N.

Cvikýř, vz Cvikéř, Zemánek. — C, druh
očních skel, der Zwicker. Slov. zdrav.

Cvilich, vz Cvilink.

Cvilichový, vz Cvilinkový.

Cvilinkář, e, m., Zwillichmacher. Šm.

Cvilinkový. Chudobný v c-kové kytlici
uvázne. Č. M. 266.

Cvinčati = cvendžati. — od čeho. Slychy
od vrhu cvinčá. Slov. Hol. 21.

Cvindra, y, f. Okno je na cvindry = na
cimpr campr (rozbito); Nemám ani c-y (ni-
čeho. Cf. Ani vindry). U N. Kdyně. Rgl.

Cviněti, ěl, ění = hučeti, sníti. — komu
kde. Cvinie mi v ušiach. Slov. Mt. S. I.
56. Cviní mi v ušoch. Brt. D. 203.

Cvirakati = cvrlinkati. Vrabec c-ká.
Mor. Brt.

Cviřinkati = sviřinkati.

Cvirl, e, f., Zwirl (u soustružníka). Šm.

Cvista, y, f. = předená vlna. Na Zlínsku
Brt. Na Val. = vlna z ocasu ovčího (hrubá,

poscaná). Vck. Dle Sm.: die Leiste, der
grobe Rand am Tuche.

Cvistár, a, m., schlechter Tuchmacher,
Anschroter, Slov. Ssk.; Tuchleistenmacher,
m. Šm.

Cvistovati, anschroten, Slov. Ssk.; Tuch-
leisten machen. Šm.

Cvitar, a, m. Sdl. Hr. III. 213.

Cvoček. —- C., čka, m. C. (Cvok) Václ.
Tk. V. 85., 87., VI. 170.

Cvočkářství, n., das Nagelschmiedhand-
werk. Loos.

Cvočkovatý, cvočkovitý, nagelreich. Šm.

Cvohniti, il, ěn, ění = špatně vařiti,
kuchtiti. Všelijak to cvohní. U Rychn. Ntk.

Cvok. Vz Mkl. Etym. 30. Tu je ten c,
da liegt der Grund begraben. Dch. Vz
Cvoček.

Cvokaňa, pl. -ně, druh hrušek. Mor. Brt.

Cvokárna, y, f., die Nagelschmiede. Ssk.,
Loos.

Cvokařský, vz Cvekařský.

Cvokařství, vz Cvekařství.

Cvokati = cpáti, plniti. Cf. Nacvokati.
Us. u N. Kdyně. Rgl.

Cvokovati, zwecken, nageln. Ssk.

Cvokovna, y, f., die Zweckenform. Slov.
Ssk.

Cvokovnice, e, f., die Beschlagtasche.
Šm., Loos.

Cvokr, a, m. = studentská dvojka (špatná
známka), z něm. Zweier. Dostal cvokry. Us.
Gth.

Cvorda, y, f. = děvče, které se rádo ve
vodě máchá. Us. Kšá.

Cvorník, u, m. = svorník. Na Policku.
Kšá.

Cvota, y, f., Zwodau, ves v Chebsku.
Blk. Kfsk. 600.

Cvrčala, turdus iliacus. Vz Frč. 355.,
Brm. II. 2. 155. Cf. Mkl. Etym. 305.

Cvrček. Vz Šrc. 65., 71. C. domácí,
gryllus domesticus; polní, g. campestris.
Vz Frč. 145., Schd. II. 520., S. N. C krto-
nohý (krtonožka obecná), gryllotalpa vulga-
ris, die Maulwurfsgrille. Sl. les. Mluva crčka.
Vz Km. 1886. 408., Er. P. 25. C. přináší
štěstí. Us. Je mizerný, jak by švrčky lúpal
(vz Svrček). Mor. Brt. Je jakoby cvrčky
louskal (hubený). Us. Sn. Má cvrčky v pa-
lici. Vz Opilý. Us. Sn. Neveliký c, ale silné
Bž. exc. — C. = český tanec. Škd. Vz
S. N. — C, Grillmühle, mlýn u Chvalšin.

Cvrčeti. Vz Mkl. Etym. 305.

Cvrčivý. C. strnad, emberiza cirlus, die
Zaunammer; rybák, sterna naevia, die Kirr-
möve; sova, strix stridula, die Kirreule. Sl. les.

Cvrčkati = cvrkati. Ssk.

Cvrčkov, a, m., Grilling, ves u Prachatic.

Cvrčkovina, y, f., die Grillen (im Kopfe).
Šm., Loos.

Cvrčkovitý. C-tí,achetidae: cvrček, krto-
nožka. Vz Frč. 144.

Cvrčov, a, m., ves u Tovačova.

Cvrčoves, vsi, f., Grillendorf, ves u Kla-
tov. Vz Blk. Kfsk. 46., 1104.

Cvrčovice, dle Budějovice, Cvrčowitz,
vsi u Zdounek a u Brandýsa n. L., vz Blk.
Kfsk. 503.; Urspitz, ves u Pohořelic na
Mor. Cf. Žer. Zap. 1. 134.