1232

Čupatý, stumpf, sich duckend. Slov. Ssk.
Č. nos, eine Stülpnabe. Slov Sb. sl. ps. II.
1. 110.

Čupec, pce, m. = čupek, místo za kamny
(pekélko?). Vz Čupek. Slez. Šd.

Čupeček, čku, m = kopeček. Sr. Čub.
Ptáš-li se Březovjana, jak daleko tam a tam,
odpoví ti: Lahodnej půl hodiny, len sa přes
ten č. převalíte. Brt. L. N. II. 193

Čupek, pku, m., vz také Člup, Mz. v List.
filolog. VII. 41. — Č. = čupec. Sedí za
čupkem. Slez. Šd.

Čupel, plu, m. = gigula, der Berggipfel.
Tč. — Č. = hora v Bezkydech v prameništi
Ostravice. Tč., Škd.

Čupiti sa, hich ducken, sich zusammen-
ziehen. Slov, Ssk.

Čupka, y, f. = nespořádaná, zlá ženská.
Cf. Čupajda. Mor. Brt., Džl.

Čupkati se, im Wasser spülen. Slov. Ssk.
Čupky, samota u Hlinska.

Čupor, u, m = okrouhlá, těsná skupenina.
Slov. Do č-ra učupení načúvali. Vz Učupiť
sa. Hdž. Šlb. 7 — Č. = nádoba. Slov. Ssk.

Čupr, a, m , os. jm. Č. Frant., dr. a prof.,
1821.—1882. Vz Tf. H I. 3. vyd. 172 , 176.,
188., 199., Šb. Děj. řeči 2. vyd. 234., S. N.
— Č., fesch. Čupr holka, polka Us. nejno-
vější doby. Kutn. a j.

Čupřina, y, f. čupryna.

Čupřinatý - čuprynaty.

Čuprněti, ěl, ění = čuměti U Kut. Hory.
Rč.

Čupryna, y, f. Cf S. N.. Mkl. Etym. 27.,
Mz. v List. filolog. VII 41. C. = equorum
jubae in frontem devexae. V MV. nepravá
glossa. Pa. V bot. — chocholka z chlupů
na jednom konci semen (v plodu mnoho-
semenném) jako u vrb, der Sameuschopf,
der Haarbüschel; též chocholka vláken po
zvětralých listech na oddenku. Čl. Kv. XIX.,
Est. 406.

Čupryňa, ě, f. = ovce se kšticí na hlavě.
Val. Brt.

Čuprynaty, čuprinatý, comatus, be-
schoptt. Čl. Kv XIX, Slb. XLI., Nz, Rst.
406. Č. hlava. Čch. Dg., L k. 34.

Čura, y, f. = ťura, nadávka Tč. K sobě
přistoupiti nedal, až posledně jeden špatný
č. pozadu palicí v hlavu ho udeřil, až se
i skáceti musil. Kn. hrad. 356. Tč

Čuračka, y, f., die Pisserin. Slov. Loos.

Čuraj, e, m. = člověk zdlouhavý, nemo-
torný, ein langsamer, unbeholfener Mensch.
U Místka. Škd.

Čurákovati = obejdovati. U Rychnova.

Čurálek, lka, m. = vychrtlý člověk do-
brácký; také přihlouplý. U Třebonína. Olv.

Čuranda, y, f., hospoda u Chuchle.

Čuránek, nku, m. = nepatrný potůček.
Us. Zkr.

Čurban, vz Čur.

Čurčati = čurčeti. Slov. Ssk.

Čurček, čku, m., vz Čurek. Z vlasů mu

ustavičně voda čurčkem teče. Slavia. Poh
naš lidu 73.

Čurčeti, el, ení = crčeti, rieseln. U Místka.
Škd

Čurda, y, m , os. jm. Šd.

Čurdivý. Č. žena (mužských chtivá).
U Rychn. Vk.

Čurdžadlo, a, n., das Tropf-, Sturzbad.
Slov. Ssk.

Čurdžati, herabfallen, -stürzen (o vodě),
rieseln. Slov. Ssk., Loos.

Čúrek. — Č = nádoba, pinta. Plný č.
vína. Světz. 1871. — Č., rieselnder Bach.
Slov. Ssk., Loos.

Čuřeti, el, ení, sprudelnd rinnen — odkud,
kudy. Voda z bečky, z dírky, dírkou čuří.
Ostrav. Tč.

Čurchačka, y, f., die Rauferin; tahán
za vlasy, die Rauferei. Ostrav. Tč. Vz Čur
chati.

Čurchanica, e, f. = čurchačka, die Rau-
terei. Ostrav. Tč. Vz Čurchati.

Čurchati, zausen. -- koho zač: za vlasy.
Ostrav. Ič.

Čuřidlo = ohyzda, dle Bl. Gramm. 345.
moravismus. — Koll. Zp I. 434. — Č.,
thapsia, die Thapsie, rostl. Č. garganské,
t. garganica; smradlavé, t. silphium; huňaté,
t. villosa. Vz Rstp. 749.

Čuřidlovitý. Č. rostliny, thapsieae: cu-
řidlo, hladýš. Rstp. 701., 749.

Čurin, a, m., samota u Písku.

Čurišky. Orišky, č. a šidzmy z bukvy,
něpujgzem za cebe, bo ši rozpukly. Sl. ps.
227.

Čuřiti se = ščúřiti se, vysmívati se. V již.
Mor. Brt. D. 54.

Čurněký = čirý. Čistá, čyrněká sůl. Val.
Brt. D. 205.

Čurník, a, m. = čuník. Šm.

Čurný = čilý, bystrý, ostrý. To je č.
hoch. Mor. Knrz.

Čury, pl., na. = moč. Slov. Ssk

Čurýk, a, m. — prase. U N. Kdyně. Rgl.

Čury mury — fuk (čarování; říkadlo)!
Us. Rgl.

Čuryna, y, f. = ženský stydký úd. Us.
ve východ. Čech. Rč — Č. = poscané děvče,
bebrunztes Mädchen (převzdívka děvčeti).
Maryno č-no! U Místka. Škd.

Čuš = mlč. Slov. Vz Čušeti. Ej kdoby
ti tuná chlieb prekrýval? Čuš, jedz, co máš.
Dbš. Sl. pov. T. 71. -- Čuš! haňba! vy-
smívají se dítky. Mor. Neor.

Čúš, vz Čiúš, Listy filolog. VII. 295.

Čušati = mlčeti, tiše seděti. Slov. Němc.
VII. 107., 194., Ssk., Slav. Tam čušal, kým
pálčivosť slnca potoky v horách nevysušila.
Lipa 221. — Č. = čuchati. Čušej ! U Nové
Kdyně. Rgl.

Čušice, dle Budějovice, Čuschitz, ves
u Mor. Třebové.

Čušmice, míst. jm. Tf. 35.