1176

Čelesno, a, n., vz Čelesten.

Čelesten. Cf. Čelesno, Čeleslo, Čelesen,
Čelestno, Čelistí, Čelusně, Čelusť, Čelusťa,
Celušeň, Čeluště, Čemeslo, Mkl. Etym. 31.

Čelestno, a, n. = čelesten. Hk.

Čeleti proti čemu. Nic proti zákonu
božímu to necelelo. BR. II. 5. a.

Čeletka, y, f. = čeládka. Dobýval sě do
komnaty, kdež jest ona ležela s svú čeletkú
a jiná dobrá paní. NB. Tč. 170.

Čeletice, dle Budějovice, Čeletitz, ves
u Sušice.

Čelí, n., die Fronte. S. N. Č. posice vo-
jenské. NA. III. 79. Čelím v zad! Kehrt!
V pravo (v levo) čelím; Čelím v před! Vz
Front. Čelí a křídlo měň! Čelím postupo-
vati; Čelím pochod! Čelím se rozvinouti,
aufmarschiren. Čsk. Č. lafetty. NA. III. 99.
— Č. = dvě polobašty s přináležející kur-
tinou je spojující. NA. III. 143.

Čelický, ého, m. Č. Jan. Žer. Záp. I.
122.

Čelíčko, vz Čelo.

Čelík, u, m. = svalník prostřední, Soli-
dago, die Goldruthe. Mllr. l00.

Čelín, a, m., ves u Dobříše.

Čelínko, a, n., vz Čelíčko.

Čelisko, a, n., vz Čelíčko.

Čelisť, mandibula. Sv. ruk. 313. Strsl.
čeljusB, maxilla. Sr. prus. scalus, Kinn.
Mkl. aL. 8.. Bž. 18. Kiefer. Cf. Schd. II.
327., S. N. X. 148.—149., Krain. Slov. 74,
Slov. zdrav. I. 50., Čs. lk. VII. 4., VIII.
97., 231., X. 123., 157., Mkl. Etym. 31. Č.
motýlů, brouků hořejší a dolejší. Kk. Mot.
4., Kk. Br. 3. — Č. kleští, die Backe, Schraub-
stockbacke, Wange. Šp., Sl. les. Čelisti na
závity, k řezání šroubů, Wld., č. u závírky
dvojčinné. NA. IV. 215. Sklíčidlo se třemi
čelistmi. Zpr. arch. XI. 40.

Čelistie, n., die Zielscheibe. Slov. Ssk.

Čelistina, y, f. Sob. 6., 7.

Čelistka, vz Čelisť.

1. Čelistné, vz Čelesná.

2. Čelistné, n., Čelistnej v Tábor. Blk.
Kfsk. 1172., 1173.

Čelistní = čelistný.

Čelistník, u, m. = sáněčník, der Becken-

riemen am Pferdegeschirr. Čsk. Cf. Mkl.

Etym. 31.

Čelistný. C. nohy, Kieferfüsse, v zool.

Nz. Č. makadla. Kk. Br. 21., 27. — Č. Sdl.

Hr. IV. 369.

Čelistovitý, kinnbackartig. Šm.
Čeliště, e, n., der Zielpunkt. Dch., Ssk.
Čelistí, n. = čelesten. Mor. Kld. 38.

Čeliti, vz Mkl. Etym. 31. — komu (jak):

nepříteli, nebezpečenství. Dch. Vz Nepřítel.
Svorně něčemu č. Kos. Ol. I. 253. Přepychu
č. Pokr. Pot. I. 273. — proti čemu (jak,
proč, čím). Důvody proti tomu čelící. Ler.
Odpuorci pravd křestianských chtěli proti
vám z této příčiny č. Jel. Enc. m. 4. Svár-
livosť čelí pravým odporem proti jednotě

mysli; To proti sobě protikladem čelí. Sš.
II 164., I. 168. — kam. K světlu čelí jen.
Vrch. Myth. T. 217. Knížata darmo na pána
čelí. Exc. Neboť nepřietelé na mě velmi
čelí. Arch. III. 305. — kdy. Ve válce ne-
příteli č. Dch. — kde. Protož knězi při-
kázáno, aby čelil v tom boji (v čele byl)
a jiných popúzel. Hus I. 170.

Čelivo, a, n., Čelief, ves u Veseřic. Blk.
Kfsk. 896.

Čelkovice, dle Budějovice, Čelkowitz,
ves u Tábora. Tk. I 362., Tf. Odp. 287.,
Blk. Kfsk. 1294.

Čelní. Ad 1. C. harcovník, setnina, po-
hyb, Frontbewegung, f., pochod, Frontmarsch,
m., Čsk., dřevo, Hirnholz, n., řada, die Fronte,
Sl. les., prkno (u vozové korby), Pdl., hlídka,
die Vorpatrouille. S.N. XI. 365. Koule pro-
razila č. houf. V. C. místo, Mour., pohled
na něco, NA., mostné pole, NA. IV. 238.,
štítek. Kk. Br 5. Č. pás Langenbeckův.
Wld. — Ad 2. Č. umělci, spisovatelé, zjevy.
Us. Pdl.

Čelníček, čku, m., kleines Stirnband. Šm.

Čelník, a, m. = náčelník. Kdykoliv jde
stádo z pastvy, vede je skop se zvoncem;
skot tento jmenuje se ločavka anebo č.
Pokr. Pot. II. 74. — Č., u, m. = čelní kolo,
das Stirnrad, cylindrisches Rad. Nz., Šp.
Vz S. N. Č. párový, doppeltes Stirnrad,
Sl. les,, podávací, Ziehstirnrad, jednoduchý,
Šp.; č. ve soustruhu (výměnný) Včř. Z. II.
58., 71. Č-ky sestrojiti. Šp. — Č. = jitrocel.
Byl. 144.

Čelnosť, i, f., die Vorzüglichkeit, der
Vorrang. Smetan. Děj.

Čelný, vz Čelní.

Čelo, vz Mkl. Etym. 31. Postavení, po-
loha čelem. Křž. Por. 269. Její č. je čisté
jako slunce. Zr. Stál čelem v čelo s milo-
stivou vrchností. Šml. Bylo jim to téměř
na čelech napsáno, že k sobě patří. Sá.
v Osv. I. 11. Č. brouků. Kk. Br. 4. V tuhé
práci potiť č. Zátur. Div nebe čelem nepro-
vrtá (o pyšném). Hkš. Má č. až po lopatky
(v žertu o holohlavém). U Kr. Hrad. Kšť. —
Č. = sídlo radosti etc. Ať se kousne do
čela (o zlostném). Dhn. — Č. = sídlo studu
etc. Člověk bez čela (bez studu). Us. — Č. =
vrch etc. Č. vozu, lodi (předek, klubák,
kluban), Sl. les., korby. Us. Pdl. Světlo
líbá č. vod. Nrd. Č. hory, Vrch., kotlu,
Šim. 16., 145., klínu, pístu· ZČ. I. 95., 284.
Na čelo něco postaviti. V tom by se ti ne-
přátelé čelem okázali. Abr. 161. Kteří jsou
č. při právě držali. Bart. 300. 28. — Č. =
vrch na Vsacku. Vck. — Č. = tělo. Mor.
Brt. I v tym jednym hrobě dvě čela při
sobě; nejsu to jen čela, jsu to ba i kosči
(kosti), že ony umřely od velkej milosči.
Sš. P. 453. Cf Čelo.

Čelobití, n., tiefe Verbeugung. Šm.
Čelobitnosť, i, f., die Anbetung. Šm.
Čelobitný, allerunterthänigst. Šm.
Čeloň, ě, m. = čeláč. Šd.
Čeloňka, y, f. = čelenka. Slov. Ssk.



	1176

	Čelesno, a, n., vz Čelesten. Čelesten. Cf. Čelesno, Čeleslo, Čelesen, Čelestno, Čelistí, Čelusně, Čelusť, Čelusťa, Celušeň, Čeluště, Čemeslo, Mkl. Etym. 31. Čelestno, a, n. = čelesten. Hk. Čeleti proti čemu. Nic proti zákonu božímu to necelelo. BR. II. 5. a. Čeletka, y, f. = čeládka. Dobýval sě do komnaty, kdež jest ona ležela s svú čeletkú a jiná dobrá paní. NB. Tč. 170. Čeletice, dle Budějovice, Čeletitz, ves u Sušice. Čelí, n., die Fronte. S. N. Č. posice vo- jenské. NA. III. 79. Čelím v zad! Kehrt! V pravo (v levo) čelím; Čelím v před! Vz Front. Čelí a křídlo měň! Čelím postupo- vati; Čelím pochod! Čelím se rozvinouti, aufmarschiren. Čsk. Č. lafetty. NA. III. 99. — Č. = dvě polobašty s přináležející kur- tinou je spojující. NA. III. 143. Čelický, ého, m. Č. Jan. Žer. Záp. I. 122. Čelíčko, vz Čelo. Čelík, u, m. = svalník prostřední, Soli- dago, die Goldruthe. Mllr. l00. Čelín, a, m., ves u Dobříše. Čelínko, a, n., vz Čelíčko. Čelisko, a, n., vz Čelíčko. Čelisť, mandibula. Sv. ruk. 313. Strsl. čeljusB, maxilla. Sr. prus. scalus, Kinn. Mkl. aL. 8.. Bž. 18. Kiefer. Cf. Schd. II. 327., S. N. X. 148.—149., Krain. Slov. 74, Slov. zdrav. I. 50., Čs. lk. VII. 4., VIII. 97., 231., X. 123., 157., Mkl. Etym. 31. Č. motýlů, brouků hořejší a dolejší. Kk. Mot. 4., Kk. Br. 3. — Č. kleští, die Backe, Schraub- stockbacke, Wange. Šp., Sl. les. Čelisti na závity, k řezání šroubů, Wld., č. u závírky dvojčinné. NA. IV. 215. Sklíčidlo se třemi čelistmi. Zpr. arch. XI. 40. Čelistie, n., die Zielscheibe. Slov. Ssk. Čelistina, y, f. Sob. 6., 7. Čelistka, vz Čelisť. 1. Čelistné, vz Čelesná. 2. Čelistné, n., Čelistnej v Tábor. Blk. Kfsk. 1172., 1173. Čelistní = čelistný. Čelistník, u, m. = sáněčník, der Becken- riemen am Pferdegeschirr. Čsk. Cf. Mkl. Etym. 31. Čelistný. C. nohy, Kieferfüsse, v zool. Nz. Č. makadla. Kk. Br. 21., 27. — Č. Sdl. Hr. IV. 369. Čelistovitý, kinnbackartig. Šm. Čeliště, e, n., der Zielpunkt. Dch., Ssk. Čelistí, n. = čelesten. Mor. Kld. 38. Čeliti, vz Mkl. Etym. 31. — komu (jak): nepříteli, nebezpečenství. Dch. Vz Nepřítel. Svorně něčemu č. Kos. Ol. I. 253. Přepychu č. Pokr. Pot. I. 273. — proti čemu (jak, proč, čím). Důvody proti tomu čelící. Ler. Odpuorci pravd křestianských chtěli proti vám z této příčiny č. Jel. Enc. m. 4. Svár- livosť čelí pravým odporem proti jednotě	mysli; To proti sobě protikladem čelí. Sš. II 164., I. 168. — kam. K světlu čelí jen. Vrch. Myth. T. 217. Knížata darmo na pána čelí. Exc. Neboť nepřietelé na mě velmi čelí. Arch. III. 305. — kdy. Ve válce ne- příteli č. Dch. — kde. Protož knězi při- kázáno, aby čelil v tom boji (v čele byl) a jiných popúzel. Hus I. 170. Čelivo, a, n., Čelief, ves u Veseřic. Blk. Kfsk. 896. Čelkovice, dle Budějovice, Čelkowitz, ves u Tábora. Tk. I 362., Tf. Odp. 287., Blk. Kfsk. 1294. Čelní. Ad 1. C. harcovník, setnina, po- hyb, Frontbewegung, f., pochod, Frontmarsch, m., Čsk., dřevo, Hirnholz, n., řada, die Fronte, Sl. les., prkno (u vozové korby), Pdl., hlídka, die Vorpatrouille. S.N. XI. 365. Koule pro- razila č. houf. V. C. místo, Mour., pohled na něco, NA., mostné pole, NA. IV. 238., štítek. Kk. Br 5. Č. pás Langenbeckův. Wld. — Ad 2. Č. umělci, spisovatelé, zjevy. Us. Pdl. Čelníček, čku, m., kleines Stirnband. Šm. Čelník, a, m. = náčelník. Kdykoliv jde stádo z pastvy, vede je skop se zvoncem; skot tento jmenuje se ločavka anebo č. Pokr. Pot. II. 74. — Č., u, m. = čelní kolo, das Stirnrad, cylindrisches Rad. Nz., Šp. Vz S. N. Č. párový, doppeltes Stirnrad, Sl. les,, podávací, Ziehstirnrad, jednoduchý, Šp.; č. ve soustruhu (výměnný) Včř. Z. II. 58., 71. Č-ky sestrojiti. Šp. — Č. = jitrocel. Byl. 144. Čelnosť, i, f., die Vorzüglichkeit, der Vorrang. Smetan. Děj. Čelný, vz Čelní. Čelo, vz Mkl. Etym. 31. Postavení, po- loha čelem. Křž. Por. 269. Její č. je čisté jako slunce. Zr. Stál čelem v čelo s milo- stivou vrchností. Šml. Bylo jim to téměř na čelech napsáno, že k sobě patří. Sá. v Osv. I. 11. Č. brouků. Kk. Br. 4. V tuhé práci potiť č. Zátur. Div nebe čelem nepro- vrtá (o pyšném). Hkš. Má č. až po lopatky (v žertu o holohlavém). U Kr. Hrad. Kšť. — Č. = sídlo radosti etc. Ať se kousne do čela (o zlostném). Dhn. — Č. = sídlo studu etc. Člověk bez čela (bez studu). Us. — Č. = vrch etc. Č. vozu, lodi (předek, klubák, kluban), Sl. les., korby. Us. Pdl. Světlo líbá č. vod. Nrd. Č. hory, Vrch., kotlu, Šim. 16., 145., klínu, pístu· ZČ. I. 95., 284. Na čelo něco postaviti. V tom by se ti ne- přátelé čelem okázali. Abr. 161. Kteří jsou č. při právě držali. Bart. 300. 28. — Č. = vrch na Vsacku. Vck. — Č. = tělo. Mor. Brt. I v tym jednym hrobě dvě čela při sobě; nejsu to jen čela, jsu to ba i kosči (kosti), že ony umřely od velkej milosči. Sš. P. 453. Cf Čelo. Čelobití, n., tiefe Verbeugung. Šm. Čelobitnosť, i, f., die Anbetung. Šm. Čelobitný, allerunterthänigst. Šm. Čeloň, ě, m. = čeláč. Šd. Čeloňka, y, f. = čelenka. Slov. Ssk.