1160

Čapati = čapěti, kolena shýbati. Mor. Lpř.
Vz Cibulovati. — Č. = srážeti. — co čím:
jablka kameny. U Místka. Škd.

Čápati (se). Čápé, Karličko (= kráčej)!
Jenom se hodně čápé (= loudej)! V Bohu-
slavsku na Mor. Neor. — Č. = rukama po
vodě pleskati, máchati se ve vodě. — kde.
Pořád ve vodě čápe. Mor. Vck. — Č., ča-
potati. Prší, tak čapoce. Mor. Brt. D. Vz
Čapotati.

Čapatý. Č. zelí (vysoké). U Bělohr. Bf.
— Č.= nízký, dole široký, nahoře úžší. Vz
Čapák. Mor. Tr. Slez. Tč., Brt. D. 204. —
Č = malý, batolatý. U Kunovic. Ty robo
č-tá! Č. Hanák (převzdívka). Na již. Mor.
Hrb. v Kv. 1883. — Č. = nohatý? Čo jim
dáme? Koledy nemáme. Č-mu hnojůvky,
Jeníčkovi zelůvky. Slez. Šd.

Čapčurka, y, f.= kořalka, der Schnapps.
Šm.

Čápě, ardea avis. V MV. nepravá glossa.
Pa

Čápeček, čka, m. = malý čáp.

Čapek, pka, m., os. jm. 1515. — Č., sa-
moty u Milevska a u Humpolce. PL. — Č.,
os. jm. Č. Jan, farář, Tf. H. 1. 3. v. 46.,
Jir. Ruk. I. 131.; Č. Jan ze San (Hukvald-
ský), vůdce Sirotků, Tk. IV. 724., Sdl. Hr.
III. 227.; Č. Jan Aleš, † 1695., Jg. H. 1.
2. v. 542., Jir. Ruk. I. 132.; Č. Frant. 1738.
Jg. H. 1. 2. v. 542, Jir. Ruk. I. 131. —
Č. Vojt. 1731. Jg. H. 1. 2. vyd. 542., Jir.
Ruk. I. 132.; Č. Mat. 1454. Vz Jir. Ruk.
I. 132.; Č. Frant., průmyslník, nar. 1811.—
Č., advokat v Jičíně. — Č. Jindř., sochař
čes., nar. 1837. Vz S. N. — Č. Ant., úřed.
a básník, nar. 1847. Vz S. N. X. 135. —
Č. Jiř. a Mich. Vz Blk. Kfsk. 1093, 1120.

Čápek, pka, m. = malý čáp. — Č. =
čapatý, dlouhonohý. U Bechyně. Mý. —
Č. = bílý kohout s černými křídly. U Kr.
Hrad. Kšť — Č. = malý škraloup na sme-
taně. Vz Čáp. Jdr. — C. vz Sbn. 536., 561.,
607.

Čapěti = dřepěti, na patách seděti, hocken.
Vz Čapka. Také na Mor. a ve Slez. Škd.,
Tč., Dšk., Brt. D. 204. — kde: v koutě,
Kld. 264. za zdí atd. Tč. Čapíš, jako kura
na vajcu. Slez. Šd. Vz Čapnouti.

Čapí (čápí) nos, nůsek, nosek = kakost
smradlavý, geranium robertianum. Vz Rstp.
250., Slb. 632., Mllr. 50., FB. 85., Schd. II.
298., Čl. 66., Čl. Kv. 322., Kk. 241., Bartol.
Göm. (g. cicutarium). Cf. Čapina. Č. sádlo,
rostl. Vz Mllr. 20. — Č. nožka = pantograf,
všepis, pův. stroj k přenášení obrysů kresby
na kámen lithografický. Vz KP. I. 404., S.
N. — Č. vrch, Storchberk, v severových.
Čech. Krč.

Čapice. — C. = čepice. Barania čapica.
Slov. Sl. spv. V. 173.

Čapík, u, m. = čepík. Slov. Loos., Ssk.

Čapina, y, f. = čapí nůsek, rostl. Vz Slb.
632., Mllr. 50.

Čapiti, il, en, ení, čapnouti, schnell er-
greifen; ohrfeigen, schlagen. Vz Čapnouti.

Loos, Ssk.

Čapka. Kram. Slov. 72. I pod ošumělou
čapkou moudrá hlava bývá. Tč. exc. Č. na
kyvadle, die Bischofsmütze. Šp. — Č., stojí-li
sedlák a obě dámy (kuželky). Na Hané.
Bkř. — Č. Na čapce seděti = čapěti, dře-
pěti. Na čapku sednouti — čapnúť. Mor. Brt.,
Mtc. — Č. Ignác, nar. 1792. Vz S. N.

Čapkář, e, m., der Mützenmacher. Rk.

Čapkati = čundati, tleskati. Mor. Brt.
Hned domů běžela, rukama čapkala. Sš. P.
32., 125.

Čapkatý, také benetzt, bespritzt. Slov.
Ssk.

Čapková, é, f., samota u Vinohradů.

Čapkovitý = na způsob duté homole, mi-
traeformis, rnützenförmig. Č. čepička někte-
rých mechů, též koruna rév od lůžka se
oddělující. Rst. 403.

Čapky jíti, choditi, státi = sehnutě, ge-
bückt. V nízkém sklepě musí se é. jíti, abys
nenarazil hlavou o klenutí. Ostrav. Tč. Sel
příkopem č., aby ho nebylo viděti. 1b. Tč.

Čapla, y, f. = volavka, der Reiher. Cf.
Čápě. Us. Tč.

Čaplavě chodiť = čapky. Ostrav. Tč.

Čaplavý, hockend. Č. chod. Ostrav. Tč.

Čaplovič, e, m. Č. Jan †1847. Jg. H. 1.
2. v. 542.

Čapné, ého, n., das Krahngefälle, -abgabe,
f. Loos, Ssk.

Čapnouti, vz Mz. v Listech filolog. VII.
27., Čapiti. — si = sednouti si na bobek,
niederhocken. Us. Kd. Vz Čapka.

Čapochy, pl., m. = druh zemáků. Č. sú
kobzole žulté, kulaté. Slez. Šd.

Čaponohý tenkozobec, himantopus can-
didus, der grauschwänzige Stelzenläufer. Sl.
les.

Čaponosý, storchschnabelig. Šm.

Čapor, u, m. = tatar, dlhý bič na krátkom
olovom oblievanom bičisku. Slov. Rr. Sb.

Čapotati, plätschern. Slov. Ssk. Prš,
tak čapoce (o silnějším dešti). Na Zlínsku.
Brt.

Čapov, a, m., Čaperhof, dvůr u Tábora.

Čapové, n. = čepové. Slov. Ssk.

Čapovec, vce, m. = druhý obratlík krkový,
zweiter Halswirbel, Dreher. Hdk. C. 377.

Čapovica, vz Čepovice. Slov. Loos.

Čapovník, vz Čepovník. Slov. Loos.

Čapovný, vz Čepovní. Slov. Loos.

Čapový, vz Čepový. Slov. Loos.
Čapračník, a, m., der Schabrakenmacher.
Šm.

Čaprok, u, m., die Quaste. Ostrav. Tč.,
Brt. D. 204.

Čapský, ého, m., os. jm. Tk. V. 212.

Čapta, y, f., der Fuss, die Hachse. Slov.
Loos, Ssk.

Čapták, a, m. = čaptavý, kdo čaptá.
(Aby nedali pannu) za takového č-ka, čo
má nohy tenším koncom zavŕtané. Slov.
Zátur. Nápr. 11. — Ssk.