1202

Činění bolesti, das Wehthun, Us, dra-
matické. Dk. Aesth. 303. Dielo, jež dal jsi
mně k č Ev.

Činěnice, e, f. = nečas atd. Vz Čina.
U Ronova. Rgl.

Činěný; -ěn, a, o, gemacht, gethan. Aby
proti žalobám naň činěným mluvil. J. Lpř.
K otázkám k němu u věci té činěným takto
odpověděl. Mus. 1880. 457. Poklony jí se
u všech stran činěné. Hrts.

Činětnosť (!), i, f. = actio, činnosť. Gr.
Utvořil prý Rosa.

Činěves, vsi, f, Činowes, ves u Králova
Městce.

Činga, y, f., memphitis, šelma kurovitá
v Záp. Ind. Schd. II. 398.

Čingalesové (Singalesové), národ asijský.
Tlupa jich ukazovala se z jara 1886. i v Praze.

Činidlo, a, n. Č. oxydující, odvodňující,
redukující Rm. I. 87 , 103., 106., 107.

Činiště, ě, f., der Schauplatz. Neobmezuj
se tímto odlehlým jevištěm a činištěm. Sš.
J. 121.

Činitel = kdo co činí. Č. nástrojný, pří-
činný, druhotný. Hlv. 50. Umění svézakon
ným č-lem se stalo. Tš. Pošle Bóh č-le blu-
dóv. ZN. Hlavní č., Sl. les, klimatologický.
Stč. Zem. 657. Jsouť ještě jiné okolnosti
u výjevu tohoto závažnými činiteli. ZČ
Práce a kapitál jsou činiteli výroby. Kaizl
103. — Č. = počet. Množenec i množitel
slovou společným jménem č-li, Faktoren.
S. N. Č. pouhý, složený. Šim. 25. Č ko-
řenový, der Wurzelfaktor. Vz Šim. 148. a
Nz.

Činitelka, y, f., die Thàterin, Wirkerin.
Šm.

Činiti. Vz Mkl. Etym. 36. Činijící BO ,
ZN. Činiúcí divy. Anth. I. 3. vyd. 6. Vz
také časování i strčes. v Bž. 194., Mz. v Li-
stech filolog. VII. 32. — abs. Ten činil
(řádil a p.), když slyšel, že mu stodolu vy-
pálili. Us. Semr., Brnt. — co: návrhy, zá-
lohu, výjimku, pozorováni, pokání za hříchy,
vklady do záložny, konklusi, celek, Us.
Pdl., odstíny, abtonen, Posp., pěkný dojem,
výhradu (reservaci), Dk., výtky, Šp., vpád
do země, útok na něco, rozsáhlé přípravy,
snesení o něčem, nájezdy, J. Lpř., bláznov-
ství, návštěvy, Vlč., k něčemu štafáži, ná-
klad na něco, Osv. I. 78., 225., CJB. 385.,
poručníka, Půh. I. 174., Tov. 38., nepravosť,
šeredné věci, bobonky, milosrdenstvie, boží
libosť a vóli, dobré skutky, kramol, sva-
tebně hody, dobré řemeslo, spravedlnost.
Št. Kn. š. 5., 8., 11., 24 , 37., 40., 47., 91.,
92., 169., 186. Č. promluvu. Pokroky č.
germ. m.: prospívati. Brt. S. 3. vyd. 175.
Žalosť matčina naň č-la dojem, lépe; dojí-
mala ho; Ten činí veliké požadavky lépe:
mnoho si osobuje, mnoho žádá. Ib. Č. kožu
(vydělávati). Brt. v Mtc. Domnění zřídko
plný důvod činí. CJB. 417. Podsudí činie
odhádánie. Vl. zř. 336. Žalobu na někoho
č. Zř. F. I. R. XXXIV. Právo č., Recht
geben. Kn. rož. 113. Délka Tater činí sotva
čtyři míle. Mour. Mnoho divóv činieše. Pass.

14. stol., Výb. II. 32 Čiň, co čiň, dohlížej
konce. Us. Vk. Čiňte vy tedy, co čiňte.
Koule. Kdo činí, co chce. trpí (uslyší), co
nechce Tč. exc. — (co) komu. Někomu
č. = výčitky činiti, vyhubovati. Us. Č. ně-
komu nástrahy, výklady o něčem, námítky,
výčitky z něčeho, Us. Pdl., poctu, Sl. les.,
pychy, Šmb., důtky, překážky, Lpř., Bohu
chválu, Výb. II. 8., česť, nepokoj, chudině
zádav, kupcům pokoj Št. Kn. š. 119., 130.,
149., 155. To mi lidé činí (tak mne uti-
skují)! Us. Číň sobě jako muž, ne jako
robě. Brt. S. 3. vyd. 171. Slušíť tu přísahu
stranám každý čas č., kdyžkoli sluší soudci
na súdě seděti. CJB. 397. Nedám sobě to-
liko moci č., soviel Gewalt anthun. NB. Tč.
78. Má jemu právo činiti, doníž pánj na
súdě sedí. Půh. I. 261. — k čemu. Č. se
k čemu = k tomu se míti. Us Dch. A když
to činí kto k této cestě. Št. Kn. š. 6. A ti
konšelé jiné přísahy k tomu soudu č. ne-
mají. Zř. F. I. Q. XXXVII. Naše zrcadlo
jest k našemu obrazu učiněno, unser Ab-
bild ist nach unserer Gestalt gebildet. Št.
— co s kým, s čím. Ženo, co já mám
s tebou č. (= co mi do tebe, po tobě)?
Quid mihi tecum est, mulier? Us. Měli jsme
č. s barvířem. Har. II. 19. A já jsem neměl
s žádnú válkú nic č.; Že s ní nic nemá č.;
Kdož má oč s nimi č. Půh 1. 254, 279.,
II. 63. Mívá s ním č.; Máme se jako ti,
kteří s lékaři č. mají; Co ty máš č. s tímto
člověkem (šp. co ty máš co č. Vz Co)?
Brt S. 3 vyd. 171. A oni s tím se vším
jako s svým vlastním podle vůle své č.
moc míti mají. Nar. o h. a k. — kdy. To
se č lo dnes v noci (také = to byla chume-
lenice, nečas a p )! Us. u Počátek. Jdr. Co
sem z mládí činil, na oči mi leze Sš. P.
11 — odkud. Z tvrze mu nemalé činil
škody. Šmb. S II 261 — co komu (kde)
Řeka tu činí mezi oběma říšemi rozhraní;
Č. objednávku u kupce, skoky v myšlén-
kách. Us. Pdl. V technické praxi s měrami
nejvíce co č. jest. ZČ. I. 280 Činil na sněmě
tuhý odpor. Lpř. D. I. 111 Abyste jim na
hrdle nic nečinili. Žer. 350. Otázku činím
na něm, trpí-li to svědomí . . . .; A křivdu
mi na tom činíš; Kterak lidé přespolní před
jich právem č. mají. NB. Tč. 41., 235., 268.
Kterak by měla to právo mu č. na kříži-li
čili jinak. Půh. II. 349. Aby mohl v trhu
č. pokoj. Št. Kn š. 155. Na tom zle mi či-
níš. St. skl. U Vltavy pod Petřínem tesař
činí práh. Dal. 7. 22 Míti při právě č.
Žer. — zač. Tak jest před nami zasě od-
por za sie placenie činil. Abyste také chu-
dinu krmili a č-li za mú duši. NB. Tč. 4.,
198. A právo za to činil. Půh. I. 217. —
co, koho, se čím. Č. něco marným (ma-
řiti co); někomu něco srozumitelným, Us,
Pdl., někoho poplatným, trestu prostým,
slabým, zralým. Lpř. Sl. Č. něco předmě-
tem úvahy. Dk. Č. na cizím statku škodu
krádeži, podvodem; Kříž sv. hostií nad
kalichem č. Mž. 86., 113. Č. se sběhem. Dal.
94. Činil se pastýřem a prozrazoval tak do-
bytek zlodějóm. Pč. 24. Tiem se čině, jímž
nenie. Št. Kn. š. 164., 183. — oč (s kým).
Toliko o pokutu č. jest. Dch. Když jsem