1170

Čavotavý, schwatzhaft. Slov. Bern., Loos.

Čavotný = štěbetavý, švitořivý ? Slov.
Vtáctvo v pysku č-tným snášelo žír hňéz-
dám. Hol. 250.

Čážiť na koho = číhati. Val. Brt. D.
204.

Čažký = těžký. Mám na srdci č. kameň.
Sš. P. 795.

Čbán. BO. U Rožnova, žbélek, na Val.
kubaňa. Brt. Žbán ucpati ubrouskem, aby
napoj nevyčichl. Dch. O žbánku vody a
o kúsku chleba ťa vypuď v pustatinu jako
mňa. Phld. III. 1. 56. Dejte mi žbánek piva!
Us. Tč. V mojej milej dvore dobrá voda,
Bože! ne každý šuhajčok napiť sa jej móže.
Ten Janík mládenec nabrau si za žbánok,
pripíjau Zuzičce za zelený vienok. Sl. ps.
Šf. 47. Od božího rána hledíme do žbána.
Čes. mor. ps. 272. Náš milostpán je hodný
pán, von nám dal piva plnej žbán. Brt. P.
132. (23.). Dyž jsi pán, zaplať žbán; Kdo
z tych žbanků pijať budě? Sš. P. 163., 754.
(558.). Také žbánek ucho má (všecko se
slyší). Tč. exc. Má cecky jako žbán. Na
již. Mor. Šd. Dotuď žbánek vodu nosí, do-
kuď ucho celé, jak ráz ucho se utrhne, na
črepy sa zmele. Slov. Tč. Každý sobě žbá-
nem a jinému střípkem nabírá. Tč. exc.
Svatý Jan rozbil žbán, koupil jiný za ma-
liny (tak zvonívají ve Skřípově); Na sv.
Jana jahody do žbána; Na sv. Jana idě
voda do žbána; Sv. Jan — mléka žbán, sv.
Vít — mléko schyt. Slez. Šd. Žbánky suché,
děvy hluché. Č. M. 129. —Žbánky = druh
hrušek na Mor. Vck. — Žbánečky, pl. =
květy leknínu žlutého. U N. Bydžova. Kšť.
U Olom. Sd. — Č. = pohoří. Vz S. N. II.
314. a. XL 317., Sdl. Hr. IV. 338.

Čbánečkář, vz Čbánkář.

Čbánek, nku, m., vz Čbán.

Čbánkář, e, m., der Krugmacher.

Čbánov (Džbánov), a, m., ves v Chru-
dimsku. Vz Blk. Kfsk. 1154.

Čbánový, Krug-. Loos.

Čber, lit. kibiras, strněm. zwibar, zubar,
Mkl. aL. 110. — Sv. ruk. 317. a. Zuber,
m. Čber = okrouhlá nádoba na prádlo, na
žrádlo pro krávy s dvěma uchy, Tč., dvou-
uchý škopek. Brt. Č. na pomeje, Spülzuber,
Dch., hasicí, Feuereimer, m. Sl. les. Rád
by toho měl žber (o nenasytném). Dch.
Voda ze žberu tekla. Slov. Tč. Č. žita. Pč.
11. Dva čebry vína, hydriae, Bj. BO., sladu.
Pč. 11. Čtyři čebry řiepy ukradli. Pč. 4. —
Č., a, m., os. jm. Tk. III. 14., IV. 724., V.
237.

Čbera, y, f. = čber. Slov. Ssk. — Č.,
y, m., os. jm. Arch. III. 508.

Čbeřiti, zerren. Šm., Ssk. Vz Čeberiti.

Čbernice. Vína šest č-nic. BO. Múka ve
č-ci. Bj.

Čberník, a, m. Mart. Bobík, č. v pivo-
varu. 1617. Mtc. opav.

Čc m. čt posud na Ostrav. a u Uher.
Hrad.: malúčký — malúčcí. Tč.
Čč, ččč = volání na kočku. Brt.

Ččivý = inanis, lačný, m. tščivý. Nakr-
mil dušu č-vú. Ž. wit. 106. 9.

-če. Přípony če-ové vz v Bž. 234., Č.

Če = co. Dal. Mají-li na smrť odsúzeni
býti aneb če v tom za právo jest; Že bral,
če mu Přibík v dluhu dal. NB. Tč. 1., 264.
Vše, če plzno bieše. Rkk. Když sie slyše
Kublaj, če sě sta se dcerú jeho drahú. Rkk.
46. Všech dvadesěť, če jich tamo stáše. Ib.
52. Čežkoli ruka má chce. Ž. klem. Ale
mužie nevěděchu, če tomu zdieti. Dal. Výb.
I. 95. — Č. = čemu, proč. Bž. 219., Us.
v Dolní Oravě, Km. 1883. 667., na Ostrav.
Tč. Aj, Vletavo, če mutíši vodu? LS. v. 1.
Vz Čemu, Listy filolog. III. 189., 194.

Če- mění se v Opavsku v: čo-: čoło,
včoła, čomu, o čom, pečoš (pečeš), pečo,
pečomy, nožičok, rohličok, ščodrý; -- pe-
čunka. Brt. D. 135.

Čebák, a, m., os. jm. Sd.

Čeber = čber. Slov. Ssk.

Čeberiť = čbeřiti. Slov. Ssk.

Čebín, a, m., ves u Tišňova.

Čebrat, a, m., hora na Liptovsku. Pokr.
Pot. II. 10.

Čebrík, u, m. = malý čber, der Klein-
zuber. Slov. Ssk.

Čebry = čbery, vz Čber.

Čéč, e, m. Č. z Nemyčevsi. Sdl. Hr. II.
220.

Čečatka, vz Čečetka.

Čeček, čka, m., os. jm. Tk. VI. 147. Pal.
Rdh. I. 119., Děj. IV. 1. 19.

Čečel, u, m. = čéška, číška, die Knie-
scheibe, patella. Šv. 24., Jhl., Nz., Čs. lk.
I. 95., 190., 295., II. 97., VIII. 333., X. 223.

Čečelive. — Č., dle Budějovice, Čečelitz,
ves u Mělníka. Vz S. N. X. 136., Tk. III.
129., Tf. Odp. 294., Blk. Kfsk. 1293.

Čečelický z Rosenwaldu Jan Max, pri-
mator praž., † 1699. Vz S. N.

Čečelička, y, f, samota u Smíchova.

Čečelovice, dle Budějovice, Čečelowitz,
ves u Blatné. PL. Vz Blk. Kfsk. 425.

Čečenci. Vz Šf. Strž. I. 48.

Čečenizna, y, f., der Zierlehm beim
Glockengiessen. Šm.

Čečenský jazyk. Vz Šrc. 414., 453.

Čečera Čečera, čečera, Bože dej večera,
večera skorého a neskorého rána, abych se
naspala do bílého rána. Mor. ukolébavka
u Vizovic. Šd.

Čečerák, u, m. = chlupatý báč. U Lou-
čímě. Psčk.

Čečeřiti se. O vyjdi, ma panenko, ze
dveří, jak se ta lipka čečeří. Sš. P. 693.

Čečerjetka, y, f. = brusinka, brusnice
borůvka, čičurátko vaccinium myrtillus. Slb.
387.

Čečerka, y, f., die Bachstelze. Slov.
Ssk.

Čečetka. Čečatky, linariae, Hänflinge.
Brm. II. 2. 334. C. obecná, fringilla linaria,