364

Hrdoch, a, m. = hrdobce. Štulc. I. 45.,
59.

Hrdochlubně, grossprahlerisch. Lpř. Sl.

Hrdochrámina, y, f. = posvátný chrám.
Vký. Špatné slovo.

Hrdokrásný, stolzschön. Dk. Dj. f. 221.

Hrdoň, ě, m., os. jm. Arch. I. 182., D.
ol. IV. 625., Pal. Rdh. I. 120., Pal. Děj. I.
336.

Hrdoňka, y, m., os. jm. Tk. IV. 727.,
V. 70.

Hrdonosek, ska, m., der Hochnäsige,
Stolze, šm.

Hrdonoska, y, f., die Hochnasige, Stolze.
Šm.

Hrdoňov. Sdl. Hr. III. 114., 117.

Hrdoňovice, dle Budějovice, Hrdonowitz,
ves u Turnova. Blk. Kfsk. 721., 774.

Hrdopych, a, m. = hrdopysk.

Hrdopýcha, y, f., die Hoffart. Smb. S.
I. 120., Kká. Š. 117.

Hrdopyšně, hoffärtig. Arb., Kká. K sl.
j. 154.

Hrdopyšný, hochnasig. Dk., Kká. K sl.
j. 46., Msn. Or. 58.

Hrdosmělý, kühndreist. Čch. Dg. Kv.
1881.

Hrdosť. Št. Kn. š. 2., 12. H. tělesná, du-
chovní. Ib. 79. Chtě svú hrdostiú vz něho
býti; By n'opáčil jich hrdosti. Alx. Anth.
I. 3. vd. 36. H. neráda se dluží a samolibosf
neráda oplácí. Sb. uč.

Hrdostně = hrdě. H. povznášeti čelo.
Čch. Bs. 66.

Hrdošín, a, m. = hora u Královan na
Slov. Č. Čt. II. 361., Pokr. Pot. II. 7.

Hrdoška, y, f., die Stolze. Hdž. Vět. 85.

Hrdošumný, stolzrauschend. H. zvěsť,
Čch. Dg. 482., let. Osv. V. 826.

Hrdovitý = hrdý. (Slovo nové a zby-
tečné). Šm.

Hrdovná, é, f., sam. u Dobříše.

Hrdra oprav v. hrdza. Loos.

Hrdús, u, m. — uzel, der Knoten. Hdž.
Čít. XII.

Hrdúsky — na uzel. Na sľučky zaviazano
sa lah'ko rozviaže, na h. nesnadno. Slov.
Zátur.

Hrdúsnik, a, m., der Würger. Slov. Phld.
III. 370.

Hrdý. Vz Mkl. Etym. 64. H. šíj, tvář,
úsměv, čelo, smích, Vrch., zpěv, Kká. K sl.
j. 3., budova, postava, Us., rúcho. Št. Kn.
š. 163. — nač: na své předky. Dch. --
z čeho. Byli z něho hrdi. Us. u Dobrušky.
Vk. — čím. Hrd svým rodem. Kká. Td.
307. Nebyla tiem hrda. Brig. IV. 3. a. Ne-
má tiem hrd býti. Hus I. 405. — kdy. Hrdý
si, šuhajko, ve mladosti a predsa ponížiš
v hrobě kosti. Sl. sp. 72. — nad kým. Tys
nade mnou hrd, ani se nedáš vidět! Us.
u Rychn. — H. z Klokočna. Sdl. Hr. II.
16.

Hrdza, e, f. = rez, der Rost. Slov. Že-
lezné dvere hrdzou pokryté. Phld. II. 3.
246. Hrdzu ze strel škrábu. Hbl. 18. — H.,
Abfälle im Bienenkorbe. Slov. Ssk.

Hrdzavěti, rostig werden. Slov. Ssk.

Hrdzavý = rezavý, rostig. H. puška. Vaj.
Tat. M. 83.

Hřeb, vz Mkl. Etym. 412. H. pocínovaný
do krycí lepenky, Šp., strojový, břidlicový,
obloučkový, krytební, Pdl., ryhovaný, šesti-
hranný, kulatý, čtyrhranný, Žpr. arch., řetě-
zový, Ketten- (v geometr.). Nz, kovaný,
kartáčový, zámkový, podkůvkový, pěcho-
vaný, kárový, pilotový, pantový, trámcový,
podlahový, plaňkový, do kolejí, Pdl., zá-
chranný, Rettungs-, Nothnagel, Tlm., tří-
nohý, Fuss-, čtverhrotý, NA. III. 147., 173.,
pomocný, k věšení, veslový atd. Us. Má
ve hlavě hřeb. Vz Opilý. Hřebem co jest
přibitého, to příleží kupujícímu, leč bude
výminka. Cor. jur. Jir. IV. 3. 1. str. 393.
Kopie i hřebíci budú se krásše stkvieti.
Pass. 16. stol. Šanoval hřebíku, podkovu
ztratil. Slez. Tč. O celý hřebík dělati =
o všecko pryč. U Kr. Hrad. Kšť. Dobytek
na hřebík dáti = na porážku. Us. Kfnk.
Státi jako na hřebíkách (nepokojně). Sá.,
Osv. 1871. 2. Tvrdý jako hřebík. Us., KP.
V. 266. Lezlo to (obilí) po dešti jako h-ky
(rostlo). Val. Vck. Hřebík leze dobře do
dřeva, ale ztěžka do železa. Šml. Aby
vlezl, v leb ho bili, aby vylezl, za hlavu ho
táhli (= hřebík). Brt. v Km. 1886. 717. —
H. = los. Metání n. tažení losů, hřebů. J.
tr. Hádanie diala sa vrhaním losu čili hřebu
pomocou žrebca. Č. Čt. II. 387. Metať o svätú
Rus žreby, jako drábi o plášť Kristov. Zbr.
Lžd. 49. — H. = prvnička, první třída
(známka na studentském vysvědčení). Ze
všech předmětů dáno mi po hřebíku. Kos.
v Km. 1886. 796. — Hřebík, hrebíča = kara-
fiat. Slov.

Hřebárna, y, f., die Nagelschmiede. Šm.

Hřebati = kárati, schelten. Val. Brt. D.
216. Maminka by mi hřebala, že sem škodu
dělala. Sš. P. 527. Úřadníci nám nehřebou.
Dh. 84. — H. = hrabati. — čím kde: rukou
v zemi. Kura hřebe v prachu; Kobzole ru-
kama z řádků h. Laš. Tč. U Opav. — Brt.
D. 216.

Hřebátko, a, n., pultrinus. MV.

Hřebcoslavný, xAwd-rwAo?. Lpř.

Hřebčácký, Gestütt-. H. sbor, Čsk., sta-
nice. S. N. XI. 96.

Hřebčáctvo, a, n., die Gestüttbranche.
Čsk.

Hřebčák. — H., hřebeček, čka, m. = hříbě
hřebec. Mor. Brt.

Hrebče, ete, hřebčátko, a, n., das Hengst-
füllen. Šm.

Hřebčín, u, m. = hřebčinec.

Hřebčinec, nce, m. = ústav, kde se koně,
zvl. hříbata, dle jistých pravidel odchovávají,
das Gestüte; stanice hřebců, die Beschäl-
station, Stallung für Hengste. Us. Čsk., Šd.
Státní h. S. N. III., XI. 96., Kram. Slov.

Hřebčinský, Gestüten-. Rk.

Hřebec 1380. Exc;, Sl. ps. Šf. II. 76.,
Dbš. Obyč. 54., 55. Šest bujných žrebcov
zadupotalo na dvore. Dbš. Sl. pov. IV. 47.
Žrebce bujné krotiť; Jedným na hrbáte sa
bujných nésť žrebcov ľubí; V tom rehotá,
i druhí sa mu ozvú žrebci ryžáním. Hol.
12., 19., 22. Na zelenej lúce tam sa pasú
žrebce, miloval som diovča, ale už ma ne-
chce; A ten žrebec černohrivý skáče, rehce
ihy mihy. Koll. I. 116., II. 51.