1168

rativech a frekventativech, o slovesech inten-
sivních, zdrobnělých a různých tvarech po-
družných vz ib. 155—160. a Časoslovo (dodat.).
O mladších koncovkách (z polovice 14. stol.)
praes. sg. 1. os. -ím, -ám v češtině vz v List.
filolog. 1886. 55. Tvaroslovné výklady a
doklady ke slovesům vz v Listech fiiolog.
VI. 52.—56., VII. 299.—300., lX. 117.—118.,
101.—104., X 103.—139, 445.-454., XI
63.—111., 248.-276., 437.—468. (Gb.). Cf.
S. N. II. 313., Jg. Slovsn. 7. Flexion der
Verba im Böhmischen. Von Fr. Gotthard.
Im Iglauer Progr. aufs Jahr 1858. O vý-
znamu času budoucího při slovesech II. třídy.
Seps. Ed. Novotný. V progr. něm. malostran.
gymn. v Praze na r. 1863.

Časovatelný, konjugabel. Šm., Loos.

Časověda, y, f. = věda o rozdělování
času a vztahování k němu událostí, Chrono-
logie. Blř.

Časoverší, n., das Chronostichon. Vz Jg.
Slovsn. 158.

Časovka, y, f. = časoslovo. Slov. Ssk.

Časovládný, die Zeit regierend. Šm.

Časovník, u, m., vz Časoslov. Loos.

Časovnosť, i, f., die Temporalität. Šm.,
Loos.

Časovosť, i, f. = zřetel časový, die Zeit-
gemässheit. Kvř. 28., SP. II. 17., Dk. Aesth.
103. Č. básně, knihy, spisu. Dk.

Časovrat, u, m., die Periodicität. Slov.
Ssk.

Časový = co dle času je, zeitgemäss. Č.
lyrika, nutnosť, Us. Pdl., myšlénka, narážka
(v básni), Dk., mzda, Kaizl. 288., látka (hry),
Osv. I. 160., duch, Sbn., rozvoj, Stč. Zem.
740., potřeba, povaha, Mus. 1880. 172, 478,
otázka. Pal. Rdh. III. 129. — Č., Zeit-. Č.
pořad, chronologische Ordnung, Nz., lhůta,
Zeittermin. Dch. Č. postup, Hlv., míra, mi-
nuta, výraz, rovnice, Stč. Zem. 62., 63., 108 ,
příčestí. Ndr. 379. Příznaky časové, jimiž
označujeme časy: bdě-ch. Bž. 169. Příznaky
časové splývají s příznaky způsobovými a
s příponami v koncovky. Bž. 177. Od kmene
(slovesného) pilně rozeznávati jest kmen
časový a způsobový či thema. Bž. 170. č.
věty. Vz Věta (IV. 651. b.).

Časoznam, u, m., das Chronogramm. Rk.

Časoznámka, y, f. = znak časový, das
Zeitmerkmal, chronologischer Charakter. Nz.

Čast, i, f. = česť. Slov. Ssk. Vz Mkl
Etym. 32.

Čásť, vz Částka, Mkl. Etym. 32. — Č. =
častěji. Já tu budu teď bývati čásť. U Rychn.

Časta, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.,
Děj. I. 2. 29. a 30., Tk. I. 74.

Častalovice, míst. jm. Tk. IV. 724, Tk.
Ž. 220. Č. hrad. Vz Blk. Kfsk. CXLIX.

Častava, y, f., os. jm. Dal. 21.
Částečka, y, f. = malá částka. Us.
Částečkosloví, n. = prvkosloví, die Ato-
mistik. Nz.

Částečný. Č. zbytek, allenfallsiger Rest,
dějepis, Partikular-, Nz., smyk, Stückriese,

žír (roztroušený), die Sprengmast. Sl. les.
Č. příčiny, causae particulares, Hlv. 141.,
základka, theilweiser Bergversatz, Bc., soud
(partikulární), Dk., Jd., zatmění slunce, Stč.
Zem. 218., pravo. Č. v bot. = menší oddíl
většího shluku ústrojů, partialis, der be-
sondere; č. okolík či okolíček, partialis um-
bella, umbellula; č. pokrývka, partc. invo-
lucrum. Rst. 403.

Částek, stka, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
119. — Č. Frant., řed. real gymn. v Plzni.

Časten, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.

Častice. Z Častic Prech. Tf. Odp. 330.

Částice. Základní č. hmot (molekuly). Vz
Mj. 22., Schd. I. 23. — Č. v mluvnici. Pří-
slovce, předložky, spojky a mezislovce slovou
č-cemi (particulae). Vz Bž. 62 , 214. a násl.,
Brt. S. 3. vyd. 120. Č. prvotní, druhotní.
Rst. 4., 12, 403.

Částinka, y, f. = částice. Mj. 21.

Častiti, il, ěn, ění = často navštěvovati
a hostiti. Val. Vck. — koho. Smrť nás častí.
Val. Brt. D. 204.

Částiti, il, ěn, ění = na části děliti. —
co komu čím.

Častiťovati, vz Časitovať. Dle Koll. St.
49. — na vánoce a na nový rok navštěvovati.
Častitujem (přejeme), častitujem, do kapselky
odpratujem (dětské přání o svátcích). Sb.
sl. ps. I. 174.

Částka. Čásť, strč. čésť n. čiesť. Gb. Hl.
64. Vz doleji. Máme devatero částí řeči. Vz
Bž. 61.—62. Části křivky užitečné a para-
sitní, správně: podstatné a liché. Čs. math.
X. 94. Části dle váhy, Gewichtstheile, č.
zboží, die Waarenpost; Čerstvé uhlí smí se
jen po malých částkách na rošt přikládati;
Po částkách dluh platiti; Č. čistého výnosu;
Kůže má se jen na zevnějších částech trochu
změniti. Šp. Č. zbroje, Rüstungsstücke, Čsk.,
nedělné (molekuly), Molekulen, duha (duha
kusá), Regengallen, pl., jednotlivá, Einzeln-
theil, m., dřeviny, Bestandsparthie, květu či
květní, Blüthentheil, pařezného lesa, Nieder-
waldparcelle, f., ožraná (požerek), Frassstück,
skupení, die Horstparthie, popelní, Aschen-
hestandtheile, živné či potravní, Nahrungs-
bestandtheile, Sl. les., tolikátá č., aliquoter
Theil. J. tr. Lepší moje č., melior pars mei.
Hlk. Č. obecná či všeobecná, zvláštní (spisu),
pars generalis, specialis. Us Pdl. Dobrou,
značnou částkou, guten Theils. Dch. Části
květu. Vz Schd. II. 206. Čásť listu náučná,
napomínaci. Sš. II. 110. Třetí čésť; Také
jmáme z toho mlýna všech požitkuov dvě
čésti vzieti; Jeho erbové mají vzieti třetí
čésť z toho mlýna. List hrad. 1423., 1431.
(Tč.). Třetie čiesť lidí; Moc nad čtyřmi
čiestmi. ZN. Vzal druhu čiesť vojska. BO.
K tomu nás taký z čiastky kníže z Parmy
přivedl. Žer. 16. Druhú čiesť, ženo, jměj
sobě. Hr. rk. 319. Má tu pátú čésť dvoru.
Půh. I. 278. Neb šeřednáj' to částka, kteráž
se své větší straně nepřirovná. St. Kn. š.
164. — Č. = sčítanec, der Addend, Summand,
Posten. Šim. 14. — Č. = vzhled, člověk
v té částce Bohu podoben není Kom. D.
24. — Č., os. jm. Je jich jako Částkových