1158

Čakavosť, i, f., das Warten. Loos, Ssk.

Čákavý, geduldig, wartend, gern wartend.
Loos, Ssk. Zrak môj ťa najde č-vý. Slov.
Ppk. I. 58.

Čakert, a, m. Č. Tobiáš, kněz, prof. a
spisov. 1669.—1748. Vz S. N., Jg. H. 1. 2. v.
542., Jir. Ruk. I. 131.

Čáknouti, vz Čákati. Tak ta voda čákne
ven! U Uh. Hrad. Tč.

Čáko, a, n., vz Čáka.

Čakoni, národ. Koll. II. 214., I. 149.

Čákov, a, m., Čakow, ves u Benešova;
Gross-Čekau, ves u Budějovic; Č. Malý,
Čákovec, Klein-Čekau, ves tamtéž. PL. Vz
Blk. Kfsk. 1293., Sdl. Hr. III. 301.

Čaková, é, f., Ebersdorf, ves na Krnovsku
ve Slez., v Uhřích. Šd.

Čákovec, vz Čákov. — Č. z Bohušic,
strčes. rodina vládycká. Vz S. N. X. 134.,
Blk. Kfsk. 1293., Sdl. Hr. III. 301.

Čakovice, dle Budějovice, Čakowitz, vsi
u Pelhřimova, u Štětí a u Jílového; Gross-
Čakowitz, ves u Zdib; Č. Malé, Klein-Ča-
kowitz, Čakowiček, ves u Kostelce nad Lab.
PL. Jak chytali pytláci z Malých Čakovic
zajíce bez prachu a broků. Vz Sbtk. Krat.
h. 25. — Cf. S. N. X. 135., Tk. I. 78., 82.,
412., III. 644., Tf. Odp. 287., Blk. Kfsk.
1293., Sdl. Hr. IV. 369.

Čákovitý, csakoförmig. — Č., zapfen-
tragend. Č. stromy, Koniferen. Sl. les. Vz
Čáka (šiška).

Čákovský, vládycká rodina. Vz S. N.
X. 135. Vz Čachovský. Blk.

Čakvár, a, m., místní jm. v Uhřích. Šd.

Čalanda, y, m., os. jm. Žer. Záp. I. 38.

Čale = čehý. A Č., Bodor, hejsa Sivoň'
popoháňal voly. Slov. Dbš. Sl. pov. III. 69.

Čálka (čárka), y, f. = dlouhý chléb solí
a kmínem posypaný. U N. Kdyně. Rgl.

Čalojevice, pl., ves. Arch. V. 563.
Čaloud, a, m. Č. Jan Jiří. Žer. Záp. I.
134.

Čaloun dřevený, vz Prm. III. č. 16. Místa
pěknými čalouny ozdobená. Vod. O římských
č. vz Vlšk. 97. — Cf. Kram. Slov. 72. —
Č. černý, tapetum nigrum, v oku, eine Schichte
schwarzen Pigmentstoffes an der innern Seite
der Choroidea. Nz., Šv. 61.

Čalouněný; -ěn, a, o, tapeziert. C. ná-
bytek. Dch.

Čalouní, n,, die Tapeterie. Rk., Loos,

Ssk.

Čalounice, e, f., die Tapecirerin. — Č.
obecná, megachile, gemeiner Blattschneider.
Brm. IV. 264.

Čalounictví, vz Čalouník.

Čalouníkovitý.Čalouníkovití, mygalidae,
die Tapecirspinnen. Nz.

Čalounitý. Č-té rostliny, die Teppich-
pflanzen. Dch.

Čalovice, dle Budějovice, také Čaďalovice,
Čelajovice, Čelejovice, Čalowitz, ves u So-
botky. Vz Blk. Kfsk. 789.

Čalún = čaloun. Ssk., Loos.

Čalústí, n. = čelesno, das Ofenloch. Slez.
Šd.

Čamajda, y, f. = čuhajda. U Olom. Sd.

Čamara, y, f. = šňůra. V Podluží na
Mor. Na svatbu a o větších slavnostech
obleče si ještě červený kabát modrým ole-
movaný a čamarami obšitý. Brt. L. N. II.
24., Ssk. — Č. = dlouhý šněrovaný slovanský
kabát. Us. Tč. Č. = šněrovaný kabát o jedné
řadě knoflíků s nízkým stojatým n. ležatým
límcem. S. N. X. 135. Cf. Mkl. Etym. 30.
To se k sobě hodí jako é. a cylindr (klo-
bouk vysoký). Us. Gth. Ten se strojí jak
č. (velmi pěkně). Val. Vck.

Čámati, začámati se = mnoho mluviti.

V Bohuslavsku na Mor. Neor. Cf. Čámnouti.
Čamblák, a, m. = ein Krummfuss, Grät-

schler. Slov. Bern., Ssk.

Čamblavý, krummfüssig, grätschelnd.
Slov. Bern., Ssk.

Čambor, a, m., os. jm. Šd.
Čambrlati = ve vodě se máchati. Vz
Čabrňati. Mor. Vck.

Čamburyna, čamburina, y, f. Vz Zmítač.
Čamčeti = nepěkně jísti, mlaskati. V Bo-
huslavsku na Mor. Neor.

Čamčovina, y, f. = nezralé, nezdravé jídlo.

V Bohuslavsku na Mor. Neor.

Čamek, mka, m. Č. či chápan petiprstý,
ateles pentadactylus, der Tschamek. Brm.
I. 174. - Č., os. jm. Mor. Šd.

Camlat, u, m., byssinum. Dán jest jemu,
aby se přikryl, č. stkvúcí bielý, neb č. spra-
vedlnosti svatých jesti. Apoc. 19. 8. ZN.

Čamlatový. Č. šuba (ženský oblek). 16.
stol. Wtr. Vz Čamlat.

Čámnouti, nul, utí = plnou hrstí sáhnouti,
mit voller Hand hineingreifen. — kam: do
cukru. Mor. Šd. Cf. Čámati.

Čamour, a, m., der Schmutzteufel. Šm.

Čampala, y, f. = glajda. Laš. na Mor.
Brt. Vz Čampati sa.

Čampalena, y, f. = děvče, které se čampá.
Mor. Tč.

Čampati sa = čachrať, pomalu jíti, lang-
sam, mühsam gehen, waten (im ausgetretenen
Wasser o. im Kothe). Na již. Mor. Tr., Šd.
Ten čampala, kde sa tam čampá! Brt. D.
203.

Čampnóť = stoupnouti. — komu kam.
Kráva mně čampla na noho. V Bohuslavsku
na Mor. Neor.

Čampule, e, f. = rulík, vrkoč. U Domažlic.
Kšá. U N. Kdyně. Rgl., Psčk. — Č. = dřevo
rezané do kužele, hračka detská. Postaví se
na kámen a děti jedno po druhém ze svých
met ji odrážejí. U Bechyně. Mý. U N. Kdyně.
Rgl. — Č. = hra tímto dřevem. Rgl. Cf.
Čampulík.

Čampulík, u, m. = svině, kus dřeva, jejž
pastevci při hře téhož jména holemi odhá-
nějí na jamkách kol chlívka stojíce, aby ji
pastucha do chléva nevehnal. Us. Rjšk. Cf.
Čampule.



	1158

	Čakavosť, i, f., das Warten. Loos, Ssk. Čákavý, geduldig, wartend, gern wartend. Loos, Ssk. Zrak môj ťa najde č-vý. Slov. Ppk. I. 58. Čakert, a, m. Č. Tobiáš, kněz, prof. a spisov. 1669.—1748. Vz S. N., Jg. H. 1. 2. v. 542., Jir. Ruk. I. 131. Čáknouti, vz Čákati. Tak ta voda čákne ven! U Uh. Hrad. Tč. Čáko, a, n., vz Čáka. Čakoni, národ. Koll. II. 214., I. 149. Čákov, a, m., Čakow, ves u Benešova; Gross-Čekau, ves u Budějovic; Č. Malý, Čákovec, Klein-Čekau, ves tamtéž. PL. Vz Blk. Kfsk. 1293., Sdl. Hr. III. 301. Čaková, é, f., Ebersdorf, ves na Krnovsku ve Slez., v Uhřích. Šd. Čákovec, vz Čákov. — Č. z Bohušic, strčes. rodina vládycká. Vz S. N. X. 134., Blk. Kfsk. 1293., Sdl. Hr. III. 301. Čakovice, dle Budějovice, Čakowitz, vsi u Pelhřimova, u Štětí a u Jílového; Gross- Čakowitz, ves u Zdib; Č. Malé, Klein-Ča- kowitz, Čakowiček, ves u Kostelce nad Lab. PL. Jak chytali pytláci z Malých Čakovic zajíce bez prachu a broků. Vz Sbtk. Krat. h. 25. — Cf. S. N. X. 135., Tk. I. 78., 82., 412., III. 644., Tf. Odp. 287., Blk. Kfsk. 1293., Sdl. Hr. IV. 369. Čákovitý, csakoförmig. — Č., zapfen- tragend. Č. stromy, Koniferen. Sl. les. Vz Čáka (šiška). Čákovský, vládycká rodina. Vz S. N. X. 135. Vz Čachovský. Blk. Čakvár, a, m., místní jm. v Uhřích. Šd. Čalanda, y, m., os. jm. Žer. Záp. I. 38. Čale = čehý. A Č., Bodor, hejsa Sivoň' popoháňal voly. Slov. Dbš. Sl. pov. III. 69. Čálka (čárka), y, f. = dlouhý chléb solí a kmínem posypaný. U N. Kdyně. Rgl. Čalojevice, pl., ves. Arch. V. 563. Čaloud, a, m. Č. Jan Jiří. Žer. Záp. I. 134. Čaloun dřevený, vz Prm. III. č. 16. Místa pěknými čalouny ozdobená. Vod. O římských č. vz Vlšk. 97. — Cf. Kram. Slov. 72. — Č. černý, tapetum nigrum, v oku, eine Schichte schwarzen Pigmentstoffes an der innern Seite der Choroidea. Nz., Šv. 61. Čalouněný; -ěn, a, o, tapeziert. C. ná- bytek. Dch. Čalouní, n,, die Tapeterie. Rk., Loos, Ssk. Čalounice, e, f., die Tapecirerin. — Č. obecná, megachile, gemeiner Blattschneider. Brm. IV. 264. Čalounictví, vz Čalouník. Čalouníkovitý.Čalouníkovití, mygalidae, die Tapecirspinnen. Nz. Čalounitý. Č-té rostliny, die Teppich- pflanzen. Dch. Čalovice, dle Budějovice, také Čaďalovice, Čelajovice, Čelejovice, Čalowitz, ves u So- botky. Vz Blk. Kfsk. 789.	Čalún = čaloun. Ssk., Loos. Čalústí, n. = čelesno, das Ofenloch. Slez. Šd. Čamajda, y, f. = čuhajda. U Olom. Sd. Čamara, y, f. = šňůra. V Podluží na Mor. Na svatbu a o větších slavnostech obleče si ještě červený kabát modrým ole- movaný a čamarami obšitý. Brt. L. N. II. 24., Ssk. — Č. = dlouhý šněrovaný slovanský kabát. Us. Tč. Č. = šněrovaný kabát o jedné řadě knoflíků s nízkým stojatým n. ležatým límcem. S. N. X. 135. Cf. Mkl. Etym. 30. To se k sobě hodí jako é. a cylindr (klo- bouk vysoký). Us. Gth. Ten se strojí jak č. (velmi pěkně). Val. Vck. Čámati, začámati se = mnoho mluviti. V Bohuslavsku na Mor. Neor. Cf. Čámnouti. Čamblák, a, m. = ein Krummfuss, Grät- schler. Slov. Bern., Ssk. Čamblavý, krummfüssig, grätschelnd. Slov. Bern., Ssk. Čambor, a, m., os. jm. Šd. Čambrlati = ve vodě se máchati. Vz Čabrňati. Mor. Vck. Čamburyna, čamburina, y, f. Vz Zmítač. Čamčeti = nepěkně jísti, mlaskati. V Bo- huslavsku na Mor. Neor. Čamčovina, y, f. = nezralé, nezdravé jídlo. V Bohuslavsku na Mor. Neor. Čamek, mka, m. Č. či chápan petiprstý, ateles pentadactylus, der Tschamek. Brm. I. 174. - Č., os. jm. Mor. Šd. Camlat, u, m., byssinum. Dán jest jemu, aby se přikryl, č. stkvúcí bielý, neb č. spra- vedlnosti svatých jesti. Apoc. 19. 8. ZN. Čamlatový. Č. šuba (ženský oblek). 16. stol. Wtr. Vz Čamlat. Čámnouti, nul, utí = plnou hrstí sáhnouti, mit voller Hand hineingreifen. — kam: do cukru. Mor. Šd. Cf. Čámati. Čamour, a, m., der Schmutzteufel. Šm. Čampala, y, f. = glajda. Laš. na Mor. Brt. Vz Čampati sa. Čampalena, y, f. = děvče, které se čampá. Mor. Tč. Čampati sa = čachrať, pomalu jíti, lang- sam, mühsam gehen, waten (im ausgetretenen Wasser o. im Kothe). Na již. Mor. Tr., Šd. Ten čampala, kde sa tam čampá! Brt. D. 203. Čampnóť = stoupnouti. — komu kam. Kráva mně čampla na noho. V Bohuslavsku na Mor. Neor. Čampule, e, f. = rulík, vrkoč. U Domažlic. Kšá. U N. Kdyně. Rgl., Psčk. — Č. = dřevo rezané do kužele, hračka detská. Postaví se na kámen a děti jedno po druhém ze svých met ji odrážejí. U Bechyně. Mý. U N. Kdyně. Rgl. — Č. = hra tímto dřevem. Rgl. Cf. Čampulík. Čampulík, u, m. = svině, kus dřeva, jejž pastevci při hře téhož jména holemi odhá- nějí na jamkách kol chlívka stojíce, aby ji pastucha do chléva nevehnal. Us. Rjšk. Cf. Čampule.