1209

Čistoslavjanský duch. Koll. III. 48.

Čistoslavský, reinslavisch. Č. tvářnosť.
Koll. III. 291.

Čistoslovenský. Č. stolice. Koll. II. 495.

Čistosrdí, n., die Offenherzigkeit, Redlich-
keit. Rk., Ssk.

Čistosť, i, f., vz Čistota. S. N.

Čistosviží, -svěží, rein und frisch. Šm.

Čistota. V č-tě něco držeti. Us. Dch.
C. po ulicích; policie č-ty. J. tr. Č. slohu
(stavitelského). NA. I. 28. Č. náboženství,
víry, Šmb., mravů. Vezdy o čistotě bydlíte
(imper.). Hrad. 52. b. — Č. = stud. Vzácnější
nad perly, zlato, nad poklady života jest,
jak ctnostný vždy za to má, bezúhonná č.
Hkš. A když čtemy o Judith, o jejie č-tě.
Hus III. 11. Č-tu Bohu slíbila a rušila. Pass.
mus. 281. C. vdovská, manželská, panenská,
těla. Št. Kn. š. 60., 68., 133. — Č., y, m.,
os. jm. Č. Mat. Tk. V. 86.

Čistotné, ého, n. vz Čistotný. Cf. Kn.
drn. 128.

Čistotný v čem: ve zbroji. Lpř.

Čistoucí. Zmizel na cisto č. U Rychn.

Čistouhelný, lauter Kohle. Č. lože. Stč.
Zem. 704.

Čistovanitě. Děti č. nahé, ganz nackt.
Wtr. Cf. Svlečachu jej čistova niti, nuda-
verunt cum totaliter vestibus suis. Sv. ruk.
182. Vz Čistonitý, Čistý.

Čistovina, y, f., v horn., der Säubervor-
rath. Hř. 7.

Čistovlaský, reinitalienisch. Č. tvářnosť.
Koll. III. 291.

Čistovník, a, m., der Fleckputzer. Dch.

Čistozemec, mce, e, der Landesreiniger;
Dieb. Šm.

Čistučko, rein, sauber, artig, galant. Slov.
Bern.

Čistučký, rein, sauber, artig, galant. Slov.
Bern.

Čistulinký = čistý. Č. obilí. Slov. Rr.
Sb.

Čisťunký = čisťounký.

Čistý. Cêst in cêstiti purgare, wofür auch
čisťb und čistiti, entspricht lett. skaist schön,
eigent. klar, während čistiB für štistB lett.
škjists rein, lit. kistás, pr. skystan, gegen-
übersteht. Mkl. aL. 288. dole. Cf. Mkl. Etym.
36. — Č. = bez špíny. Č. jako sklo, jak
Vyzovice. Vz Vyzovice. Brt. — Č. = doko-
nalý atd. Č. sloh, Us., průřez, Pcl. 77. Děvče
cisté a jasné jak hvězda večerní. Světz.
1874. 554. Č. rým, forma. Dk. Poet. 411.,
Aesth. 34. Byl čistá hrdina a platný slu-
žebník. Žer. Dejž vám pán Bůh č. pokoj.
Dh. 19. Země majíc č. pokoj v bohatství
se náramně rozmáhala. V. — Č. = bez pří-
sady atd. Čistý jako žito (jak by ho holub
naobíral). Brt. Č. pryskyřice, das Bruch-
harz, příjem, die Reineinnahme, hřivna, šíje,
Sl. les., rtuť, ZČ., les, Us., měď, NA. IV.
163., voda, jako boží slovo. Němc. IV. 401.
Tyto kasty pokládaly se za čisté. Lpř. Dj.
I. 20. — Č. = abstraktní atd. Č. představa,

ideal, vnímání, požitek, Dk., blaho, Vlč.,
tony, prima, kvarta, kvinta, oktava. Zv.
Přír. kn. I. 2., 17. Č. názor, zírání. Dk. —
Č. = prost poklesků atd. — čeho: všech
hřiechov. Pravn. 440. — od čeho. Má 7
býti vládyk nenájemných, čistých od ná-
rokov a usedlých ot dědin. O. z D. Jest
čist od hřiecha. Hus II. 117, 342., 426. Č.
ode všeho smilstva, od všech poskvrn. Št.
Kn. š. 117., 180. — čím. Blahoslavení čistí
srdcem. Hus II. 426. Č. myslí a postavů,
ctnostmi a šlechetnostmi. Št. Kn. š. 104.,
180. — Č. = neporušený, stydlivý, castus.
V MV. nepravá glossa. Pa. Č. dievka, Výb.
II. 8., 18, 26, panenství. Št. Kn. š. 34. Na-
rodil se z čisté panny. Ib. 12. — Čist niti =
docela nahý. Kněz (koupaje se) čist niti
s málem stojieše a hrdinsky se bránieše.
Dal. 87. Kázal je čisty niti svléci. Pass.
Svlečechu jej čistova niti. Ans. Vz Niť (na
konci). — Č. Studeň. Žer. Záp. I. 52.

Číš, e, f. = číše. — Č. = dřeň, čís, das
Mark. Nz. lk. Č. nervů. Proch. — Č., vz
Ciúš.

Čiša, e, f., vz Čaša.

Čiščarňa, ě, f. = kašna, čisterna. U Místka.
Škd.

Číše. Vz Šrc. 136., Mz. v List. filolog.
VII. 28., Mkl. Etym. 31. Č. řím. a řec. Vz
Vlšk. 143. Číš boží pomsty jest již vrcho-
vatá. Vrch. Č. rozkoše. Čch. Bs. 55. Č.
střiebrná. BO — Číška bederní, kyčelní, die
Hüftpfanne. Lpř. Cěvy a čiešky okrouhlé.
BO. — Číška = čečel, čéška die Kniescheibe.
Kk.

Číšek, ška, rn. Č Nikod. Vz Jg. H. 1.
2. v. 544.

Číšeň, calycium. Č. čihovitá, c. turbina-
tum, paličkovatá, c. claviculare, plevnatá,
c. furfuraceum. Vz Rstp. 1842.

Číšenosný, sciphifer, bechertragend; zvl.
o stélce lišejníkové rozšířené vzhůru v ře-
píky, číše nebo misky na př. dutohlávky.
Rst. 404.

Čišeti. — kam. Zde čiší pod nohy. Us.
Tudy čiší do světnice. Rgl. — odkud.
Z oděvu mu čiší zima. Us. — jak. Ode-
všady cizota jen mrazem (jako mráz) čiší.
Och.

Čišiar, a, m., der Schalenmacher. Slov.
Ssk.

Číšitý, becherförmig. Nz.

Číška. — Č. = ve květu vydutá čásť osní,
která na okrají nese okvětí, tyčinky; u du-
bovitých dřevnatý obal plodů, vně šupinky
neb ostny nesoucí. Čl. Kv. XVIII. — Č. =
část jílce, která k ochraně ruky slouží. Vz
Brejle, Kříž. NA. III. 64. — Č. (Chýška),
ves v Čáslavsku. Blk. Kfsk. 639.

Číškonosný. Č. rostliny, dubovité, cupu-
liferae, die Kopuliferen. Osv. VI. 678., Čl.
117., Rosc. 118.

Číšna, y, f. = Číšena. Št.
Číšnatěnec, nce, m. = sleziník č., asple-
nium trichomanes, Streifenfarn), n. Slb. 90.

Číšnatý. Č. korál. Frč. G. 71.