1204

Činosmělý, Thaten wagend. C-lých zvuků
plná píseň. Koll. III. 275.
Činostkvělý, tbatglänzend. Šm.

Činosvatosť, i, f., die Werkheiligkeit.
Šm.

Činotek, tku, m., der Drillich. Šm, Ssk.

Činotý = činovatý. Slov. Ssk.

Čínov, a, m., mlýn u Nepomuk; Neuhof,
dvůr u Benátek.

Činovať, i, f-, na Mor. hrubá, nebílená
příze. Knrz.

Čínovati, drilliren, chiniren. Ssk.

Činovatý. Č. plátno, zboží bílé, vyrá-
žené, květované jako ubrusy, ale ne kradl.
Hk. C. ubrus. Hk. — Č.= kroucený, úskočný ?
Rozličné výmluvy č-té vkládajíce. Bart. 266.
7. Cf. Pražané rozličné skoky a okolky či-
nili. Ib. 266. 15.

Činovec, vce, m., mlýn u Klatov.

Činoveský (Formánek), řed. dívčí školy
v Táboře, nar. 1809. Vz Tf. H. I. 3. v. 143.,
199.

Činovitý = činovatý. U Pelhř. Petrů.
Činovní zuby = třenové. Val. Brt. D. 204.
Činovník, a, m. = úředník, rus. Kká.
Td. 67. Vz S. N.

Činožárný, thatenglanzend. Šm.

Čínsko, a, n. = Čína.

Čínský, chinesisch. Č. hedvábník dubový,
saturnia pernyi, der chinesische Eichen-
Seidenspinner. Brm. IV. 469. Č. čaj, pokrm,
kůra, dort, cukr z č. pomorančů; č. stříbro,
Chinasilber, Šp., zeď, vz KP. I. 103., písmo,
náčiní psací, pokrmy, stavby, vz KP. I 294.,
295., 24., 103., knihotisk, I. 374., S. N. Č.
jazyk. Vz Šrc. 550.

Činuvatný ubrus. Vz Činovatý. Slov.
Dbš. Sl. pov. IV. 66.

Činy, die Stäbchen im Garn am Weber-
stuhl, die Garntrümmel. Ssk.

Činž, e, m., vz Činže.

Činžák, u, m. = činžovní dům, Zinshaus,
n. Rjšk.

Činže, vz Mkl. Etym. 116. Činži polo-
žiti. Naturalni č. ze dvora, Meiereinatural-
zins. Šp Míti právo ku pravé činži; Činži
od lidí bráti. Půh. II. 283., 129. Se vší
činží a platy; Aby plat neb činž 20 hřiven
vycházel; Našim budúcim činžuov žádných
nedávajíc; Ten činž platiti mají nám. List.
hrad. 1452.—1495. Tč.

Činžiar, a, m. = hofer. Slov. Kr. Sb.

Činžování, n., die Zinszahlung. Beze
všeho č. ten duom držeti majie. List. hrad.
1467. Vz Činžovati.

Činžovati, Zins zahlen. — komu z čeho
kam kdy. A z těch lánuov nám č. majie;
Nám do našeho kláštera č. majie každý
z svého kusu na sv. Jiří. List. hrad. 1464.,
1495. Tč. Tomu č-li a berni dávali. Půh.
II. 491

Činžovní obilí, das Zinsgetreide, Šp.,
krejcar, der Miethzinskreuzer. Us. Pdl. Vz
Č. groš Č. dům řím. Vz Vlšk. 490.

Čioka, y, f. Č. Markus. Blk. Kfsk. CXI1I.

Čip. Na čip, čip! Volání na slepice. Vz
Slepice. Mor. a slez. Brt.

Čipa, y, f., icica, die Icika, rostl. Č. jino-
listá, i. heterophylla, zelenokvětá, i. guia-
nensis, elemová, i. icicariba, desítimužná, i.
decandra, karana, i. carana. Vz Rstp. 338.
— Č. = jmelí, z kterého dělají lep, viscum,
die Mistel; das Kirschharz. Slov. Bern.

Čipčati = čipčeti.

Čipčavý, piepend. Slov. Ssk.

Čipčeti, také na Mor. Kuře piščí, čipči.
Brt. Kůže oprav v: kuře.

Čípeček, vz Čep, Čípek. — Čipečky, pl.,
f, kleine Spitzen, drobné krajky. Bern.

Čípek, das Halszäpflein. Odejmutí čípku,
staphylotomia. Nz. lk. Č. průdušní, der Kehl-
deckel. Šv. Němčina mluví se nejzadnějšími
ústními nástroji: hrdlem, čípkem, podnebím.
Koll. III. 244. Cf. Slov. zdrav. 51. — Ć. dě-
lohy, der Vaginaltheil, die Vaginalportion
des Uterus. Nz. lk. — Č. = babí lahoda,
streptopus, das Zapfenkraut, rostl. Č obe-
cný, s. distortus. Vz Rstp. 1558., Slb. 193.,
Čl. Kv. 127., FB. 26., Sl. les. —Č. = ko-
lec, kůlce, der Dorn. Sl. les.

Čipera, y, m. a í. č. koláče jídá (má se
dobře, neztratí se). Us. u Žamb. Pbv. —
Č., psí jm. Škd.

Čiperný, vz Mz. v List. filolog. VII. 32.
Budu čekať na jiného, na takého, jak su
sama, čiprného jako lana. Sš. P. 325. — Č.
To je tam dnes č-no = zima, mrazivo. Us.
Rgl.

Čipka, y, f. = krajka. V Podluží na Mor.
Brt. Šateček čipků lemovaný. Trokan M.
29. Vz Čipky — Č. = lichotné jm. slepice.
Mor. Brt. Vz Čipulka, Slepice.

Čipkář. Němc. III. 261., Pokr. Pot. I.
163., 168. Č-ri jmenují se též kapsiari (na
Slov.), poněvadž nosí své zboží na zádech
v sakách. Pokr. Pot. I. 168. V zvolenskej
(stolici) č-ri, v Turci olejkári. Koll. Zp. I.
342. (II. 138.).

Čipkářiti, il, ení, Spitzenhandel treiben.
Ssk.

Čipkastý, gespitzt. Ssk.
Čipkavý = čipkastý.

Čipkovati, mit Spitzen versehen, Spitzen
annähen. — co: sukni. Ssk.

Čipkový. Č. bylina = zvonček, ruscus,
das Halskraut. Mllr. 91.

Čipky. Vz Čipka. Němc. VIII. 183., III.
251. Zeny pletou č. (racky). Pokr. Pot. II.
237. (182.). Tvrdo nerobila, len v čipkách
seděla. Koll. Zp. II. 11.

Čípky, pl., m., die Halsmandeln. Vz Čí-
pek. Ostrav. Tč.

Čipliti, il, en, ení, schlank, hager ma-
chen. Loos.

Číplohubka, y, f., stomoxys, der Waden-
stecher. Šm.

Čipulka, y, f. = čipka, lichotné jm. sle-
pic. Mor. Brt.