1208

oděvu u Římanů. Vz Vlšk. 490. Č. nádobí.
Vz Kram. Slov. 76.

Čistěný; -ěn, a, o, gereinigt, geläutert,
geputzt. Č. tuk, Šp., obilí atd. Vz Čistění,
Čistiti.

Čisterna. Vykopal mnoho čistern. BO. —
Č. = kašna. U Příbora. Brt. D. 204.

Čistětín, a, m, ves v Plzeňsku. Blk.
Kfsk. 278., 448,

Čísti. Vz Šrc. 187.—189., Mkl. Etym. 38.,
Číslo. U Uher. Hradiště užívají říkati m.
čísti. Tč. Č. = čet-ti, čet, četši. Bž. 119.
Čtl (= četl). GR. a Us. i na Mor. Č , strb.
čisti, čBta, čBteši legere. Samohláska ko-
řenná jest B i i; i jest ve tvarech infinitiv-
ních mimo partc. minulá. Gb. v List. filol.
1883. 112. V laštině iterativum: čitam —
čituju. Brt. D. Čítať, cícu, čítaj. Mor. Brt.
D. 204. Čitum, oš, o, umy, otě, ajú = čtu.
Ostrav. Tč. Čtúce, ve strč. partc. absol.
Listy filolog. IX. 296. — Č. na Slov. také:
čarovati, zaubern, hexen. Ssk. — co. Co
vy to četete, že nad tím plačete? Sš. P.
125. Ezechiáš vzal listy i čti jě. Pror. Isa.
37. 14. Č. noty, Fr. Chlum. Čtli (počítali)
penieze vinné; Kto tento list uzří nebo čtúc
slyšeti budú. NB. Tč. 96., 272. Č. sv. pís-
mo. Št. Kn. š. 48. Kniha 200 stran čítající,
lépe: o 200 stranách. Brt. — co, se čím.
To sem tak čítal ničím. Us. Vk. Okulary
č. Tč. Ona prý se čte nešťastnou. U -Do-
brušky. Vk. — co komu. A čítal jí jich
(tolary), čítal na dubovém stole. Sš. P. 379.
Čtou si to křivdu (počítají za křivdu). U Do-
brušky. Vk. Jemuž nečte Hospodin hřiech.
Ž. wit. 31. 2. — kde. Úředník nemá se
ve dskách přebierati ani č. Vš. 149. Před
niež (obcí) jsme ty listy č. dali. NB. Tč.
85. To budú na knize č. Dal. 14. Přepis
toho listu čten před pány. Půh. II. 518.
Sv. Prokop na modlitvě nebo v knihách
čtieše. Hr. rk. 7. Což sem kde četl; (České
knihy) na hradiech č ; Sv. písmo v domiech
č.; Tak se čte v královských knihách. Št.
Kn. š. 1., 3., 4., 6. — jak. Což četo (čtu)
jenom na bryle. Mor. Neor. Č. něco s na-
dšením, Kká., zvučným hlasem, se zálibou,
Us., s prospěchem, Kol. 3., na jiný rozum.
1535. (Mus. 1883. 143.). A přísaha se jemu
pomalu a rozdielně čte. Vš. 69. Spisovatelů
pohanských nečtou pod pokutou klatby.
Har. I. 275. To budú na kněze c. (vyklá-
dati). Dal. Sudí káže písaři nad hlas č.
dsky. Anth. II. 31. Druhý kuor jsú arch-
andělé čtúc vzhuoru. Št. Kn. š. 178. — nač,
Sprüche sagen, zaříkávati. V jihových. Mor.
Brt. — co odkud, Z toho bych si nikdy
nečet milosrdný skutek. Us. Vk.— o čem:
o Bohu. Št. Kn. š. 5., 37. O němž se v čtvr-
tých knihách královských čte. Ib. 10. Čte
se o něm, že ... . Výb. II 39. O božiem
umučenie č. Pass. 381. — kdy. V noci ně-
kterú chvíli máte č. písmo sv. Št. Kn. š. 4
— jak dlouho. Čte (své vojíny) z jitra až
do noci, však nezvědě všie své moci. AlxV.
v. 159. a. — zač. Po sto peněz čtúce za
zlatým NB. Tč. 11. Razi vám v nich č. za
se. Št. Kn. š. 1. — by. Nikde nečtem,
by ... Alx. — že. Čítál sem (= mínil jsem),
že bude pršeť. Val. Brt. D. 204.

Čistice, e, f. = stořišek, clinopodium,
rostl. Rstp. 1177. Gemeine Wirbelborste.
Šm.

Čisticí, Klär-, Reinigungs-. Č. pánev,
nádoba, hmota Lamingova (k čistění svíti-
plynu), Šp., Zpr. arch. VII. 7., stanice (ku
čistění říčné vody). Ib.

Čistič = čistec, der Reiniger. Šp., Hř. 7.
Plotna do čistce, die Reinigerplatte. Šp.
C. = stroj k čistění svítiplynu; č. suchý,
der Trockenreiniger, J. Krost, Zpr. arch.
VI. 37., VII. 7.

Čistidlna, y, f. = čistidlo. Ssk.

Čistidlo v mlýnech, der Säuberer. Vz
Žejbrovačka. Nz. Č., das Reinigungsmittel,
die Reinigungsmaschine. Šp. Č. na slad, die
Malzputzmaschine, Zpr. arch. VII. 62., na
zrní. NA. IV. 83. Č. dává vínu jeden kabát
a z desíti ho svlékne. KP. V. 183. — Č. =
lůžko po otelení vycházející, die Nachgeburt.
Nz. lk., Rjšk.

Čistihlina, y,.f., Kleback (zum Reinigen
des Zuckers). Šm.

Čistík, u, m. antirhinnum linaria, das
Flachskraut. Mllr. 14.

Čistikotel, tlu, m., der Klärkessel (v cu-
krovarech). Šm.

Čistiniti, vz Čistonitý.
Čistírna cukru, die Zuckerraffmerie. Nz.
Č. plynu, Zpr. arch. IX. 129., ledková, die
Salpeterläuterei. Šp.

Čistitelný, reinigbar. Us. Pdl.

Čistiti. Vz Šrc. 126., Mkl. Etym. 36. —
co: břicho, BO., stříbro. Ž. wit. 11. 7. —
čím. Zlato čistí se ohněm. Št. Kn. š. 129. —
od čeho. Duše čistí od vnitřnie poškvrny.
Hus III. 220. — se. Když se hvězdy čistí,
čistí se i nebe (obloha). Tč. — se komu.
Snad se vám rozum čistí? Us.

Čistivo, a, n., das Putzmaterial, Šp., das
Abführungs-, Reinigungsmittel. Čsk.

Čistnářský, alchymistisch. Šm.

Čistnatěnec, nce, m., trichomanes, der
Strang. Šm.

Čistnoslovie, n., die Alchymik. Ssk.
Čistný, reinigend. Šm., Loos, Ssk. Vz.
Čistivý.

Čisto. Co jest Bóh čisto učinil, ty nečista
neřiekaj. ZN. Vystěhoval se na č. Sn. Pra-
men vyschl na č. Z čista dobra. Bž. 216.

Čistobělý, ganz weiss. Č. roucho. Msn.
Or. 132.

Čistokrevný, č. klisna, Vollblutstutte,
Sl. les., kůň, Racenpferd. Dch.

Čistolidskosť, i, f., reine Humanität. Šm.

Čistolidský, reinmenschlich. Č. city. Tf.,
Koll. III. 102, srdce, Koll. III. 305, po-
vaha. Ib. IV. 81.

Čistonitě = zcela čistě. Vz Čistonitý.
Fraseologie č. německá. Kos. Ol. I. 82. —
Zkr.

Čistonitý. Č. chlapec. Koll. III. 148. Vz
Czystonýty, Čistý.

Čistopis, u, m., die Reinschrift. Rk.