315

nečesť i nekázeň; Jakož oheň dřievím svieti,
tak se hněv řečí roznietí. Smil v. 1085.,
1071., 1079. Nedaj sě hněvu přemoci. BN.
Syn hněvu. ZN. Rozsel jeho h. velmi, iratus
est. Bj. H. a žalosť svou zatajil; Velikým
hněvem sama při sobě nebyla. V. H. nená-
visť plodí. Sv. ruk. 221. Uměnie odpúzie
h., jenž člověka číní jako trhlého blázna;
Když se dříví nedostane, uhasne oheň a
když se slov nedostane, uhašen bude h.
Hus II. 426., III. 182. H. boží prchlavý.
Št. Kn. š. 98. H. soud převracuje; Hněvem
skutek učiněný žádný stálý býti nemá. Cor.
jur. IV. 3. 1. 392. Takému sluší v svetě
nad luďmi panovať, který už ví srdce svoje
od hněvu hamovať. Glč. II. 333. H. rozumem
hamuj a své zdraví šanuj. Glč. Sladká ľú-
bosť, sladký zpev, hořká pýcha, horký hnev.
Koll. Zp. I. 61. Kdo svůj hněv přemáhá,
k zdraví si pomáhá. Tč. Co dobré kojí, to
zlé ku hněvu vnuká; H. něco dobrého vin-
šovať sa stydí; Dobre činí, kdo pri hněvě
jazyk svój zdržuje, nebo h. rozum odnímá
a mysl preměňuje; Múdrý h. je brus ka-
menný, kdě sa síla brúsí; Jak ti kdo z hněvu
chyby do očí nadhazuje, domnívaj sa, že to
z lásky tobě oznamuje; H. k zlému nutí
i pokoj pomútí. Glč. I. 19., 127., 133., 297.,
304., II. 205. H. ochladí se vskoře, nenávist'
neztopí ani moře. Č. M. 113. Rovného (moc-
ného) pána h. hotové neštěstí. Lpř. Srdce
po hněvu poznáš. Hkř. Pokorné slovo h.
ukrocuje; H. jest zimnice duše; Jako jiskra
houbu, tak h. srdce roznítí. H. je špatný
rádce. H. přátelský krátký a netrvalý; H.
a jazyk na uzdě měj.

Hněva, y, m., os. jm. Pal. Rdh. 120.

Hněvací koutek, der Schmollwinkel. Dch.

Hněvanice, dle Budějovice, ves u Mi-
levska. Blk. Kfsk. 1314.

Hněvanov, a, m., Liebesdorf, ves v Bu-
děj. Blk. Kfsk. 655., Sdl. Hr. III. 108., 114.

Hněvaňovice, dle Budějovice, Hněwano-
witz, ves u Loučína; Wanowitz, ves tamtéž.

Hněvata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. 120.

Hněvatelný. Dom h., exasperans. Bj.

Hněvati. Nehněvajmy viec jeho. Výb. II.
23. Není dobře toho h., koho zítra musíš
odprošovati. Hkš. — se. Časem h. se ne-
škodí. Bž. Toho jsem chtěl bíti, ale že se
hněvám, nechci jeho nyní bíti. Hus III. 182.
Hněváš-li se, počítej deset, nežli promluvíš.
Hkš. Vz Čvo. — se na koho. Co se, milá,
na mne hněváš, že se mnou nic nerozmlou-
váš? Sš. P. 254. Pro Buoh na mě sě ne-
hněvej. Hr. ruk. 377. — se z čeho. Za Št.
přidej: Kn. š. 133. Proč se z toho hněváš?
Bj. Z něčeho se h. Hr. ruk. 431. — se s kým.
Hněvaje se s někakým ratajem. Pč. 25. Ho-
lúbku, něrob mi zármutku, však já ho dosti
mám, keď sa s milým hněvám. Sl. ps. 111.
— se čemu. A hněvaje se tomu velmi.
Leg. Mnč. R. 28. — koho jak dlouho.
Hněvaľs jej přieliš dlúho. Št. Kn. š. 17. H.
se celý týden. Sš. P. 782.

Hněvčeves, vsi, f., Hněwčowes, ves u Kr.
Hradce. Blk. Kfsk 923., Sdl. Hr. I. 127.,
II. 159., V. 142., 344.

Hněvek, vka, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
120.

Hněvětice, dle Budějovice, ves u Richm-
burka. Arch. III 469.

Hněvice, dle Budějovice, Pněwitz, ves
v Roudnicku. Tk. I. 362., III. 34.

Hněvičkati se na koho = hněvati se.
Koll. I. 37.

Hněvitelník, a, m., irritator. BO.

Hněvivec nerozeznává sa od šílence leč
kratší dobou šílenosti. Sš. II. 124.

Hněvivka, y, f., die Zornige. Šm.

Hněvivý. Ž. wit. 17. 48., 94. a. 10., Hus
I. 66.

Hněvka, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.

Hněvkov, a, m., Hněvkow, ves u Blatné;
Hniefke, ves u Zábřehu. PL., D. ol. XI. 61.

Hněvkovice, dle Budějovice, Hněvko-
witz, vsi u Vltavotýna, u Dolních Kralovic
a u Humpolce. PL., S. N. X. 241., Tk. I.
374., III. 55., V. 122., 129.—132., Sdl. Hr.
III. 194. H. od Hněvka. Pal. Rdh. I. 134.,
Blk. Kfsk. 1314.

Hněvkovský, ého, m. H. Šebast., práv-
ník a spisovatel, 1770 —1847. Vz Tf. H. 1.
3. vd. 99., Back. Písm. I. 67., 840., Světz.
1870. 174., Krit. přílohy k Nár. List. 1864.
257.-263., Jg. H. 1. 2. vd. 562., Úkaz. 99.,
Šb. D. ř. 2. vd. 247., Pyp. K. II. 539., S. N.

Hněvkyně, ě, f., die Zürnende. Šm.

Hněvlička, y, f. = hněvnička. Slov.
Bern.

Hněvlivec, vce, m., der Zornige. Ssk.

Hněvlivý se ukrotuie slovem dobroti-
vým ; Kdo fúkne na h-ho, hned zapálí hněv
u něho; Udus řeči h-vé tichosťú. Slov. Tč.
Blázen je vždy blázen, h. do času. Glč. II.
34. Člověk h. bývá svadlivý; Kdo je h., je
i bláznivý. Tč. exc.

Hněvnice, e, f., die Zornige. NB. Tč. 9. —
H., dle Budějovice, Hněmitz ves u Stříbra.

Hněvnička, y, f. = hněvnice, die Zor-
nige. Bern.

Hněvník — člověk hněvivý. O hněvniče
zlostný, kterak nevážíš této řeči svého spa-
sitele ? Hus II. 395. — H. = protivník. Wtr.
v Osv. 1884. 505. Aby svým hněvníkom
odpustil. Št. Kn. š. 57. M. odmluvu proti
odporu jeho činí, žeby vysvědčovali h-ci
nebo ž-ci. NB. Tč. 66. (28., 106.). Cf. Dluž-
ník (dod.).

Hněvný. H. oko, Vrch., zrak. Vrch., Čch.
Bs. 97., 139. II. Perun, stud. Koll. I. 15., 57.

Hněvokojný, zornstillend. Lpř., Lšk.

Hněvomír, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
120.

Hněvoň, ě, m. = hněvoš. Lšk. U Uher.
Hrad. Tč.

Hněvosický dvůr v Bolesl. Blk. Kfsk.
46.

Hněvotný, zürnend. H. dóm, domus
exasperatrix. BO.

Hněvousice, dle Budějovice, Neusitz,
ves u Mnich. Hradiště.

Hněvsa, vz Hněvoš. — H., os. jm. Pal.
Rdh. I. 120.

Hněvšín, a, m., ves u Mníška.

Hněvúsky, pl., m. = malé vlasy vzadu
na krku. Val. Vck., Brt. D. 214.

Hněvušek, ška, m. = hněvivý. Brt.

Hnéztliti = hnízditi. Slov. Beru.