Předchozí (375)  Strana:376  Další (377) |
|
|||
376
|
|||
|
|||
Hronka, y, f. = časopis, jejž 1836.—-38.
H. Kuzmány v Báň. Bystřici českým jazykem vydával. Vz Pyp. K. 460. Hronouti se po čem jak. Jestiť ne
moudrota mudrochů, jenž se rykem po té hlíze hronou. Sš. Bs. 198. Hronov, a, m.; Hronow, městečko u Ná-
choda. Kam chodí Hronovští, pošlou-li se pro chléb do police (do Police)? Vz Sbtk. Krat. h. 271. — Cf. Tk. IV 206., 391., Tk. Ž. 114., Blk. Kfsk. 529., Sdl. Hr. II. 125., V. 361., Rk. Sl. Hronova Vesce, ves u Nadějkova. Blk.
Kfsk. 1222. Hronovci, strčes. rod šlechtický. Vz.
S. N. Hronský Mlýn, mlýn u Pacova.
Hronutí, n. = ruina, neštěstí. Neraduj se
h. nepřietele tvého, ne gaudeas in ruina inimici. BO. Hroška, y, f, Hroschka, ves u Rychnova.
Blk. Kfsk. 679., Sdl. Hr. II. 277., V. 38. Hrošoň = chrochoň. Šm.
Hrošovice. Sdl. Hr. I. 74.
Hrot = železce atd. V MV. nepravá glossa.
Pa. Vz Mz. v List. filol. 1880. 194., Mkl. Etym. 79: H. střely, Sal., kotvy, Ankerklaue. Kpk. Skály strmý b. Vrch. Cf. KP. I. 533., 555. Hrot hromosvodu. Ib. II. 210. — Hrotek v knihtiskařství, der Spiess. Dch. — H. = násada atd. Dajž mu ránu až do hrotu. Výb. II. 33. — Přenes. Jak ani necítil by choroby hrot ve svém těle. Vrch. H. řeči. Dk. Aesth. 60. Výčitce h. ulomiti. Dch. — H. úhelníku tělesného (oblý, břitnatý). Jd. Geom. II. 21. H. bašty. NA. III. 143. — H. = radlice. Vz Nákolesník. -- H. = střez. Cf. Mz. v List. filol. 1880. 194. Vz Škopek (v dod.). Z hrota pomyj nabrala, na hlavu jí vylela. Sš. P. 778. — H. v botan. = jemně protáhlá, tenká, tuhá nebo měkká špička na konci listů, plátků, plodův atd., mucro. Čl. Kv. XIX., Slb. XLI. — H, a, m., os. jm. D. ol. VII. 660. Hrotek = dížka. Cf. Hrot., Mz. v List.
filol. 1880. 194. Mor. a slov. Brt., Zmešk., Tc., Ktk., Hdk. C. 378., Kčr. Také v Ruk. kd.— Cf. Máselnice. — H., tka, ra., os. jm. Hrotenka, y, f. H. obecná, brachionus
urceolaris, hlísta. Vz Frč. 59. H. čtyřrohá, noteus quadricornis. Brm. IV. 2. 100. Hrotica, e, f. = škopek s jedním uchem;
nádoba dřevěná, okrouhlá, v níž se dává dobytku žráti; také na mouku. Mor. Brt., Tč., Vck. A on po ní h-cú, ona po něm přaslicú. Sš. P. 676. — H. = buňka, ze které se matka včel líhne. Zlínsky Brt. Hrotíček, vz Hrotek, Máselnice.
Hrotička, y, f. = hrotíce. U Frenšt. Dšk.
Hrotík, vz Máselni-ie.
Hrotisko, a, n. = veliký n. špatný hrot.
Hol. 58. Hrotiti, spitzen; wundverwunden. Dch.
Loto slovo polož za; Hrouště. Hrotitý = v hrot vybíhající. Čl. Kv. XIX.
H. železo, Tš. Laok. 50., oblouk. SP. II. 12., Dch., klenutí. SP. II. 34. Hrotivý, mit der Spitze verwundend,
niederstechend, scharfverwundend, nieder- schmetternd. Dch. |
Hrotka, y, f. = malá brázda na bram-
bory na přič pole dělaná. U Třeboně. Mrk. Cf. Hrodek. Hrotnatec, tce, m. H-tci, xiphosura, die
Stachelfüssler, jsou velcí korýši se štítnatou hrudihlavou a s dlouhým ostnem či hrotem na konci článkovitého těla: 1. různorepi, eurypteridae: různorep; 2. ostrorepi, poe- cilopoda: ostrorep. Vz Frč. 98.—100., NA. V. 585. — H., mordella, brouk mající vzadu špičatý článek jako hrot. H. skvrnitý, m. maculosa; dvoutečný, m. bisignata, pásko- vaný, m. fíisciata; dvouskvrnný, m. biguttata; nejmenší, m. pusilla; špičatý, m. aculeata; zakrsalý, m. pumila. Kk. Br. 265.— 267., Schd. II. 509., Brm. IV. 2. 54. Hrotnatosť, i, f., die Spitzigkeit. Šm.
Hrotnatý = v hrot vybíhající. ČL. Kv.
XIX. H. germanogotická architektura. Koll. III. 117. — H. korýši = hrotnatci. Krč. G. 365. Hrotnice, die Helmstange. Sl. les.
Hrotník, a, m. = kdo dělal hroty. Tk.
II. 377., 382. Hrotnokřídlec, dlce, m., hepiolus, motýl.
H. chmelový, hepiolus humuli, der Hopfen- spinner; vrbový, h. silvinus, winklig ge- streifter Wurzelspinner; pivoňkový, h. hec- tus, das Punktband; chmelový menší, též běloskvrnný, h. lupulinus, Hopfen wurzel - Spinner, Bogenflügel; zelenavý, virescens. Vz Km. 1878. 597., Kk. Mot. 130.—132., Hg. Z říše rostl. 189., Sír. Hrotnosemenka, y, f., rhynchospora,
rostl. H. bílá, r. alba; hnědá, r. fusca. Vz Čl. Kv. 96., FB. 16. Vz Hrotuosímka. Hrotnozrnko, a, n. H. menší, řasa. Hg.
Z říše rostl. 180. Hrotný, spitzig. Proč jsou slavské tváře
okrouhlé, a ne tenké, hrotné, tříúhlé? Koll. I. 19. H. šiky chrlí proti Čechům (ostré jako hrot). Hdk. Lum. V. 259. Hrotov, a, m., Hrottow, ves u Brtnice
na Mor. Hrotovice, dle Budějovice, Hrottowitz,
ves v Brnensku. Vz S. N., Žer. Záp. II. 11. Proč se Hrotovičtí neponěmčili ač chtěli ? Vz Sbtk. Krat. h. 164. Hrotovitý = hrotu podobný. Srazila se
mračna h-tá. Hdk. Lum. V. 257. Hroub, i, f. = hroubí, dříví hmotné, das
Derbholz. SI. les. Hroubí, n. = hroub. Sl. les.
Hroubovice. Sdl. Hr. I. 254.
Hrud, hrúd, u, m. = suchá země, su-
šina, kde není mokřina, trockener Boden. My máme seno t hroudu! Na mor. Slov. Šd. Cf. Hrúd. Hroudí, n. — hroudy, kollekt. Mřk. Oby-
čejné se Mařena spaluje, potopuje anebo aspoň hroudím a kamením uhazuje. Sš. P. 771. Hroudovati se, sich mit Schollen be-
weifen. — jak: až do krve. Us. Hroudy, pl., f., Rauda, doly u Zdic.
Hrouchati bičem = praskati. Vz Ro-
chati. V Bystersku. Sn. Hroup, a, m. = troup. Nechť, sobě b.
rovné hledá a mne s pokojem zanechá. Dh. 127. |
||
|
|||
Předchozí (375)  Strana:376  Další (377) |