1183

Černeť, i, f. Č. na řepě, helminthosporium
rhizoctonon, der Rübentödter, ničí kořeny
buráku, ba i listy; č. na řepce, pleospora
napi, der Rapsverderber. Houba tato náleží
k tvrdohoubám. V první době nákazy je
pletivo šešulí kolem černých skvrn pěkně
zelené, později tuto barvu mění, scvrká se
a ze šešulí símě velmi snadno vypadává.
Pta. Č. na mrkvi, sporidesmium exitiosum,
die Schwarze der Mohrrübe. Houba tato
náleží k tvrdohoubám a bývá příčinou jme-
nované choroby. Pta. — Č., melanotisches
Pigment. Nz. lk. Močení č-ti, melanuria. Nz.
lk. Vrstva č-ti, čaloun černý, tapetum nigrum.
Nz. lk. — Č., die Schwarzente. Slov. Ssk.

Černěti, vz Črněti.

Černětice, dle Budějovice, Černětitz, ves
u Volyně.

Černhauz, u, m. Č. Václ., nar. 1798. Vz
Jg. H. 1. 2. vyd. 543. Z Č-za Černous Da-
vid, Fridr., Jan a j. Blk. Kfsk. 1294.

Černice, e, f. = malina černá, malinník,
ježtník, rubus caesius, rostl. Rstp. 494. —
Č.= brusnice, borůvka, černá jahoda, čiče-
retka, vaccinium, rostl. Vz Rstp. 984. —
Č. = černá višeň. Rstp. 479. Na Mor. Šd.,
Brt., Sš. P. 508. — Č. = ostružina. Němc. IV.
417. U Zábřehu. Kčk- Vz Černičia. — Č. =
druh velikých kulatých švestek. U Olom.
Sd. — Č. = fazole drobná ploskatá černá
do modra. Na Zlinsku. Brt. — Č., Černitz,
vsi u Telče, u Mor. Krumlova, u Plzně,
u Horažďovic, u Zavlekoma, u Mostu. PL.,
S. N., Tk. III. 175., Blk. Kfsk. 168., Sdl.
Hr. III. 232., 236., IV. 123, 337.

Černičí = Černčice. Blk. Kfsk. 573.

Černičia, n., der Brombeerstrauch. Č. dává
černice. Slov. Hdž. Čít. 196.

Černičky, pl., f., Černitz, zámek u Be-
chyně.

Černičký. Lašťověnko černička, přeleť
polečko z nizučka. Sš. P. 197.

Černičtí z Kácova. Sdl. Hr. I. 100.

Černidelnice čili nádoba na barvy. Koll.
St. 284., IV. 72., 1U. 240. — Č. = kalamář.
Drží v pravici psací nástroj, v levici černi-
delnici. Koll. St. 239. Kdo chce o pannách
a paních psáti, aby místo č-ce do jitřenky
své péro zamočil. Koll. III. 240.

Černidlo, a, n. = inkoust. Slez. Tč., Brt.
D. 204. — Č. = černýš, melampyrum, der
Wachtelweizen. Slb. 307. — Č. = náměl,
námel, námelič, námělečník, svatojanský chléb,
svatojanské žito, secale cornutum, das Mutter-
korn. Sl. les. Č. = plevel v obilí, ze semene
trousí se černý prach. Brt. — Č., Krbowitz,
samota u Nové Huti za Berounem.

Černidlodrv, u, m., die Tintenwurzel.
Šm.

Černidlový, Tinten-. Č. kámen. Šm.

Černík, a, m. = černohlávek, strašák,
sylvia atricapilla, der Mönch, das Schwarz-
plättchen, pták. Pdy. — Č. = Čermíky. Blk.
Kfsk.

Černíkov, a, m., Černikau, ves u Nové
Kdyně. Tam vydávají palety na báč. Vz Báč

a Sbtk. Krat. h. 27. — Něm. Černikow, ves
u Strakonic; něm. Uretschlag, ves u Krum-
lova. PL., Blk. Kfsk. 149., 1266., Sdl. Hr. III.
302.

Černikovice, dle Budějovice, Černikowitz,
vsi u Neveklova, u Rychnova a u Kralovic.
PL., S. N., Tk. VI. 346., Blk. Kfsk. 1294.,
Sdl. Hr. I. 181.--182., II. 276.

Černikovská. Žer. Záp. II. 182.

Černíky, dle Dolany, také Čermíky, něm.
Černik, ves u Čes. Brodu. PL. Vz Blk. Kfsk.
267.

Černilid, u, m. = luza, der Pöbel. Šf.
Rozpr. 92., Hdž. Čít. XIII., Mz. Mkl. To je
řeč luzy a č-du. Phld. I. 1. 6.

Černilo, a, n. = černidlo, Schuhwichse.
Slov. Črievice tri čiernilom. Hdž. Šlb. 36.

Černilov, a, m., Černilow, Schlackendorf,
ves u Smiřic; Č. Horní a Dolní, Ober-,
Unter-Černilow, vsi u Smiřic. PL., Tk. III.
66., 67., V. 145., VI. 182., 183., Blk. Kfsk.
707., Sdl. Hr. II. 226., 227.

Černín, a, m., os. jm. Hrabata Černínové
z Chudenic. Vz S. N., Blk. Kfsk. 1295., Sdl.
Hr. I. 242., II. 276., III. 259., 271., IV. 369.
Č. z Chud. Heřman. Vz Tf. H. 1. 3. vyd.
71., Jg. H. 1. 2. v. 543., Sbn. 938., Šb. Děj.
ř. 2. v. 234., Jir. Ruk. I. 134. Č. Bartoš,
Jan a Mart. z Vysoké, Č. z Mlazovic. Vz
Vz Tk. Ž. 220. Černínové z Černína. Sdl.
Hr. I. 152., 222., II. 276. — Č., vsi u Znojma,
u Jičína a u Berouna, PL. Tk. I. 361., IV.
724., Blk. Kfsk. 67., 940 (jič).

Černína, y, f., melanotischer Fleck, Nz.
lk., das schwarze Pigment. Vz Černeť. Rst.
44., 404. Č., melasma, druh pih. Nz. lk.,
Šel. Cf. Slov. zdrav. 50. — Č., Ferkel in
schwarzer Sauce, Melanche. Šm. — Č. =
beraní rožky, vranec, samorostlík, actaea,
Christophskraut. Slb. 660., Mllr. 8 — Č. =
černá, snědá mouka. Slez. Laš. Brt. D. 204.
Má všelijaké č-ny pro brávky. Šd.

Černinký, vz Černý.

Černínov, a, m. (Čermná, Tamchynová),
hrad. Blk. Kfsk. 530., Sdl. Hr. IV. 317.

Černínova Anna atd. Vz Blk. Kfsk. 1295.
Černíny, dle Dolany, Černin, ves u Kutné
Hory. Blk. Kfsk. 1295.

Černistý = náčerný. Č. ovce. Val. Brt.
D.

Černiti kde. V růžovém, ale ostnitém
a šípkovém kři se holé tělo stoje černí.
Koll. I. 349. — čím. Jímž svú duši velmi
črnú (špinú). Hr. rk. 267. — se od čeho.
Ať se nečrní od smilstvie nectné poškvrny
(čistota). Smil v 1641.

Černivo, a, n. = inkoust, die Tinte. Slov.
Ssk. — Č., Černiw, ves u Libochovic.

Černivsko, a, n., Černisko, ves u Břez-
nice.

Černka, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.

Černkov, a, m., Čenkau = Čenkov, ves
u Jince v Hořovicku. Tk. III. 86., Sdl. Hr.
III. 194.

Černkovec, vce, m. Sdl. Hr. IV. 237.