313

Hmoždidlo, a, n. = hmoždítko.

Hmoždinka = dřevěný klín ze suchého
dřeva, kterým se železné předměty ke ka-
menu připevňují, der Dübel, Dippel. Vz
Včř. Z. I. 17.

Hmoždinkář, e, m., der Zwickelbohrer,
die Dippelwinde. Šp., Skv.

Hmoždíř ku střílení. Části: zadek n. dno,
komořiště a ústí. NA. III. 98. Cf. Bž. 50.,
Mkl. Etym. 67. Člověk bez rozumu je jak
hmoždíř bez tlučka. Laš. Tč. Cf. Vlšk. 146.

Hmoždířový, Mörser-. H. batterie. Čsk.,
NA. III. 158.

Hmoždil, a, m. == kdo se hmoždí, dře.
Us. Knrz.

Hmožditel, e, m. = hmozdič.

Hmožditi, koř. mozg. Bž. 49., 50.

Hmúriť sa = chmúřiti se. Slov. Ssk.

Hmýr, a, m. = hmyzí. Slov. Zátur., Hdž.
Čít. 186., Hdž. Šlb. 33,, S. N.

Hmýriť sa = hmyzeti. Slov. Hmyzí, to
a hmýri: volá sä hmyz, hmýr. Hdž. Šlb.
33. — kde. Sto tisíc Turkov hmýri sa po
poli. Sldk. 119.

Hmyz, reptile. 1380. Vz Mkl. aL. 277.
H. (loštice), hemez (e, f., u Bystřice), bži-
gale (pl. m. u Brníčka), hyd, zhyd, havěď
(Val.), svízel (kop.), zlaž (laš.), zlez, ne-
plecha, nezdoba, nešpita (Ungeziefer). Mor.
Brt. Cf. Frč. 130., 133., Kram. Slov., Schd.
11.504. — H.== drobné věci: králíci, drobné
ryby, hňus natrýzněný ve stodole. U Bru-
mova. Brt. D. 214. Václavský h. = něm-
čouři. Mor. Knrz.

Hmyzolovec, vce, m. Ves. 1880. 15.

Hmyzomorný, Insekten tödtend. H. ro-
stliny. Hg. Z říš. rostl. 78., 120.

Hmyzopis, u, m., die Entomographie.
Šm.

Hmyzopisec, sce, m., der Entomograph.
Šm.

Hmyzopisectví, n., vz Hmyzopis.

Hmyzosnubný. H. rostliny, entomophi-
lae. Hg. Z říše rostl. 44., NA. V. odd. II.
32.

Hmyzověda, y, f., die Insektenkunde.
Škd.

Hmyzozpyt, vz Hmyzosloví.

Hmyzožravec. H-vci, insectivora, die
Insektenfresser. Sl. les. Vz Krč. G. 881.,
Frč. 393.

Hňáca, dle Bača. H. rozhňácaná = ve-
liký jedlík. Č. T. Tkč.

Hnací síla parostroje, Hrm. 94., stroj,
das Triebwerk, kotouč, či talíř, Triebscheibe,
tyč, zpruha, hřídel či pastorek, pec, der
Cupellirofen, řemen (bezkonečný řemen). Šp.,
NA. IV. 31., 167.

Hňacnouti = spadnouti s vysoka. Jak
je ta lávka vysoká, tak sem sebú hňacl
dolů. Brt. v Mtc. 1878. 33., Brt. D. 214.

Hnačka, y, f. = běhavka, úplavice. Slov.
Rr. Sb., Dbš. Obyč. 106., N. Hlsk. XIV.
182.

Hnačov, a, m., ves u Zavlekoma.

Hnání, das Treiben. H. parou, vzhůru,
do výšky, kola řemenem, Šp., kursů. Kaizl.
180. Přijde až o h. (až požene dobytek na
pastvu). Us. Kšk. H. střídy (v horn.), der
Betrieb; v horn. = jamka, do níž se hořejší

konec stojky upravuje. NA. IV. 135. Zabil
800 jedním hnáním (impetu). Bj. Jeho slu-
žebníci učinili mi hnání na mu dědinu. Půh.
II. 314. — H. = sedání. Učiň s Stilfridem
statečné hnánie. Výb. II. 45.

Hnanice, Hnanitz, ves u Rovenska. Blk.
Kfsk. 532.: Gnadlersdorf, ves pod Znojmem.
Šb.

Hnanství, n., der Schub. Dch.

Hnaný; -án, a, o, getrieben. H. dřevení,
die Getriebezimmerung, Bc, štola. NA. IV.
136. — kde. Chodníky v ložišti hnané. NA.
IV. 145. — čím: větrem, parou, touhou.
Vrch., Čch.

Hňáp, u, m. = veliká bota. Brt.

Hňápati také = udeřiti, bouchnouti. Ude-
řil jsem tím, tak to hňáplo! Mor. Vck. —
koho čím: palicí. Val. Vck. Hňápnouti
sebou = škaredě upadnouti. Brt. D. 223. —
kde. Co to tam hňápe (bouchá)? Mor. Brt.
v Mtc.

Hnapatý sup, vultur gryphus, der Greif -
geier. Sl. les.

Hňápnouti, vz Hňápati.

Hnát, vertibula. Sv. ruk. 314. Vz S. N.
Natáhl hnáty = umřel. Dch. Složil své hnáty
(umřel). Tkč. Cf. Mkl. Etym. 68. — Hnáty
= nohy. Us. Brt., Sl. ps. 383. — H. = klát.
Laš. Brt, D. 214. — .Hnát Jan. Blk. Kfsk.
1314.

Hnáti. — co: vodu (také = překapovati).
Us. Km. — kam. Onen živný dech, jenž
oheň v révu, sladkosť žene v klas. V dál
se h.; Ven mne touha hnala neznámá. Vrch.
Kam se ženeš; Oni naň ženou. Dch. A chytůa
palicu kam honí tam honí. Sš. P. 669. H.
věc až ku krajnosti. Dk. Touha mne hnala
ku předu. Šml. H. se do práce. Sá. Strom
žene do dřeva. Celé národy hnali na po-
rážku. Vlč. H. na sebe (při dražbách; stro-
jiti se, fintiti se. U Kr. Hrad. Kšť.). Hnal
mu na jeho díl. Půh. I. 288. H. do semene;
někoho před soud. Us. Pdl. (Darius) hna
preč. Alx. BM. 2. 12. Sám král hna před
zástupy. Alx. V. 2440. — odkud (kam,
jak). Z jeho tváře krve proud se hnal.
Vrch. Dvojím proudem Němce hnali z české
země. Vrch. Z hlavních chodníků ženou se
ležaté šachty k oddílům. NA. IV. 146. Máti
že ho z domu ven honí. NB. TČ. 203. Hnali
na jeho tvrze, s jeho chleba na jeho chléb.
Půh. 1. 184. — co kam zač. Hnal by za
2 krejcary blechu po strnisku do Vídně.
Us. Mtl. — se po čem (kudy). Hnal se
po klidu světa okrsky. Vrch. Hnala krávy
přes lesek jaborový. Sš. P. 234. Po lese
honívej, komu les a háj. Vinař. II. 30. —
H. se po rovině. Lpř. Vítr vraty žene. Us.
Dch. — jak (kam). A teho hultaja na sto
koňach honu (honí). Sš. P. 777. II. úto-
kem, Posp., valem na dědinu. Půh. I. 157.
Hnal na ně jako s řetězu (vztekle). Vlč.
Hrůza mi pot v proudech na skráň hnala;
O překot se hnali k dveřím. Vrch. Žene
se jako blázen. Dch. Turci v prudkém běhu
proti nám h-li. Har. II. 50. Každý žena bez
rozmysla. Alx. V. 1381. Hnal tam hrdinsky.
St. Kn. š. 124. — co čím. Žene koně prud-
kým bodem. Kká. K sl. j. 13. Strachem
hnán jsa. Vrch. H. stroje vzduch do ně-



	313

	Hmoždidlo, a, n. = hmoždítko. Hmoždinka = dřevěný klín ze suchého dřeva, kterým se železné předměty ke ka- menu připevňují, der Dübel, Dippel. Vz Včř. Z. I. 17. Hmoždinkář, e, m., der Zwickelbohrer, die Dippelwinde. Šp., Skv. Hmoždíř ku střílení. Části: zadek n. dno, komořiště a ústí. NA. III. 98. Cf. Bž. 50., Mkl. Etym. 67. Člověk bez rozumu je jak hmoždíř bez tlučka. Laš. Tč. Cf. Vlšk. 146. Hmoždířový, Mörser-. H. batterie. Čsk., NA. III. 158. Hmoždil, a, m. == kdo se hmoždí, dře. Us. Knrz. Hmožditel, e, m. = hmozdič. Hmožditi, koř. mozg. Bž. 49., 50. Hmúriť sa = chmúřiti se. Slov. Ssk. Hmýr, a, m. = hmyzí. Slov. Zátur., Hdž. Čít. 186., Hdž. Šlb. 33,, S. N. Hmýriť sa = hmyzeti. Slov. Hmyzí, to a hmýri: volá sä hmyz, hmýr. Hdž. Šlb. 33. — kde. Sto tisíc Turkov hmýri sa po poli. Sldk. 119. Hmyz, reptile. 1380. Vz Mkl. aL. 277. H. (loštice), hemez (e, f., u Bystřice), bži- gale (pl. m. u Brníčka), hyd, zhyd, havěď (Val.), svízel (kop.), zlaž (laš.), zlez, ne- plecha, nezdoba, nešpita (Ungeziefer). Mor. Brt. Cf. Frč. 130., 133., Kram. Slov., Schd. 11.504. — H.== drobné věci: králíci, drobné ryby, hňus natrýzněný ve stodole. U Bru- mova. Brt. D. 214. Václavský h. = něm- čouři. Mor. Knrz. Hmyzolovec, vce, m. Ves. 1880. 15. Hmyzomorný, Insekten tödtend. H. ro- stliny. Hg. Z říš. rostl. 78., 120. Hmyzopis, u, m., die Entomographie. Šm. Hmyzopisec, sce, m., der Entomograph. Šm. Hmyzopisectví, n., vz Hmyzopis. Hmyzosnubný. H. rostliny, entomophi- lae. Hg. Z říše rostl. 44., NA. V. odd. II. 32. Hmyzověda, y, f., die Insektenkunde. Škd. Hmyzozpyt, vz Hmyzosloví. Hmyzožravec. H-vci, insectivora, die Insektenfresser. Sl. les. Vz Krč. G. 881., Frč. 393. Hňáca, dle Bača. H. rozhňácaná = ve- liký jedlík. Č. T. Tkč. Hnací síla parostroje, Hrm. 94., stroj, das Triebwerk, kotouč, či talíř, Triebscheibe, tyč, zpruha, hřídel či pastorek, pec, der Cupellirofen, řemen (bezkonečný řemen). Šp., NA. IV. 31., 167. Hňacnouti = spadnouti s vysoka. Jak je ta lávka vysoká, tak sem sebú hňacl dolů. Brt. v Mtc. 1878. 33., Brt. D. 214. Hnačka, y, f. = běhavka, úplavice. Slov. Rr. Sb., Dbš. Obyč. 106., N. Hlsk. XIV. 182. Hnačov, a, m., ves u Zavlekoma. Hnání, das Treiben. H. parou, vzhůru, do výšky, kola řemenem, Šp., kursů. Kaizl. 180. Přijde až o h. (až požene dobytek na pastvu). Us. Kšk. H. střídy (v horn.), der Betrieb; v horn. = jamka, do níž se hořejší	konec stojky upravuje. NA. IV. 135. Zabil 800 jedním hnáním (impetu). Bj. Jeho slu- žebníci učinili mi hnání na mu dědinu. Půh. II. 314. — H. = sedání. Učiň s Stilfridem statečné hnánie. Výb. II. 45. Hnanice, Hnanitz, ves u Rovenska. Blk. Kfsk. 532.: Gnadlersdorf, ves pod Znojmem. Šb. Hnanství, n., der Schub. Dch. Hnaný; -án, a, o, getrieben. H. dřevení, die Getriebezimmerung, Bc, štola. NA. IV. 136. — kde. Chodníky v ložišti hnané. NA. IV. 145. — čím: větrem, parou, touhou. Vrch., Čch. Hňáp, u, m. = veliká bota. Brt. Hňápati také = udeřiti, bouchnouti. Ude- řil jsem tím, tak to hňáplo! Mor. Vck. — koho čím: palicí. Val. Vck. Hňápnouti sebou = škaredě upadnouti. Brt. D. 223. — kde. Co to tam hňápe (bouchá)? Mor. Brt. v Mtc. Hnapatý sup, vultur gryphus, der Greif - geier. Sl. les. Hňápnouti, vz Hňápati. Hnát, vertibula. Sv. ruk. 314. Vz S. N. Natáhl hnáty = umřel. Dch. Složil své hnáty (umřel). Tkč. Cf. Mkl. Etym. 68. — Hnáty = nohy. Us. Brt., Sl. ps. 383. — H. = klát. Laš. Brt, D. 214. — .Hnát Jan. Blk. Kfsk. 1314. Hnáti. — co: vodu (také = překapovati). Us. Km. — kam. Onen živný dech, jenž oheň v révu, sladkosť žene v klas. V dál se h.; Ven mne touha hnala neznámá. Vrch. Kam se ženeš; Oni naň ženou. Dch. A chytůa palicu kam honí tam honí. Sš. P. 669. H. věc až ku krajnosti. Dk. Touha mne hnala ku předu. Šml. H. se do práce. Sá. Strom žene do dřeva. Celé národy hnali na po- rážku. Vlč. H. na sebe (při dražbách; stro- jiti se, fintiti se. U Kr. Hrad. Kšť.). Hnal mu na jeho díl. Půh. I. 288. H. do semene; někoho před soud. Us. Pdl. (Darius) hna preč. Alx. BM. 2. 12. Sám král hna před zástupy. Alx. V. 2440. — odkud (kam, jak). Z jeho tváře krve proud se hnal. Vrch. Dvojím proudem Němce hnali z české země. Vrch. Z hlavních chodníků ženou se ležaté šachty k oddílům. NA. IV. 146. Máti že ho z domu ven honí. NB. TČ. 203. Hnali na jeho tvrze, s jeho chleba na jeho chléb. Půh. 1. 184. — co kam zač. Hnal by za 2 krejcary blechu po strnisku do Vídně. Us. Mtl. — se po čem (kudy). Hnal se po klidu světa okrsky. Vrch. Hnala krávy přes lesek jaborový. Sš. P. 234. Po lese honívej, komu les a háj. Vinař. II. 30. — H. se po rovině. Lpř. Vítr vraty žene. Us. Dch. — jak (kam). A teho hultaja na sto koňach honu (honí). Sš. P. 777. II. úto- kem, Posp., valem na dědinu. Půh. I. 157. Hnal na ně jako s řetězu (vztekle). Vlč. Hrůza mi pot v proudech na skráň hnala; O překot se hnali k dveřím. Vrch. Žene se jako blázen. Dch. Turci v prudkém běhu proti nám h-li. Har. II. 50. Každý žena bez rozmysla. Alx. V. 1381. Hnal tam hrdinsky. St. Kn. š. 124. — co čím. Žene koně prud- kým bodem. Kká. K sl. j. 13. Strachem hnán jsa. Vrch. H. stroje vzduch do ně-