1195

Česnekovice, e, f., vz Česnačka. Šd.,
Brt.

Česnekovina, y, f., der Knoblauchstoff,
-gehalt. Šd.

Česnekovitý. Č. rostliny, scilleae: dvou-
směrka, česnek, snědek, křivatec, skila, kan-
dík, kalokvět. Vz Rstp. 1584.-1595., Schd.
II. 269.

Česnekovka, y, f. = česnačka. Us. Blk.

Česnekovník, u, m., cedrella, die Ce-
drelle, Rostl. Č. hořký, c. odorata, východo-
indijský, c. tuna, protizimničný, c. febrifuga.
Vz. Rstp. 233.

Česnekovoň, ě, f., grataeva, die Gratäve,
rostl. Č. ostrolistá, g. tapia, vejčitá, g. gy-
nandra, kopinatá, g. religiosa. Vz Rstp. 93.

Česno, m. čelesno. Bž. 48., Jir. Vz Če-
lesten.

Česnutí, n., der Kammstrich; der Hieb.
Ssk.

Česovina, y, f. = česmina. Sl. les.

1. Česť, čésť = čásť. Cf. Mkl. Etym. 32.,
38. Česť druhú chudým (dávala). Sv. Mař.
144. Dali sme mateři jednu 5. a sirotkům
dvě čésti. NB. Tč. 204. Vzeli od nich třetí
čésť dielu z těch vozóv (kradených). Pč. 11.
Pátú čésť toho dvoru. Půh. I. 278. Č. kaž-
dého kuoro spadla. Sv. ruk. 34. Vz Čiesť.

2. Česť z čbt + tb. Gb. Hl. 107., Bž. 230.
Cf. Mkl. Etym. 32. Č., honor. V MV. nepravá
glossa. Pa. — Č. = přednosť atd. Žádajíc
viece cti tohoto světa než cti věčné. Št. Kn.
š. 143. Cti se nenajíš. Bž. exc. — Ad Č. =
úřad atd. Více-li kdo po cti dychtí, tím
méně jí hoden jest; Ten jest více vážen,
kdo cti zasloužil a žádné nedosahuje, než
ten, jenž č. má, a jí nezasluhuje. Exc. Kde
jest odsúzen své cti na kterém právě, to
sú neprovedli. NB. Tč. Člověk, když ve cti
bieše. Ž. wit. 48. 3. Z chlapského řáda ni-
koli ijednoho v česť nevoli. Anth. I. 3. vyd.
34. Česť nravy atd. Alx. H. v. 233. (HP.
65). C. manželská; Buoh dal jemu i jeho
plemeni č. kněžskú; Ač jest n větší cti
stav duchovní. Št. Kn. š. 85., 168., 177. Č.
plodí rozum. Bž. Vz Světský. — Ad b) ß).
Pro č. a chválu pána Boha. Mus. 1880. 160
Bohu na č. zpievati, pieti. Výb. II. 8., 9.
Tobě v jich jmě č. činiece. Výb. II. 18.
(Střelbou) někomu č. vzdáti. J. tr. Střílení
pro č. Ib. Se ctí někoho někam donésti.
Dal. 25. Komuž jste dlužní ctí, tomu č.
dajte. Št. Kn. š. 111. — Ad b) = obecná
vážnosť. Budeš míti č. u ludí, dobrý chýr
o sebe. Na Slov.Tč. Č. světská. Alx. V.
Mějte je v česť. Št. Kn. š. 114. Kněžie ve
cti chodie z bohatstvie božieho, jemuž cti
nečinie. Hus II. 186. Za č. a slávu hotov
buď dáti i hlavu. Bž. exc. Starších i v Ta-
tařích mají ve cti. Bž. exc. — Ad b) <ř) =
dobré jméno atd. Aby to králi na č. bylo.
Tjř. On jde na česť! Dch. Drahý poklad
v světě jest, zachovati sobě č. Drahý klenot
jest zachovalá č. Na cti někoho opatřiti.
(Dal) list pode ctí a věrou. Půh. I. 178.
C. svému rodu činiti. Dal. 164. Ktož po-
hnán jest z nářku cti. Vš. Jir. 58. Já jich
na cti nehanírn, ale svědomie toho nestrpím.

NB. Tč. 49. Nežaluje ke mně o střiebro ani
o zlato, než žaluje ke mně a k mé cti a
k mému hrdlu. NB. Tč. 170. Jej pohlavko-
val a jeho na cti lúpil. NB. Tč. 229. Ctí a
věrou se zavázati, auf Treu u. Glauben sich
verpflichten. Václ. VII. O dotýkání se ctí
něčí ve starší době vz Jir. Zem. zř. 447.
O na cti opatření. Vz Sdl. Hr. II. 150., Cor.
jur. IV. 3. 406. Zapsal se pode ctí a věrou
že ... . Půh. I. 279. Pro č. jazyka svého
českého. Výb. II. 43. Č. ztratiti. Dal. 120.
Č. a dobrá pověsť mnoho na světě může
Bž. exc. Ztráta cti veliké neštěstí a se ctí
chudoba lehčí než hanoba. Hkš. By bylo
s mou ctí, učinil bych to rád. C. nad bo-
hactví. Madr. 104. — Ad b) 2. = poctivosť
atd. Na mou č., auf mein Ehrenwort! Čsk.
On není ani té cti, aby . . . Us. Je-li pocti-
vého zachování na své cti; Jest ve cti za-
chovaný. NB Tč. 92. — Ad c. = pronešení.
Odkud mi přišla tak veliká č. ? Hr. rk. 185.
A když jemu chcem č. vláští učiniti. Št.
Kn. š. 47. C. za č., služba za službu. Lpř.
— Č. = dobročinění. Koně mu ctí a darem
dáti se podvolil. BN. — Cf. S. N.
Čésť, vz Česť, 1.

Česta, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.
Čestě. Přidej: 1080. 33.
Častějé = častěji. Št. Kn. š. 153.
Čestětín, a, m., Čisotín, ves u Manetína
Arch. III. 477.

Čestibor, a, m., os. jm. Šf. Strž. II. 540.
Čestice, dle Budějovice, Čestitz, vsi u
Častalovic a u Volyně. Cf. S. N. X. 152.,
Blk. Kfsk. 148., 154., Sdl. Hr. 11. 276., IV.
232., 284.

Čestimír, a, m. = Čstimír. Jir. Anth. I.
3. vyd. 9. Vz Čestmír.

Čestín, a, m., ves u Votic. Blk. Kfsk.

853.; Nový Č., Neu-Čestin, ves u Klatov;

městečko u Uhlíř. Janovic, také (dle Blk.)
Č. Kostel. Tk. III. 644., V. 186., Blk. Kfsk.

186., 187., Čechy I. 68., Sdl. Hr. I. 98., 100.,

III. 90., IV. 307.

Čestislav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.
Čestka, y, f., kleine Ehre. Šm.
Čestlice, dle Budějovice, také Šestlice,

něm. Česlitz, ves u Uhřiněvsi. PL.

Čestmír, Čstmír, a, m., nemusí zníti Čsti-
mír, mohloť i dobře vypadnouti. Vz Jir
v Osv. 1886. 914., S. N. Tk. I. 435., Sbn.

30., 50., Šf. Strž. II. 441.

Čestně. Ad 1. Při zkoušce č. obstál. Us.

Pdl. Byl co nejčestněji přijat; Něco č. cho-

vati, in Ehren halten. Dch.

Čestné, vz Čestný.

Čestnosť. Však jsú dóstojni č-sti, kdyžto
tbajú o múdrosti. Alx. Anth. I. 3. vyd. 34.

Čestňovice, dle Budějovice, Česchnowitz,
ves u Budějovic. Blk. Kfsk. 350.

Čestný. C prapor lodní, die Ehren-Flagge,
J. tr., soud, das Ehrengericht, rada, Ehren-
rath, věc, výpal (k úctě), die Ehrensalve
Čsk., cit, point d' honeur, das Ehrgefühl'
cena, Dch., úloha, Osv. I. 70., sloup, Šmb,
I. 142., odměna, Mus. 1880. 471., vybídnutí,