1228

Čtyrzpěv, u, m., das Quartette. Zv.

Čtyrzrný, vierkernig. Šm.

Čtyrzub, u, m., tetraphis, der Starrzahn,
rostl. Č. prozračitý, t. pellucida. Vz Rstp.
1810.

Čtyrzubec, bce, m., tetrodon, ryba Schd.
II. 494.

Čtyrzubka, y, f., der Vierschaufler (zwei-
jähriges Schaf). Šm.

Čtyrzubý, vierzähnig. Šm.

Čtyrzvuk, u, m. = septimový akkord
Č. dominantní, zmenšený, malý, veliký. Zv.
Přír. kn. 11. 8.

Čtyrzvuký akkord. Zv.

Čtyržennosť, i, f. = vlastnosť rostlin
květů čtyrženných, die Terragynie. Rst. 406

Čtyrženstvo, a. n. = řád v prvních 13
třídách soustavy Linnéovy, tetragynia. Rst.
406.

Čtyrženný = o 4 vorečcích n. o 4 čněl-
kách n., není-li čnělek, o 4 bliznách, tetra-
gynus, vierweibig. Rst. 406.

Čtyržlázý, vierdrüsig. Rk.

Čub. Má dva čuby na čele; Vlasy uprostřed
rozdělené a na čuby zvýšené. Slez. Tč. —
Č., der Federbubch. Slez;. Tč. Cf Mkl. Etym.
37.

Čuba = svrchní oděv. Slov. — Č. = kožich.
Č. s výložky Bls. 125 Bohatý v kuní čubě
se protlačí. Č. M 160. Č. se nosí pro teplo.
Č. M. 286. — Č. = ošumělá halena. Val.
Brt. — Č. = náhubek, die Prems. Sl. les. —
Č. = volání na psíka, aby odešel. Mor. Bkř.
— Č. = kolotěž. Hodí se za čubku pod vůz
(= nestojí za nic). Us. Prk. — Č. = psice.
Č. metá líšťata. Brm. I. 683 Co pak ona!
Ona s čubkou přehandlovala držku (o hubaté).
U Hořic. Hk. — Č. = čub, ptačí chochol.
Laš. Brt. D. 205.

Čubač, e, m , schopfiges Thien Slov. Ssk.

Čubák, u, m. = tenký prut. Čubákem
vyčubať. Na mor. Slovácku. Brt. D. 205.

Čubana, y, f. — paščeka. Brt.

Čubara, y, f, amanita pantherina, der
Pantereierpilz, der Pantherschwamm. Sl. les.
Cf. Katmanka.

Čubati, prügeln — koho čím. U Olom.
Sd.

Čubatý — chocholaty. Cf. Mkl. Etym. 37
Č. noh aegyptský, vultur pernopterus cris-
tatus, der Keibgeier. Sl. les. Staví se jako
č. dudek a smrdí (o pyšném). Ostrav. Tč. —
Č. = špičatý. Laš. Brt. D. 205.

Čubčení, n., das Huren. Us. Ssk.

Čubčiště, ě. n. = štěkavá ženská (nadávka).
U N. Brodu. Holk.

Čubek, bku, m. -- cub, ptačí chochol. Laš.
Brt. D. 205. — Č. = hora v Karpatech
u Brumova. Mor Tč.

Čubertka, y, f. = Klejovka.

Čubet, u, m , cnicus, Kardobenedikt, rostl.
Č. lékařský, c. benedictus. Vz Rstp. 932.,
Slb. 408., Odb. path. III. 744., Mllr. 36.

Čubík, u, m. Obili na poli do č-ků či

do šopek po 8 snopech skládají na Opavsku.
Brt. — Č., die Jägerpfeife. Ssk.

Čubiti, il, en, ení, mit einem Schopf, Feder-
busch zieren. Slov. Ssk. — se = smáti se.
Mor. Vck.

Čubizna, y, f. = čuba, čubka. U N. Kdyně.
Rgl.

Čubkový, Schauben-; Beizen-; Schopf-.
Šm.

Čubov, a, m. = čásť Nového Hrozenkova
na Vsacku. Vck.

Čubr = čabr, čibr. MV. — Č. také =
šubra. Cf Mkl. Etym. 36.

Čubrek, u, m. = čabr. U Přerova. Šd.

Čubrna, y, m. a f., nadávka Cf. Čubrněti.

Čubrněti také = překvapen jsa hleděti.
To bys na to čubrněl! Us. Rozlobím-li se,
potom teprv budeš č., co já umím! U Sku-
hrova Semr

Čubryna, y, f. = chochol. Holub s č-nou.
Č. na čepec. U Místka. Škd. — Č. = po-
směšně o nedbalé paničce. Slez Šd.

Čuča, m , dle Bača = pes (v dětské řeči).
U Místka. Škd. — Č. = kdo pořád na jednom
místě čučí (dřepí). Ostrav. Tč.

Čučák, a, m. = kdo na jednom místě
smutně čučí. U Chocně. Ktk. Mor. Brt , Vck

Čučati = čučeti

Čuřek = špaček (k dětské hře). Poďme
hrát čučka! Us Zkr. — Č = náraz (ve
mlýně). Rgl. — Č. = poutec (vlasů na hlavě).
Mor Knrz.

Čučeti také = v nečas někde seděti, dřepěti,
hocken; marně čekati; trčeti. Cf. Mz. v Listech
filolog. VII. 39., Mki. Etym. 37. — abs.
Čuč (= mlč, táhni pryč)! Čuč babo! U Vse-
tína. Vck. Abych už čučala (ticho byla).
Val. Brt. D. 205. Dům hučí, hospodář čučí,
hospodáře chytnou, dům uteče okny ven
(voda, ryba). Mor. Brt. — komu. Čuč ti
(tebe)! Nichts für dich! Dbš. — kde (kdy).
Č. v koutě. Us. Škd. Kdes čučal (čuměl,
vězel, seděl)? Mor. Vck. V neděli pacholci
nerádi dlúho klamiá (čučá, trčá) v maštali,
radši idú cifrovať (tančiti) do šenku. V Pod-
luží. Brt. Čepice na mé hlavě č-la. Dšk.
Kde Tatra strmá čučí a kde vlna Labom
hučí, vlasť je slovanská. Slov. Tč. Čuč (seď)
doma na peci. Brt. D. 205. — jak. Matka
ticho čučí. Č. Čt. I. 51. — jak dlouho.
Č-li celé dopoledne a nic nevykonali. Us.
u Kr. Hrad. Kšť. — komu kam: do očí
(hloupě hleděti). Mor. Knrz.

Čučice, dle Budějovice, Čučitz, ves u Ná-
měště.

Čučidlo, a, n. = zamlklá, nedůvěřivá
ženská. Cf. Čučeti. Mor. Brt.

Čučko, a, m. = pes. Ktorej č. kosť uchytil.
Slov. Sb. sl. ps. č. 171. Cf. Čučo.

Čučky, verborgen. Slov Ssk.

Čučno = smutno, tesklivo, traurig Doma
je č. Cf. Ščučno. Val. Vck., Brt. D. 205.

Čučoredia, n., collect. = brusnice. Č má
čučoriedky či borovnice. Slov. Hdž. Čít.
196. Cf. Slb. 387.



	1228

	Čtyrzpěv, u, m., das Quartette. Zv. Čtyrzrný, vierkernig. Šm. Čtyrzub, u, m., tetraphis, der Starrzahn, rostl. Č. prozračitý, t. pellucida. Vz Rstp. 1810. Čtyrzubec, bce, m., tetrodon, ryba Schd. II. 494. Čtyrzubka, y, f., der Vierschaufler (zwei- jähriges Schaf). Šm. Čtyrzubý, vierzähnig. Šm. Čtyrzvuk, u, m. = septimový akkord Č. dominantní, zmenšený, malý, veliký. Zv. Přír. kn. 11. 8. Čtyrzvuký akkord. Zv. Čtyržennosť, i, f. = vlastnosť rostlin květů čtyrženných, die Terragynie. Rst. 406 Čtyrženstvo, a. n. = řád v prvních 13 třídách soustavy Linnéovy, tetragynia. Rst. 406. Čtyrženný = o 4 vorečcích n. o 4 čněl- kách n., není-li čnělek, o 4 bliznách, tetra- gynus, vierweibig. Rst. 406. Čtyržlázý, vierdrüsig. Rk. Čub. Má dva čuby na čele; Vlasy uprostřed rozdělené a na čuby zvýšené. Slez. Tč. — Č., der Federbubch. Slez;. Tč. Cf Mkl. Etym. 37. Čuba = svrchní oděv. Slov. — Č. = kožich. Č. s výložky Bls. 125 Bohatý v kuní čubě se protlačí. Č. M 160. Č. se nosí pro teplo. Č. M. 286. — Č. = ošumělá halena. Val. Brt. — Č. = náhubek, die Prems. Sl. les. — Č. = volání na psíka, aby odešel. Mor. Bkř. — Č. = kolotěž. Hodí se za čubku pod vůz (= nestojí za nic). Us. Prk. — Č. = psice. Č. metá líšťata. Brm. I. 683 Co pak ona! Ona s čubkou přehandlovala držku (o hubaté). U Hořic. Hk. — Č. = čub, ptačí chochol. Laš. Brt. D. 205. Čubač, e, m , schopfiges Thien Slov. Ssk. Čubák, u, m. = tenký prut. Čubákem vyčubať. Na mor. Slovácku. Brt. D. 205. Čubana, y, f. — paščeka. Brt. Čubara, y, f, amanita pantherina, der Pantereierpilz, der Pantherschwamm. Sl. les. Cf. Katmanka. Čubati, prügeln — koho čím. U Olom. Sd. Čubatý — chocholaty. Cf. Mkl. Etym. 37 Č. noh aegyptský, vultur pernopterus cris- tatus, der Keibgeier. Sl. les. Staví se jako č. dudek a smrdí (o pyšném). Ostrav. Tč. — Č. = špičatý. Laš. Brt. D. 205. Čubčení, n., das Huren. Us. Ssk. Čubčiště, ě. n. = štěkavá ženská (nadávka). U N. Brodu. Holk. Čubek, bku, m. -- cub, ptačí chochol. Laš. Brt. D. 205. — Č. = hora v Karpatech u Brumova. Mor Tč. Čubertka, y, f. = Klejovka. Čubet, u, m , cnicus, Kardobenedikt, rostl. Č. lékařský, c. benedictus. Vz Rstp. 932., Slb. 408., Odb. path. III. 744., Mllr. 36. Čubík, u, m. Obili na poli do č-ků či	do šopek po 8 snopech skládají na Opavsku. Brt. — Č., die Jägerpfeife. Ssk. Čubiti, il, en, ení, mit einem Schopf, Feder- busch zieren. Slov. Ssk. — se = smáti se. Mor. Vck. Čubizna, y, f. = čuba, čubka. U N. Kdyně. Rgl. Čubkový, Schauben-; Beizen-; Schopf-. Šm. Čubov, a, m. = čásť Nového Hrozenkova na Vsacku. Vck. Čubr = čabr, čibr. MV. — Č. také = šubra. Cf Mkl. Etym. 36. Čubrek, u, m. = čabr. U Přerova. Šd. Čubrna, y, m. a f., nadávka Cf. Čubrněti. Čubrněti také = překvapen jsa hleděti. To bys na to čubrněl! Us. Rozlobím-li se, potom teprv budeš č., co já umím! U Sku- hrova Semr Čubryna, y, f. = chochol. Holub s č-nou. Č. na čepec. U Místka. Škd. — Č. = po- směšně o nedbalé paničce. Slez Šd. Čuča, m , dle Bača = pes (v dětské řeči). U Místka. Škd. — Č. = kdo pořád na jednom místě čučí (dřepí). Ostrav. Tč. Čučák, a, m. = kdo na jednom místě smutně čučí. U Chocně. Ktk. Mor. Brt , Vck Čučati = čučeti Čuřek = špaček (k dětské hře). Poďme hrát čučka! Us Zkr. — Č = náraz (ve mlýně). Rgl. — Č. = poutec (vlasů na hlavě). Mor Knrz. Čučeti také = v nečas někde seděti, dřepěti, hocken; marně čekati; trčeti. Cf. Mz. v Listech filolog. VII. 39., Mki. Etym. 37. — abs. Čuč (= mlč, táhni pryč)! Čuč babo! U Vse- tína. Vck. Abych už čučala (ticho byla). Val. Brt. D. 205. Dům hučí, hospodář čučí, hospodáře chytnou, dům uteče okny ven (voda, ryba). Mor. Brt. — komu. Čuč ti (tebe)! Nichts für dich! Dbš. — kde (kdy). Č. v koutě. Us. Škd. Kdes čučal (čuměl, vězel, seděl)? Mor. Vck. V neděli pacholci nerádi dlúho klamiá (čučá, trčá) v maštali, radši idú cifrovať (tančiti) do šenku. V Pod- luží. Brt. Čepice na mé hlavě č-la. Dšk. Kde Tatra strmá čučí a kde vlna Labom hučí, vlasť je slovanská. Slov. Tč. Čuč (seď) doma na peci. Brt. D. 205. — jak. Matka ticho čučí. Č. Čt. I. 51. — jak dlouho. Č-li celé dopoledne a nic nevykonali. Us. u Kr. Hrad. Kšť. — komu kam: do očí (hloupě hleděti). Mor. Knrz. Čučice, dle Budějovice, Čučitz, ves u Ná- měště. Čučidlo, a, n. = zamlklá, nedůvěřivá ženská. Cf. Čučeti. Mor. Brt. Čučko, a, m. = pes. Ktorej č. kosť uchytil. Slov. Sb. sl. ps. č. 171. Cf. Čučo. Čučky, verborgen. Slov Ssk. Čučno = smutno, tesklivo, traurig Doma je č. Cf. Ščučno. Val. Vck., Brt. D. 205. Čučoredia, n., collect. = brusnice. Č má čučoriedky či borovnice. Slov. Hdž. Čít. 196. Cf. Slb. 387.