Děřec, řce, m. = jedle modřín, abies la-
rix. Vz Rstp. 1440.

Derečka, y, f., míst. jm. v Uhrách. Šd.

Deřeň, řně, f., danaea, die Danäa, rostl.
D. prostolistá, d. simplicifolia. Vz Rstp.
1778.

Dereš, e, m., die Pdigel-, Stockbank.
Ssk., Rb., Bern., Dbá. Obyč. 81. — D. =
polapení, léčka, usvědčení. Už jsi v dereši!
Dostati někoho do dereše. Mor. Vck., Hz.,
Brt. Mtc. 1878. 32., Brt. D. 206. — D., de-
rešák = drsnochlupý kůň, rauhhaariges Pferd.
Csk., Ssk. — D. pajtaš = hajdy! utíkej!
U Místka. Škd.

Dereša, e, f. = dereš. Brt. D. 206.

Derešák, a, m., vz Dereš.

Derešek, ška, m. = derešák. Rk.

Derešisko, a, n. = malý dereš. Bern.

Derešovati = utíkati. Vz Dereš. U Místka.
Škd.

Derflice, Dörflitz, ves u Znojma.

Derflik, a, m., Dörflik, ves u Vys. Mýta;
Dbifles, ves u Jevíčka. PL.

Derchati, derchovati, derchnouti = prorá-
žeti. — co. Mol šat dobrý derchuje. 1531. —
koho = peskovati, tlouci. Rk. U Chrud.
Brv.

Derivace = odchylování střely od svislé
roviny stanovené čarou svislou a tečnou
v tom kterém bodě dráhy; vybočování pro-
jektilů vystřelených z Ryhovaných děl. ZČ.
119., 186. — Vz S. N.

Derivační, Derivations-. D. determinant.
Stč. Dif. 89.

Derivaty v lučbě. Vz Šfk. Poč. 23.

Derivování, n., die Derivation. D. rov-
nice. Stč.

Derivovati, deriviren. — co jak: rov-
nici podlé x. Stč. Dif. 34, 73.

Derka, y, f. = dračka, světidlo, der
Leuchtspan. Slov. bájesl. P. Tótha I. 86.

Děrkavec, vce, m. D. poprášený, grimmia
pulvinata. Ves. prázdn. 141. Vz násl.

Děrkavka, y, f., grimmia, die Grimmie,
rostl. mechová. D. červenohlavá, g. apo-
carpa. Vz Rstp. 1809., Ves. prázdn. 136.,
141., Let. Mt. S. VIII. 1. 15. Vz Děrkavec.

Děrkavosť, i, f. = děrkovatost Šm.

Děrkavý = děrkovatý, porös. Šm., Loos.

Děrkovatosť, i, f., die Porosität. Frč.
10., S. N.

Děrkovnice, e, f. = strojek, jímžto se
na papíře dělá řada dírek, aby roztržení
jeho bylo rovné a snadné, die Perforir-
maschine. Dch. Jako na zálepkách.

Dermatidis, řec. = zánět kožní. Vz S. N.

Dermatin, u, m., nerost. Vz S. N.

Dermatografie, e, f., řec, = anatom.
popsání kůže. S. N.

Dermatologie, e, f., řec. = náuka o zá-
byvech kůže. S. N.

Dermatopathologie, e, f., řec. = náuka
o kožních chorobách. S. N.

Dermoid, u, m. D. oční. Čs. lk. IV. 52.

Děrnatka, y, f. D-ky, terebratulidae, měk-
kýši, mají skořápky jemně tečkované, misky
nestejné. D. australská, terebratula flaves-
cens, sklovitá, t. vitrea, hladká, t. melonica,
obecná, t. vulgaris, vejčitá, t. subrotunda,
koštická, terebratulina rigida. Vz Frč. 205.,

Frč. G. 26., 124., Schd. II. 537., NA. V.
586.

Děrne, Tyrn, ves u Fulneka.

Děrňovitý. D. rostliny, marattiaceae:
děreň, slejemka. Vz Rstp. 1776., 1778.

Derogace, e, f., z lat. = ztenčení, ujma;
zrušení nebo obmezení zákona. S. N.

Děroměr, dírkoměr, u, m., das Lochmass.
Šp.

Děromudka, y, f., tremandra, rostl. Vz
Rstp. 115.

Děromuďkovitý. D. rostliny, treman-
dreae: čtveroděromuďka. Vz Rstp 115.

Děrotravka, y, f., tripsacum, das Löcher-
gras. Šm.

Derout (derút), u, m., fr. = zblouzení;
zkáza; úplné rozptýlení vojska. S. N.

Děrovací stroj = děrovadlo. Wld.

Děrovadlo, a, n. = děrovací stroj k dě-
lání dírek, die Lochmaschine. Wld., Prm.
D. Duplexovo, ruční, šroubové na kůže, der
Riemenlocher, francouzské. Wld.

Děrování, n., die Löcherung. D. řemenů,
stroj k d. Wld.

Děrkovati = dírkovati.

Derslav, a, m. = Drslav. Arch. IV. 452.

Derství, n. = derstvo. Ssk.

Deruza = deruzda. Ssk.

Deruzda, y, f. = bříza bílá, betula alba.
Vz Rstp. 1411.

Děružditi = lézti, schleichen. Tyn člověk
už něchodí, on už tak jen déruždí. Ostrav.
Tě. — po čem. Psina (zimnice) po mně
děruždí. Ib. Tč. Koltun déruždí po člověku
(obchází). Brt. D. 206.

-děrý, -löcherig. Jedno-, dvou-, tří-, čtyř-
děrý. Rst. 406.

Deryska, y. f., das Labkraut. Šm.

Deryzda, y, f. = svízel obecný, přitula,
galium aparine, rostl. Vz Rstp. 843.

Deržavný, ého, m. = místodržitel. Slov.
Zbr. Lžd. 15. — D., Staats-, Reichs-. Cf.
Država. Musí snem byť svolaný d-ný, der
Reichstag. Zbr. Lžd. 50.

Děs, u, m. Anděl děsu. Nrd. Bld. 5. D.
smrti, noci, s děsem a hrůzou. Us. Dch.

-desát. Cf. Ht. Sr. ml. 245. a Prk. Přisp.
17.

Desátati = vyčítati. Tá mi vydesátala.
Val. Brt. D. 206.

Desátečné, ého, n. = desáteční plat, die
Zehendgelder. Šp., J. tr.

Desáteční právo (pr. k desátku), povin-
nosť (desátek dávati), pozemnosť (desátkem
povinná), úroda zemská (desátkem povinná).
J. tr. D. soustava, das Decimalsystem. Slov.
Ssk.

Desátečnosť. J. tr.

Desátek. Dal. 78. a j. Vz S. N. Jus deci-
mandi. Pán d-tku. J. tr. D. z balšanu a
z rúty i ze všie zeliny. ZN. D. od stříbra
ku pavování. Nar. o hor. a k. Drží mi mocí
d-tky vinné a horné. Půh. II. 412. D. bi-
skupský, papežský. Tk. III. 41., 140. D-kové
vydržením let k přetržení nepřicházely. Cor.
jur.F. XXXVIII. — D. = vor s 10 dřev se
skládající, eine Flosstafel von 10 Hölzern.
Sl. les. — D. = balík o 10 kožích, ein Ballen
mit 10 Häuten. Val. Vck.

369