1165

podsedek mlčela, má již dále také mlčeti.
NB. Tč. 158. Pozde je už žialiť, keď sa raz
č. ztratí; ten čo raz uplynul, viac sa nena-
vráti. Slav. 17. Již č. přichází. Výb. II 43.
Tej řečí svój č. uhledav. Alx. BM. v. 75.
(HP. 82.). Ale toho časa nenie, by oč měli
promluvenie. Alx. (Anth. I. 3. vyd. 37.).
Protož na ten súd pomnieti slušie, donidž
jest č.; Uzřev svój č.; A č., jenž mu jest
dán, aby ten zvedl užitečně; Když jest byl
mluviti čas. Št. Kn. š. 24., 39., 181., 182.

V č. podobný, tempore opportuno. Ž. wit.
31. 6. Č. ve světě mnoho platí, nemúdrý
je, kdo ho tratí. Tč. Má už č. (aby umřel),
už si tu dost pobyl. Tkč. Po času přišel;
Ještě není po času. Km. Všecko (každá věc)
má svůj č. Sb. uč., Lpř. — Č. = čmýra.
Bdl., Čs. lk. Všecko má svůj č. mimo starých
bab. Slez. Tč. — Časem. Každé umění hodí
se svým časem. Bž. exc. Bůh časem zarmu-
cuje a obveseluje své volené. Bart. — Do
času. Buďž tiem kamením rozptýleným do
božieho času. Št. Kn. š. 139. — Na čas.
Už na časy (dlouho) takové maso jsme ne-
měli. Us. Vk. Dává si s tím na čas. Dch.
Měl na čas, že utekl! Ta sklenice měla na
čas, že nespadla (málem by byla spadla).
Us. Vk. Tudy se ta vojna na ten čas ro-
zešla. Bart. Modlitev na čas přenechajíc;
Na však čas. Št. Kn. š. 88., 182. Že jest
v takové potřebě na ten čas. Zř. F. I. D.
XXVI. — Na čase. Na čase přišel. Us. Pk.
Jest na časech (= jest těhotná). Bdl. — Od
času. Nezdá sa mi a to len od času (už
dlouho). Sl. ps. 72. Od istých čias. Pokr.
Pot. II. 205. Od těch čas. Bž. 83. Čas od
času se břečky zamíchají. Šp. — Při čase.
Při času sv. Havla. Čr. — V čase. Dnové
obecní v času běžíc, minú nám. Št. — V čas.

V svój čas. Št. Kn. š. 111. V čas potřeby,
nebezpečí. Us. Kol. 3. Bylo v čas. Dch.

V čas velikého spokojení moře. Ler. Bu-
devě v ten čas bohata. Mst. Já v ty časy
měl jiného poručníka. Půh. I. 177. V ty
časy by osvěta. Alx. V. (Anth. I. 3. vyd.
33.). By byli milosrdenstvie žádali v čas.
Št. Kn. š. 23. Ve čas se toto líbí. ve čas
toto. Št. — Za čas. Jak to za ty časy bý-
valo. Us. Vk. Ti kořenóv nemají, neb za
čas věřie a v čas pokušenie odstupují (Luk.
8.). Hus II. 71. — Po čase. Potom po ně-
kterých časech, když jest svého syna ože-
nil, tedy jest prodal ten purkrecht. NB. Tč.
12. — Č. v mluvnici. Str. 159. a. ř. 20.
zd. za Prov. polož: Praesens gnomické. —
Ib. ř. 17. zd. za Pass. polož: Praesens sna-
hové, de conatu. — Ib. ř. zd. za spí polož:
Praesens historické. — Ib. ř. 4. zd. za 5
polož: Vz Brt. S. 3. vyd. 97.—98., Prae-
sens — Str. 159. b ř. 14. sh. za vyslovuje
polož: Praeteritum snahové. — Str. 160. a.
ř. 14. sh. dodej: Vz Bž. 168, 213., Brt. S.
3 vyd. 98.—99., Brt, D. 192., Minulý, Im-
perfektum. — Ib. ř. 17. zd. za Zk. polož:
Cf. Bž. 168, 213.— Ib. ř. 7. zd. za Anth. :
Neb Odolen z Chyš nalezl jim byl brod.
Dal. 82. Ten (kříž) byl kázal kněz Mezka
učiniti. Dal. 74.— Str. 160 b. ř. 21. sh. za
Zk. poluž: Vz Bž. 169., Brt. S. 3. vyd. 100.,
Předminulý.— Pozn. Plusquamperfectum na

Mor. častěji se slyší: Jednúc to býł větr
vyvrátil, tož zme to moseli znovy stavět.
Na vesno sem to býł kúpíł, a už sa to po-
trhało. Rany (střelné) sem kdysi býł počúł.
Už to było přestało. Jednúc było sa stało,
ai do kosteła byli vešli. Brt. D. 192. — Ib.
ř. 26. zd. za Zk. přidej: Cf. Bž. 168., 169.,
171., Brt. S. 3. vyd. 100. — Str. 161. a. ř.
20. sh. za Mk. přidej: Cf. Bž. 168., 169.,
Po.— Ib. ř. 21. zd. za 82 polož: Poznam
Když se popisuje nějaký děj, který se ne-
koná právě v přítomnosti mluvícího, nýbrž
zvykem a obyčejem jest vůbec, užívá se na
Mor. futura za praesens historicum: Sikorka
přiletí, bude ščebetat a chytí včely. To tak
az ze zdrava chytne člověka a bude łúpať
a naťahovať. Do Rožnova je dobré dvě ho-
diny, co pořáď bude stúpať. — Tak i děti
popisujíce hru užívají futura: Já ju budu
v tom kole hónit, jak ju chytnu, budu ju
bít do chrtba? — Dočkáme (= máme po-
čkati?)? Půjdu tam (= mám tam jíti)? Tá-
že-li se kdo po hospodářích, když jich není
doma, ptají se domácí časem minulým: „Co's
chťél? néni naších doma." Brt. D. 191. -- Na
konci článku připoj: Cf. Bž. 168., Vm. 70.,
Nz. 286., Program olom. gymn. na r. 1876.
Sep8. Veselý, Die Praesensbildung des sla-
vischen und ihr Verhältniss zum Infinitiv-
stamm von A. Leskien v Arch. für slav.
Philologie V. 4. 497.— 712., oznámeno v Li-
stech filolog. 1882. 165. Cf. i Listy filolog.
I. 49., IV. 101. — Č. na otázku kdy vy-
jadřuje se a) akkusativem, vz Akkusativ
(I. 17. b), Brt. S. 3. vyd. 37. 4.; b) geniti-
vem, vz Genitiv (I. 391. a), Brt. S. 3. vyd.
49. 1.; c) lokalem, vz Lokal (I. 939. a.), Brt.
S. 3. vyd. 56. 2.; d) instrumentalem, vz In-
strumental (I. 586. a), Brt. S. 3. vyd. 58. b.
1.—3.; e) pády předložkovými: a) předlož-
kovým genitivem, vz: Z, S, Za; ß) předlož-
kovým dativem, vz: K; y) předložkovým
akkusativem, vz: V, Na, Ob, Pod, Za; d)
předložkovým lokalem, vz: V, O, Po; e)
předložkovým instrumentalem, vz: S, Před.
Cf. Brt. S. 3. vyd. 72.-73. — Č. na otázku
jak dlouho vyjadřuje se a) akkusativem,
vz Akkusativ (I. 17. b.), Brt. S. 3. vyd. 37.
2.; ß) předložkovým akkusativem, vz: Po,
Za, Přes, Na a Brt. S. 3. vyd. 73. 2. —
Č. na otázku dokud vyjadřuje se a) před-
ložkovým genitivem, vz Do; ß) předložkovým
akkusativem, vz Po. Cf. Brt. 8. 3. vyd. 73.
3. — Č na otázku od které doby určuje
se předložkovým genitivem, vz Do. Od jitra
do večera mění se čas. Cf. Brt. S. 3. vyd.
74. 4.

Časek oprav v: čásek.

Časen, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.

Časenka, y, f, tß-oa, Hora, bohyně času
Lšk., Truhlář (Ovid).

Čásenský, samota u Tábora.

Časie, n. = čmýra. Slov. Ssk.

Časiti se, il, ení, heiter werden. Už se
časí. Sd.

Časitovati = častitovať, častovati, na
sviatky vinšovati (o dětech), kde sa jim
dávajú kabáče, koláče, alebo peniaze. Slov.
Zátur.