Dějinomalířství, n., die Historienmalerei.
Šm.

Dějinopis, u, m., die Historiographie.
Dch.

Dějinoprava, y, f. = dějeprava. Srn.

Dějinopravec, vce, m., der Geschichts-
schreiber. Šm.

Dějinoslavný, geschichtlich merkwürdig.
D. město Trient. Koll. III. 272.

Dějinosloví, n., die Historiologie. Dch.

Dějinozpytec, tce, m = dějezpytec. Šm.

Dějinství, n. = dějepis. Šv.

Dějinstvo = dějiny. Nz., Osv. I. 161.,
Kos. Ol. I. 287. D. věd je dějinstvem pře-
zvědu a dozvědu lidského; Taktéž se to
má v d-stvé, v spojeni to zjevů přírodních
a duševních. Hš. Sl. 37., 132.

Dějiny = soubor dějů jistého předmětu,
die Geschichte, Historie. D. některé doby,
Dch., světové, všeobecné, Us., literarní,
Literaturgeschichte. Dch., KB. VI. D. lékař-
ství v Čechách v 16. a 17. stol., Čs. lk. IV.
255. Milovník národních dějin. Šf. Rozpr. 3.
Vz Dějepis.

Dejisko, a, n. = dějiště. Slov. Bern.

Dejkati co na kom = louditi, žadoniti.
Maminko, on na mně dejká. U Jílového.
Mý.

Dejl, u, m. = kruh železa, litiny, asi
100 kilo těžký, který po úplném odstranění
strusek z peci se vyndal; byl podoben moř-
ské houbě a kováním k ďalší potřebě se
upravoval, die Luppe, Deul. Nz., Prm. IV.
242., Šp. Vz Palička. — D., a, m., os. jm.
Šd. D. Jiřík. Blk. Kfsk. 1158.

Dejlovati, Deul machen. Vz Dejl.

Dejlový. D. mlýnek. Vz Mlýnek.

Dejm, a, m. D. (Deym) ze Stříteže, ro-
dina nyní hraběcí. Vz S. N., Blk. Kfsk. 1297.

Dejmek, mka, m. D. Jiří. Blk. Kfsk.
1264.

Dejna, y, f., Klio, Göttin der Geschichte.
Slov. Loos. Vz Dějena.

Dějnice, e, f., tapete. Ostřela sem postel
d-cemi psanými z Aegypta (tapetibus pictis).
BO. (Prov. 7. 16.). I učini dějnic jeden-
nadcte z srstí kozích k přikrytí střechy
stanové (houní); Jedna d. jmieješe na dél
loket 30. BO.

Dějnosť, i, f., die Thätigkeit. Heroická
d., apoštolská, lidská. Sš. I. 8., 17., II. 168.

Dějný = dělný, činný; plný dějů, thatig;
thatenreich. Šf. Strž. D. panovník. Šmb. S.
II. 145. Účinná a d. láska; Slova Páně byla
účinná a dějná. Sš. J. 231., 290. D. léta. Zl.

Dějopis. Šf. Rozpr. 30.

Dějopisec. Šf. Vz Bačk. Pís. I, 130.

Dějoprava, vz Děja.

Dějoprázdný, thatenlos. Morava nyní
d-zduá. Koll. I. 141.

Dějoslavný, durch Thaten berühmt. Hdž.
Rkp.

Dějověda, y, f., die Geschichte. Pluskai.
Vz Děja,

Dějový, vz Dějinový. Vch. Ar. 14. D.
tvar. Vz Jg. Slnosť. 85. D. význam tvarů
časových. Ndr. str. 456.

Dejpozornanic, e, m. = člověk budiž
k ničemu. U Přer. Fr. Bílý.

Dejstvár, a, m. = dějepisec. Slov. Sldk.
Mart. 2.

Dějství dramata. Dk. Aesth. 309., Jg.
Slnosť. 136.

Dějstvo, a, n. = jednání, actio, die Hand-
lung, der Akt; die Gesammtbegebenheiten.
Vch. Ar. 10., Ppl. Gr. 79., Dch.

Dějstvovati = jednati, handeln. Slov.—
jak. Nuž, tedy bez vás d. nám súdeno.
Sldk. 567. — čím. Uzavrel prímerie s Moj-
mírom II., ale len aby mal čas d. politikou.
Let. Mt. S. X. 1. 37.

Dejštník, u, m. = deštník. U Kroměř.

Děju, vz Díti.

Dejvice, dle Budějovice, Dejwitz, ves
u Prahy u Ovence. Vz Dehnice.

Dejvorcovitý. D. rostliny, caucalineae:
dejvorec, tořice. Vz Rstp. 753.

Dejvorec, rce, m., caucalis, die Haftdolde,
rostl. D. mrkvovitý, c. daucoides. Vz Rstp.
753., Slb. 583., Čl. Kv. 345., FB. 94., Rosc.
158., Mllr. 19., 40., 89.

Dek, u, m. = deka, pokrov na koně, die
Decke. Dal. 141., Plk. D., phalera. Sv. ruk.
321. D., jenž kóň kryje. Hus II. 126. Vz
Deka.

Děk = dobrá vůle. Mkl. Etym. 40. Ciesař
svatú Anastazii za jednoho svého starostu
bez její děky oddal. Pass. 14. stol. Vieš
to, že bych s mým děkem byl rád dobrým
člověkem. Pravn. 152. Za Dal. v poslední
řádce (220. a.) přidej: 56. Smrť trpočí je
bez jich dieky. Št. Kn. š. 277. — D. =
osvědčení libosti. Děk někomu věděti není
german. Cf. yágiv eíóoucú doi. Xenophon.
Měj dík. Št. Kn. š. 117. Díky činiti. Bart.
199. Dieku Bohu vzdávám. ZN , Št. Kn. š.
112., 181. Bohu buď díka Hod. 23. Zasloužil
by pokuty, ne dieky. Št. Kn. š. 5. Tím
větší jest česť a díka; Za hrozbu měj díku.
Koll. I. 415., 124. Dieka. Hr. ruk. D. 988.
Díky pomoci lékařské uzdravil se otec šp.
m.: Pomoci lékařské děkovati jest, že otec
se uzdravil. Brs. 2. v. 101. Vz Díka.

Deka. — D., y, m., a f. = dekagramm.
Jeden deka, dvě deka, půl deky (půl deka).
Us. Tč. — Dekametr = 10 metrů, dekalitr =
10 litrů.

Děka, y, m. a f., os. jm. Pal. Rdh. I.
119. — D., y, f., vz Děk.
Déka. Mkl. Etym. 39.
Dekadence, e, f. = klesnutí (o 1/₂ tonu
v hudbě); mravní d. = zpustlosť. Rjšk.

Dekadický, dekadisch. D. číslo, Stč.
Alg. 55., Šim. 33., soustava, oprava. Šim.
33., 71.

Dekadika, y, f. = soustava desítková.
S. N.

Dekalog, u, m. = desatero božích při-
kázání. S. N.

Dekametr, u, m., v math., der Deka-
meter. Nz.

Děkan, dekan sboru professorského na
universitě. Us. Pdl. Vz Mkl. Etym. 40. Cf.
Tk. III. 644., V. 77., VI. 28., S. N., Kram.
Slov. 87.

Dekanat, děkanat, u, m. = úřad dekana,
děkana. D. v duchovní správě okres něko-
lika far, děkanství, der Dekanatabezirk. Šd.