1154

Cyprin, u, m., nerost. Vz Bř. N. 173.

Cypřiš, vz Cypres. C. obecná, cupressus
sempervirens; bílá, c. thyoides. Vz Rstp.
898., 1429., Čl. 166., Sbtk. Rostl. 42., Schd.
II. 274., Kk. 99., 103., Kram. Slov., Rosc.
102., Mllr. 38., 104.

Cypříšovitý. C. rostliny, cupresseae:
zerav, cupres (cipříš), tisovec. Vz Rstp.
1427., Kk. 102., Rosc. 101.

Cypřišsko, a, n. = Cyprus. Hmn. 1418.

Cyprský, vz Cyprus.

Cypr-us, u, m., rostl. C. planý, ajuga
pyramidalis. Bartol. (Göm.).

Cyrdik, a, m. Hrabě z C-ka. Dal. 150.

Cyrek, rka, m , vůdce vojska na hradě
Děvínu. 1248. Cf. Koll. I. 144., II. 195.

Cyrijk, a, m. Nač by's se Cyrijko při-
krýval? Sš. P. 552.

Cyrilka, y, f., snad nejstarší kostelíček
p. Marie velehradský na Mor., kde prý sv.
Methoděj umřel. Tč.

Cyrill, a, m. = Crha Vz KP. I. 302.,
Tk. I. 8., Sbn. 102., 105., 318., 389., Kram.
Slov., S. N. Pannonské legendy o sv. C-u
a Methoději vz v Listech filolog. VII. 155.,
157.—158.

Cyrillan, a, m., pl. -né = členové Jed-
noty svato-cyrillské či zpěváckého spolku
církevního v Čech. a na Mor. Šd.

Cyrillice, vz Kyrillice.

Cyrillský, cyrillisch. C. písmo (řecko-
slovanské). Anth. I. 3. vyd. V.

Cyrill-us Jan Třebízský, český bratr,
† 1632. Vz Jg. H. 1. 542., Jir. Ruk I. 129.

Cyrilov, a, m., Cyrilhof, ves u Vel. Mezi-
říčí.

Cyrndorf, u, m., mě Dal. 148.

Cyroš, e, m. = Cyrill. Mor. Škd.

Cyr-us, a, m. C Matěj, čes. br., † 1618.
Vz Jg. H. 1. 2. vyd. 542., Jir. Ruk. I. 130.,
Šb. Děj. řeči. 2. vyd. 233. — C. Kašpar,
Blk. Kfsk. 31., 482.

Cysta = boubel. Čs.lk.

Cisticercus = měchořep. Slov. zdrav.

Cistin, u, m., v lučbě, Cystin, n. Nz.,
S. N.

Cystoovari;um, a, n. = koule v břiše a
vodnatelnosť. Čs. lk. IX. 143.

Cystosarcoma, z řec., rak zvl. ve va-
ječníku (měchýřkovitá narostlina). S. N.

Cystotomie, e, f. = proříznutí měchýře,
aby se z něho močokam vyndal. Vz S. N.

Czso. Strčes. a strpol. psané czso: ne-
meczsky atp. neznělo s c, nýbrž čs. Listy
filolog. VII. 156.

Czystonýty, zastr. Kazal gye c. przied
sebu swleczy. Pass. 14. stol. Mus. 1883. 110.
Vz Čistonitý.

Č.

Dle toho, kde se náležité nastrojení mlu-
videl článkovacích v ústech vykonává čili kde
se která hláska článkuje, jest č podnebnicí
sykavou hustší; dle toho, jaký je proud, za
kterého se která hláska článkuje, jest č sou-
hláskou temnou; č článkuje se za proudu
netržitého, tedy jest souhláskou trvací; vzhle-
dem k složitosti jest č souhláskou jedno-
duchou, která však smíšením dvou jiných
(= tš) vznikla, jest tedy smíšeninou; vzhle-
dem k měkkosti a vlivu měkčícímu jest č
souhláskou měkkou. Vz Gb. Hl. 19.—22. —
Str. 153. a. ř. 30. sh. za Ht. přidej. Gb. Hl.
102. — Č. se střídá s: s, š, št. Vz S, Š, Št.
— S ť: niči = niti. V Klinkovicích. Brt. D. —
Č = přípona (č = čb, čjb. Bž. 234., Mkl).
Přidej: Jednoslabičná jména podržují samo-
hlásku dlouhou: práč, rváč, štváč. Brs. 2. vyd.
225. — Str. 153. b. ř. 3. h. místo nebo po-
lož: jiná. — O č- souhláskách vz Mkl. aL.
291. atd. a Vm. Mikl. Hlásk. 36 a násl. —
Cf. S. N., Listy filolog. VIII. 159. (z čeho
složeno).

Ča, hojča = v pravo! velení volům, aby
na pravo zabočili. Mor. (dol., Kop.). Šd.,
Brt.

Čá (čí?) to devenka to žitko veje na humne?
Sl. p. 214.

-ča: synča = synek atd. Vz -čat.

Čaba, y, f. = huba, das Maul. Val. Vck. --

Č. = místní jm. na Slov. Pokr. Pot. II. 232.,
Phld. I. 1. 65. — Č., vz Caba. Blk.

Čabák, u, m. = dřevo, palaestra, jíž choši
tlukou špačka. Mor. Vck., Brt. D. 203.

Čabalák, u, m. = malý chlapík, strašák
v zelí. Na Hané. Bkř.

Čaban, a, m. = ovčák. Mor. Bkř. — Č.,
podolischer Ochs. Šm.

Čabanka, podolische Kuh, Šm., walachi-
sches Schaf. Ssk.

Čabati, čabnouti = tepati, srážeti. — co
odkud: ovoce se stromu. Na Val. Vck. —
čím: kamenem. Vck. — Brt, D. 203.

Čabatý = rozčepýřený, jeřabatý. Ta husa
je č., něco jí je. U Kr. Hrad. Kšť.

Čabel, zašlá ves v Tábor. Blk. Kfsk. 442.,
Sdl. Hrd. IV. 369.

Čabelecký, ého, m., os. jm. Č. Jan ze
Soutic. Tk. VI. 346.

Čabelice, samota u Kácova.

Čabelický ze Soutic, čes. panský rod.
Vz S. N., Blk. Kfsk. 1293., Sdl. Hr. I. 253.,
III. 190.—197.

Čabelka, y, f., samuTábora a u Bubenče.

Čábelna, y, f., samota u Pardubic.

Čabice, míst. jm. Sdl. Hr. I. 218.

Čabišová, é, f., Čabischau, ves u Klin-
kovic ve Slez.



	1154

	Cyprin, u, m., nerost. Vz Bř. N. 173. Cypřiš, vz Cypres. C. obecná, cupressus sempervirens; bílá, c. thyoides. Vz Rstp. 898., 1429., Čl. 166., Sbtk. Rostl. 42., Schd. II. 274., Kk. 99., 103., Kram. Slov., Rosc. 102., Mllr. 38., 104. Cypříšovitý. C. rostliny, cupresseae: zerav, cupres (cipříš), tisovec. Vz Rstp. 1427., Kk. 102., Rosc. 101. Cypřišsko, a, n. = Cyprus. Hmn. 1418. Cyprský, vz Cyprus. Cypr-us, u, m., rostl. C. planý, ajuga pyramidalis. Bartol. (Göm.). Cyrdik, a, m. Hrabě z C-ka. Dal. 150. Cyrek, rka, m , vůdce vojska na hradě Děvínu. 1248. Cf. Koll. I. 144., II. 195. Cyrijk, a, m. Nač by's se Cyrijko při- krýval? Sš. P. 552. Cyrilka, y, f., snad nejstarší kostelíček p. Marie velehradský na Mor., kde prý sv. Methoděj umřel. Tč. Cyrill, a, m. = Crha Vz KP. I. 302., Tk. I. 8., Sbn. 102., 105., 318., 389., Kram. Slov., S. N. Pannonské legendy o sv. C-u a Methoději vz v Listech filolog. VII. 155., 157.—158. Cyrillan, a, m., pl. -né = členové Jed- noty svato-cyrillské či zpěváckého spolku církevního v Čech. a na Mor. Šd.	Cyrillice, vz Kyrillice. Cyrillský, cyrillisch. C. písmo (řecko- slovanské). Anth. I. 3. vyd. V. Cyrill-us Jan Třebízský, český bratr, † 1632. Vz Jg. H. 1. 542., Jir. Ruk I. 129. Cyrilov, a, m., Cyrilhof, ves u Vel. Mezi- říčí. Cyrndorf, u, m., mě Dal. 148. Cyroš, e, m. = Cyrill. Mor. Škd. Cyr-us, a, m. C Matěj, čes. br., † 1618. Vz Jg. H. 1. 2. vyd. 542., Jir. Ruk. I. 130., Šb. Děj. řeči. 2. vyd. 233. — C. Kašpar, Blk. Kfsk. 31., 482. Cysta = boubel. Čs.lk. Cisticercus = měchořep. Slov. zdrav. Cistin, u, m., v lučbě, Cystin, n. Nz., S. N. Cystoovari;um, a, n. = koule v břiše a vodnatelnosť. Čs. lk. IX. 143. Cystosarcoma, z řec., rak zvl. ve va- ječníku (měchýřkovitá narostlina). S. N. Cystotomie, e, f. = proříznutí měchýře, aby se z něho močokam vyndal. Vz S. N. Czso. Strčes. a strpol. psané czso: ne- meczsky atp. neznělo s c, nýbrž čs. Listy filolog. VII. 156. Czystonýty, zastr. Kazal gye c. przied sebu swleczy. Pass. 14. stol. Mus. 1883. 110. Vz Čistonitý.

	Č.

	Dle toho, kde se náležité nastrojení mlu- videl článkovacích v ústech vykonává čili kde se která hláska článkuje, jest č podnebnicí sykavou hustší; dle toho, jaký je proud, za kterého se která hláska článkuje, jest č sou- hláskou temnou; č článkuje se za proudu netržitého, tedy jest souhláskou trvací; vzhle- dem k složitosti jest č souhláskou jedno- duchou, která však smíšením dvou jiných (= tš) vznikla, jest tedy smíšeninou; vzhle- dem k měkkosti a vlivu měkčícímu jest č souhláskou měkkou. Vz Gb. Hl. 19.—22. — Str. 153. a. ř. 30. sh. za Ht. přidej. Gb. Hl. 102. — Č. se střídá s: s, š, št. Vz S, Š, Št. — S ť: niči = niti. V Klinkovicích. Brt. D. — Č = přípona (č = čb, čjb. Bž. 234., Mkl). Přidej: Jednoslabičná jména podržují samo- hlásku dlouhou: práč, rváč, štváč. Brs. 2. vyd. 225. — Str. 153. b. ř. 3. h. místo nebo po- lož: jiná. — O č- souhláskách vz Mkl. aL. 291. atd. a Vm. Mikl. Hlásk. 36 a násl. — Cf. S. N., Listy filolog. VIII. 159. (z čeho složeno). Ča, hojča = v pravo! velení volům, aby na pravo zabočili. Mor. (dol., Kop.). Šd., Brt. Čá (čí?) to devenka to žitko veje na humne? Sl. p. 214. -ča: synča = synek atd. Vz -čat. Čaba, y, f. = huba, das Maul. Val. Vck. --	Č. = místní jm. na Slov. Pokr. Pot. II. 232., Phld. I. 1. 65. — Č., vz Caba. Blk. Čabák, u, m. = dřevo, palaestra, jíž choši tlukou špačka. Mor. Vck., Brt. D. 203. Čabalák, u, m. = malý chlapík, strašák v zelí. Na Hané. Bkř. Čaban, a, m. = ovčák. Mor. Bkř. — Č., podolischer Ochs. Šm. Čabanka, podolische Kuh, Šm., walachi- sches Schaf. Ssk. Čabati, čabnouti = tepati, srážeti. — co odkud: ovoce se stromu. Na Val. Vck. — čím: kamenem. Vck. — Brt, D. 203. Čabatý = rozčepýřený, jeřabatý. Ta husa je č., něco jí je. U Kr. Hrad. Kšť. Čabel, zašlá ves v Tábor. Blk. Kfsk. 442., Sdl. Hrd. IV. 369. Čabelecký, ého, m., os. jm. Č. Jan ze Soutic. Tk. VI. 346. Čabelice, samota u Kácova. Čabelický ze Soutic, čes. panský rod. Vz S. N., Blk. Kfsk. 1293., Sdl. Hr. I. 253., III. 190.—197. Čabelka, y, f., samuTábora a u Bubenče. Čábelna, y, f., samota u Pardubic. Čabice, míst. jm. Sdl. Hr. I. 218. Čabišová, é, f., Čabischau, ves u Klin- kovic ve Slez.