1230

Čuhajzna, y, f. = čuhajda. V Poličce.
Kšá.

Čuhák, a, m., der Gaffer. — Č-ci, na-
dávka Slovákům okolo Strážnice. Sd., Šd.

Čuhálek, lka, m., der Haftelmacher. Slov.
Loos.

Čuhalka, y, f. = sladké jablko. Mor. Brt.

Čuhanda, y, f. = čekání. Jíti na č-du.
U N. Brod. Brnt

Čuhanice, e, f., die Lauer, Passe. Slov.
Loos.

Čuhúnky, pl = čekaná, der Anstand.
Slov. Ssk.

Čuhár, a, m. = čihař. Slov. Loos. — Č ,
der Schafpelzträger. Šm.

Čuhárstvo, a, n.= číhařství. Slov. Loos.

Čúhati = čouhati. Čúhá mu sláma z bot.
Mor. Šd. — kudy: dírkou (nepozorovaně
se dívati). Brt. D. 205.

Čuhavý, lauernd. Slov. Loos.

Čuhelek, lku, m. = ščuhelek, frčka Slez.
Šd.

Čuhnouti, hnul a hl, utí - hodně mrz-
nouti. U Jilemn.

Čuhú! Sovy hučia v skalnom kruhu, uhú,
čuhú! tuvit, tuhú! Č. Čt. II. 91.

Čuch, vz Čich. Dostal o tom č., er hat
davon Wind bekommen. Dch. Otevř okno,
aby ten č. (špatný vzduch) vyšel. Tč. Nebylo
po něm ani čuchu (ani slechu). Us. Kf. Má
hladový č. (čichá, kde co, aby to snědl).
U Žamb. Dbv. — Maso má č. (zapáchá). Us.
Brnt. — Č., a, m.. os. jm. Pal. Rdh. I. 119.,
Děj. II. 2. 254.

Čúch, a, m Č. Jan. Tk. V. 50., II. 486..
III. 644.

Čúcha, y, f., der Pelzschuh. Slov. Ssk.

Čuchadlo, a, n., das Geruchsorgan. Slov.
Ssk.

Čuchajda, y, f. Vařívali sušená karlátka
na povidla. Šťávu z nich odlévali a říkali
jí čuchajda. Lidé ji kupovali a dělali z ní
čuchajdovou máčku. U Přerova. Šd. — Č. =
káva brynda, ein schlechter Kaffee. Val. Brt.

Čuchajdový. Č. máčka. Vz Čuchajda.
Mor. Šd.

Čuchajdy, pl., f. - trepky. U Ronova.
Rgl.

Čuchák, u, m. = nos. Ssk.
Čuchan, u, m. = nos, die Nase. Brt. —
Č., a, m. = myš. Opýtal sa č. čvrkara (cvrčka),
či je doma hopcup (kočka). Hádanka. Mt,
S. I. 134. — Č. = kdo pořád doma čučí.
der Hocker. Kr. Sb.

Čuchaný. Č. přátelství (daleké). U Žamb.
Dbv.

Čuchati, vz také čuchnouti, Mkl. Etym.
37.

Čuchmati = nemoci usnouti, nicht ein-
schlafen können. U Přerova. Bkř.

Čuchna, y, f, samota u Třeboně.

Čuchniti, il, ěn, ění = mazati, kaziti,
hnusiti. C. se v ovoci (s nechutí ho jísti).
Mor. Knrz.

Čuchnouti, vz Čuchati, Čichati. To maso
už čuchne (smrdí). Us. na Mor. a ve Slez.
Šd. — kde. V jizbě špatně čuchne, otevř,
aby nečuchlo. Tč. — čím: koninou (houně).
Us. Šd. — Č., čuchať = stříkati. Laš. Brt.
D. 205.

Čuchný, leicht witternd. Slov. Loos.
Čuchonci. Vz Šf. Strž. I. 47., S. N.
Čuchový, Sinnes-, Geruchs-. Slov. Loos.
Čuchráč, e, m. = čechráč, der Wollschläger.

Slov.

Čuchrařka, y, f. = čechračka, die Woll-
schlägerin; das Auflockern der Trauben an
der Kelter. Slov. Loos.

Čuchrati = šuchrati, čechrati. Slov. Loos.

Čuchtati se = sem tam po domě běhati.
U Jilemn.

Čuchy, pl., m. = bačkory z hadrů, staré
střevíce, škrpály. U Jilemn.

Čuják Václ. Vz Blk. Kfsk. 1037.

Čujíkati = čuvíkati. Slov. Ssk.

Čujník, u, m., das Ausrufungszeichen.
Slov. Hdž. Šlb. 45.

Čujno, wachsam. Mor. a slov. Ssk. Naše
máti é. spává, ona dobrý pozor dává. Val.
Džl., Sl. ps. Šf. 64., Sš. P. 338. Č. spáti
(ne tvrdo). Mor. Brt. V háji pri vode ticho
a č. Ppk. II. 133. Moja žena č. spí. Rr. Sb.
Otoc č. spává, na frajerov pozor dává; Moja
máti č. spí, hned ona zvie, žes to ty. Koll.
Zp. II. 29., 180. Starý Bodrig čujno spával.
Dbš. Sl. pov. VI. 94.

Čujnosť, i, f., die Wachsamkeit, Empfind-
lichkeit. Ostrv. Tč. Slov. Ssk.

Čujný = čilý. Mor. Brt. Vz Čujno. Má
čujné spaní, leichten Schlaf. Slez. Šd., Tč.
— Č. = citel ný, jemný, fein fühlig, fein spürig.
Má č. nos. Slez. Šd. Č. vlk. Ntr. V. 11.
Spev môj prsá hluchá bije, alebo keď aj do
čujných padá, i tam len svoje žiale rozkláda.
Hdk. 299. Č. prsty. Brt. D. 205. — Č. =
tuhý, ostrý, citelný, scharf, eindringlich.
Č. zima. Val. Vck. U Olom. Sd. Cf. Brt. D.
205., Čuvný.

Čujúkati, jodeln. Slov. Ssk.

Čukababa, y, f. Pohráli sme i na č-bu.
Něm. Drob. pov. 39.

Čukolada atd. = čekoláda. Slov. Bern.

Čukši. Vz Vega II. 335.

Čukytati = škytati. Čukyce se mu. Laš.
Brt. D. 205

Čulati = čurati (v dětské řeči). Ostrav.
Tč.Slov. Ssk.

Čulečka, y, f. = žena, která měla tanec
sv. Víta. Slov. Dbš. Obyč. 42.

Čulek, lka, m. = nadávka. Slov. Dbš.
Obyč. 44. — Č., penis. Ostrav. Tč.

Čulen, a, m. Č. Mart., nar. 1823., gymn-
ředitel a sloven. spisovatel. Vz Šb. Děj. řeči
2. vyd. 234., S. N.

Čulifinda, y, f. = cilifinda. U Plzně. Prk.

Čulík, a, m., os. jm. Mus. 1880. 27., 249.,
KP. I.340. — Č., u, m. = culík. Holk., Brnt.,
Ssk.