1155

Čabla, y, Čablík, a, m., os. jm. Mor. Vck.

Čabnouti, vz Čabati. Č. — švácnúť (ude-
řiti) prutem, holí. Val. Brt. D. 203.

Čabová, é, f., Brockersdorf, ves u Be-
rouna (Bärn) v Olomoucku.

Čabr. Vz Rstp. 1173., Slb. 348., Kk. 178.,
Mllr. 94., Cl. 81., Čl. Kv. 254. Cf. Čibr,
Šubra, Mkl. Etym. 37.

Čabraček, vz Čabraka.

Čabrak, u, m., vz Čabraka. — Č. = lesní
kamenný hřeben u Mořinky. Krč.

Čabraka. Mój koníček v trávě zelenej,
pod čabrakem celý zemdlenej; Keď som ho
sedlala červeným čabračkem. Sš. P. 572.

Čabrati, čabŕnati, čabrávati. Na Val. Vck.
Cf. Žbrúňati, Bryndati se. — se = zdlou-
havě jíti, cabrati se. Ten sa čabře! Cf. Ca-
bruša. Mor. Brt. D. 203., Šd.

Čabrinkár, a, m. = bludař. Na Slov.
Bern., Ssk.

Čabrinkariti = bludařiti. Na Slov. Bern.,
Ssk.

Čabrinkárka, y, f. = bludařka. Na Slov
Bern., Ssk.

Čabrinkárský = bludařský. Na Slov.
Bern., Ssk.

Čabrinkárství, n. = bludařství. Na Slov.
Bern., Ssk.

Čabrinkati = blouditi. Ssk.
Čabrinkavosť, i, f. = bludařství. Na Slov.
Bern., Ssk.
Čabrinkavý = bludařský. Na Slov. Bern.,

Ssk.

Čabřnati, vz Čabrati.

Čabrovitý. Č. rostliny, satureineae: čabr,
marulka, dobromysl, douška, stoříšek. Vz
Rstp. 1161., 1173.

Čabrula, y, f., die Plätscherin. Kaj ta č.
se čabrá (čabře)? Slez. Šd., Brt. D.

Čabún, a, m., Lümmel, m. Ssk.
Čabuský z Prostého, stará rodina čes.
Vz S. N. X. 134., Blk. Kfsk. 59.

Čabuze, pl., Čabus, ves u Vimberka.
Čac, vz Čač.

Čacká Marie = Frant. Pichlová †1882.
Vz Tf. H. 1. 3. v. 128., Jg. H. 1. 2. v. 542.

Čackati, vz Čačati.

Čacky, vz Čadsky.

Čacký, vz Čadský.

Čača, vz Čač, a Mz. v Listech filolog. VII.
27. — Č., čačka = květina, kytka, chomáček.
Čačky vinné (hrozny), rybizlové, bezové.
Čmelí majú med v čačkách, včely ve vošči-
nách Laš. Brt. D. 203.

Čečankati = konejšiti. Dosť sa ženy na-
spievajú, keď ti deti čačankajú. Sb. sl. ps.
II. 1. 116.

Čačanosť, i, f., v dětské řeči, die Schön-
heit. Šm.

Čačatka, y, f., die Schwätzerei; Schwätze-
rin. Slov. Ssk.

Čačavka, y, f. = čačka, čočka. Mor. Brt.

Čaček, čka, m., vz Čač.

Čáči, v dětské řeči. To je č. (to je něco)!
U Poličky. Kšá.

Čačička, vz Čač.

Čačíky, pl., m. = pestré kvítky (v dětské
mluvě). Slov. Rr. Sb.

Čačina, y, f. = klesť, das Reisig. Sl. les.,
Loos.

Čačka = čočka. Mor. Brt. — Č. = Čača,
květina. Poďme, děti, na čačky a vime si
voňačky. Koll. Zp. I. 274. Vz Čača, Čač,
Čačavka.

Čačký = čačaný. Slov. Ssk.

Čad, čiad, a, m., kindischer Alte. Slov.
Ssk. — Č., u, m., vz Čada, der Qualm. Cf.
Mkl. Etym. 30.

Čád. Na těch nivách jsme jak včely v ro-
jích scházeli se ke hrám spolu čádi. Sš. Bs.
189.

Čada, y, f., der Qualm. Ssk. — Č., čiada,
kindische Alte. Slov. Ssk.

Čáda, y, m. Č. Václ. Tk. V. 154., 155.

Čaďa, dle Bača = očadlý, černý chlap.
Mor. Brt. D.

Čaďalovice, dle Budějovice, také Čalo-
vice, Čalowitz, ves u Sobotky. Vz Blk. Kfsk.
789.

Čádecký Ferd., kněz a ryjec v 17. a 18.
stol. Vz S. N., Jir. Ruk. I. 130.

Čadek, dka, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.,
Tk. V. 122.

Čadění, n., das Rauchen. Vz Čaditi. Č.
plamene. Us. Pdl.

Čadenina, y, f., das Rauchloch. Slov.
Nad vatriskom visí v dýme v plamenistej
č-ne veličizné kotlisko. Č. Čt. II. 76.

Čaděnosť, i, f., die Qualmigkeit, das
Russigsein. Slov. Loos., Ssk.

Čaděný; -ěn, a, o, Qualm-, angeraucht.
Ssk.

Čadiareň, rně, f., das Rauchloch; die
Rauchkneipe. Slov. Loos.

Čaditi. Cf. Mkl. Etym. 30. — se kde.
Dno pánve, jež se nad plamenem čadí. Kká.
K sl. j. 232.

Čadnutí, n., das Russigwerden. Bern.

Čadný = čadivý. Ssk. Č. lampa. Čch.
Bs. 29. C. jizba. Ostrav. Tč.

Čado, čiado, a, o, altes Kind. Slov. Ssk.
Vz Čedo.

Čadola, y, f. = kráva, jako od slunce
očadlá, tmavohnědá. Mor. Brt., Kld. I. 17.

Čadra, y, f., roucho, kterým se ženské
na Východě z domu vycházejíce zakrývají.
Vz S. N.

Čadsky = čacky. Z ručnice mnohem čad-
štěji každá věc proražena bývá. Ler.

Čadský = čacký. Poznají synové, že sú
nečadští. BO. (Ecc. 23. 37.). — k čemu.
K jedení za nehrubě čadské souzeny byly
(mořské svině). Ler. — Cf. Mkl. Etym. 32.

Čafour, a, m. Č. Jiřík. Vz Blk. Kfsk.
1192.

362*



	1155

	Čabla, y, Čablík, a, m., os. jm. Mor. Vck. Čabnouti, vz Čabati. Č. — švácnúť (ude- řiti) prutem, holí. Val. Brt. D. 203. Čabová, é, f., Brockersdorf, ves u Be- rouna (Bärn) v Olomoucku. Čabr. Vz Rstp. 1173., Slb. 348., Kk. 178., Mllr. 94., Cl. 81., Čl. Kv. 254. Cf. Čibr, Šubra, Mkl. Etym. 37. Čabraček, vz Čabraka. Čabrak, u, m., vz Čabraka. — Č. = lesní kamenný hřeben u Mořinky. Krč. Čabraka. Mój koníček v trávě zelenej, pod čabrakem celý zemdlenej; Keď som ho sedlala červeným čabračkem. Sš. P. 572. Čabrati, čabŕnati, čabrávati. Na Val. Vck. Cf. Žbrúňati, Bryndati se. — se = zdlou- havě jíti, cabrati se. Ten sa čabře! Cf. Ca- bruša. Mor. Brt. D. 203., Šd. Čabrinkár, a, m. = bludař. Na Slov. Bern., Ssk. Čabrinkariti = bludařiti. Na Slov. Bern., Ssk. Čabrinkárka, y, f. = bludařka. Na Slov Bern., Ssk. Čabrinkárský = bludařský. Na Slov. Bern., Ssk. Čabrinkárství, n. = bludařství. Na Slov. Bern., Ssk. Čabrinkati = blouditi. Ssk. Čabrinkavosť, i, f. = bludařství. Na Slov. Bern., Ssk. Čabrinkavý = bludařský. Na Slov. Bern., Ssk. Čabřnati, vz Čabrati. Čabrovitý. Č. rostliny, satureineae: čabr, marulka, dobromysl, douška, stoříšek. Vz Rstp. 1161., 1173. Čabrula, y, f., die Plätscherin. Kaj ta č. se čabrá (čabře)? Slez. Šd., Brt. D. Čabún, a, m., Lümmel, m. Ssk. Čabuský z Prostého, stará rodina čes. Vz S. N. X. 134., Blk. Kfsk. 59. Čabuze, pl., Čabus, ves u Vimberka. Čac, vz Čač. Čacká Marie = Frant. Pichlová †1882. Vz Tf. H. 1. 3. v. 128., Jg. H. 1. 2. v. 542. Čackati, vz Čačati. Čacky, vz Čadsky. Čacký, vz Čadský. Čača, vz Čač, a Mz. v Listech filolog. VII. 27. — Č., čačka = květina, kytka, chomáček. Čačky vinné (hrozny), rybizlové, bezové. Čmelí majú med v čačkách, včely ve vošči- nách Laš. Brt. D. 203. Čečankati = konejšiti. Dosť sa ženy na- spievajú, keď ti deti čačankajú. Sb. sl. ps. II. 1. 116. Čačanosť, i, f., v dětské řeči, die Schön- heit. Šm. Čačatka, y, f., die Schwätzerei; Schwätze- rin. Slov. Ssk. Čačavka, y, f. = čačka, čočka. Mor. Brt.	Čaček, čka, m., vz Čač. Čáči, v dětské řeči. To je č. (to je něco)! U Poličky. Kšá. Čačička, vz Čač. Čačíky, pl., m. = pestré kvítky (v dětské mluvě). Slov. Rr. Sb. Čačina, y, f. = klesť, das Reisig. Sl. les., Loos. Čačka = čočka. Mor. Brt. — Č. = Čača, květina. Poďme, děti, na čačky a vime si voňačky. Koll. Zp. I. 274. Vz Čača, Čač, Čačavka. Čačký = čačaný. Slov. Ssk. Čad, čiad, a, m., kindischer Alte. Slov. Ssk. — Č., u, m., vz Čada, der Qualm. Cf. Mkl. Etym. 30. Čád. Na těch nivách jsme jak včely v ro- jích scházeli se ke hrám spolu čádi. Sš. Bs. 189. Čada, y, f., der Qualm. Ssk. — Č., čiada, kindische Alte. Slov. Ssk. Čáda, y, m. Č. Václ. Tk. V. 154., 155. Čaďa, dle Bača = očadlý, černý chlap. Mor. Brt. D. Čaďalovice, dle Budějovice, také Čalo- vice, Čalowitz, ves u Sobotky. Vz Blk. Kfsk. 789. Čádecký Ferd., kněz a ryjec v 17. a 18. stol. Vz S. N., Jir. Ruk. I. 130. Čadek, dka, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119., Tk. V. 122. Čadění, n., das Rauchen. Vz Čaditi. Č. plamene. Us. Pdl. Čadenina, y, f., das Rauchloch. Slov. Nad vatriskom visí v dýme v plamenistej č-ne veličizné kotlisko. Č. Čt. II. 76. Čaděnosť, i, f., die Qualmigkeit, das Russigsein. Slov. Loos., Ssk. Čaděný; -ěn, a, o, Qualm-, angeraucht. Ssk. Čadiareň, rně, f., das Rauchloch; die Rauchkneipe. Slov. Loos. Čaditi. Cf. Mkl. Etym. 30. — se kde. Dno pánve, jež se nad plamenem čadí. Kká. K sl. j. 232. Čadnutí, n., das Russigwerden. Bern. Čadný = čadivý. Ssk. Č. lampa. Čch. Bs. 29. C. jizba. Ostrav. Tč. Čado, čiado, a, o, altes Kind. Slov. Ssk. Vz Čedo. Čadola, y, f. = kráva, jako od slunce očadlá, tmavohnědá. Mor. Brt., Kld. I. 17. Čadra, y, f., roucho, kterým se ženské na Východě z domu vycházejíce zakrývají. Vz S. N. Čadsky = čacky. Z ručnice mnohem čad- štěji každá věc proražena bývá. Ler. Čadský = čacký. Poznají synové, že sú nečadští. BO. (Ecc. 23. 37.). — k čemu. K jedení za nehrubě čadské souzeny byly (mořské svině). Ler. — Cf. Mkl. Etym. 32. Čafour, a, m. Č. Jiřík. Vz Blk. Kfsk. 1192. 362*