s pokojem (im Frieden). BO. — o čem.
Celý den dělá jenom o jídle (vaří); My teď
o tom neděláme (tím se nezabýváme); Při-
neste si list chudoby a potom teprv se bude
o tom dělať. U Rychn. Vk. K čemu o tom
tolik řečí děláte? Sá. Dělá o své stRavě.
Brt. D. — kdy. Ve svátky d. Hr. ruk.
275. Dělaj mi svatbu v letě, dyž fialka
kvete. Sš. P. 282. Toman tehdáš u fojta
dělal. NB. Tč. 129. — kde Dělá pře zed
nikách, o havířu. V Bohusl. na Mor. Neor.
Dříve dělal (= pracoval) v Praze, teď děla
venku. Us. Dch. V tom oboru se dělaly po-
kusy. Ves. I. 31. V kůru hudbu d. Vrch.
Obtíže při něčem d. Osv. I. 68. Dívali se
páni z tej hodonskej brány, co dělá Juříček
pod šibenicami; Nebyla bys u mňa jinší
dělávala, ve zlatě, ve stříbře přebírala; Co
tu, díťa, děláš? Sš. P. 130., 147., 159. Umie
d. na zlatě, na střiebře, na mramoře a na
dřevě. BO. Ktož mezi sebú poklidy dělají.
Sš. Jir. 59. — od čeho. Ježto od střiebra
dělají (argentarii). BO. D. dům od dřievie.
Smil v. 1654. — co odkud kam. Aby dělal
mosty z Uher do Moravy. Sš. P. 135. —-
co, se zač. Ona tak praví, že já za to práva
d. nechci; Já jsem za ten mlýn d. mosiel,
chtěl-li jsem, aby mi zase vrácen byl. NB.
Té. 52.; 152. Kdo to chodí po mém dvoře,
dělá se mi za šafáře?; Co se jí za křivda
dělá? Sš. P. 16.; 192. — s kým. D. extráty
s někým. Jemanden eine Extrawurst braten.
U Olom. Sd. Dělá s ním, co mu libo. Us.
Dělá s nim, jako s malovaným vajíčkem
(opatrně, šetrně). Brt. On dělá všecko s sebou,
germ. m.: jest při všem; D-li jsme tu vy-
cházku s sebou m.: byli jsme také na té
vycházce; Budete tu cestu d. s sebou m.:
pocestujete-li také s námi? Brt. S. 3. vyd.
175. — jak dlouho. Už nebude dlouho d.
(už brzo umře). Us. Fch. — se. Dělá se
teplo, chladno, den, lépe: oteplívá se, ochla-
zuje se, rozednívá se. Brt. S. 3. vyd. 175.
Cf. Dělá se den. V.

Delator, a, m. = udávač. Vz S. N.

Dělávati, vz Dělati.

Dělba. Nz., Dbš. Sl. pov. III. 67. D. práce.
Kaizl. 32., 115.

Dělce. Následovalo nemálo Uhrů v čubách
a v dělcích jejich. Skl. IV. 29.

Delcký. Ťf. Odp. 45.

Delco, n. = délce, malé dělo. Slov. Ssk.

Délčí = dílčí. Bern.

Delechtor, a, m., místo: direktor. Us.
Bž. 51. Vz R.

Delektovati se = baviti se, pochutnati
si, z lat., sich delektiren. Koll. Zp. II. 210.

Dělenec, nce, m., der Dividend. Nz.

Dělení hmot mechanické. Mj. 10., Schd.
I. 23. D. logické, harmonické. Jdč. Množení
mořských hub děje se buď pučením a dě-
lením aneb vajíčky. Frč. 1. D ním rozmno-
žují se jednobuněční a někteří mnohobuněční
tvorové. NA. V. od. II. 30. D. o statky. Vz
Zř. zem. Jir. F. 30., 31. D. mezi bratry. Vz
Tov. 80. D. buněk. Rosc. 25. — O d. slabik
v písmě vz také Brs. 2. vyd. 216., Gb. Hl.
40., Bž. 54.

Dělenice, e, f. = dělení. Rubeš.

Dělený; -en, a, o, getheilt. Nz. D. výroba.

Kaizl. 94., 116. Ponechati někomu něco na
dělenou. Kká. K sl. j. 112. Království dělené
brzo se rozpadne. Lpř. D. list, kalich, koruna
(v bot.) až ku zpodu nebo až po střední
žílu rozdělený (á). Čl. Kv. XIX, Slb. XLI.,
Rst. 406. — kde. Kruh po obvodě d. ZČ.
III. 36. —jak. Kvadrant na stupně d.;
Stupnice d-ná na 100 dílů. ZČ.

-dělený, -partitus, -theilig. Dlanitodělený,
vyvstávají-li úkroje jako prsty na roztažené
ruce; peřenodělený, sahají-li výřezy až ku
prostřední žíle na př. listy charpy čakánku.
Rät. 406.

Delessit, u, m., nerost. Vz; Bř. N. 162.,
N.

Děleta (galeta), y, f. = hrotek na žinčici.
Z Rožnova. Tč.

Delfin, u, m. = souhvězdí. Stč. Zem. 24.,
S. N.

Delfský, vz Delphi.

Delhi, dle Dolany. Bž. 122., S. N.

Dělhova, y, f., Dielhau, ves v Opavsku.

Déli = déle. Slez. Tč. Že sou se d. umluvili.
NB. Tč. dod. 35.

Deliacký = hrdinský. Slov. Ssk.

Deliberace, e, f., lat. = uvažování, ra-
dení se.

Deliberovati, uvažovati, raditi se, z lat.

Delice (delís), fr., z lat. deliciae = rozkoš.
S. N.

Dělicí, zum Theilen dienend, Theilungs-.
D. stroj (délkový a kruhový), ZČ. I. 23.,
Mj. 89., S. N., poměr, das Theilverhältniss,
Jrl. 423., stěna, Posp., body, Sté. Zem. 445.,
Jrl. 419., zeď. Zpr. arch.

Dělící, theilend.

Deliciosní, lahodný, rozkošný.

Delická úloha = zdvojnásobení krychle.
Vz S. N.

Dělič. Učinil mě súdcí nebo d-čem nad
vámi, divisor. ZN. — D. = dělidlo, das Ab-
theilungszeichen. Nz. — D. na hnojnici.
Wld.

Dělička, y, f., die Theilerin, Scheiderin.
Bern.

Dělíčko, a, n. = malé dělo. Us.

Dělidlo, a, n., die Theilungszahl. Hud.
— D., das Theilungswerkzeug: klín, nůžky,
průboj, nůž a p. Včř. Z. II. 28. — D. =
stavba na konci ostrova z kamenů a štěrku
a jejíž účelem jest rozváděti vodu stejno-
měrně do obou ramen řeky. Zpr. arch. XII.
seš. 4. str. 17. — D. písma, dělicí znaménka.
Vz Vm. 75., Brt. S. 3. vyd. 156. a násl.,
Dk. P. 502., Prm. III. č. 18., Nz. 159., Bačk.
Výsk. 44.-47., 53.

Delikatní = lahodný, delikat. D. jídlo,
nápoj. Us. Pdl. — D. = jemnocitný, zart-
fühlend. D. člověk, pán. Tč. — D. = vybí-
ravý, wählerisch. — v čem: v jídle. Slez.
Té.

Delikatnosť, i, f. = lahodnosť. Vz Deli-
katesse. — D. = jemnosť, jemnocitnosť, die
Feinheit, feines Benehmen. Slez Tč.

Delikt, u, m., lat. = přečin; zločin. Vz
S. N.

Delina, y, f. = deska v podlaze; d-ny =
dřevěná podlaha. Slc. Tč.

Delinový. D. podlaha. Vz Delina.

Delisko, a, n. = děliště. Slov. Loos.