Dětuch, a, ní. = Dětoch. D. ol. II. 8.,
38.

Děťulence, pl. = dětičky. Slov. Phld. II.
1. 20., Trokan. M. 23., 54.

Deťúrence, pl. = děťulence. Slov. Zátur.
Keď sa hodné klbko deťúreniec síde. Mt.
S. I. 152. — Phld. V. 287., Dbš. Sl. pov.
V. 66., Ssk.

Detušky pl., f. = dětičky. Slov. Vaj.
Ttr. m. 138.

Detva, y, f. = dětstvo, mláď, kollekt.
Slov. Dch. D. = děti. Rr. Sb. D. = společ-
nost mládencov, kde už (kdo deckuje) smil
mať frajerku a v kole pasákov sveriť svoj
statok na druhého a sám isť z pola do de-
diny na zálety. Dbš. Obyč. 9. Vz Deckovať.
Zadudaj, nech d. skočí hor na nohy. Btt.
Sp. 183. Všetka d. už sa sešla. Phld. IV.
468. Cf. Ntr. VI. 160., Phld. III. 1. 28., Sldk.
112., 671., Chlpk. Sp. 9., 11. — D., míst.
jm. v Uhřích. Vz S. N.

Detvák, a, m. = člen detvy ? Cf. Deckovať.
Slov. Biedny si ty d.! Hdž. Šlb. 31. Komu
že je lepšie ako nám d-kom? Zátur. Vinš.
I. 22. Čo to v háji za divný svet, aký ve-
selý to tam roj; d-kov pekne odených celý
rad a pak celý shon. Zátur.

Deuteronomion = pátá kniha Mojžíšova.
Vz S. N.

z Deutschenberka Dan. f 1628. Vz Jg.
H. 1. 2. v. 545., Jir. Ruk. I. 160., Blk. Kfsk.
1000.

Děva. Mkl. Etym. 44., Bž. 98. Děva, dě-
vucha = odrostlé děvče. Val. Nl. Slavi vero
non utuntur ipso d, unde ubi nos dicimus
deva, i. e. virgo, ipsi dicunt deva. Hus. Slav.
Bibl. von Fr. Miklosich u. J. Fiedler II.
158. Pro tu děvu. Kat. 2251. Skrze řeči
tejto děvy. Kat. 2741. Dáva soudná. Rkk.
— D. n. Děvana nebyla bohyní lovu, nýbrž
léta, dárkyní úrody. S. N. II. 155., Šmb. S.
I. 298. — D., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Devaddesát m. devatdesát. Ps., Bž. 38.

Devadesát. Měl z nich radostí d. devět.
Zkr. Od osemdesáti bylo d., už sem si já
počal s malými dětma hrát. Sš. P. 59. Ztra-
tila sem vyšívaný šátek, na něm bylo 90
lásek. Sš. P. 305.

Devadesátka, y, f., die Ziffer 90.

Devadesátnice, e, f., die Neunzigerin. Us.

Devald, a, m. D. Ondř. 1736. Vz Jg. H.
1. 545., Jir. Ruk. I. 160.

Devalvace, e, f., z lat. = snížená cena
mince až na její kovovou hodnotu, die Her-
absetzung der Münzen auf ihren Metallgehalt,
ihre Entwerthung. Kh. Vz S. N.

Děvana, vz Děva. D. = Letničina i Peru-
nova dci. V MV. nepravá glossa. Pa. —
D. = divizna. Slov. Hdk. C. 377.

Devandule, e, f. = levandule. Us. Vonijó
tam chlapce samó d-ló. Sš. P. 562.

Devásel = devětsil. Slov. Rr. Sb.

Devasilje, e, f. = devětsil. Slb. 448.

Devastace, e, f., z lat. = zpustošení, vy-
hubení a p. S. N.

Devátek, nona, das Neuntel, poplatek.
Cf. Desátek. Rb. D. k dědičné štole. Šp.

Devatenáctiletec, tce, m., der Neunzehn-
jährige. Šm.

Devatenáctiletí, n., eine Zahl von 19
Jahren. Srn.

Devatenáctiletý, neunzehnjährig. Šm.

Devatenáctina, v, f., das Neunzehntel.
Rk.

Devatenáctka, y, f., die Ziffer 19. Ssk.

Deratenáctkrát, neunzehnmal. Us.

Devatenásobník, u, m., die Goldrose.
Slov. Ssk.

Devaterec, rce, m., das Neuneck. Ssk.

Devaterka, y, ť, vz Desaterka.

Devaternice, e, f., cf. Paternice, Desa-
ternice. Šd.

Devaterník, helianthemum, das Sonnen-
röschen. D. obecný, h. vulgare. Vz Rstp.
101., FB 79., Č1. Kv. 304., Rosc. 147., Mllr.
53., Slb. 647., Sbtk. Rostl. 52., 319. V slunci
jenom kvete zasvěcený Musám d. Č. — D ,
a, m. = sedmihlásek. Mor. Brt. Cf. Devatero-
hlásek. Také na Policku. Hrš.

Devaterný = devaterý. Abych já mohél
zažehnávati třikráte d-né vředy. Val. Brt.
L. N. I. 200.

Devatero. Vz Devaterý. D. odění =
česnek devaterník, č. hadí, allium victoriale.
Rstp. 1585., Čl. Kv. 124. D. odění = že-
bříčková tráva, mečík, gladiolus, die Sieg-
wurz. Slb. 208., Byl. Netrhaj, mamičko, toho
devatera, ešče tvoju izbu chlapci rozveselá.
Sl. spv. IV. 154. — D. cizích hříchů. Mž.
19.

Devateronásobný, neunfach. Rk.

Devaterý. Tot devaterem přichází činem.
Bž. 145. Cf. Listy filol. 1886. 383. On má
pod jazykem devateru zradu. Sš. P. 307.
D. mudrc (s příhanou). Dch.

Devátina, y, f. = devítka. Slov. Ssk. —
D-ny, das Leichenfest am 9. Tage nach dem
Sterbetage. Šm.

Devátník, a, m., kdo devátek vybírá.
Cf. Desátník. Slov. Rb.

Devátý. Dělá páté přes deváté (nepo-
řádně). Us.

Děvčací = dívčí. Mor. Brt. D.

Děvčacko, a, n. = děvčátko (s přídechem
opovržlivosti). Mor. Brt. D.

Děvčátko, vz Děvče.

Děvčátník, a, m. = kdo rád s děvčaty
laškuje, obcuje. U Olom. Sd.

Děvče, na Zlínsku cérka. Brt. Cf. Děva,
Děvčisko, Děvečka, Develenka, Děvice, Dě-
vína, Děvka, Děvucha, Děvula, Děvule, Dě-
vulenka, Děvuška, Dievelenka, Dívča, Dív-
čátko, Dívče, Dívčence, Dívčice, Dívčička,
Dívčina, Dívčinka, Dívčka, Dívenka, Divíce,
Dívka. Dívka, virgo. Ž. wit. 77. 63. Dívka
z lepšího domu. Hrts. Nadraziti si děvče =
namluviti. D. dukát nechtělo, jenom žbánu
želelo; Zešel Balšan půl světa hledaja si
děvčata; Chodí synek po světě, chodí htedat
děvčete; Ten si švárné dzjevča našel; Čiré
pole projížďali, až sa k děvčati dostali; Něni
tamo žadneho, kdoby tam čaroval, ach žeby
to dzěvčotko, co sem tam chodíval; Čaruj
děvčotko, čaruj, žaden ti něbroni (nebrání),
šak čarovaný galan něni požehnany; V Ša-
raticích jeden dům, majó tam děvče, Bože
můj; Dycky děvče kvítek, dokaď nemá dítek
a dyž má dítky, opadnú s ní kvítky ; Dycky
děvče růža, dokaď nemá muža, dyž dostane