1196

název, J. Lpř., oblouk. NA. I. 30. Č. místa,
brány, oblouky, sloupy, pomníky řím. a řecké.
Vz Vlšk. 490. Č. soud rozhoduje v trestních
věcech vojenské cti se týkajících; o pře-
stupcích důstojnické cti se týkajících roz-
hoduje č. rada. S. N. XI 95., 280., 365. Č.
Bóh, deus majestatis. Ž. wit. 28. 3. Asie
Afriky čestnější, srpen března teplejší. Tč.
Čestov, a, m., Schestau, ves u Krumlova.

Čestování, n. = častování. Jaké č., také
děkování. Č. M. 87.

Čestovati. Koll. I. 266.

Česvina, y, f. Dub č., quercus ilex, eine
Eichenart. Vz Rstp. 1399.

Češa = čaša. Slov. Ssk.

Češák, u, m. = dlouhý brambor s tečkami.
Val. Vck.

Češátko, a, n. = čecháček. Kos.

Češek, ška, m., os. jm. na Vsacku. Vck.

Čěši, vz Čech.

Češíř, e, m. = hotovitel číší, picariator,
der Bechrer. Tk. II. 374., 381.

Češka, die Böhmin. Č. má každá na ja-
zyku med, jak se s ní ozná, potom je jak
jed. Sš. P. 317. Vz Němkyně (v dod.), Zpí-
vati kdy (ku konci článku). — Č. — jistá
míra obilí. Háj. 248. (Koll. St. 48.) — Češky,
jm. pole u Jestřabic. Džl. — Č., y, m. Č-
Jan, kněz, † asi 1547. Tf. H. 1. 3. v. 76.,
Jg. H. 1. 2. v. 544, Sbn. 70., 783., 902., §h.
Děj. ř. 2. v. 234., Jir. Ruk. I. 149. — Č.
Fr. Mat., nar. 1799. Vz Jg. H. 1. 2. v. 544.

Čéška. — Č., die Kniescheibe. Nz. lk.
Vz Čečel. Slov. zdrav. 51.

Češkář, e, m. = češíř.

Češko, a, m. = Česlav. Slov. Hdž. Šlb.

27.

Čéškovitý, becherartig. Šm.

Čéšna, Čišena, y, f. = Hebe. Št.

Čéšnice = číšnice.

Čéšnický = číšnický.

Čéšnictví = číšnictví.

Česnovice = Čestňovice. Blk.

Češov, a, m., ves u Kopidlna. Vz S. N.,
Tk. III. 78., Blk. Kfsk. 1295.

Češrati = čechrati. MV.

Češtění, n = počešťování, die Bohemisi-
rung. Mus. 1880. 418.

Češtice, dle Budějovice = Čestíce (u Vo-
lyně). S. N. X. 152., Arch. V. 550., Blk.
Kfsk. 148., 154.

Čeština. Č. má bohatosť řeči anglické,
hlubokost německé, lehkosť a žertovnosť
francouzské a lahodnosť vlaské. Koll. III.
248. Na zvuky rozmanité č. jest bohata.
Vinařc.

Češujatka, y, f., chloranthus, rostl. Č.
mnohoklasá, c. inconspieuus. Vz Rstp. 1446.

Češujatkovitý. Č. rostliny, chlorantheae:
češujatka, libovoň, hruzeň, ula. Vz Rstp.
1446.—1448.

Češuje, e, f., ein Schild. Šm.., Ssk.
Češujní, lepidotus, schilderig. Šm.

Češule, die Becherhülle. Nz. Č. — obal
miskovitý n. koflíkovitý, někdy chlopněmi
pukající žaludů, leskovců, bukvic, kaštanů
(jedomých), cupula, die Becherhülle. Žalu-
dová slove též miska, bukvicová kožíšek.
Rst. 404, 91., 93. Cf. Kk. 139.

Čet, u, m. = hromada, tlupa. Kat. 1455.
— Č., interj., still. Slov. Ssk.

-čeť, přípona sloves zdrobnělých na Mor.:
ťápať — ťápčeť (pořád ťápčíte to nezralé
ovoce — chroupete)! Brt. D. 159.

Četa, die Truppe. V MV. nepravá glossa.
Pa. Vz Mkl. Etym. 35. Č. semknutá, ge-
schlossener Zug. Čsk. Četu u — tvoř! In
den — Zug! Čsk. Vz KP. 1. 425. Č. = nej-
menší vojenské semknuté oddělení, čtvrtý
díl setniny, škadrony nebo batterie. S. N.
XI. 365. — Č., y, m., os. jm. Č. Balcar.
Žer. Záp. I. 220.

Četař, e, m., fr. sergent, poddůstojnická
vojenská šarše (mezi šikovatelem a desát-
níkem). S. N..XI. 365. Č. v tělocviku. Vz
KP. I. 425. Č. četnický, der Posten-Com-
mandant. S. N. XI. 316. Č. hasický. Khl. 19.

Četba, y, f., die Lekture. Č. soukromá.
Vż Listy filolog. VIII. 151.

Četebný. Č. látka, der Lesestoff. KB. IV.

Četěňov, a, m. (Četňov, Cetňov, Zeiten),
ves v Boleslavsku. Blk. Kfsk. 775.

Četeňský z Četně Fridr., Pav., Václ. Blk.
Kfsk. 1295.

Četík, u, m. Kulčiba č., strychnos tieuté,
eine Art Krähenaugenbaum. Vz Rstp. 1063.

Četina = ulámané haluze jedlové, borové,
chvojí, jehličí (jedlové, smrkové atd.), šetina,
ščetina. Vz Čečina, Bodlička, das Nadelholz,
die Nadeln vom Nadelholze. Na Mor. a Slov.
a ve Slez. Sl. les., Tč., Němč. VII. 184.,
Brt., Vck., Kld. 288., Koll. St. 159. Boro-
vička č-nou voní. Slez. Tč. Ta velčovská
hrdina, za klobukem četina; a dy přijdě do
maštale, šimla za ocas dviha. Sš. P. 535.

Četinný. č. koupel, Kieferbad, n. Vz Če-
tina. Ostrav. Tč.

Četinový. č. masť (z četiny), die Harz-
salbe. Slez. Tč.

Četivo, a, n. = četba, der Lesestoff. KB.
IV., Kutn.

Četlný, lépe než čitelný, lesbar, leserlich.
Prk. Přisp. 35.

Četmistr, a, m., der Rottenführer. Lpř.

Četmo. Palba č. (dle čet), das Zugsfeuer.
Čsk.

Četně, zahlreich. Č. se sejítí. Fta. Schůze
č. navštívená. Us. Pdl.

Četnický. Č. válečná či vojenská setnina,
Gensdarmeriekriegsflügel. Čsk., S. N. Xl.
57. Č. stanice, -posten; zemské č. velitelstvo,
Landes-Grensdarmerie-Kommando. S. N. Xl.
316. Č. kasárny. Čsk.

Četnictvo, die Gensdarmerieinannschatt.
Vz S. N. XI. 365.

Četník = žandarm, zemský strážník, J.
tr. Vz S. N. XI. 365.

Četno, vz Četný.