1214

směr, jejž články okvětové ve květu roz-
vitém a nerozvitém mají. Děli se na lupeno-
směr, týkající se kubku či kalichu, a na
platkosměr, týkající se koruny, aestivatio,
praefloratio. Rst. 404., 106.

Členování, n., die Gliederung C archi-
tektonické. Zpr. arch. VII. 10

Členovec, vce, m. Č-ci, arthozoa, die
Gliederthiere, mají tělo tvrdé, článkované
s nožkami neb ploutvemi též článkovanými,
jsou to korýši, stonožky, pavouci a hmyz.
Vz Krč G. 362, S. N. Rakovitý č. Jir.
Obrazy 107.

Členovitosť, i, f. = členitosť. Č. staveb,
řezeb Lpř. D. I. 23.

Členovitý, gliederartig Ssk.
Členový = členský Č. podíl, der Mitglieds
antheil Šp.

Členský, Mitglieds-. Č příspěvek, odznak,
lístek. Šp., Dch., Šk.

Členství, n., die Mitgliedschaft. Čestné č.
Čch Petrkl. 18., Dch., Šp.

Členstvo, a, n. = členství. Us. — Č. =
členové, die Mitglieder. Č. spolku. Us. Tč.,
Pdl , Šp , Sl. les., Mus. 1880. 428.

-člený, -merus,-gliedrig: dvoj-, troj-,-čtyř,
pěti-, osmi-, mnohočlenný Rst. 405.

Členýš, e, m. Č ši, polymerida, viel-
gliedrige Thiere. Šm.

Člínek, nku, phalanx. das Zehenglied
Šm.

Čln, u, m. = člun. Slov. Bern , Ssk.

Člnkář = člunkář. Slov. Bern., Ssk.

Člnkovník = člunkovník. Bern.

Člnkový = člunkový. Slov. Bern., Ssk.,
Loos.

Člnok, nku, m = člunek. Slov.

Člopek, pku, m. = kopec, der Hügel. Do
člopka přepřihni. V Bohuslavsku na Mor.
Neor.

Človačí = člověčí. Slov. Ssk.

Človačina = člověčina. Slov. Ssk.

Človačinec = člověčinec. Slov Ssk

Člověckosť, i, f., die Menschlichkeit. Šm.

Člověcky = lidsky.

Člověcký. Č. přirození, Hus II. 129 , pří-
roda; Slova ta o člověckém Krista bytováni
vykládá. Sš. II. 62., 165. Č. duch, Čch. Bs.
62., umění, Jg. Slovsn. 1., nemoc, Hr. rk.
165., úd, poslušenstvie, stvoření (člověk),
skutek. Hus 1. 19, 91., II. 257., III. 68.

Člověčectví, humanitas. V MV. nepravá
glossa. Pa. — Č. Hus I. 30., 44., Zjev. sv.
Brig., Sv. ruk. 313 , Št. Kn. š. 120 , Pravn.
845., 1447., 1633. V něm poslední č jiskra
zhasne Tatr. m. 25. Č. vzal (na sě). Hr. rk.
165. Člověčenství na se vzíti. Krist. 1. b.
Daľs nám v člověčenstvie syna svého. Výb.
II. 23. Na mé božstvie a na mé č. pravi
vam. Hus I. 94. Menší otce podlé č.; Přijal
č; Božie č. Št Kn. š. 15., 19., 20., 52. —
Č. = poddanosť. Vratislavští věrnosť a člo-
věčenstvie slibovali. 1465. Pal. Rdh. I. 178.
Z č. a poddanosti jsem ho propustil. Faukn

111. Slíbil mu člověčenství a poddanosť
rukou dáním 1587. Nách. 336 Propuštění
z č. Vz Jir. Zř. zem. M. 2., 22 Rozkázali
jim člověčenství slíbiti. Zř. mor. 1604. Aby
člověčenstvie slíbili novému pánu. Vš. Jir
204.

Člověctvo, a, n. = člověctví. Pal. Rdh
II. 36., 44. Na Slov. také: zdvořilost, die
Höflichkeit, Artigkeit; služba, der Dienst;
česť, die Ehre: zmužilosť, männliches Alter.
Ssk. — Č. = lidé.

Člověč, vz Člověčí.

Člověčení, n , das Menschsein. Kristus
dříve světa a dříve č. svého měl spůsobu
bytě (ve které bytoval). Sš. II. 165.

Člověčenskosť, i, f., die Menschlichkeit.
Koll. III. 47.

Člověčenský, menschlich. Č. snažení,
MP. 2 , život. Hdž. Větín. 55

Člověčenství, n = člověetví. Vz tam a
v S. N.

Člověčenstvo, a, n., vz Člověctvo

Člověčí. Člověč, vz Páně, Bž. 123, 124.
Syn člověč. Ev. sv. Jana, EOlom Léky pro
rozličná č-čie porušenie; Jsa z masa č-čieho;
Ani tatáž (radosť) na srdce č. kdy přicházela;
Č. oko, duch. Št. Kn. š. 9., 15 , 28., 52. Bóh
jest pán zvláště č-ký, že člověky jest stvořil
a vykúpil Hus II. 347.

Člověčice, e, f. = žena. Lpř. Sl. I. 57.,
Mkl. Etym 36.

Člověčík, a, m., kleiner Mensch. Loos,
Ssk. Pochovám tělo dobrého človiečika. Ht.
Sl. ml. 263.

Člověčinec, nce, m. = člověčí lejno,
Menschenkoth. Mor. a slov. Rozšlápl č. Rr.
Sb., Šd.

Člověčiště, vz Člověčisko.

Človečnosť, i, f., die Menschlichkeit. Koll.
I. 40.

Člověčstvo, a, n. = člověctvo.

Člověk = čelovêkb; čelo = cêlb integer,
vêkb robur, tedy čelovêkb. = integrum robur
habens, čerstvou sílu mající. A. Potebnja.
Vz Mkl. aL. 63. Dle Zimmera č. = ein Spross,
Angehöriger des Stammes; dle Pechánka
č. = tvor vynikající, pohlížející k nebesům;
dle Gb. = masculus infans, masculus homo,
později vůbec homo. Vz o tom v List. filol.
IV. 158.—159. Cf. Mkl. Etym. 36. Člověkové.
Hus I. 436. O č. vz Kram. Slov. 78.—80.
Č. stavu rytířského. Václ. II. Nechte toho,
milý člověče!; Co tu chceš, č-če!; Mluv,
č-če! guter Freund!; S tím člověkem nic
není, mit dem lasst sich nichts thun, nicht
handeln usw. Dch. V celé vsi nezůstal ani
človíček doma. Sá. Snáze pod sluncem býti
ptákem nebeským než člověkem. Mtc. 1.
K měření budu potřebovať tyčí a nějakého
č-ka (dělníka). Us. Zkr. Č. jest plod času
v času se rodící i mroucí. Koll. II. 262.
Č. líný zdali žije? Za živa ten mře a hnije.
Jhl. To je omáčka č. (rozmazlenec). Rr. Sb.
Čtyři konšele a dva č-ky obecné; To své
svědectvie vyslovili před dvěma člověky
obecnými; A při tom byli tři dobré č-ky