Předchozí (1231)  Strana:1232  Další (1233) |
|
|||
1232
|
|||
|
|||
Čupatý, stumpf, sich duckend. Slov. Ssk.
Č. nos, eine Stülpnabe. Slov Sb. sl. ps. II. 1. 110. Čupec, pce, m. = čupek, místo za kamny
(pekélko?). Vz Čupek. Slez. Šd. Čupeček, čku, m = kopeček. Sr. Čub.
Ptáš-li se Březovjana, jak daleko tam a tam, odpoví ti: Lahodnej půl hodiny, len sa přes ten č. převalíte. Brt. L. N. II. 193 Čupek, pku, m., vz také Člup, Mz. v List.
filolog. VII. 41. — Č. = čupec. Sedí za čupkem. Slez. Šd. Čupel, plu, m. = gigula, der Berggipfel.
Tč. — Č. = hora v Bezkydech v prameništi Ostravice. Tč., Škd. Čupiti sa, hich ducken, sich zusammen-
ziehen. Slov, Ssk. Čupka, y, f. = nespořádaná, zlá ženská.
Cf. Čupajda. Mor. Brt., Džl. Čupkati se, im Wasser spülen. Slov. Ssk.
Čupky, samota u Hlinska. Čupor, u, m = okrouhlá, těsná skupenina.
Slov. Do č-ra učupení načúvali. Vz Učupiť sa. Hdž. Šlb. 7 — Č. = nádoba. Slov. Ssk. Čupr, a, m , os. jm. Č. Frant., dr. a prof.,
1821.—1882. Vz Tf. H I. 3. vyd. 172 , 176., 188., 199., Šb. Děj. řeči 2. vyd. 234., S. N. — Č., fesch. Čupr holka, polka Us. nejno- vější doby. Kutn. a j. Čupřina, y, f. čupryna.
Čupřinatý - čuprynaty.
Čuprněti, ěl, ění = čuměti U Kut. Hory.
Rč. Čupryna, y, f. Cf S. N.. Mkl. Etym. 27.,
Mz. v List. filolog. VII 41. C. = equorum jubae in frontem devexae. V MV. nepravá glossa. Pa. V bot. — chocholka z chlupů na jednom konci semen (v plodu mnoho- semenném) jako u vrb, der Sameuschopf, der Haarbüschel; též chocholka vláken po zvětralých listech na oddenku. Čl. Kv. XIX., Est. 406. Čupryňa, ě, f. = ovce se kšticí na hlavě.
Val. Brt. Čuprynaty, čuprinatý, comatus, be-
schoptt. Čl. Kv XIX, Slb. XLI., Nz, Rst. 406. Č. hlava. Čch. Dg., L k. 34. Čura, y, f. = ťura, nadávka Tč. K sobě
přistoupiti nedal, až posledně jeden špatný č. pozadu palicí v hlavu ho udeřil, až se i skáceti musil. Kn. hrad. 356. Tč Čuračka, y, f., die Pisserin. Slov. Loos.
Čuraj, e, m. = člověk zdlouhavý, nemo-
torný, ein langsamer, unbeholfener Mensch. U Místka. Škd. Čurákovati = obejdovati. U Rychnova.
Čurálek, lka, m. = vychrtlý člověk do-
brácký; také přihlouplý. U Třebonína. Olv. Čuranda, y, f., hospoda u Chuchle.
Čuránek, nku, m. = nepatrný potůček.
Us. Zkr. Čurban, vz Čur.
Čurčati = čurčeti. Slov. Ssk.
Čurček, čku, m., vz Čurek. Z vlasů mu
|
ustavičně voda čurčkem teče. Slavia. Poh
naš lidu 73. Čurčeti, el, ení = crčeti, rieseln. U Místka.
Škd Čurda, y, m , os. jm. Šd.
Čurdivý. Č. žena (mužských chtivá).
U Rychn. Vk. Čurdžadlo, a, n., das Tropf-, Sturzbad.
Slov. Ssk. Čurdžati, herabfallen, -stürzen (o vodě),
rieseln. Slov. Ssk., Loos. Čúrek. — Č = nádoba, pinta. Plný č.
vína. Světz. 1871. — Č., rieselnder Bach. Slov. Ssk., Loos. Čuřeti, el, ení, sprudelnd rinnen — odkud,
kudy. Voda z bečky, z dírky, dírkou čuří. Ostrav. Tč. Čurchačka, y, f., die Rauferin; tahán
za vlasy, die Rauferei. Ostrav. Tč. Vz Čur chati. Čurchanica, e, f. = čurchačka, die Rau-
terei. Ostrav. Tč. Vz Čurchati. Čurchati, zausen. -- koho zač: za vlasy.
Ostrav. Ič. Čuřidlo = ohyzda, dle Bl. Gramm. 345.
moravismus. — Koll. Zp I. 434. — Č., thapsia, die Thapsie, rostl. Č. garganské, t. garganica; smradlavé, t. silphium; huňaté, t. villosa. Vz Rstp. 749. Čuřidlovitý. Č. rostliny, thapsieae: cu-
řidlo, hladýš. Rstp. 701., 749. Čurin, a, m., samota u Písku.
Čurišky. Orišky, č. a šidzmy z bukvy,
něpujgzem za cebe, bo ši rozpukly. Sl. ps. 227. Čuřiti se = ščúřiti se, vysmívati se. V již.
Mor. Brt. D. 54. Čurněký = čirý. Čistá, čyrněká sůl. Val.
Brt. D. 205. Čurník, a, m. = čuník. Šm.
Čurný = čilý, bystrý, ostrý. To je č.
hoch. Mor. Knrz. Čury, pl., na. = moč. Slov. Ssk
Čurýk, a, m. — prase. U N. Kdyně. Rgl.
Čury mury — fuk (čarování; říkadlo)!
Us. Rgl. Čuryna, y, f. = ženský stydký úd. Us.
ve východ. Čech. Rč — Č. = poscané děvče, bebrunztes Mädchen (převzdívka děvčeti). Maryno č-no! U Místka. Škd. Čuš = mlč. Slov. Vz Čušeti. Ej kdoby
ti tuná chlieb prekrýval? Čuš, jedz, co máš. Dbš. Sl. pov. T. 71. -- Čuš! haňba! vy- smívají se dítky. Mor. Neor. Čúš, vz Čiúš, Listy filolog. VII. 295.
Čušati = mlčeti, tiše seděti. Slov. Němc.
VII. 107., 194., Ssk., Slav. Tam čušal, kým pálčivosť slnca potoky v horách nevysušila. Lipa 221. — Č. = čuchati. Čušej ! U Nové Kdyně. Rgl. Čušice, dle Budějovice, Čuschitz, ves
u Mor. Třebové. Čušmice, míst. jm. Tf. 35.
|
||
|
|||
Předchozí (1231)  Strana:1232  Další (1233) |