1193

Johanniskraut; kamínek, lapis haematidis,
der Blutstein; prášek, pulvis alkanae radi-
cis, cyprisches Pulver. Mllr. 23, 13, 19.,
55., 58.. 84 — Č. potok pod Křivoklátem
do Mže (Berounky) tekoucí, Pdl.; přítok
Litaivy u Zdic. Krč. v Kv. 1885. 647. — Č.
Hlína, vrch u Černolic v Příbramsku. Krč.

— Č. Vrch nad Nisou v Kladsku; mezi Pří-
brami a Rokycany. Krč. v Kv. 1884. 435. —
Č. Pole. Rothfeld, u Kolmara. Šmb. S. II.
73.— Č-ná, é, f., Červená, ves u Milevska;
Rothsaifen, ves u Kašperských Hor. Blk.
Kfsk. 1201. (v Písecku). — Č. Hora, Roth-
herg, ves u Náchoda; zříceniny hradu u Ná-
choda; cf. Tk. IV. 381., 382., Sdl. Hr. II.
251.; vrch v pradědských horách na Mor.,
1390 m. Km. — Č. Hůrka, samota u Chru-
dimě. Sdl. Hr. I. 127. — Č. Věže. Sdl. Hr.
9. — Č. Ulice, rothe Gasse, předměstí v Brně.

— Č. Voda, Rothwasser, ves u Zábřehu;
přítok Tiché Orlice. Krč. — Č. Zahrádka,
Rother Grarten, samota u Smíchova. — Č.
Dřevo, Rothenbaum, ves v Klatovsku. —
Č-ný. samota u Sedlčan. — Č. Domek, Ro-
thes Haus, samota u Berouna. — Č. Důl,
Rothenthal, osada u Něm. Brodu. — Č. Dvůr,
Červený, samota u Tábora; Rothenhof, ves
u Chvalšin, Čechy I. 260., Blk. Kfsk. 1149.;
samota u Sušice; Rother Hof, dvůr u Tá-
bora a samota u Král. Hradce; Rothdorf,
dvvůr u Benešova. — Č. Hrádek, Roth-
Hradek, ves u Plzně; Rothenburg, ves u
Želetavy; Rothenhaus, ves u Jirkova. Blk.
Kfsk. 195, 1040. — Č. Kříž, Rothenkreuz,
samota u Polné. — Č. Lis = Žižkov, Žižka-
berg, Rothe Presse, samota u Karlína. —
Č. Ovčín, Rother Schafstall, samota u Písku.

— Č. Potok, Rothfluss, ves u Králik. Blk.
Kfsk. 160. — Č. Zámek, Rothschloss, ves
u Rakovníka. — Č. Mlýn, u Sedlčan; u
Podmokel, u Chvalšin, u Krumlova, Aše
(Asch), u Chebu, u Jihlavy, u Ronšperka,
u Stříbra, u Stoda, u Klenče, u Volyně,
u Svíň, u Bechyně, u Pacova, u Sedlčan,
u Přibislavě, u Kutné Hory, u Blatné, u
Klatov, u Zavlekoma, u Planice, u Touš-
kova, u Písku, u Netolic, u Zdib, u Do-
bříše, u Řenčova, u Rakovníka, u Slaného,
u Berouna, u Hlubočep, u Unoště, u Tiš-
ňova, u Třebíče, Rothe Mühle; u Kolína,
u Brna, u Třebíče, u Telče, u Mostu, u Plané,
Rothmühle. PL. — Č., os. jm. — Č. Václ.
Blk. Kfsk. 1257. — Č Václ. Frant. Vz
Slavín II. 244., S N. — Č. Mik. Tk. V.
60. — Č. Ant., prof. v Táboře, nar. 1835.
Tf. H. 1. 3. v. 194.

Červěti, ěl, ění, Wurm werden. Ssk.

Červiče, ete, m., ein kleiner Wurm, ein
Würmchen. Šm.

Červíčkování, n., die Kriecherei. Ono
otrocké č. se před jinými, jimž nám sami
cizinci tak často uši vytírají. Koll. III. 308.

Červíčkovati se před kým, kriechen,
sich erniedrigen. Koll. IV. 251., Loos.

Červíčkovitý, würmchenartig. Šm., Loos,
Ssk.

Červíčnatý, wurmig. Šm., Loos., Ssk.

Červík. — Č. = říčka v pohoří karpat-
ském v prameništi Ostravice. Škd.

Červíkatec, tce, m., helminthosporium,
die Riegelflocke, rostl. Č. černý, h. veluti-
num. Vz Rstp. 1979.

Červíkovitý, wurmartig. Loss, Ssk.

Červíkový, Schaben-. Č. divizna, das
Schabenkraut, Goldnäglein, verbascum blat-
taria, Sl. les., semeno, der Zitwersamen.
Ssk.

Červiň, vňa, m. = červen. Ostrav. Tč.

Červinák, u, m. = blatouch bahní, bole-
očko, máslenka, žlutá tolita, měsíček, žluták,
caltha, die Kuhblume. Vz Rstp. 15.

Červinka = červená barva či tužka tru-
hlářská. Na Ostrav. Tč. — Č. = hruška.
Vz Červina. Brt. — Č. = ranní pšenice pro
rudosť klasů tak zvaná, jarka. U Kr. Městce
a j. Kšť. — Vz Červina.

Červinková, é, f. Č.Marie, roz. Riegrová.
Tf. H. 1. 3. v. 163.

Červivec, vce, m., polygonum persicaria,
der Knöterich, rostl. Čl. Kv. 161., Slb. 235.

Červivý. Č. jablka se stromu letí. Prov.
Bž.

Červleň = červen. Slov. Ssk.
Červnatění, n. die Wurmkrankheit der
Bäume. Škd. Vz Červnatěti.

Červnatý, wurmig, wurmstichig. Rk.

Červojazyčný. Č-ní, rhiptoglossi. Brm.
III. 255.

Červok, a, m. = členovec, klanonožec.
Č-ci, panellidae. Č. kapří, lernaecera cy-
prinacea; treskový, lernaca branchialis. Vz
Frč. 90.—91., Brm. IV. 2. 60.

Červoř, e, m. Č-ři, anguinea, die Schlei-
chenlurche, jsou beznozí obojživelníci veli-
kým žížalám podobní. Č. žížalový, coecilia
lumbricoides, kroužkovaný, siphonops annu-
lata. Vz Frč. 310., Brm. III. 2 ll9., 121.

Červotoč. Č-či, anobiides, čeleď brouků.
Kk. Br. 238. — Č. = všekaz, tesařík, vrtáč,
vrták, dřevják (Mor. Brt.), der Holzkäfer,
anobium. Č. chlebový, a paniceum, der
Brodkäfer; třpytivý, a. nitidum ; pruhovaný,
a. striatum; umrlčí, a. pertinax; kostko-
vaný, a. tesselatum, bunter Klopfkäfer; je-
dlový, a. abietinum; smrkový, a. abietinum,
der Fichtennagekäfer; bylinářský, ptinus fur.
Vz Kk. Br. 240.—242., Sl. les., Brm. IV.
130.—131., Šír II. 60.. Frč 186., Schd. II.
507.—508., Mllr. 64. — Č. = zánět kosti,
caries, der Beinfrass. Kram. Slov. 75.

Červotočina. Ad 2., das Wurmloch, der
Wurmgang, das Bohrloch (eines Insektes).
Č-ny v kůře, ve dřevě. Šp., Sl. les.
Červotočivý = červotočný, wurmstichig.
Šp. V bot. = s nepravidelnými děrami, ja-
koby červy prožraný, cariosus, beinfrässig.
Rst. 404.

Červotočný, Holzwurm-. Ssk.
Červovina, y, f., das Wurmmehl. Ssk.
Červovisko, a, n., das Wurmnest. Loos.
Červovitý, jako červ stočený, wurmför-
mig. Rst. 404.

Čes = čas. Bž. 17.