Předchozí (92)  Strana:93  Další (94) |
|
|||
93
|
|||
|
|||
Dolověda, y, f., die Bergbaukunde. S. N.
Dolovitý, thalförmig. D. zem. Tč.
Dolovník, u, m. = dolovka, vinný keř
z dolu, eine Rebengruftstaude. Mtc. Kdožby vyřezoval komu d. nebo voblouky bral. Pk. Npj. 103. — D., a, m., der Rebensenker. Ssk. Dolovný, Schicht-, Senk-. D. písař. deR
Schichtmeister. Sl. les. Dolový. D. kahan, uhlí, Šp., trať, Dch.,
plyn. Vz Schd. I. 309. Dolož, e, m. = psí jm. Škd.
Doložení pravidla. Křn. S tím d-ním,
že .... Zŕ. F. I. B. XI. D. na posluchače, die Applikation. Nz. Doložený, belegt, nachgewiesen. Vazba
příklady d-ná. Us. Níže d., der Unterfer- tigte. Dch. D. zpráva. Sdl. Hr. I. 4. Doložitelný, nachweisbar. To není ničím
d-né. Hš. Sl. 153. Doložiti co: podpis jména, den Namen-
zug beisetzen. Šp. D. pěsničku = uměti do konce. Mor. Brt. D. 207. — k čemu (čím, jak). Poněvadž Vlk ku právu svými pe nězi dokládal, toho se nám jemu hájiti ne- zdálo; Ale Prokop podle něho ku právu dokládá a jeho v právě neopúští. NB. Tč 122., 134. — nač. Já si na to doložím (já se na to podívám; uvidíme, zdali ano či nic). Mor. Bll. Dokládal sa mi na svátosť. Němc. I. 330. — co komu. Dává jim tu vinu, že jí nedoložili její véna půl třetího sta hřiven. Půh. I. 128. — se čeho (čím, v čem) = odvolávati se k čemu, aby prav- divosť výpovědi lépe dotvrzena byla. Bdl. Dokládám se živého Boha, že . . . Šmil. I. 41. D. se čeho čím. Kos. 01. I. 164. Že on se Boha dokládal, sich berufen. Žer. Záp. I. 268. V tom se dokládám svědomí svého vnitřního. Bart. V tom se d-dá desk. Arch. I. 464., Kn. rož. č. 19., 20 , 23., 131., O z D. Jestliže by se toho v žádosti d-dal. VI. zř 82., Nál. 159. Dokládajíce se i pamětí ně- kterých lidí. 1532. Mus. 1880. 449. Ve všem se ho (Boha) dokládati. Smil v. 335. Že sú se ve všem tak pěkně Boha dokládali. Št. Kn. š. 92.(171.).— za koho. I nebylo jest zúplna i doložili jsú zaň srarší. NB. Tč. 42. — kde o čem. V osmém zpěvu dokládá se o přemožení Hyrkanův. Jir. Anth. I. 3. vyd. 32. — jak. Dokládal s úsměvem. Osv. I. 271. Dostatečně něco doložiti. Jdn. 166. To mohou (úředníci desk) při přítomnosti obojí strany opraviti neb doložiti. Zř. F. I. C. XIX. Vz D. se čeho. — čím kdy. Pakli
by se co nedostalo, jmá dlužník hotovými penězi doložiti třetí den. P. Svb. 50. Doložitý = náležitý, důkladný. Val. Brt.
D. 207.
Doložka = přívěsek, přídavek, dokladek,
doložení, der Anhang, appendix. Nz. D vkladní, die Einverleibungsklausel; d-kon něco opatřiti; d. v příčině soudního osvěd- čení podpisu (legalisovací, osvědčovací), Legalisirungsklausel, J. tr., platební, Sal- dirungsklausel, předepsání, Vorsehreibungs- klausel. Šp Zdaž to neb ono děláme s do- ložkou (klausulí) či nic. Hš. SI. 164 Dolsko. — D., ves u Nov. Města n. M.
Blk. Kfsk. 1299., Sdl. Hr. II. 276. |
Dolský. — D. nářečí = Doláků na Mor.
Vz Dolák. — D. Mlýn, mlýn u Pacova; Alt-Doll, mlýn u Středokluk; Thalmühle, mlýn u Uhlíř. Janovic PL. Dolů. Vz O (se střídá s ů), Gb. Hl. 73.,
Bž 80. Prvotně byl tvar dolovi zajisté dativ nejen tvaroslovné, ale platnosť dativu (a to dativu cílového) rozuměla se při něm také syntakticky; během času však zapomnělo se při něm na význam tento a cílový dativ sklesl na význam pouhého adverbia. Vz Gb. v List. filolog. 1877. 296. Jde to s ním dolů, bergab. Us. Dch. Teď to jde se vším dolů (všechen obchod klesá). Sá. v Osv. I. 179. Údolím d., thalabwärts. Posp. Špína jde dolů, šp. m.: pouští. Brt, Dolů téci = stékati List d. střechovitý, rückwärtsanlie- gend, Sl. les. Cukr jde dolů, lépe: je lev- nější, lacinější, na cukru slevili, cukru spadlo, na cukru spadlo. Cukr jde na horu, lépe: jest dražší, cukru přiskočilo, připlatilo. Brs. 2. vyd. 103. Išla bych ho hladať dolů tým Dunajom, keby som vedela, ktorým letel krajom. Sl. ps. 132. Dolů, synu, dolů vodú, a já ešče pannú budu; Tam se snášel dolů po jaboru; Kdyby pán Bůh hodnej vody ráčil dať, co by mohly naše putě (pltě) umykať dolů od Vsetína až do Hodonína; Teče voda, teče dolů kolajičkú naplač sa mně, naplač, švarný šohajíčku; Stojí hruš- čička u jaboru, širší na horu než dolů; jsou na ní hrušky zeleny. Sš. P. 157., 185., 525., 550., 751. Řekne-li někdo: ,I to prší', od- povídají: ,Padá dolů' (i. e. snadno může pršeti, když padá déšť se shora dolů). Us. u Labského Kostelce. Se střechy doluov; A stiem šli jsú doluov; On vládl jako mocný hospodář vzhůru i dolů dem statkem; V pon- dělí večer šel sem dolův vsí, chtě jíti . . . NB. Tč. 121., 240., 265., 274. Pochče k nim s hory dolóv. Anth. I. 3. v. 34. V ten věk lidé již na konci (k r. 48.) v síle jdú dolóv. Hus II. 64. Dolůběžící, herablaufend. V botan. =
když oba kraje čepele listové prodlužují se po lodyze, rozze nebo řapíku a tak tyto díly obrubují čili okiídlují n. př. u kostivalu obecného, divizny obecné; někdy částka dílu dolů běžící jsouc přeúzká dělá toliko čárku n. př. třezalka obecná. Rst. 408. Dolumpačiti, il, ení = přestati lumpačiti;
lumpáctvím dodělati. Us. Tč. Doluov, vz Dolů.
Doluskati, völligabhülsen. — co: ořechy.
Ostrav. Tč. Dolův, vz Dolů.
Dolůvedoucí, ího, m. = dolní úředník,
der Bergieiter. Lépe : správce dolů. Doluznačky (dolů znakem), am Bauche
liegend. Slov. Ssk. Doluznak = doluznačky. Slov. Ssk.
Doly. — D , sam. u Pelhřimova, u Vam-
berka, u Semil, u Čáslavě; V dolích, sam. u Nov. Města nad Met.; něm. Dol. ves u Rychmburka, vz Blk. Kfsk. 71.; Hoffimngs- thal, čes. také Na Dolách, ves u Mohelnice; Neugründel, ves u Třebnic. PL. Cf. Blk. Kfsk. 850. Dolýpati na koho = dorážeti, Jem. hart
zusetzen. Us. Vck., Brt. D. 229. |
||
|
|||
Předchozí (92)  Strana:93  Další (94) |