1221

Čstimír, a, m., vz Ctmír.

Čstíti = ctíti. Ž. wit. Athan. 225. a. —
koho. Kdo čstie otce. Hr. rk. 281. — čím.
Čstětež jej zbožím jeho. Hr. rk. 341. —
jak. Chceteľ věrně čstíti Boha. Ib. 341.

Čstnosť = ctnosť. Cf. čsnosť. — Č. =
hodnosť, důstojenství. Alx.

Čstný = ctný. Alx. V. (Jir. Anth. I.
3. vyd. 33.). Cf. Čsný.

Čščenie, n. = ctění. Jest dóstojný milo-
vánie, č., bánie a chválenie. Hr. rk. 161.

Čtání, n. = čítání. Nyní č. přestává.
U Domažl. Němc.

Čtáti = čítati, čísti. Kdyby nám někdo
tak něco povídal nebo čtal. U Domažlic.
Němc Hať se naučíš čtáť Němc.

Čtena, y, f., litera. V MV. nepravá glossa.
Pft. Na Slov. Ssk. Počet položený v tom
z pravidla ukazuje kapitolu v knihách a
čtena, latině littera, ta ukazuje v té kapi-
tole to, co ty chceš jmieti; Když k druhé
čteně dočteš. Hus I. 362.

Čtenárna, y, f.= čítárna. Šm.

Čtení, das Lesen. Č. zprávy jednatelské,
not, rhythmické. Dk. P. 251. Č. zimního
času. Vz Sbn. 390., Jir. Ruk. I. 151. O č.
prostonárodním. Vz Jir Ruk. I. 150. Č.
římské a řec. Vz Vlšk. 228., 243. Č. aka-
demické. Jg. Slovsn. 92. — Č. = čítání,
das Zählen. Šim. 6. — Č. = evangelium.
Kn. rož. Sv. Lukáš ve č. píše. Krist. 2. a.
Tak jest učinil onen centurio, jak sě ve č.
píše; Těm (falešným prorokům) věřiti za-
poviedá Jezus ve č. sv. Matouše. Pass. 4.,
10. (Hý.). Jakožtě sám ve č. pověděl po-
věsť; Pravíť ve č.: Ktož chce .. .; V sv. č.
Št. Kn. š. 17., 31., 51. — Č. = variant, die
Leseart. Prvé č. hodí se více ke spojení
s předešlým slovem ostříhání, druhé č. se
lépeji váže s následujícím slovem v tu víru.
Sš. II. 41. (52., 53., 54, 90., 109., 129., 208.).
Ta známosť č. tmavá jest. 1491. Mus. 1883.
363. Ktož jest č. v mšál ustavil, položil
jest: Vyšed Ježíš ... Hus II. 408.

Čteník. Vz Kram. Slov. 82.

Čtenka, y, f = cifra. Sim. 8. — Č., das
Buchstäbchen. Šm.

Čtenkový = ciferní. Č. počtářství. Smo-
lík.— Č., buchstählich, den Buchstaben be-
treffend. Šm. Vz Čtena.

Čternice, e, f. = čtvernice. Mlátiti ve
č-ci = ve čtyřech. Mor.

Čtěta, y, f. = bohyně zkázy a zmaru.
"Aztj. Vký., Dch.

Čti (tští), leer, nüchtern. Rk., Ssk. Cf.
Čtitrobra, Čtice (v dod.).

Čtice. Tštice m. teštice (tesk-nota) — čtice,
odtud tšti — čtí (= teskný, prázdný) a čti-
troba i štitroba m. čtí útroba = prázdná
útroba, lačný žaludek. Gb. Hl. 102. Jakož
každý důstojen bude odpočinutí anebo čticě.
Št. Aby člověk vzal odplatu za své skutky
v těle i v duši: za zlé čtici a hoře; Dojdú
s ďábly věčné,čtice; V pekle věčnú čtici
budú jmieti; Ó hrozná č. srdce mého, že
jsem byl snažen u marnosti! St. Kn. š. 28.,

122., 176., 273. Čtiči, lopoť a jiné nesnad-
nosti trpěti budú. Št. N. 76. Z niežto (stud-
nice) sú všichni svatie poživnosť měli při
svej pracnej čsici. Pravn. 2035. Cf. Výb. I.
733. 21., 1133., 1128. 28.

Čtidlo, a, n. = čtena, písmeno. Novými
naučen čtidly (sv. Prokop), novis doctus
literis. Hmn. 1448.

Čtin, u, m., die untere Wölbung im Hüt-
tenofen. Šm.

Čtiněves, vsi, f. Ze Č. Mikuláš. Blk. Kfsk.
533.

Čtinoba snad šp. m. čtitroba?

Čtítary, pl., dle Dolany, Štítary, Čtitar,
ves u Kolína.

Čtitroba, y, f. = prázdný žaludek, lačný
život. Vz Stitroba, Čtice (v dod.). Daj jí
ráno na č-bu píti. GR. Na č-bu slušie při-
jímati tělo božie. St. Kn. š. 225. Hryz sv.
ducha koření na č-bu a budeš míti žádosť
k jídlu. Osv. 1884. 2.

Čtivo, a, n., die Lekture. Jir.

Čtnouti, čtnu, čtnul, ut, utí = čísti. Val.
Vck., Kld. I. 162.

Čtrmecítma, vz násl.

Čtrmezidcietma = dvacet čtyři. Za č.
hodin. Št. Kn. š. 225.

Čtrnácterka, y, f. = čtrnáctka.

Čtrnáctka, y, f., der Vierzehner. Rk.

Čtrnácterní počet. BR. II. 6. a., 7. a

Čtrnáctidenní, vierzehutägig. Rk.

Čtrnáctiletek, tka, m., ein Knabe von
14 Jahren. Šm.

Čtrnáctiletka, y, f., ein 14jähriges Mäd-
chen. Šm.

Čtrnáctilotový, 14 löthig. Sl. les.

Čtrnáctina, y, f. = 1/14.

Čtrnáctka, y, f., der Vierzehner. Šm.

Čtrnáctkrát, vierzehnmal. Šm., Rk.

Čtrnáctník, a, m., jelen se 14 výsadami,
der Vierzehnder. Škd. — Č., eine Art Ketzer.
Šm.

Čtrnadcět. Před č-cěti léty. ZN.

Čtrnadcte dní v ležení ležeti. List. hrad.
1482. Tč. Držel mé dědictví č. let. Půh. II. 24.

Čtuka, y, f. = štuka.

Čtverácky, schelmisch. Č. se usmívati.
Us. Vz Čtverácký.

Čtverácký kousek. Us. Pdl.

Čtveráctví. Vypravoval mi o žákovských
čtveráctvích. Koll. IV. 119.

Čtveráček, čka, m., vz Čtverák.

Čtveračení, n., die Schelmerei. Vz Čtve-
račiti. Dch.

Čtveračina, y, f. = čtveračivosť. On je
samá č. Mor. Šd. — Č., y, m. a f. = čtve-
rák, der Spassvogel, čtveračka. Mor. Šd.
Čtveračivě, schelmisch, neckisch usw.
Č. se usmáti. Us. Pdl. Č. sešpulujíc rety.
Čch. Mch. 36.

Čtverařivý. Č. pohled, Vlč., veverka.
Čch. Bs. 82.



	1221

	Čstimír, a, m., vz Ctmír. Čstíti = ctíti. Ž. wit. Athan. 225. a. — koho. Kdo čstie otce. Hr. rk. 281. — čím. Čstětež jej zbožím jeho. Hr. rk. 341. — jak. Chceteľ věrně čstíti Boha. Ib. 341. Čstnosť = ctnosť. Cf. čsnosť. — Č. = hodnosť, důstojenství. Alx. Čstný = ctný. Alx. V. (Jir. Anth. I. 3. vyd. 33.). Cf. Čsný. Čščenie, n. = ctění. Jest dóstojný milo- vánie, č., bánie a chválenie. Hr. rk. 161. Čtání, n. = čítání. Nyní č. přestává. U Domažl. Němc. Čtáti = čítati, čísti. Kdyby nám někdo tak něco povídal nebo čtal. U Domažlic. Němc Hať se naučíš čtáť Němc. Čtena, y, f., litera. V MV. nepravá glossa. Pft. Na Slov. Ssk. Počet položený v tom z pravidla ukazuje kapitolu v knihách a čtena, latině littera, ta ukazuje v té kapi- tole to, co ty chceš jmieti; Když k druhé čteně dočteš. Hus I. 362. Čtenárna, y, f.= čítárna. Šm. Čtení, das Lesen. Č. zprávy jednatelské, not, rhythmické. Dk. P. 251. Č. zimního času. Vz Sbn. 390., Jir. Ruk. I. 151. O č. prostonárodním. Vz Jir Ruk. I. 150. Č. římské a řec. Vz Vlšk. 228., 243. Č. aka- demické. Jg. Slovsn. 92. — Č. = čítání, das Zählen. Šim. 6. — Č. = evangelium. Kn. rož. Sv. Lukáš ve č. píše. Krist. 2. a. Tak jest učinil onen centurio, jak sě ve č. píše; Těm (falešným prorokům) věřiti za- poviedá Jezus ve č. sv. Matouše. Pass. 4., 10. (Hý.). Jakožtě sám ve č. pověděl po- věsť; Pravíť ve č.: Ktož chce .. .; V sv. č. Št. Kn. š. 17., 31., 51. — Č. = variant, die Leseart. Prvé č. hodí se více ke spojení s předešlým slovem ostříhání, druhé č. se lépeji váže s následujícím slovem v tu víru. Sš. II. 41. (52., 53., 54, 90., 109., 129., 208.). Ta známosť č. tmavá jest. 1491. Mus. 1883. 363. Ktož jest č. v mšál ustavil, položil jest: Vyšed Ježíš ... Hus II. 408. Čteník. Vz Kram. Slov. 82. Čtenka, y, f = cifra. Sim. 8. — Č., das Buchstäbchen. Šm. Čtenkový = ciferní. Č. počtářství. Smo- lík.— Č., buchstählich, den Buchstaben be- treffend. Šm. Vz Čtena. Čternice, e, f. = čtvernice. Mlátiti ve č-ci = ve čtyřech. Mor. Čtěta, y, f. = bohyně zkázy a zmaru. "Aztj. Vký., Dch. Čti (tští), leer, nüchtern. Rk., Ssk. Cf. Čtitrobra, Čtice (v dod.). Čtice. Tštice m. teštice (tesk-nota) — čtice, odtud tšti — čtí (= teskný, prázdný) a čti- troba i štitroba m. čtí útroba = prázdná útroba, lačný žaludek. Gb. Hl. 102. Jakož každý důstojen bude odpočinutí anebo čticě. Št. Aby člověk vzal odplatu za své skutky v těle i v duši: za zlé čtici a hoře; Dojdú s ďábly věčné,čtice; V pekle věčnú čtici budú jmieti; Ó hrozná č. srdce mého, že jsem byl snažen u marnosti! St. Kn. š. 28.,	122., 176., 273. Čtiči, lopoť a jiné nesnad- nosti trpěti budú. Št. N. 76. Z niežto (stud- nice) sú všichni svatie poživnosť měli při svej pracnej čsici. Pravn. 2035. Cf. Výb. I. 733. 21., 1133., 1128. 28. Čtidlo, a, n. = čtena, písmeno. Novými naučen čtidly (sv. Prokop), novis doctus literis. Hmn. 1448. Čtin, u, m., die untere Wölbung im Hüt- tenofen. Šm. Čtiněves, vsi, f. Ze Č. Mikuláš. Blk. Kfsk. 533. Čtinoba snad šp. m. čtitroba? Čtítary, pl., dle Dolany, Štítary, Čtitar, ves u Kolína. Čtitroba, y, f. = prázdný žaludek, lačný život. Vz Stitroba, Čtice (v dod.). Daj jí ráno na č-bu píti. GR. Na č-bu slušie při- jímati tělo božie. St. Kn. š. 225. Hryz sv. ducha koření na č-bu a budeš míti žádosť k jídlu. Osv. 1884. 2. Čtivo, a, n., die Lekture. Jir. Čtnouti, čtnu, čtnul, ut, utí = čísti. Val. Vck., Kld. I. 162. Čtrmecítma, vz násl. Čtrmezidcietma = dvacet čtyři. Za č. hodin. Št. Kn. š. 225. Čtrnácterka, y, f. = čtrnáctka. Čtrnáctka, y, f., der Vierzehner. Rk. Čtrnácterní počet. BR. II. 6. a., 7. a Čtrnáctidenní, vierzehutägig. Rk. Čtrnáctiletek, tka, m., ein Knabe von 14 Jahren. Šm. Čtrnáctiletka, y, f., ein 14jähriges Mäd- chen. Šm. Čtrnáctilotový, 14 löthig. Sl. les. Čtrnáctina, y, f. = 1/14. Čtrnáctka, y, f., der Vierzehner. Šm. Čtrnáctkrát, vierzehnmal. Šm., Rk. Čtrnáctník, a, m., jelen se 14 výsadami, der Vierzehnder. Škd. — Č., eine Art Ketzer. Šm. Čtrnadcět. Před č-cěti léty. ZN. Čtrnadcte dní v ležení ležeti. List. hrad. 1482. Tč. Držel mé dědictví č. let. Půh. II. 24. Čtuka, y, f. = štuka. Čtverácky, schelmisch. Č. se usmívati. Us. Vz Čtverácký. Čtverácký kousek. Us. Pdl. Čtveráctví. Vypravoval mi o žákovských čtveráctvích. Koll. IV. 119. Čtveráček, čka, m., vz Čtverák. Čtveračení, n., die Schelmerei. Vz Čtve- račiti. Dch. Čtveračina, y, f. = čtveračivosť. On je samá č. Mor. Šd. — Č., y, m. a f. = čtve- rák, der Spassvogel, čtveračka. Mor. Šd. Čtveračivě, schelmisch, neckisch usw. Č. se usmáti. Us. Pdl. Č. sešpulujíc rety. Čch. Mch. 36. Čtverařivý. Č. pohled, Vlč., veverka. Čch. Bs. 82.