1177

Čeloštítník, a, m., hyperaspis, brouk.
Č. polní, h. campestris, krajoskvrnný. Kk.

Čeloud, a, m. Č. z Palovic. Sdl. Hr. IV.
43.

Čelounek, nka, m., jm. lesa v Pavlo-
vicích u Telče.

Čelovatý, lépe: čelatý, grosse Stirn ha-
bend. Šm.

Čeložnice, dle Budějovice, Čeloschnitz,
ves u Kyjova.

Čelsko = čelisko. Šm.

Čelusně, pl., f. = čelesten. U Nivnic.
Kch.

Čelusť, i, f. = čelisť; čelesten. Slez. Tč.,
Dšk. Val. a slovácky na Mor. a Slov. Vck.
Cf. Mkl. Etym 31. Pusťte že nás, pusťte,
aspoň pred čelustě, ak nás nepustíte, sva-
líme ohniště. Koll. Zp I. 235.

Čelusťa, ě, f. = čelesten. Na Zlínsku a
Slovácku. Brt., Bka.

Čelustie, n. = čelesten. Slov. Loos.
Čelustina, y, f., das Zahnfleisch. Slov.
Loos.

Čelústka, y, m. = drobný, slabý člověk,
ein schwacher Mensch. Mor. Vck.

Čelustník, u, m. = čelesten. Slov. Bern.

Čelustný = črenový, Kinnbacken; Ofen-
loch-. Č. zacpávka. Slov. Bern.

Čelusťo, a, n. = čelesten. Slov. Ssk.

Čelusťovitý, kinnbackenartig. Slov. Bern

Čelusťový, Ofenloch-. Slov. Ssk.

Čelušeň, šně, f. = čelesten. Ostrav. Mi-
nařík.

Čeluště, ě, n. = čelesten. Na již. Mor.
a Slov. Šd.

Čem, vz Co.

Čemek, mku, m. = střemcha, die Trauben-
kirsche, der Elsebaum, prunus padus; čemky,
Elsebeeren. U Opavy. Klš.

Čemelí! Tak se volá na pasáka, vešel-li
mu dobytek do škody (do obilí a p.). Če-
melí, jestli N. N. dovolí! U Jižné. Vrů.

Čemer, strsl. čemerB, venenum, lit. ke-
merai, Alpkraut, sthornoněm. hemera. Mkl.
aL. 7., Etym. 31. — Č. = píchání v zádech,
Stechen im Kücken; Darrgicht. Ssk. Má č.
Val. Vck. Č. = vyrážka, břídečky, srazí-li
se krev pod koží. Val. Vck. Č. = nemoc,
kterou dostane člověk, najedl-li se nebo
napil-li se něčeho s nechutí. Naskočí mu
hrč (břed) na ruce (nahoře) na žíle, která
jde k palci. Je mu zle od žaludku, hlava
ho bolí a je všecek bez vlády; nepomůže-li
se mu, bývá z toho zimnice nebo hlavenka.
Nemocnému se tedy hrč navlaženým (na-
sliněným) palcem tak dlouho rozetírá, až
zmizí a člověk bývá ještě týž den zdráv
a vesel. Na Val. Vek. Č. stírati = rukou
octem, do něhož se drobet soli dalo, na-
močenou, nemocného člověka na rukou tříti,
aby krev v žilách sražená se rozproudila
a souměrně se rozdělila. U Nivnice. Kch.

Čemeriačko, a, n., das Zäserchen. Slov.
Ssk.

Čemeřice, helleborus, die Christwurz. Č.
černá (černé koření, kýchavka, čemerka, sv.
ducha koření), h. niger; zelená, h. viridis;
smrdutá, h. foetidus. Vz Rstp. 17., Kk. 207.,
Čl. 9., Čl. Kv. 280., Slb. 670.. Schd. II. 270.,
294., Odb. path. III. 698., FB. 70, Kram.
Slov. 74., Čs. lk. II. 231., III. 246., V. 365.,
Mz. v List. filolog. VII. 30., Mllr. 53., 110.,
Rosc. 141., Mkl. Etym. 32. Č-ca, helleborus
hiemalis, bílá, veratrium album. Bartol. Göm.

Čemeřicovitý. Č. rostliny, helleboreae:
blatouch, upolín, talovín, čemeřice, černucha,
orlíček, ostrožka, oměj. Vz Rstp. 15.—24.,
Kk. 206., Rosc. 141.

Čemeříčko, a, n., das Zäserlein. Rk.

Čemeřičník, u, m., sesamoides magnum,
Grossesamkraut, n. Šm.

Čemerka, vz Čemeřice, Dlj. 72., Rstp.
17., Slb. 671., Odb. path. III. 698. Na hlavě
šperky a hlavě třeba č-ky. Č. M. 97.

Čemerkový, Niesewurz-; zur ungarischen
Krankheit gehörig. Šm.

Čemeslo, a, n. = čelesten. U N. Bydž.
a Kopidlna. Mý.

Čemín, u, m. = šešmík, jasmín obecný.
Vz Jasmín. Rstp. 1038. — Č., míst. jm.
Tk. V. 54.

Čeminy, ves v Toušovsku. Vz S. N. X.
149., III. 24., Sdl. Hr. IV. 82., III. 302.

Čemiš, e, m., místní jm. Arch. II. 316.

Čempel, u, m. = čepel u nože. Slez. Šd.

Čempelák, u, m. = kudla. U Příbora,
u Místka. Mtl., Škd.

Čempele, e, n. = čempel. U Příbora. Mtl.

Čemrva, y, f. Slov. Lahodný to bol zá-
robok pre toľkú č-vu. Dbš. Slov. pov. I.
362.

Čemu = proč. Us. na Oravě, u Plzně, na
Hané, v Opavsku. Km. 1883. 667. U Místka.
Skd. Na Ostrav. Tč. Tam také: čimu. Na
Frýdecku, kde slova proč ani neznají. Tč.
Cemu si psa něčval, lebo sám něběhal ?;
Cemu jsi se oženil? Sš. P. 133., 479. Čemu
ta masť neprodade se? Ev. Čemu vy se ze-
lenáte? Rkk. Čemu jste mne hledali? JMl.
Čemu mi býti živu déle? Ans. Milá matko,
čemu prosíš? Kat. 45. Na Mor. čemu =
1. nač: Čem to bude (Zl.) — 2. Proč (Jicko.
laš.), čemu ni= proč ne: Čemu's tam něšeł?
Čemu sy tam něbyl? Široká, dlouhá, kam
se bramboráš? Často stříhaná, čemu se mne
ptáš? (Hádanka. Řeka — louka). Mor. Brt.
— 3. Protože, neboť, vždyť (laš.): Hrabě
zakazał lesem chodiť, čemu ma tam zvěř.
Něbudě dnes pršeť, čemu je tak čerstvo.
Studňa je tak hłyboka jak ten kopec, čemu,
dy větr fuka, papir tam hodzeny idě kana-
łem. Kosteła něuvidźi, čemu je v nižině.
čemu, dy my iděm na huby, to my vi-
dimy .... Čemu je hojně takovych, co
študyruju na kněze a potem něchaju tak.
Čemu kdo děła cihłu, to jí němože děłať,
ež na svojim polu. Brt. D. 171.

Čemuta, y, f., os. jm. 14. stol. Mus. 1880.

467.

Čemýr = čmýr. Rk.