331

Homolkovský mlýn u Dobříše.

Hornolný, vz Homolatý. H. hora. Koll.
I. 144.

Homologický = srovnalý, homologisch.
H. řada. Nz., Schd. I. 378.

Homologie, e, f., z řec. H. zeměpisná =
podobnosť v obrysech a poloze částí souše.
Stč. Zem. 743. H. v geom. Vz S. N. X.
245. — Cf. Šfk. Poč. 377.

Homolov, a, m., Homolau, dvůr u Vlravo-
týna. Blk. Kfsk. 1201.

Homolozub, a, m. = homolozubec. Šm.

Homolozubec, bce, m. H. olbřimský,
mastodon giganteum. Frč. 376.

Homon, náleží kořenem k strč. homota,
nyní hmota. Mz. v List. filol. VII. 215, Mkl.
Etym. 71. Zavití hlavy její to bylo velikých
fulťasův a homonu obálek. Ctib. Hád. 72. —
H. = křik, hlomoz. Slov. Či nečuť v dialke
homon kopyt jazdy? Paul. Bes. II. 216.

Homoniti = křičeti, zníti. Slov. Nech
zahomoní hurt jej zbrane. Paul. Bes. II.
216

Homonyma na Zlínsku. Vz Mtc. 1878.
59. Soujmenný, S. N.

Hompálať = houpati. Slov. Ppk. II. 67.
H. nohama. Ntr. V. 171., 172., 169.

Hompara, y, f. = ohnipara. Slov. Rr.
Sb.

Hompati = houpati U Počat. Jdr. Na
Mor. Tč.

Homopleroty, pl., f. = soudmutiee. Stč.
Zem. 765.

Homoseisty = stejnotřesnice. Stč. Zem.
792.

Homota, vz Mkl. Etym. 72.

Homrati = mumlati, šemrati, Slov. Hdž.
Šlb. 34., Erb. Sl. čít. 66. Celou cestou h.
Dbš. Sl. pov. I. 103.

Homulice, die Telephie. H. střídavolisté,
t. imperati. Vz Rstp. 651.

Homulinec, die Andrachne. Vz Rstp.
1355.

Homulky = homolky, syrečky. Laš. Brt.

Homut, a, m., os. jm. Arch. I. 249.. Pal.
Rdh. I. 120., Blk. Kfsk. 1317., Sdl. Hr. IV.
370.

Hon. Mnoho honu. Waidmannheil! Pozdra-
vení myslivecké. Šp. — H. = běh, spěch. Měli
jsme dnes do honu co dělať. Us. Vk. Světů
vířivý h. Nrd. — H. = 125 kroků. Půh. II.
239. Už byl od ní na dva hony, ješče na
něj volala. Sš. Jeli desatery hony. Pulk. 83.
b. Ot JeRUsalema pět honóv měrných. BO.
— Hony = jednotlivé pole od meze k mezi.
Na troje hony ho slyšet'. Zlínsky. Brt -
lionem = rychle, kompar. honemši: kerý
honemši! Mor. Brt. D. Má na honem = na
pilno, na spěch. U Jílov. Mý — Hony =
pole u Dalečína. Pk. Hony — pole. Aby mu
h. sel. NB. Tč. 12. — H. = jitro, tolik pole,
kolik se dvouspřežením obdělá. Pk. Val.
Brt. — H. = setrvačné n. přemítací kolo,
setrvačník, meták, das Schwungrad. Šp., Hrm.
89. Točení hřídele děje se honem opatřeným
klikou. KP. V. 180. Cf. Schd. I. 63. - H.
zpáteční, ve stavit., zadní lose, das Rück-
lager beim Faschinenbau. Nz. — H., os,
jm. Blk. Kfsk. 967.

Honáckati se = honiti se (o psech, vl-
cích). Slov. Bern,

Honák. H-ky = jenky, osykové kozáky,
houby. Zlínsky. Brt.

Hoňák = pasák ovcí bačovi podřízený,
který pomáhá valachovi ovce pásti, ovce od
škody odvrací a při dojení jednu po druhé
z honénice přihání. Val. Brt. Cf. Honělník.
— H. = honicí pes. Mor. Knrz.

Hoňálek, lku, m., der Brandschiefer.
Šm.

Hoňata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120

Honavá, é, hoňavka, y, f. = honička, hra.
U Něm. Brodu. Holk.

Honba. Vz Kram. Slov., S. N., Sdl. Hr.
IV. 377., V. 367. H. s krahujem. Vz Sdl.
Hr. I. 178., III. 303. H. vodní, v zátahu či
zatažená. Škd.

Honbice, Hombitz, ves u Chrastě. Tk.
Žk. 221., Sdl. Hr. I. 253. Zaniklá ves na
Mor. D. ol. IV. 313 a j.

Honbivosť, i, f., die Jagdsucht. Šm.

Honbomil, a, m., der Jagdliebhaber.
Dch.

Honce, e, n. H. rolí = míra pole. U Strážn.
na Mor. Šd. — H., pl. = koncování. Náš
macek chodí na h. U Přer. Šd., Brt. D.
215.

Honcievý vévoda, dux equitatus. BO.

Honckati se = koncovati se. Slov. Rr.
Sb.

Honcula, ovčí jm. Mor. Brt. — H. =
smilnice. Koll. St. 583.

Honček, nečku, m = malý honek. Slov.
Bern.

Hončica, e, f., die Treiberin; Jägerin.
Slov. Bern.

Hončič, e, m. == honec. Bern.

Honda, y, m. = Honza, Jan, U Příbr.
Prk. U Domažl. Sbtk.

Hondrlati = kolébkou velice kolébati.
Val. Vck.

Honebník, a, m. = pasák ovcí. V Bezkyd.
Tč.

Honec = lehký jezdec. Dal., BO., S. N.
XI. 447. — H. genialnosti, původnosti. Dk.
Aesth. 344.

Honectvo, a, n. = konci. Lpŕ.

Honečky = poutka na dlouhém provaze,
jež dává řezník praseti na zadní nohy, aby
mu lépe šlo. Čce. Tkč.

Honej = kodnej (hodný. V dětské řeči).

Honěk, ňka, m., os. jm. Arch. I. 256.

Honelnica, e, f. Mieri k dojelnici či
b-ei t. j. košiaru, v ktorom ovce dojá a
nadháňajú sa. Slov. Včka. IV. 127.

Honělník, vz Hoňák (dod.). Ntr. VI.
359.

Honěná, é, honěnka, y, f. = honění se.
Hrejme si na h-nou. U N. Bydž. Kšť.

Honěnec, nce, m., der Verfolgte. Šm.

Honěnice, e, f., das Jagen, die Lauferei;
bitka. Pk. — H. = zadní čásť pajty, kam
se ovce před dojením shánějí. Val. Brt. L.
N. I. 183.

Honětice, dle Budějovice, ves u Zdounek.
D. ol. I. 420, II. 174., 298.

Hongač, e, m. = houpačka. U Kroměř.
Nl.



	331

	Homolkovský mlýn u Dobříše. Hornolný, vz Homolatý. H. hora. Koll. I. 144. Homologický = srovnalý, homologisch. H. řada. Nz., Schd. I. 378. Homologie, e, f., z řec. H. zeměpisná = podobnosť v obrysech a poloze částí souše. Stč. Zem. 743. H. v geom. Vz S. N. X. 245. — Cf. Šfk. Poč. 377. Homolov, a, m., Homolau, dvůr u Vlravo- týna. Blk. Kfsk. 1201. Homolozub, a, m. = homolozubec. Šm. Homolozubec, bce, m. H. olbřimský, mastodon giganteum. Frč. 376. Homon, náleží kořenem k strč. homota, nyní hmota. Mz. v List. filol. VII. 215, Mkl. Etym. 71. Zavití hlavy její to bylo velikých fulťasův a homonu obálek. Ctib. Hád. 72. — H. = křik, hlomoz. Slov. Či nečuť v dialke homon kopyt jazdy? Paul. Bes. II. 216. Homoniti = křičeti, zníti. Slov. Nech zahomoní hurt jej zbrane. Paul. Bes. II. 216 Homonyma na Zlínsku. Vz Mtc. 1878. 59. Soujmenný, S. N. Hompálať = houpati. Slov. Ppk. II. 67. H. nohama. Ntr. V. 171., 172., 169. Hompara, y, f. = ohnipara. Slov. Rr. Sb. Hompati = houpati U Počat. Jdr. Na Mor. Tč. Homopleroty, pl., f. = soudmutiee. Stč. Zem. 765. Homoseisty = stejnotřesnice. Stč. Zem. 792. Homota, vz Mkl. Etym. 72. Homrati = mumlati, šemrati, Slov. Hdž. Šlb. 34., Erb. Sl. čít. 66. Celou cestou h. Dbš. Sl. pov. I. 103. Homulice, die Telephie. H. střídavolisté, t. imperati. Vz Rstp. 651. Homulinec, die Andrachne. Vz Rstp. 1355. Homulky = homolky, syrečky. Laš. Brt. Homut, a, m., os. jm. Arch. I. 249.. Pal. Rdh. I. 120., Blk. Kfsk. 1317., Sdl. Hr. IV. 370. Hon. Mnoho honu. Waidmannheil! Pozdra- vení myslivecké. Šp. — H. = běh, spěch. Měli jsme dnes do honu co dělať. Us. Vk. Světů vířivý h. Nrd. — H. = 125 kroků. Půh. II. 239. Už byl od ní na dva hony, ješče na něj volala. Sš. Jeli desatery hony. Pulk. 83. b. Ot JeRUsalema pět honóv měrných. BO. — Hony = jednotlivé pole od meze k mezi. Na troje hony ho slyšet'. Zlínsky. Brt - lionem = rychle, kompar. honemši: kerý honemši! Mor. Brt. D. Má na honem = na pilno, na spěch. U Jílov. Mý — Hony = pole u Dalečína. Pk. Hony — pole. Aby mu h. sel. NB. Tč. 12. — H. = jitro, tolik pole, kolik se dvouspřežením obdělá. Pk. Val. Brt. — H. = setrvačné n. přemítací kolo, setrvačník, meták, das Schwungrad. Šp., Hrm. 89. Točení hřídele děje se honem opatřeným klikou. KP. V. 180. Cf. Schd. I. 63. - H. zpáteční, ve stavit., zadní lose, das Rück- lager beim Faschinenbau. Nz. — H., os, jm. Blk. Kfsk. 967.	Honáckati se = honiti se (o psech, vl- cích). Slov. Bern, Honák. H-ky = jenky, osykové kozáky, houby. Zlínsky. Brt. Hoňák = pasák ovcí bačovi podřízený, který pomáhá valachovi ovce pásti, ovce od škody odvrací a při dojení jednu po druhé z honénice přihání. Val. Brt. Cf. Honělník. — H. = honicí pes. Mor. Knrz. Hoňálek, lku, m., der Brandschiefer. Šm. Hoňata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120 Honavá, é, hoňavka, y, f. = honička, hra. U Něm. Brodu. Holk. Honba. Vz Kram. Slov., S. N., Sdl. Hr. IV. 377., V. 367. H. s krahujem. Vz Sdl. Hr. I. 178., III. 303. H. vodní, v zátahu či zatažená. Škd. Honbice, Hombitz, ves u Chrastě. Tk. Žk. 221., Sdl. Hr. I. 253. Zaniklá ves na Mor. D. ol. IV. 313 a j. Honbivosť, i, f., die Jagdsucht. Šm. Honbomil, a, m., der Jagdliebhaber. Dch. Honce, e, n. H. rolí = míra pole. U Strážn. na Mor. Šd. — H., pl. = koncování. Náš macek chodí na h. U Přer. Šd., Brt. D. 215. Honcievý vévoda, dux equitatus. BO. Honckati se = koncovati se. Slov. Rr. Sb. Honcula, ovčí jm. Mor. Brt. — H. = smilnice. Koll. St. 583. Honček, nečku, m = malý honek. Slov. Bern. Hončica, e, f., die Treiberin; Jägerin. Slov. Bern. Hončič, e, m. == honec. Bern. Honda, y, m. = Honza, Jan, U Příbr. Prk. U Domažl. Sbtk. Hondrlati = kolébkou velice kolébati. Val. Vck. Honebník, a, m. = pasák ovcí. V Bezkyd. Tč. Honec = lehký jezdec. Dal., BO., S. N. XI. 447. — H. genialnosti, původnosti. Dk. Aesth. 344. Honectvo, a, n. = konci. Lpŕ. Honečky = poutka na dlouhém provaze, jež dává řezník praseti na zadní nohy, aby mu lépe šlo. Čce. Tkč. Honej = kodnej (hodný. V dětské řeči). Honěk, ňka, m., os. jm. Arch. I. 256. Honelnica, e, f. Mieri k dojelnici či b-ei t. j. košiaru, v ktorom ovce dojá a nadháňajú sa. Slov. Včka. IV. 127. Honělník, vz Hoňák (dod.). Ntr. VI. 359. Honěná, é, honěnka, y, f. = honění se. Hrejme si na h-nou. U N. Bydž. Kšť. Honěnec, nce, m., der Verfolgte. Šm. Honěnice, e, f., das Jagen, die Lauferei; bitka. Pk. — H. = zadní čásť pajty, kam se ovce před dojením shánějí. Val. Brt. L. N. I. 183. Honětice, dle Budějovice, ves u Zdounek. D. ol. I. 420, II. 174., 298. Hongač, e, m. = houpačka. U Kroměř. Nl.