1229

Čučoried, u, m., vaccinium myrtilli, die
Heidelbeerstaude. Slov. Ssk.

Čučoriedka, y, f. = borůvka. Cf. Čučo-
redia. Slov. Dch , Němc. VII 74, Hdk. C.
377., Let. Mtc. sl. VIII. 1. 33. Borůvky
Slováci jmenují č-ky nebo hafury. Pokr.
Pot I. 107. Natrháme č-tek mísu. Hdk. C.
217. Strake s vranami strielaly doňho č-kami.
Koll. Zp. II. 130. Potrava mu vyšla, iba čo
kde tu dákusi tú č-ku lebo brusnicu našiel.
Dbš. Sl pov. IV. 65.

Čučoriedkový = borůvkový, Heidelbeer-.
Bern.

Čučoriedník, u, m., Kuchen mit Heidel-
beeren. Slov. Ssk.

Čučorka, y, f. = pliska. Pdy.

Čud. Není po něm ani čudu (ani památky).
U Solnice. Fch. — Č., a, m. Čudové. Vz
Šf. Strž. I. 47, 325.

Čuď, i, f. = natura, indoles, ingenium.
Kolikor ljudi, toliko čudi, quot capita, tot
sententiae. Slov. Mz. v List. filolog. VII. 40.

Čuda = čída. Brt. D. 205.

Čúda, y, f., am Bauch schwarze Kuh. Slov.
Ssk.

Čudák, a, m. = nadávka. Slov. Dbš. Obyč.
44., Mt. S. I. 116. Cf. Mkl. Etym. 37. Ty
č-ku (jako: mohl bys se styděti)! Na mor.
Slov. Brt. D. 205. Dle Ssk. = divný člověk,
nestvůra. Ssk., Loos.

Čudáková, é, f. Č. jest na Slov. co
Kocourkov v Cechách. Jak tam potrestali
zajíce? Aby vrabce potrestali, shodili ho
s věže. Jak tam pásli obecného býka na
radnici a co se potom přihodilo. Jak se tam
12 žen pohádalo peroucích cejchy paní sta-
rostové. Jak si tam dali vymalovati Krista.
O jejich hodinách. O příhodě u Dunaje. Jak
valili žernov s Tater. Vz Sbtk. Krat. h.
239.—246.

Čudati se = vaditi se. Já sem jí načudal.
Na Vsacku. Vck.

Čudesa, pl. = čudy, divy. Slov. Č. tvoriti
Sldk 242.

Čudesný = podivný. Č. vetvy. Phld. IV.
11. Tak platí ľud ten é.: keď berie, na
vzájom i dáva, zadarmo neprijíma dar. Ib.
V. 66.

Čudeso, a, m. = čudák. Slov. Ssk.

Čudice. Z Čudic Bušek. Vz Tk. Ž. 199.

Čudík, a, m. = sluncem opálené n. uča-
zené dítě. To je č. U Kral. Hrad. Kšť.

Čudil, a, m. = nešikovný pohůnek, ein
ungeschickter Knecht. U Nezamyslic. Bkř.
— Č. = škut, malý chlapec. Zlinsky. Brt.
D. 205.

Čuditi se = diviti se. Cf. Čud. Čudovati
se. Ppl Gr. strb. 43. — Č se: vaditi se. Vz
Čudovati se.

Čúditi = čouditi. Ssk.

Čudivý, rauchig. Slov. Ssk.

Čudlek, u, m. = vojtěška, lucinka, tolice
vojtěška, medicago sativa. Vz Rstp. 358.

Čudlík, a, m. = kovář. U Herman. Olv.

Čudlo, a, n. = čidlo Slov. Loos.

Čúdnica, e, f., die Räucherkammer. Slov.
Ssk.

Čudno = divno, wunderbar. Slov Loos.,
Němc. VII. 153., Lum. 156. A keď sa ne
podíval, dák mu č. a clivo prichádzalo. Dbš.
Sl. pov. I. 76.

Čudnosť, i, f., die Wunderlichkeit. Slov.
Ssk.

Čudný. Lum , Slav. Aký si ty, můj naj-
milší, čuďný, namočím ťa sto rokov do studni.
Koll. Zp I. 311. Také v Podluží na Mor.
Brt. D. 205.

Čudo, rö xtQac, zázrak. Koll. I. 218. Cf.
Mkl. Etym. 37. Čuda či čudesa, tä récara,
prodigia, slují zázrakové, že mysl lidská jimi
dojímána, dorážena a protknuta bývá. Ču-
desa tedy vněšnou (znamení pak vniternou)
stránku divů namykají. Sš. I. 142. — Č. či
licho (cetno či licho; sudem či lichem)?
Slov. Rr. Sb. — Č., a, m. = čudák. Slov.
Ssk.

Čudotvorný = divotvorný. Slov. Č obraz.
Zbr. Lžd. 51., Ssk.

Čudovati se. Vz Čuditi se. Slov. Němc.
VII. 28., Sl. ps. č. 66. Také na Mor. Vck.
Skalické děvčata všecky sa čudujú. Sš. P.
127. Polák nás lituje, Turek sa čuduje, čo
sa s námi robí, všade sa zpytuje. Koll. Zp.
I. 41. — jak. Sám sa já čudujem, že ťa
já tak věrně milujem. Koll. Zp. II. 245 Ču-
doval sa ako teľa na nové vráta. Dbš. Sl.
pov. IV. 83. — komu. Já se tobě velmi,
mój milý, čudujem. Koll. Zp. II. 217. — na
koho. Sama se, muoj milý, na sebe čudujem,
že ťa už tak věrně jak prú nemilujem ; Sama
sa já, sama na sebe čudujem, nie je on tak
pěkný, a já ho milujem. Koll. Zp. I. 139.,
78. — Č. se = vaditi se, zanken. U súsedů
sa čudujú. Mor. Brt. D. 205.

Čudovský = čudský. Hol. 247.

Čudrný = hezký, pěkný, cudný. Mor. a
slez. Brt. D. 205., Vck., Šd. Ty's č-ný (iron.)!
Vck. — Č. = čiperný. Brt. D. 205.

Čudský kmen Vz Šf. Strž. I. 325. Č. je-
zero mezi Estonskem, Livonskem a Petro-
hradem. Vz S. N.

Čudý = šutý, bezrohý. U Vsetína. Vck.
— Č. = snědý, osmahlý, pálený. Č. kráva
(pálenka). Mor. Knrz.

Čudynati, vz Čundati.
Čugaňa, e, f. = čagan, čakan, palica na
hor v oblúk ohnutá. Slov. Rr. Sb.

Čugar, a, m. = šugar, šmihel, oprask,
pleskáč na biči. Slov. Rr. Sb.

Čuha. Bo jak ma pri tebe očujú, vezmú
mi kožušek i čuhu. Koll. Zp. I. 129. Sr.
Širica. — Č. = čihadlo. Ssk. Nechoďte tam,
kde starých supů č. Hdk. C. 120. (377) —
Č. = ušpiněná, zlá ženská a ženská vůbec.
Co tá č. tady pořáď chodí? Val. Vck., Brt.
D. 205.

Čuháč, e, m. = čihař. Slov. Loos.

Čuhačka, y, f., die Lausche. Slov. Loos.

Čuhadlo, a, n. = čihadlo, der Vogelheerd.
Slov. Loos.



	1229

	Čučoried, u, m., vaccinium myrtilli, die Heidelbeerstaude. Slov. Ssk. Čučoriedka, y, f. = borůvka. Cf. Čučo- redia. Slov. Dch , Němc. VII 74, Hdk. C. 377., Let. Mtc. sl. VIII. 1. 33. Borůvky Slováci jmenují č-ky nebo hafury. Pokr. Pot I. 107. Natrháme č-tek mísu. Hdk. C. 217. Strake s vranami strielaly doňho č-kami. Koll. Zp. II. 130. Potrava mu vyšla, iba čo kde tu dákusi tú č-ku lebo brusnicu našiel. Dbš. Sl pov. IV. 65. Čučoriedkový = borůvkový, Heidelbeer-. Bern. Čučoriedník, u, m., Kuchen mit Heidel- beeren. Slov. Ssk. Čučorka, y, f. = pliska. Pdy. Čud. Není po něm ani čudu (ani památky). U Solnice. Fch. — Č., a, m. Čudové. Vz Šf. Strž. I. 47, 325. Čuď, i, f. = natura, indoles, ingenium. Kolikor ljudi, toliko čudi, quot capita, tot sententiae. Slov. Mz. v List. filolog. VII. 40. Čuda = čída. Brt. D. 205. Čúda, y, f., am Bauch schwarze Kuh. Slov. Ssk. Čudák, a, m. = nadávka. Slov. Dbš. Obyč. 44., Mt. S. I. 116. Cf. Mkl. Etym. 37. Ty č-ku (jako: mohl bys se styděti)! Na mor. Slov. Brt. D. 205. Dle Ssk. = divný člověk, nestvůra. Ssk., Loos. Čudáková, é, f. Č. jest na Slov. co Kocourkov v Cechách. Jak tam potrestali zajíce? Aby vrabce potrestali, shodili ho s věže. Jak tam pásli obecného býka na radnici a co se potom přihodilo. Jak se tam 12 žen pohádalo peroucích cejchy paní sta- rostové. Jak si tam dali vymalovati Krista. O jejich hodinách. O příhodě u Dunaje. Jak valili žernov s Tater. Vz Sbtk. Krat. h. 239.—246. Čudati se = vaditi se. Já sem jí načudal. Na Vsacku. Vck. Čudesa, pl. = čudy, divy. Slov. Č. tvoriti Sldk 242. Čudesný = podivný. Č. vetvy. Phld. IV. 11. Tak platí ľud ten é.: keď berie, na vzájom i dáva, zadarmo neprijíma dar. Ib. V. 66. Čudeso, a, m. = čudák. Slov. Ssk. Čudice. Z Čudic Bušek. Vz Tk. Ž. 199. Čudík, a, m. = sluncem opálené n. uča- zené dítě. To je č. U Kral. Hrad. Kšť. Čudil, a, m. = nešikovný pohůnek, ein ungeschickter Knecht. U Nezamyslic. Bkř. — Č. = škut, malý chlapec. Zlinsky. Brt. D. 205. Čuditi se = diviti se. Cf. Čud. Čudovati se. Ppl Gr. strb. 43. — Č se: vaditi se. Vz Čudovati se. Čúditi = čouditi. Ssk. Čudivý, rauchig. Slov. Ssk. Čudlek, u, m. = vojtěška, lucinka, tolice vojtěška, medicago sativa. Vz Rstp. 358. Čudlík, a, m. = kovář. U Herman. Olv.	Čudlo, a, n. = čidlo Slov. Loos. Čúdnica, e, f., die Räucherkammer. Slov. Ssk. Čudno = divno, wunderbar. Slov Loos., Němc. VII. 153., Lum. 156. A keď sa ne podíval, dák mu č. a clivo prichádzalo. Dbš. Sl. pov. I. 76. Čudnosť, i, f., die Wunderlichkeit. Slov. Ssk. Čudný. Lum , Slav. Aký si ty, můj naj- milší, čuďný, namočím ťa sto rokov do studni. Koll. Zp I. 311. Také v Podluží na Mor. Brt. D. 205. Čudo, rö xtQac, zázrak. Koll. I. 218. Cf. Mkl. Etym. 37. Čuda či čudesa, tä récara, prodigia, slují zázrakové, že mysl lidská jimi dojímána, dorážena a protknuta bývá. Ču- desa tedy vněšnou (znamení pak vniternou) stránku divů namykají. Sš. I. 142. — Č. či licho (cetno či licho; sudem či lichem)? Slov. Rr. Sb. — Č., a, m. = čudák. Slov. Ssk. Čudotvorný = divotvorný. Slov. Č obraz. Zbr. Lžd. 51., Ssk. Čudovati se. Vz Čuditi se. Slov. Němc. VII. 28., Sl. ps. č. 66. Také na Mor. Vck. Skalické děvčata všecky sa čudujú. Sš. P. 127. Polák nás lituje, Turek sa čuduje, čo sa s námi robí, všade sa zpytuje. Koll. Zp. I. 41. — jak. Sám sa já čudujem, že ťa já tak věrně milujem. Koll. Zp. II. 245 Ču- doval sa ako teľa na nové vráta. Dbš. Sl. pov. IV. 83. — komu. Já se tobě velmi, mój milý, čudujem. Koll. Zp. II. 217. — na koho. Sama se, muoj milý, na sebe čudujem, že ťa už tak věrně jak prú nemilujem ; Sama sa já, sama na sebe čudujem, nie je on tak pěkný, a já ho milujem. Koll. Zp. I. 139., 78. — Č. se = vaditi se, zanken. U súsedů sa čudujú. Mor. Brt. D. 205. Čudovský = čudský. Hol. 247. Čudrný = hezký, pěkný, cudný. Mor. a slez. Brt. D. 205., Vck., Šd. Ty's č-ný (iron.)! Vck. — Č. = čiperný. Brt. D. 205. Čudský kmen Vz Šf. Strž. I. 325. Č. je- zero mezi Estonskem, Livonskem a Petro- hradem. Vz S. N. Čudý = šutý, bezrohý. U Vsetína. Vck. — Č. = snědý, osmahlý, pálený. Č. kráva (pálenka). Mor. Knrz. Čudynati, vz Čundati. Čugaňa, e, f. = čagan, čakan, palica na hor v oblúk ohnutá. Slov. Rr. Sb. Čugar, a, m. = šugar, šmihel, oprask, pleskáč na biči. Slov. Rr. Sb. Čuha. Bo jak ma pri tebe očujú, vezmú mi kožušek i čuhu. Koll. Zp. I. 129. Sr. Širica. — Č. = čihadlo. Ssk. Nechoďte tam, kde starých supů č. Hdk. C. 120. (377) — Č. = ušpiněná, zlá ženská a ženská vůbec. Co tá č. tady pořáď chodí? Val. Vck., Brt. D. 205. Čuháč, e, m. = čihař. Slov. Loos. Čuhačka, y, f., die Lausche. Slov. Loos. Čuhadlo, a, n. = čihadlo, der Vogelheerd. Slov. Loos.