1181

ném lisu z tlustých prken tu a tam provrta-
ných. V něm se hrozny vytlačují Vz Kram.
Slov. 74. Sr. Mz. v List. filolog. VII. 31.
Č. = síť na ryby. Vz KP. III. 387., S. N. —
Č. hory, der Gebirgsgrat, Bergrücken. Nz.,
Sl. les, Čsk. Sr. xágtvov. Mz. v List. filo-
log. VII. 31. — Č. = skládaná hromada
na př. šindelů na způsob střechy. Skladať
do čeřeňa (op. do hrani). Val. Brt. D. 204.

Čerenec, nce, n. = čeřen, das Wurfgarn.
Slov. Ssk.

Čeření, n. = lučení, das Scheideverfahren,
Läutern, die Guillochirung. Č. vápnem, die
Kalkscheidung. Šp. Kotel k č. Šp. — Č.,
die Frisur des Frauenkleides. Šp. — Vz Če-
řiti.

Čeřenice, dle Budějovice, Čeřenitz, ves
u Vlašimě.

Čeřeniště, ě, n., Hájovna u Votic; Čer-
sina, ves u Litoměřic. Blk. Kfsk. 1116.

Čeřeniti také = lisovati, keltern, pressen.
Ssk. Vz násl.

Čeřenovati = lisovati, pressen. Šm.

Čeřenový = třenovní. Šm., Ssk.

Čeřeny. Vz Sdl. Hr. II. 18., 28.

Čeřený; -en, a, o = čistěný, lučený, ge-
läutert. Č. šťáva, der Scheidesaft. Šp.

Čerep, testa. V MV. nepravá glossa. Pa

Čerepaňa, ě, f. = veliká, neforemná hlava;
dobrá hlava (eufem). Val. Vck.

Čerepár, a, m. = zbabělec. Byl by z tebe
čerepár Kld. I. 147.

Čereslo, čeříslo, a, n. = krojidlo, das
Pflugmesser. S. N. — Č., pars corporis juxta
pudenda, tříslo, slabizna v těle. MV. Cf. Črie-
slo, Mz. v List. filolog. VII. 37., Mkl. Etym.
34., 35.

Čerestý = pověstný. Slov. Pusce nás pres
toty čeresty mosty. Sl. spv. IV. 231.

Čerešeň, šně, f. = třešně, strom, die Kir-
sche, der Kirschbaum. Vz Čerešňa, Mkl.
Etym. 34. Polná č. Němc. IV. 413. Dolapaš
sa mladej ženy pod jeseň, až opadne drobny
listek z čerešeň. Sš. P. 679. Neplač, milá,
šak ja prídem na jaseň, keď odpadne drobnô
lísťa s čerešieň. Sl. ps. 262. V z Čerešnička.

Čerešenka, y, f. = čerešnička. Slov. Bern.

Čerešňa, ě, f. = třešně, ovoce, die Kirsche.
Slov. Zátur. Cf. Mkl. Etym. 34. Čerešeň.
Keby boly čerešne, čerešne, višne, višne,
bolyže by tie slovenské dievčence pyšné,
pyšné. Sl. spv. VI. 230. Ej Haničko, nešmej
še, že ci nešem čerešne, i čerešne, i čerešne
i višne, bo ty dzivče hamišne. Sl. ps. 84. —
Koll. Zp. I. 102., Pokr. Pot. I. 332., Sl. ps.
č. 171.

Čerešnák, a, m., os. jm. Slov. Šd.

Čerešniar, a, m., der Kirschenverkäufer.
Slov. Loos.

Čerešnica, e, f., vz Čerešňovica.

Čerešnička, y, f. = malá čerešeň. Zasa-
dil som č-cku v zime, dá to Pánboh, azda
sa mě príme. Sl. spv. III. 118. Pred našim
oblokom rastie é., už ma kdosi lúbí, ešte
som malička; Počala mi é. kvitnúť, začal

som já za dievčenci lipnúť. Koll. Zp. I. 83.,

87.

Čerešník, a, m., místní jm. v Mal. Hontu
na Slov. Let. Mt. S. VI. 2. 13.

Čerešnisko, a, n. = čerešňa veliká. Bern.

Čerešňovica, e, f. = čerešnica, Kirsch-
wasser, Kirschhrantwein. Slov. Ssk., Rr. Sb.

Čerešňový, Kirschen-. Slov. Bern.

Čergeslo, a, n. = čereslo. Slov. Bern.

Čercha. Pozorovati, že každý ze čtyř
evangelistů nejakou čerchu při obraze divu
toho má vlastní. Sš. — Č., místo v Žatecku,
také Šerchov, něm. Schergau. Blk. Kfsk.
195.

Čerchání, n. = čárkování. Zpr. arch. VIII.
91.

Čerchati čerchy, linie, rysy dělati, čárko-
vati, Linien, Risse machen. Šd. Č. výkres.
Zpr. arch. VIII. 91. — co čím: kvádry
ostrou štětkou. Zpr. arch. VII. 54.

Čerchman, a, m. = čechman. Neor. Vzal
to č. Bdl. Teto, už jsem vás neviděla, co
č. pachole (dávno, protože prý čert málo
kdy dítě uzří). U Rychn. Vk. Cf. Čerch-
mant.

Čerchmanský = čechmanský.

Čerchmant, a, m. = čechman, čerchman.
Č. v něm vězí! U Jižné. Vru. Aby tě č.
vzal! U Chrud., Něm. Brodu a j. Holk., Bvř.
Jdi s tím k č-tu. Brnt.

Čerchmantský = čechmanský, čerchman-
ský.

Čerchov, a, m., lesnatá hora u Domažlic
a u Nové Huti za Berounem.

Čerchovati, Striche machen. Tpl.

Čeřicí, Scheide-. Vz Čeření. Č. pánev.
Šp.

Čeřidlo, a, n., hanula, parva delubra.
V MV. nepravá glossa, ze sloven, čuridlo,
čeridlo. Pa. — Č., das Scheidungsmittel,
Läuterungsmittel, die Guilloschirmaschine.
Šp. Č. v pivováře, die Läuterbatterie, Läuter-
vorrichtung. Zpr. arch. VIII. 63., KP. V.
308. — Č. krejčovské, der Kolben. Šp. —
Č., die Karrikatur. Slov. Ssk.

Čeřin, a, m., samota u Vamberka.

Čeřiň, ě, m. = čeřen. Slez. Tč.

Čeřina, y, f., míst. jm. Sdl. Hr. III. 108.,
114.

Čeřislo, a, n. = čeřeslo. Slov. Ssk.

Čeřitel, e, m. = lučitel, der Läuterer. Šp.

Čeřiti se jak. Vlas se čeří v zkadeřených
proudech. Osv. V. 757. — Č. = lučiti, čistiti
šťávu, z které máme cukr vyrobiti, při te-
plotě 60—68° R. a působením vápna, läutern,
guillochiren. Teplota dostupuje pozvolna
bodu varu. Dle návodu Jelínkova čeříme
šťávu při nižší teplotě větším množstvím
vápna, zvyšujeme však ku konci teplotu na
70° R. a spojujeme s čeřením saturaci. Pta. —
Č., kolben (u krejčího). Šp.

Čeřitka, y, f., ferraria, die Ferrarie, rostl.
č. tečkovaná, f. undulata, počistivá, f. pur-
gans, průjemná, f. cathartica. Vz Rstp. 1540.