Předchozí (1213)  Strana:1214  Další (1215) |
|
|||
1214
|
|||
|
|||
směr, jejž články okvětové ve květu roz-
vitém a nerozvitém mají. Děli se na lupeno- směr, týkající se kubku či kalichu, a na platkosměr, týkající se koruny, aestivatio, praefloratio. Rst. 404., 106. Členování, n., die Gliederung C archi-
tektonické. Zpr. arch. VII. 10 Členovec, vce, m. Č-ci, arthozoa, die
Gliederthiere, mají tělo tvrdé, článkované s nožkami neb ploutvemi též článkovanými, jsou to korýši, stonožky, pavouci a hmyz. Vz Krč G. 362, S. N. Rakovitý č. Jir. Obrazy 107. Členovitosť, i, f. = členitosť. Č. staveb,
řezeb Lpř. D. I. 23. Členovitý, gliederartig Ssk.
Členový = členský Č. podíl, der Mitglieds antheil Šp. Členský, Mitglieds-. Č příspěvek, odznak,
lístek. Šp., Dch., Šk. Členství, n., die Mitgliedschaft. Čestné č.
Čch Petrkl. 18., Dch., Šp. Členstvo, a, n. = členství. Us. — Č. =
členové, die Mitglieder. Č. spolku. Us. Tč., Pdl , Šp , Sl. les., Mus. 1880. 428. -člený, -merus,-gliedrig: dvoj-, troj-,-čtyř,
pěti-, osmi-, mnohočlenný Rst. 405. Členýš, e, m. Č ši, polymerida, viel-
gliedrige Thiere. Šm. Člínek, nku, phalanx. das Zehenglied
Šm. Čln, u, m. = člun. Slov. Bern , Ssk.
Člnkář = člunkář. Slov. Bern., Ssk.
Člnkovník = člunkovník. Bern.
Člnkový = člunkový. Slov. Bern., Ssk.,
Loos. Člnok, nku, m = člunek. Slov.
Člopek, pku, m. = kopec, der Hügel. Do
člopka přepřihni. V Bohuslavsku na Mor. Neor. Človačí = člověčí. Slov. Ssk.
Človačina = člověčina. Slov. Ssk.
Človačinec = člověčinec. Slov Ssk
Člověckosť, i, f., die Menschlichkeit. Šm.
Člověcky = lidsky.
Člověcký. Č. přirození, Hus II. 129 , pří-
roda; Slova ta o člověckém Krista bytováni vykládá. Sš. II. 62., 165. Č. duch, Čch. Bs. 62., umění, Jg. Slovsn. 1., nemoc, Hr. rk. 165., úd, poslušenstvie, stvoření (člověk), skutek. Hus 1. 19, 91., II. 257., III. 68. Člověčectví, humanitas. V MV. nepravá
glossa. Pa. — Č. Hus I. 30., 44., Zjev. sv. Brig., Sv. ruk. 313 , Št. Kn. š. 120 , Pravn. 845., 1447., 1633. V něm poslední č jiskra zhasne Tatr. m. 25. Č. vzal (na sě). Hr. rk. 165. Člověčenství na se vzíti. Krist. 1. b. Daľs nám v člověčenstvie syna svého. Výb. II. 23. Na mé božstvie a na mé č. pravi vam. Hus I. 94. Menší otce podlé č.; Přijal č; Božie č. Št Kn. š. 15., 19., 20., 52. — Č. = poddanosť. Vratislavští věrnosť a člo- věčenstvie slibovali. 1465. Pal. Rdh. I. 178. Z č. a poddanosti jsem ho propustil. Faukn |
111. Slíbil mu člověčenství a poddanosť
rukou dáním 1587. Nách. 336 Propuštění z č. Vz Jir. Zř. zem. M. 2., 22 Rozkázali jim člověčenství slíbiti. Zř. mor. 1604. Aby člověčenstvie slíbili novému pánu. Vš. Jir 204. Člověctvo, a, n. = člověctví. Pal. Rdh
II. 36., 44. Na Slov. také: zdvořilost, die Höflichkeit, Artigkeit; služba, der Dienst; česť, die Ehre: zmužilosť, männliches Alter. Ssk. — Č. = lidé. Člověč, vz Člověčí.
Člověčení, n , das Menschsein. Kristus
dříve světa a dříve č. svého měl spůsobu bytě (ve které bytoval). Sš. II. 165. Člověčenskosť, i, f., die Menschlichkeit.
Koll. III. 47. Člověčenský, menschlich. Č. snažení,
MP. 2 , život. Hdž. Větín. 55 Člověčenství, n = člověetví. Vz tam a
v S. N. Člověčenstvo, a, n., vz Člověctvo
Člověčí. Člověč, vz Páně, Bž. 123, 124.
Syn člověč. Ev. sv. Jana, EOlom Léky pro rozličná č-čie porušenie; Jsa z masa č-čieho; Ani tatáž (radosť) na srdce č. kdy přicházela; Č. oko, duch. Št. Kn. š. 9., 15 , 28., 52. Bóh jest pán zvláště č-ký, že člověky jest stvořil a vykúpil Hus II. 347. Člověčice, e, f. = žena. Lpř. Sl. I. 57.,
Mkl. Etym 36. Člověčík, a, m., kleiner Mensch. Loos,
Ssk. Pochovám tělo dobrého človiečika. Ht. Sl. ml. 263. Člověčinec, nce, m. = člověčí lejno,
Menschenkoth. Mor. a slov. Rozšlápl č. Rr. Sb., Šd. Člověčiště, vz Člověčisko.
Človečnosť, i, f., die Menschlichkeit. Koll.
I. 40. Člověčstvo, a, n. = člověctvo.
Člověk = čelovêkb; čelo = cêlb integer,
vêkb robur, tedy čelovêkb. = integrum robur habens, čerstvou sílu mající. A. Potebnja. Vz Mkl. aL. 63. Dle Zimmera č. = ein Spross, Angehöriger des Stammes; dle Pechánka č. = tvor vynikající, pohlížející k nebesům; dle Gb. = masculus infans, masculus homo, později vůbec homo. Vz o tom v List. filol. IV. 158.—159. Cf. Mkl. Etym. 36. Člověkové. Hus I. 436. O č. vz Kram. Slov. 78.—80. Č. stavu rytířského. Václ. II. Nechte toho, milý člověče!; Co tu chceš, č-če!; Mluv, č-če! guter Freund!; S tím člověkem nic není, mit dem lasst sich nichts thun, nicht handeln usw. Dch. V celé vsi nezůstal ani človíček doma. Sá. Snáze pod sluncem býti ptákem nebeským než člověkem. Mtc. 1. K měření budu potřebovať tyčí a nějakého č-ka (dělníka). Us. Zkr. Č. jest plod času v času se rodící i mroucí. Koll. II. 262. Č. líný zdali žije? Za živa ten mře a hnije. Jhl. To je omáčka č. (rozmazlenec). Rr. Sb. Čtyři konšele a dva č-ky obecné; To své svědectvie vyslovili před dvěma člověky obecnými; A při tom byli tři dobré č-ky |
||
|
|||
Předchozí (1213)  Strana:1214  Další (1215) |