534

př. má-li manželka samostatnou živnosť a
tedy v domě jest osobou důležitější, jme-
nuje se muž po její živnosti; bab'ák jest
muž babky porodní, pradlák muž pradlenin.
V mém rodišti „mynářčík" (mlynářský to-
varyš) měl ženu resolutní, Marianu, kteráž
domem vládla, poněvadž muž za svou živ-
ností mimo dům se zdržoval. Pročež říká
se domu posud „u Mariánů", a říkalo se
muži vůbec „Marián". Jinde zase muž jme-
nuje se Macek, žena po jeho jméně Mackula,
ale muži sousedé posměšně říkají Mackulák,
chtíce tím naznačiti, že domem žena vládne.
Proto jména na hoře vytčená mohla by zname-
nati takové muže, kteří pojavše jedinou
dceru, dědičku místa, za manželku, nejen
její živnosti nýbrž i jejího jména účastni se
stali. Též jméno manželčino, v krajině mu-
žově neobyčejné, na př. Polyksena, mohlo
příčinou býti, že po něm i manžel pojme-
nován, jakož některá taková jména u nás
skutečně toliko přezdívkami jsou. Že však
takové jméno i syna nemanželského zna-
mená, i toho jsou důkazy. V Hodslavicích
jmenuje se z té příčiny jeden soused Andrys
Frančin, a chalupě říká se buď „u Franči -
ných" nebo „u Frančáků". Brt. D. 148. —
Jména dcer a synů na Mor. Na Laších
tvoří se jména dcer od jména otcova zdrobňo-
vací příponou jat — jate nebo, a to častěji
příponou čat — čate: Janda — Janďa, Tra-
gan — Tragaňa, Kula — Kulča, Měrka —
Měrča, Sikora — Sikorča, Řehák — Řehača,
Janaček — Janačča, Vašek — Vašča, Novotny

— Novotňa — tak i Rožnovča (děvče z Rož-
nova): To Křenča zpive (= to zpívá dcera
Křenkova). Drygałčata, kaj idětě? (= děv-
čata Drygalova, kam jdete?). Něviděli stě
Štefčaťa? (dcery Štefkovy). Byly srny tam
s Vaščatami (dcerami Vaškovými). Obdobné
tvary neutralní vyskytují se po různu i jinde
na Moravě, na př. na Brněnsku v krajině
sloupské: Naše Fráně belo na trávě, Stra-
kovo Pepče bode dróžko. Jména synů tvo-
řívala se kdysi zbrobňovací příponou -ek,
vnuků -ík: Skopał — Skopáłek — Skopalík

— odtud tolik zdrobnělín mezi našimi jmény.
Někde (na př. v Morávce u Frýdka) posud
se tak děje: Tošenovan — Tošenovanek,
Měrka — Měrečka, Škoła — Školečka. Jinde
jmenuje se syn i dcera jménem křestním a
přídavným přisvojovacím jména otcova: Jan
Mičků, Rozína Filova. Brt. D. 148. — Tvary
jmen rodinných na Mor. Jméno rodiny
vyjadřuje se pluralem jména hospodářova,
a to způsobem několikerým: 1. Obyčejným
tvarem nominativu čísla množného: Kde tu
bývajú Jurásci (Jurásek), Tomečci (Tomeček).
Tak ve Strážnici a v okolí a po různu na
Valaších (v Liptáli). — 2. Nominativem tvo-
řeným příponou -é: Kde tu bývajú Kožíké
(Kožík), Petré (Petr), Hozé (Hoza), Trlicé
(Trlica). Byli u nás Kožíci (synové, neb
otec a synové). ,Hospodáři' znamená jedno-
tlivé otce rodin,,hospodáře' rodinu hospodáře
(šafáře) panského. Kováři jsou jednotliví
řemeslníci, kovářé rodina jistého kováře;
taktéž ševci a ševcé, šenkéři a šenkéřé a j.
Tak na Zlínsku, na podhoří valašském a
po různu i jinde. — Pozn. Na Březové na

uherských hranicích táží se též: Kdě tu
bývajú Šimké (Šimek), Jantelé (Jantelík!),
Janké (Janků!), ale týmž tvarem i odpoví-
dají na otázku: „Čí jsi?" Taktéž: To je
Ozef Šimké, Anča Jantelé, Dorka Janké,
Jura kováré (kovářův); ano i: Bol som
u Šimké, u Jantelé, u Janké; ale: Šol do
Šimkuóv, do Janteluóv, kdežto se jinak
v té příčině předložky k užívá: Iděm k bra-
trovi.— 3. Nominativem tvořeným příponou
-jé, vyjmouc po hrdelnicích, kdež jest pří-
pona i: Domaráďé (Domarád), Žitochvosťé
(Žitochvost), Krúpé (Krúpa), Janíci (Janík).
Tak na Záhoří, na Vsacku a na Rožnovsku
(srovn. na str. 67.). 4. Nominativem tvoře-
ným příponou ja: Lebánkova (Lebánek),
Gelova (Gelo), Kuricja (Kurica), Skokaňa
(Skokan). Tak na St. Hrozenkově. — 5. Nomi-
nativem tvořeným příponou -ovci: Bubení-
kovci (Bubeník), NedúchaJovci (Nedúchal),
Húserkovci (Húserek). — Rechtorovci (ro-
dina učitelova), panáčkovci (farář a jeho
domácí), stařečkovci (dědeček a babička). —
Ostatní pády tvoří se takto: Děti sú u staře-
čkovoů, idu k Miklíkom (Miklíkovci), k Hruš-
kom (Hruškovci), vykládáł o Miklíkoch,
šéł z Miklíkovcama, z Hruškovcama, mezi
Juřenovcama a Tomáščíkovcama (t, j. mezi
chalupou Juřenovou a Tomáštíkovou). —
Tak na Slovensku pomoravském a na Do-
lácích. — Na Klobucku vyskytuje se tento
tvar z pravidla jen v instrumentale před-
ložkovém: Kováříci — pred Kováříkovci,
Staňci — za Staňkovci. — 6. Nominativem
adjektiva přisvojovacího: Kde tu bývajú
Kolínkoví (Kolínek), Zavadilovi (Zavadil),
Chalupoví (Chalupa), — rechtorovi, paná-
čkovi. — Tak na Záhoří a na Laších. — 7.
Genitivem adjektiva přisvojovacího: Kde
bývajú Noskových, Filipovičových, Moty-
čkových, Vaculíkových. Zimkových majú
štvrť. Naši Kučerových ti jináč neřekli
(pravila žena o svém tchánu jménem Kučera).
Před Ivičových, za Bělochových. — Tak
na Podluží, při uherských hranicích a po-
různu i jinde. — 8. Genit. s předložkou u:
Kde tu bévajó o Vemětalu, o Nováku vo-
zijó hnuj (t. j. Novákovi nebo-li hospodář
Novák vozí hnůj), u Buršu, u Hájku. Pudeme
k Hájkum, k Pokornum (Pokorný), k No-
votnum (Novotný). — Tak většinou na Hané
a na západní Moravě. Vz Brt. D. 138. —
0 rodě jmen na Mor. 1. Rod jmen podstat-
ných v nářečích se různívá jednak od spisov-
ného jazyka jednak v nářečích mezi sebou.

A. Substantiva téhož tvaru jsou různého rodu
a) mužského: kúpel, kancelář, kŕč (křeč), zerz
(rez), postel (vał.), pec (laš.), pac (laš.). —
Rodu mužského jsou jmenovitě místní jména,
kdežto v nynější řeči spisovné říkajíc den
ode dne feminin tu přibývá: Pešt (do Peštu),
Parýz (do Parýza), Vídeň (do Vídňa), Tře-
bíč, Holomúc, Kroměříž, Holíč, Lulč (do
Lulča), Čejč (na Čajču) a j.; b) rodu žen-
ského: řetaz — řetázka (val, uh.), obyéaj
(val., uh.); c) rodu středního; ranní, jitřní.

B. S různým rodem mění se též tvar sub-
stantiv a) rodu mužského: bot (bota), roz-
marýn (rozmarýna), jar (val., jaro), myšlenek
(laš., myšlénka), dět — děta v. děťo (laš.,