1227

Čtyrmocný, tetradynamus, viermächtig.

Č. rostliny = křížokvětné, jež mají ze šesti
tyčinek 4 delší a 2 kratší. Vz Rst. 405., S.
N. Cf. Čl. Kv. XVIII. — Č. prvky. Vz Rm.
47., Mj. 54.

Čtyrmužnosť, i, f., tetrandria, die Te-
trandrie = povaha rostlin míti květy o čtyřech
tyčinkách. Rst. 405.

Čtyrmužný, tetrandrus, vierrnännig, o
čtyřech tyčinkách. Rst 405.

Čtyrmužstvo, a, n., tetrandria = třída
Linnéova čtvrtá květův obojakých, tyčinek
čtyř prostých. Rst. 405. Cf. Schd. II. 248.,
Slb. XLI, Kk. 66.

Čtyrnatý, aus vieren bestehend, když
číslo 4 jednoduché nebo dvojnásobné panuje,
na př. ve květu, když díly jeho jsou po
čtyřech na př. ve květu jitrocelů. Rst. 405.

Čtyrnožec, žce, m., der Vierfüssler. Rk.

Čtyrnožky = čtvermo. Č. po zemi běhal.
Němc.

Čtyrnožník, u, m. = co má 4 nohy. Kolem
mne stává více menších služebníků, samých
č-ků (židle okolo stolu). Slez. Šd.

Čtyročec, čce, m., der Vieräugige. Šm.,
Rk.

Čtyročník, a m., tetrops, brouk. Č. při-
pálený, t praeusta. Kk. Br. 353

Čtyroko, a, n. = jistá křivka. Jrl. 212.

Čtyroký, vieräugig. Šm.

Čtyrosmičkový takt, der Vierachteltakt.
Šm.

Čtyrosminý takt. Dk

Čtyrový, viersitzig. Č. vůz, Jrsk., kočár.

Čtyrpán, a, m., der Vierherr. Sm.

Čtyrplošný = čtveroplošný, vierflächig.
Nz.

Čtyrpůlkový takt, Achtvierteltakt. Šm.

Čtyrpůlnotní takt, Achtuerteltakt. Šm.

Čtyrřadí, n. = čtyrverší Nz.

Čtyrřádka, y, f. = čtyrverší. Dk.

Čtyrřadý = o 4 řadách, vierzeilig Č dý
ječmen. Kram. Slov.

Čtyrramenný, vierarmig. Č-ný svícen
kandelabr. Us.

Čtyrřečný, lépe: čtverojazyký, vierspra-
chig. Šm.

Čtyrroháč, e, m. Č. blánoocasý, palinurus
quadricornis, korýš. Vz Schd. II. 526.

Čtyrsedadlový, viersitzig. Vz Čtyrový.
Č. kočár. Us. Pdl.

Čtyrsedý, viersitzig. Rk. Č. vůz.

Čtyřsemenný = 4 semena mající. Kram.
Slav.

Čtyrsetní, správné: čtyrsty. Šm.

Čtyrskvrnný. Č. topolníček, chrysomela
quadripunctata. Zl. Klasy 1856.
Čtyrsloupý, viersäulig Č chrám. NA. I.

14.

Čtyrspřežný, vierspännig. Č. vůz. Us.
Lpř. — Č. číslo, das Quaternion. Stč.

Čtyrstěn, das Tetraeder, der Vierflächer.
Ck., Jd. Geom. II. 29., Prm. Č. čtverečný

(klínotvar). kosočtvereční (klínotvar). Bř. N.
25., 30.

Čtyrstěnný, tetraedrisch. Č. tělo = ob-
klíčené čtyřmi trojúhelníky na př. pel lísky
obecné, výtrus plavuně vidláka. Rst. 405.

Čtyrstěžnice, e, f., der Viermaster. Šm.

Čtyrstěžník, u, m., der Viermaster. Rk.

Čtyrstoletí, n., ein Vierteljahrhundert.
Koll. I. 117.

Čtyrstop, u, m. = čtyrstopí. Nz.

Čtyrstopa, y, f. Č. logaoedická, anapae-
stická. Dk. P. 283.

Čtyrstopí, n., die Tetrapodie. Křn , Dk.,
Nz.

Čtyrstovák, a. m. = farář se služným
100 zl. Us.

Čtyrstran, u, m. Jd. Geom. I. 25.

Čtyrstřídný. Č. verše. Dk.

Čtyrstup, die Vierreihe. Vz KP I. 426.
C. ve vojenství, die Doppelreihenkolonne.
S. N. XI.' 79.

Čtyřsyllabý = čtyř slabičný. Č. slovo.
KB. 2. vyd. 2.

Čtyrtahový, in vier Zügen. Č. úloha ša-
chová. Us. Pdl.

Čtyrtažka, y, f. = čtyrtahová úloha ša-
chová. Us. Pdl.

Čtyrtřídní, vierklassig. Č. škola. Us. Pdl.

Čtyrúdý, viergliedrig. Šm.

Čtyrúhelničný = tetragonalní, Tetrago-
nal-. Č. čísla (čtyrúhelníkem dobená, figurirt).
Nz.

Čtyrúhelník, u, m., rttjjáyMvov, das Vier-
eck. Nz., Jd. Geom. Č. = plocha se čtyřmi
úhly, tedy i se čtyřmi stranami; dříve slula
neprávem čtverhranem (těleso). Vz S. N. Č.
z tečných, das Tangentenviereck. Jd. Geom.
I. 76. Obrubný č., das Einfassungsquadrat.
Sl. les.

Čtyrúhelníkoměrství, n. = nauka o čtyr-
uhelnících, die Tetragonometrie, Lehre von
den Vierecken. Vz Čtyrúhloměrství.

Čtyrúhelníkový, Viereck-. Č. zobrazení
povrchu zemského. Stč. Zem. 455.

Čtyrúhlastý, viereckig. Slov. Č. tvář.
Ntr. VI. 319.

Čtyrúhloměrství, n. = čtyrúhelníko-
měrství Nz

Čtyrúhlý, o tělech po čtyřech hranách
a tolika bocích, vierkantig. Rst. 406.

Čtyruzelný, vierknöpfig (Staubbeutel).
Nz.

Čtyrverší, n. = čtyrřadí čtverořadí, das
Tetrastichon Nz., Dk.

Čtyrveršový, tetrastichický. Křn.

Čtyrveslový, vierruderig. Č. loď. Lpř.

Čtyrveslý = čtyrveslový. Šm.

Čtyry dvory, Vierhöfen, samota u Po-
ličky, ves v Boskovicko , Vierhöf, ves u Bu-
dějovic PL.Vz Blk Kfsk. 281.(v Chrudimsku),
Sdl. Hr. I. 125., 126.

Čtyrzlatka, y, f., das Vierguldenstück.
Šm.