1210

Číšnice, e, f., die Kellnerin, Němc., Us.,
Mundschenkin. Sm.

Čísnický, Mundschenk-.

Číšnictví, n. = úřad číšníka. Vz Čéšni-
ctví. Šmb. S. II. 274.

Čišník, u, m = důlní čistič. Hr. 7. —
Č., paliurus, der Stechdorn. Č kolcatý, p.
aculeatus, rostl. Vz Rstp. 305. Cf. Schd II.
304., Slb. 494.

Číšník, a, m Vzdělávací a podpůrný
spolek č-ků pražských Otakar. Šp. Č. Nej-
vyšší. Tk. III. 15 , 16. Č. římští a řečtí. Vz
Vlšk. 327. — Č. = láčkovec, polyp Č. kvě-
tový, cariophyllia cyathus, větevnatý, ocu-
lina diffusa, hvězdnatý, astraea pallida, splý-
vací, coeloria sinensis, mozkový, diploria
cerebriformis, houbový, fungia agariciformis,
alpský, cyclolites elliptica, mechový, meru-
lina ampliata Vz Frč. 26.—27.

Číšňovity. Č. rostliny, calycieae: číšeň.
Vz Rstp. 1830, 1842

Čisný. — Má tenké punčochy, tenké uši,
tenky čišný nos (dobie čichá). Lpř.

Číšovák, u, m., die Kelchliechte Sm.

Číšovitý, kelchartig, -förmig, becherför-
mig. Cf. Číškovitý. Č. buňky, die Becher-
zellen. Nz. lk. Č. koruna rostlin, Tč , Slb.
XLI , hlavice. NA. I. 162. Č. ústroj před-
stavující homoli překocenou dutou na zpo
dině otevřenou kraje neohnutého Rst. 401.

Číšový, Becher-, Kelch-, Schalen-, Mark-.
Šm., Ssk. — Č. (dreňová) dutina. Nz. lk.

Čištění, vz Čistění.

Čištěný, vz Čistený.

Číštěves, vsi, f., Čistowes, ves u Smiřic.
Sdl. Hr. 11. 226., 241.

Čiští = čistší. Dh. 100.

Číšťovice, dle Budějovice, Čištowitz, ves
u Votic.

-čiť, přípona sloves zdrobnělých: drobčiť
(drobným krokem choditi), třepčiť (třepati),
bědačiť sa, nuzačiť sa, hubačiť (hubovati),
tulačiť sa. Mor. Brt. D. 159.

Čítací stroj, die Rechenmaschine. Us.
Pdl.

Čítač, e, m. = čtenář. Phld. I. 1. 65.

Čítačka, y, f. = čtenářka. — Č. = čítání,
der Spruch. Na jihových. Mor. Brt.

Čítadlo, čitadlo, a, n. = stroj počítací,
der Zähler. Č. kolotání, der Rotationszähler.
Sl. les. Č. zdviží, obrátek. Wld., Prm. V.
225 — V.= čítačka, rozečítání, vyčitování
přede hrou. Brt. L. N. II. 95. — C. = po-
můcka ku vyučovaní čtení úpravy podobné
jako počítadlo. Posel z Budče 1878. č. 20

Čítalna, y, f. = čítárna, slez. Šd., slov.
Ssk.

Čítalnice, e, f., der Leseverein. Slov
Koll. III. 36, Phld. IV. 281.

Čítalný = čítatelný. Prk. Přís. 35.

Čítalý = sečtělý, belesen. Koll. IV. 34.

Čítanečka, y, f., das Lesebüchlein. Sm

Čítání, n., das Lesen, Vorlesen; die Vor-
lesung; das Zählen.

Čítanice, e, f. = čítačka. Slov Ssk.

Čitánka. Vz S. N. II. 541.—542., Kram.
Slov. 76.

Čitánkář, e, m. = kdo dělá čitánky. Us

Čítanlivosť, i, f = čitelnosť, die Bes-

barkeit, Leserlichkeit Slov. Bern.
Čítanlivý = čitelný, lesbar, leserlich.

Slov. Bern., Ssk

Čítanosť, i, f die Belesenheit. Slov. Ssk.
Čítaný; -án, a, o, gelesen, vorgelesen;
gezählt. Bern.

Čítár, a, m. = čtenář. Slov. Bern.
Čítárka, y, f. = čtenářka. Slov. Bern.
Čítalel, lépe: čtenář. Pal. Rdh. I. 132.

— Č., der Zähler. Vz Zlomek. Stč , Šim.
60., Nz.

Čítatelka, y, f. = čtenářka. Vz Čítatel.

Čítatelnosť, i, f., die Lesbarkeit. Rk.

Čítatelný, čítalný, lesbar. Prk. Přisp. 35.
Č. písmo. Vz Písmo.

Čítatelství, n., das Vorleseramt. Šm.

Čítatelstvo = čítatelé (čtenáři). Vz Čítatel.

Čítávati, vz Čísti.

Čítavna, y, f — čítárna, das Lesekasino.
Slov. Ssk.

Čítavnica, e, f. = čítárna. Slov. Ssk.

Čítavosť, i, f., die Lesesucht, -lust. Šm.,
Loos.

Čítavý, lesesüchtig. Šm., Loos

Čite, aor. = numeravit. Vz Listy filolog.
IV. 287., 298.

Čitebný, lesenswerth. Slov. Ssk.

Čitedlně. Ad a). Když jsou spasitele č.
při sobě měli; Chléb, víno smyslům č. tuť
se požívá Hus II. 192., III. 266.

Čitedlnosť = mohutnosť čití, čitnosť,
aiö&nöi^, sensus. Nz. Všecku č. ztratil. Žer.
Srdečná č. 15. stol Mnč. R. 62. Živ býti
začíná, protože již má v sobě č. Vodn. Tiem
činem pěti č-stmi, ješto obecně řiekáme jim
pět smyslóv, móž člověk hřešiti smrtelně.
Št. Kn. š 244.

Čitedlný = cítěn býti mohoucí. Č. bolesti,
Jg., muky. Hus I. 17. — Č. = cítící. —
čeho. Byl bíd cizích upřímně č. Mus. 1880.
449. Srdce bíd lidských č. BR. II. 19. Aby
jiných (cizích) pokušení mohl býti čitedlen.
Ib. 15. a. Jiných starostí ona spolu se mnou
č-dlna nebyla. Abr. II. 206. Světa nejsa
čitedlen. Pravn. 2095. — Č., leserlich. Vz
Četlný. Prk. Přísp. 35, Písmo.

Čitelňa, ě, f. = čítárna. Slez. Tč.

Čitelnosť, vz Čitedlnosť.

Čitelný, vz Čitedlný.

1. Číti, strb. čuti, čują, sentire. Praes. čuju,
čuj, aor. čuch, imperft. čujiech, inft. čúti,
přech. čuje; cul, a, o. Kmenové ču- udrželo
se namnoze bez přehlásky: dial. čuju, bylo
čouť. Us. Jg. Čich a čuch. Vz Gb. v Listech
filolog. 1883. 448., 132.-133., VII 295.-296.,
Mz. v List. filolog. VII. 34., Mkl. Etym. 37.

— Č. také = slyšeti, hören. Mor., slez. a
slov. — abs. Čuješ-li, hörst du? Tč. Čujte,