1156

Čafourkův mlýn u Dobříše.

Čagan. Navalený jako č. Vz Opilý, Mkl.
Etym. 419.

Čaganiti, il, ěn, ění = do hlavy vtlou-
kati, beraniti; vykládati. — komu co. U Lu-
hačovic. Tč. Č-nil súsedom vúlu pana hejt-
mana. Brt. D. 346., 203.

Čaganka = čekanka, cichorium, rostl.
Mor. a Slez. Slb. 453., Tč., Vck.

Čagara, y, f., die Plaudertasche. U Pří-
bora. Škd. — Č., nadávka ženským, Zigeu-
nerin. U Místka. Škd. — Čagara, magara,
bum bum (tak se posmívají cikánům). Val.
Vck.

Čagarovali = na ulici vykládati. U Pří-
bora. Škd.

Čagať = bíti, schlagen. — koho. On ho
čagl (udeřil), až otrčil koty. U Nivnice. Kch.

Čagel, glu, m. = cahel, ein Knittel, Prü-
gel. Slez. Sd.,Brt. D. 203.

Čahán, vz Čahoun. Prk. Př. 26.

Čahať, čahýňať (val. čohať, čohýňať) =
na strom lézti. Val. Vck., Brt, D. 203., 62. —
kam: na jabloň. Brt. D. 341. — Č. = sa-
hati — čím. Na mňa ručkou čahajú, mně
pokoja nedajú. Koll. Zp. I. 208. Čahni tam
rukou. Mor. Šd. — koho čím čahnouti =
udeřiti. U Olom. Sd.

Ča hék = ča. Mor. Šd.

Čahel, vz Čagel. Slez. Šd.

Čáhlavy, dle Dolany. Jan Věneček z Čá-
hlav. Arch. III. 496.

Čaho, čahojej = ča. Mor. Šd.

Čahorna z Rtýně. Vz Sdl. Hr. 189.

Čahostice, dle Budějovice, Čalositz, ves
u Litoměřic. PL.

Čahounský chlap, baumlanger Kerl. Dch

Čahýnati, vz Čahati. — Č. = utíkati
Val. Vek.

Čáchati se ve vodě, plätschern. Na mor.
Slov. Hrb., Brt. D. 203.

Čachlíř, e, m. = čachrář. U Olom. Sd.

Čáchnouti, chnul a chl, utí. — komu
kam: na nohu = šlápnouti, darauftreten.
U Olom. Sd. — Č. = jíti; někoho=udeřiti.
Mor. Šd.

Čachnov, a, m., ves u Richmburka.

Čacholice, dle Budějovice. Blažek z Č-lic.
Arch. III. 497.

Čachor, u, m. = toulec. Vz Brousek.
Kosci slovenští s kosou na pleci, s oslicí a
s č-rem za pasem. Pokr. Pot. I. 163., Dbš.
Obyč. 97. Č. = malá z rohoviny pozostá-
vajúca nádobka, v nejž kosec má vodu a
osličku k brúseniu kosy potrebnú. Rr. Sb.
— Č = chrást zelí. Laš. Brt. D. 203. —
Č. = nadávka cikánům. Slov. Ty čachor, čo
si mi psa zabil? Pokr. Pot. I. 335.

Čachořice, dle Budějov., Čachořitz, dvůr
u Sedlčan. Vz Blk. Kfsk. XVIII., 363., 364.

Čachotín, a, m., ves u Chotěboře. Vz
Blk. Kfsk. 3.

Čachovec, vce, m., os. jm. Tk. III. 42.,

48.

Čachovice, dle Budějovice. Čachowitz,
ves u Loučína. Vz S. N. II. 294., X. 135,
Tk. II. 533., IV. 174., 236., Tf. Odp. 331.,
Blk. Kfsk. 1100., 1102.

Čachovská Barb. Vz Blk. Kfsk. LXXXIII.
Čachovský Václ. Vz Blk. Kfsk. 59., 1064.
Čachovští ze Svémyslic. Sdl. Hr. II. 161 ,
162.

Čachrać sa ve vodě = čvachtati. Laš.
Brt. D. 203.

Čachrák, a, m. = čachrář. Slov. Ssk.

Čachriti, schachern, tauschen; schmieren.
Vz Čachrovati.

Čachrov, a, m., Čachrau, ves u Klatov.
Vz S. N. II. 294., X. 134., Arch. III. 494.,
Tk. III. 187., V. 204., Blk. Kfsk. 180, 609.,
Sdl. Hr. 157.

Čachrovati, schachern, tauschen. — Č. =
čarovati. Slov. Bern.

Čachrovník, a, m. = čachrář, der Scha-
cherer. Rk.

Čachrovský = Čachovský. Blk. Kfsk.

Čachtati se, plump hin und her sich be-
wegen, grätschein. U Olom. Sd.

Čachtice, dle Budějovice, městečko na
Slov. Vz Pokr. Pot. I. 84.—96., S. N.

Čachtoň, ě, m. = čmachtoň. U Olom. Sd.

Čaisi = časy. V Turci. Koll. Zp. I. 417.

Čaj. Vz Rstp. 183., 695., 1149., 143., 545.,
1172., Kk. 229., KP. I. 23., Schd. II. 296.,
Kram. Slov. 70.—72., Rosc. 134., 138. Čaj
polský se žloutky. Hnsg.

Čaja, e, f. = čajka, člun. Slez. a mor.
Tč., Horný, Šd. — Č. = čejka, der Kibitz.
Slez. a mor. Tč., Škd. — Č. = chrobák. Slov.
Rr. Sb. — Č. = protivná, neposedná ženská,
poběhlice. Mor. a slez. Ta č. čajovskáj Brt.
Jestli se též učajíš, ty čajo! Slez. Šd. —
Č., dle Bača, os. jm. Šd.

Čajag, a, m., unfruchtbarer Gänserich.
Slov. Ssk.

Čajárna, y, f., das Theehaus. Šm., Ssk.

Čajč, e, m., Tscheitsch, ves u Hodonína.
Tč. Na Cajču, na Čajču mám galanku Káču,
já si tam pojedu pro ňu na tragaču. Sš. P.
660.

Čajda, y, f = šamrha, knoflík s dírkami.
U N. Bydž. Kšť — Č., y, m., os. jm. Slov.
Šd. — Č. = ano, věru. A čajda, je tam, je!
U Uher. Hrad. Brt. D. 171. — Č. = à propos.
Na Slov. a mor. Rr. Sb. Čajda! zaboł (za-
pomněl) som vám povědzěc, keby scě k nám
trochu prišli. Na jihových. Mor. Brt. D. 171.,
L. N. II. 138.

Čajdok = čajsi, príslovka zhusta v Novo-
hrade i v Honte (na Slov.) užívaná, ako by
sme rekli: ale pravda, ale iste, istenky, temer,
ale tak je. Do cinterína nepôjděm. Ale č.,
kod stě ma tak po priatelsku mali, rajdem
pre bačíka. Dbš. Sl. pov. III. 26., Pokr. Pot.
II. 240. Č. = fast. Loos.

Čajchan, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.

Čajice, e, f., printzia, die Theetremse,
rostl. Č. kořenná, p. aromatica. Vz Rstp.
942.



	1156

	Čafourkův mlýn u Dobříše. Čagan. Navalený jako č. Vz Opilý, Mkl. Etym. 419. Čaganiti, il, ěn, ění = do hlavy vtlou- kati, beraniti; vykládati. — komu co. U Lu- hačovic. Tč. Č-nil súsedom vúlu pana hejt- mana. Brt. D. 346., 203. Čaganka = čekanka, cichorium, rostl. Mor. a Slez. Slb. 453., Tč., Vck. Čagara, y, f., die Plaudertasche. U Pří- bora. Škd. — Č., nadávka ženským, Zigeu- nerin. U Místka. Škd. — Čagara, magara, bum bum (tak se posmívají cikánům). Val. Vck. Čagarovali = na ulici vykládati. U Pří- bora. Škd. Čagať = bíti, schlagen. — koho. On ho čagl (udeřil), až otrčil koty. U Nivnice. Kch. Čagel, glu, m. = cahel, ein Knittel, Prü- gel. Slez. Sd.,Brt. D. 203. Čahán, vz Čahoun. Prk. Př. 26. Čahať, čahýňať (val. čohať, čohýňať) = na strom lézti. Val. Vck., Brt, D. 203., 62. — kam: na jabloň. Brt. D. 341. — Č. = sa- hati — čím. Na mňa ručkou čahajú, mně pokoja nedajú. Koll. Zp. I. 208. Čahni tam rukou. Mor. Šd. — koho čím čahnouti = udeřiti. U Olom. Sd. Ča hék = ča. Mor. Šd. Čahel, vz Čagel. Slez. Šd. Čáhlavy, dle Dolany. Jan Věneček z Čá- hlav. Arch. III. 496. Čaho, čahojej = ča. Mor. Šd. Čahorna z Rtýně. Vz Sdl. Hr. 189. Čahostice, dle Budějovice, Čalositz, ves u Litoměřic. PL. Čahounský chlap, baumlanger Kerl. Dch Čahýnati, vz Čahati. — Č. = utíkati Val. Vek. Čáchati se ve vodě, plätschern. Na mor. Slov. Hrb., Brt. D. 203. Čachlíř, e, m. = čachrář. U Olom. Sd. Čáchnouti, chnul a chl, utí. — komu kam: na nohu = šlápnouti, darauftreten. U Olom. Sd. — Č. = jíti; někoho=udeřiti. Mor. Šd. Čachnov, a, m., ves u Richmburka. Čacholice, dle Budějovice. Blažek z Č-lic. Arch. III. 497. Čachor, u, m. = toulec. Vz Brousek. Kosci slovenští s kosou na pleci, s oslicí a s č-rem za pasem. Pokr. Pot. I. 163., Dbš. Obyč. 97. Č. = malá z rohoviny pozostá- vajúca nádobka, v nejž kosec má vodu a osličku k brúseniu kosy potrebnú. Rr. Sb. — Č = chrást zelí. Laš. Brt. D. 203. — Č. = nadávka cikánům. Slov. Ty čachor, čo si mi psa zabil? Pokr. Pot. I. 335. Čachořice, dle Budějov., Čachořitz, dvůr u Sedlčan. Vz Blk. Kfsk. XVIII., 363., 364. Čachotín, a, m., ves u Chotěboře. Vz Blk. Kfsk. 3. Čachovec, vce, m., os. jm. Tk. III. 42., 48.	Čachovice, dle Budějovice. Čachowitz, ves u Loučína. Vz S. N. II. 294., X. 135, Tk. II. 533., IV. 174., 236., Tf. Odp. 331., Blk. Kfsk. 1100., 1102. Čachovská Barb. Vz Blk. Kfsk. LXXXIII. Čachovský Václ. Vz Blk. Kfsk. 59., 1064. Čachovští ze Svémyslic. Sdl. Hr. II. 161 , 162. Čachrać sa ve vodě = čvachtati. Laš. Brt. D. 203. Čachrák, a, m. = čachrář. Slov. Ssk. Čachriti, schachern, tauschen; schmieren. Vz Čachrovati. Čachrov, a, m., Čachrau, ves u Klatov. Vz S. N. II. 294., X. 134., Arch. III. 494., Tk. III. 187., V. 204., Blk. Kfsk. 180, 609., Sdl. Hr. 157. Čachrovati, schachern, tauschen. — Č. = čarovati. Slov. Bern. Čachrovník, a, m. = čachrář, der Scha- cherer. Rk. Čachrovský = Čachovský. Blk. Kfsk. Čachtati se, plump hin und her sich be- wegen, grätschein. U Olom. Sd. Čachtice, dle Budějovice, městečko na Slov. Vz Pokr. Pot. I. 84.—96., S. N. Čachtoň, ě, m. = čmachtoň. U Olom. Sd. Čaisi = časy. V Turci. Koll. Zp. I. 417. Čaj. Vz Rstp. 183., 695., 1149., 143., 545., 1172., Kk. 229., KP. I. 23., Schd. II. 296., Kram. Slov. 70.—72., Rosc. 134., 138. Čaj polský se žloutky. Hnsg. Čaja, e, f. = čajka, člun. Slez. a mor. Tč., Horný, Šd. — Č. = čejka, der Kibitz. Slez. a mor. Tč., Škd. — Č. = chrobák. Slov. Rr. Sb. — Č. = protivná, neposedná ženská, poběhlice. Mor. a slez. Ta č. čajovskáj Brt. Jestli se též učajíš, ty čajo! Slez. Šd. — Č., dle Bača, os. jm. Šd. Čajag, a, m., unfruchtbarer Gänserich. Slov. Ssk. Čajárna, y, f., das Theehaus. Šm., Ssk. Čajč, e, m., Tscheitsch, ves u Hodonína. Tč. Na Cajču, na Čajču mám galanku Káču, já si tam pojedu pro ňu na tragaču. Sš. P. 660. Čajda, y, f = šamrha, knoflík s dírkami. U N. Bydž. Kšť — Č., y, m., os. jm. Slov. Šd. — Č. = ano, věru. A čajda, je tam, je! U Uher. Hrad. Brt. D. 171. — Č. = à propos. Na Slov. a mor. Rr. Sb. Čajda! zaboł (za- pomněl) som vám povědzěc, keby scě k nám trochu prišli. Na jihových. Mor. Brt. D. 171., L. N. II. 138. Čajdok = čajsi, príslovka zhusta v Novo- hrade i v Honte (na Slov.) užívaná, ako by sme rekli: ale pravda, ale iste, istenky, temer, ale tak je. Do cinterína nepôjděm. Ale č., kod stě ma tak po priatelsku mali, rajdem pre bačíka. Dbš. Sl. pov. III. 26., Pokr. Pot. II. 240. Č. = fast. Loos. Čajchan, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119. Čajice, e, f., printzia, die Theetremse, rostl. Č. kořenná, p. aromatica. Vz Rstp. 942.