Decentralisační, Decentralisirungs-. Us.

Decima = desátý ton. Vz Zv. Př. k. I.
18. — D. = druh básnické formy. Vz Kv.
1867. č. 11., Světz. 1872. č. 3. (Dch.), S. N.

Decimace, e, f., z lat. = usmrcení kaž-
dého 10. muže. Vz S. N., Kram. Slov. 86.

Decimalní míra, Schd. I. 20., system.
S. N., Šrc. 446.—451.

Decise, e, f., z lat. = rozhodnutí nějaké
právní věci. Vz S. N.

Decistr, u, m. = ¹/₁₀ steru, míra na dříví.
Vz Dekastr.

Děcká, é, f., die Kindsfrau. Ssk.

Děckář, e, m., der Puppenmacher; -spieler.
Ssk., Šm.

Děcko. Hra míčem na děcka. Vz Brt. L.
N. I. 65., Mtc. 1879. 170.

Děckomilý. D. prostota, kindliche Einfalt.
Sm.

Děckosť, i, f., die Kindheit. Ssk.

Děckovať. Vo Zvolenskej šuhaj asi v 16.
roku deckuje, stáva sa deckým t. j. odmení
sa a prijatý býva do tak zvanej detvy. Slov.
Dbš. Obyč. 9. Vz Detva.

Děckuláček, čka, m., os. jm. na Vsacku.
Vck.

Decky = vždycky, vždy. Decky's mně
sliboval, že mě vezmeš k sobě. Sš. P. 248.

Děcky, kindisch. Dch.

Děcký, ého, m., os. jm. St. let. 114., Tk.
VI. 346.

Děckyně, ě, f., ein kindisches, läppisches
Frauenzimmer. Rk.

Decort, decourt, u, m. = srážka z účtu,
náhrada, platí-li se hotovými; slevení, co se
při výplatě s účtu sleví; kupecky. Kh. Vz
Dec.

Decortovati, decourtovati = sleviti, od-
počítati; kupecky. Kh. Vz Decort.

Děcský = čacký, statečný. Dal. Jir. 198.

Děctvo, děcstvo, a, n., die Kinderschaft,
Kinder. Ssk.

Děcúr, a, m., převzdívka dítěti. Mor. Brt.

Deč, e, m. Volný d. Ž. wit. 67. 10. Jako
d. v přievale. Ib. 71. 6. (134. 7.).

Děč, e, f., Dietsch, samota u Křivoklátu.

Děcana, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Děčané, kmen český. Šmb. S. I. 312, Šf.
Strž. II. 464.

Děčany, dle Dolany, Jetschan, ves u Lo-
bosic. Tk. III. 61., Blk. Kfsk. 263., 614.

Deček, čku, m. = důlek. Mor. Brt. D. 206.

Děčenice, dle Budějovice. Arch. I. 521.

Děčín, od Děky. Pal. Rdh. I. 136. D.,
Tetschen, mě. v sev. Čech. Tk. I. 123., 202.,
IV. 724., V. 238., VI. 346., VII. 410., Tk.
Ž. 164., S. N., Tf. Odp. 197., Blk. Kfsk.
CXLIX., 53., 814., Sdl. Hr. III. 224., 246.,
IV. 343., Šf. Strž. IV. 464. — D., zašlá ves
v Bolesl. Blk. Kfsk. 532. — D., samota
u Turnova.

Děčínský. D. skály. Tk. C. 1. D. župa.
Tk. I. 604. D. z Vartenberka Krišt. Blk.
Kfsk. 845.

Dečka, y, f. = malá deka, pokrývka. Us.
Pdl.

Děcka, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Dečo, ei was, wie denn,. Slov. Ssk., ja
wohl. Bern.

Děčsko místo: Děčansko. Jir. v Osv. 1886.
916.

Děd. Mkl. Etym. 45. Cf S. N., Šrc. 241.,
252. Na Mor. staříček, Brt. Byl tu dědek
ženy jeho. NB. Tč. 12. — Dětská říkadla
na baby a dědky (starce). Vz Brt. v Km.
1886. 626. a násl. D. v kšaftu léta vnukům
protáhnouti mohl. Cor. jur. D. XXVI. —
Děd = domácí bůžek.Vz Mus. 1863.263.—264.,
Hš. Sl. 83. Dědové (cf. lares, penates) po-
kládáni byli za pěstovatele a ochránce do-
mácího hospodářství. Šmb. S. I. 302. —
Děd, hora u Berouna. Krč. v Kv. 1884. 553.
— D., Altvater, hora v severozáp. Mor. —
D. = poslední snop na poli, jinde: bába.
Mor. Vz Sbtk. Rostl. 63. (25.).

Děda, y, m. — D. = děd také na Mor.
Tam jen v sg. hl. u dětí a skloňují děda
dle Ryba. Knrz. — NB. Tč. 160. — D. =
otec staříkův, praděd. Na Val. Brt. Cf. Děd.

Dědáček, Čka, m. = dědeček, das Gross-
vätercheu. Pochovali sme už našeho dobrého
d-čka. Us. Šd.

Dědčich, oprav v: dědčík. Také na Slov.
Ssk.

Dědčík, vz Dědčich (dod.).

Děde = dědeček, nesklonné, v dětské řeči.
Zkr.

Děděček, vz Děd. — D., os. jm. D. Jos.,
prof. v Karlíně, nar. 1843. Vz Tf. H. 1. 3.
v. 195.

Dědek. — D. = domácí bůžek. Vz Děd.
Dědky své na pleciú nesa (Čech). Dal. 6. —
D. = stařec vůbec v Bohuslavsku na Mor.
Neor. — D. = dudek, upupa epops, die
Baumschnepfe, pták. Sl. les., Sv. ruk. 318.
6., Koll. Zp. I. 399. — D. = hráč, jenž hraje
v karty za dva hráče, der Strohmann. Us.
BPk. — D. = stolice na šindel, strouzeň,
stroužna, die Schindelbank, Schabbank. Us.
Sl. les., Šp. — D. = žaludek. Nacpal dědka.
V Bohuslavsku na Mor. Neor. — D. = veliké
jelito. V Bohuslavsku na Mor. Neor. — D.,
myslivna u Březnice; ves u Pardubic. —
D. Jiřík. Vz Blk. Kfsk. 1074. — D. Frant.,
nar. 1821., kněz a spisov. Vz S. N.

Dědění, n., das Erben, die Beerbung. Rk.

Dědibaby, pl., f-, Jedibab, ves u Veltrus.
Tk. III. 644., IV. 172., V. 148., 151., Tf.
Odp. 267., Blk. Kfsk. 951.

Dědic. Mkl. Etym. 45. Cf. Kram. Slov.
86. Za strč. dědič (= tś) máme nyní dědic
(= ts) a dědič. Gb. Hl. 100. Cf. C i v dod.
Dědiči! Bž. 86. D. původně ten, kdo od
předka (děda) jistého rodu pochází. Tov.
Bdl. 132. O právech a povinnostech dědiců
ve starší době vz Cor. jur. 407. Tov. 129.,
132., Kn. drn. 128., Vš. Jir. 174., Zř. zem.
Jir. E. 11., F. 6., S. 28., D. 25. D. po dědici,
der Erbeserbe. J. tr. Proto pohoní jej na
otcově místě jako d. z těch peněz. Půh. II.
100. A jakžkoli jest veliká zlosť muži cizo-
ložiti: však sé nad to ženě obtieží, tiem, že
ona učiní dědice ne z dědicóv. Št. Kn. š.
92. — D. = homo hereditarius, svobodný
člověk, králi bezprostředně poddaný, ač
k šlechtě nenáležel. Kn. rož. čl. 115. — D. =
patron. D. slovenský, sv. Prokop. Hr. ruk. 3.

Dědice, dle Budějovice, Déditz (od Děda.
Pal. Rdh. I. 133.), městečko u Víškova, vz

368*