muža, opadne s ní ruža; Lepší děvča lež
maliny; Sedňa na hřibjatko oblapím dzěv-
čatko, ona moju musi być; To je děvče
jako kvítek, dáte za ni dvacitníček. Sš. P.
163., 177., 188., 190., 205., 393., 498., 632.,
645., 754. Pod javorem pod zeleným oře
dívča volem černým; Co ty dívča, co ty
nám dáš, dyž ty tu trávu kosíváš; Dívča,
dívča laštovička, vídal sem ťa od malička a
ešče ťa kolébali a už mně ťa slubovali; Ej
dívča, dívča v černém domině, neprocházaj
sa po rozmarýně. Sš. P. 134., 189., 225.,
228. U Krakova na dolině pase dívče vrané
koně. Sš. P. 167. Zatancuj si, dievčatko,
kým si ešte mladô, bo na starosť tancovať
nebudeš už rado. Sl. ps. 237. Kukurička
strapatá, pekná dievka bohatá, ešte lepšia
chudobná, do robory sposobná. Sl. sp. 33.
Diovča luteránča, neľúb katolíka, lebo je
katolík nestálý milovník; Každô dievča rado,
ktoré má pytača. Sl. ps. 40., 331. Dievčatko
si chodí po slobode ako tá vybôčka v bystrej
vode; Keď ide po poli, veselí sa, keď vidí
šuhajka, zasmeje sa; chyť kozičku za no-
žičku, doveď ju k mäsiaru, a dievčatko za
ručičku, doveď ku oltáru. Sl. spv. I. 30.,
152. Rybička sa muože navrátiť do vody,
ale nie dievčátko do svojej slobody; Keď
počíná dievče na poli zpievati, muožeš mu,
mamička,čepce vyšívati; Zazpievaj si dievča,
kým si na slobodě, kým ťa neulapiá jak
rybku ve vodě. Koll. Zp. 1. 59. Také sa mi
dívča lúbí, čo má trochu řídké zuby a ru-
kávce vyšívané, to je dívča cifrované; Ne-
milujem ťa já diovča pre majetnosť, než pre
tvoje mravy a peknú držanosť. Koll. Zp. L
71., 81. Tam še budzem tyral, svoju kru
vyleval pre vas dzivčeta. Koll. Zp. I. 43.
Šak dívka neroste ke kolku než k pacholku
(na vdaj). Val. Vek. Už sa fašaň krátí, už
sa nenavrátí, staré dívky lajú, že sa nevy-
dajú. Sš. P. 375. Už je teho masopostu na
mále, komo me te starý dívke prodáme?
Sš. P. 690. Bože muoj, čo sa bude robiť?
Diovky počínajú na vohlady chodiť; Pase
kozár kozy, kozárka kozlence, ich diovka
mládencov a synčok diovčence. Koll. Zp. I.
161.. 327. Lepšie jedno dievče ako čtyry
vdovy. Sš. P. 70. Sněhu netřeba sklízeti a
děvčatům netřeba raditi ke vdáni. Kld. D.
krev a kroupy. Us. Děvčata tak málo mohou
býti bez hochů, jako ryby bez vody. Lepší
d. bez pata, nežli vdova hubatá. Slez. Tč.
Kterému děvčeti při smíti (smíchu) se dělají
v licích jamky, to bude rádo míti chlapce.
Kld. Když d. hvízdá, panna Marie plače.
Mus. 1883. 474. D. (malé) pláče do krásy.

Děvčena, y, f., nupta. Sv. ruk. 316.

Děvčence, také na Mor. Březovské d.
ostávajte s Bohem. Brt. L. N. II. 115. Ště-
botné d. Sl. sp. 13. Počala mi čerešnička
kvitnúť, začal som já za dievčenci lipnúť.
Ib. 118. Konopě, konopě, drobné konopience,
ktože nás poberie chudobné d-ce?; Vodu,
vodu, nechcem ja ju, nech sa v něj d. kú-
pavajú. Sl. ps. 123., Sl. sp. 151.

Děvčenský = děvčecí. Ssk.

Děvčí, Mädchen-, Magd-. Šm.

Děvčice = malé děvče, dívča = dospělé
děvče. V Podluží. Brt. Chceme my sa, chceme

ale potajemně, neznaj sa d-co mezi ludma
ke mně; Nedaj sa d-co ledakomu podvést.
Sš. P. 237., 498. Objímal bych sa s d-cou
v kúrenej chyži za pecou. Koll. Zp. I. 86.
Čich pak je to děvčička, čo má černý vo-
čička, vona na mne kóká! Sš. P. 639. Šu-
hajíčku mladý, nelub staré baby, ale lub
děvčičky, tvoje rovenčičky. Koll. Zp. I. 94.

Děvčička, vz Děvčice. — D. = druh
hrušek. Rk.

Děvčina. Stoji, stoji lipina, pod ljpinu d.,
smutna, něvesela, kolibat musela; Či je to
d. s modréma očima? Přinesla do mléna tři
vrtle ječmeňa. Sš. P. 202., 252. (344., 369.).

Dčvčisko, a, n. Ehr.

Děvčiti. To bych musela do smrti d.
U Hořic. Hk.

Děvecký = děvčecí. Ssk.

Děvectví, n., das Mädchenalter, der ledige
Stand, die Jungfrauschaft. Rk.

Děveččí, Mädchen-. U věku d-čiem. BO.
D. otec. BO.

Devečer, a, m., míst. jm. v Uhrách. Šd.

Děvečka = dívka, das Mädchen. Vz Děva.
Dolina, dolina, malá dolinečka, jak mé za-
voněla přespolní d.; Chudobná d. nic inšího
nemá, jenom tu poctivosť, co si ju zachová;
Něstaraj se, synečku, o jednu d-čku, dyť
jich máš po světě jako izobečku; D-ko.
d-ko dobrého chování, už ti tak něbudě,
jak bylo u mámy; Aj masare, masaríčku,
nenakládej na d-ku, co naložíš na d-ku, kup
si za to jalovečku, z ialovečky bude masa
a z d-ky spadne krása. Sš. P. 225., 252.,
347., 470., 627. D-ky rovně s pacholíky dědí,
kdež se statek dětem zapisuje; O d-čky zápis
dskami poručník na statek její přijal-liby.
Vz Zř. zem. Jir. E. 19., F. 17. Cf. Dcera.
D. let nemající; d. sirotci. Vz Zř. zem. I.
54., 68.; 64., Cor. jar. 408.-409. — D. =
služka, na Zlínsku : dívka. Brt. A ta služebná
d. mnoho zlého zkusí, ledajakéhosi kluka
poslouchati musí. Sš. P. 258. Co dělají selce
n. děvečce, když z jara po prvé z trávy
domů se vrátí? Vz Mus. 1853. 483.

Děvečkář, e, m., der Mädchenjäger. Ssk.

Děvečkovati, als Magd dienen. Sak.

Děvečský = děvecký. Rk.

Devel, vle, m. = devla. Slov.

Develenka, y, f. = dívenka. Slov.

Děvenka, y, f. = dívka.

Dever, deveř, lat. levir. 15. stol., Tov.
128., Mkl. Etym. 45., 420. D. ještě v 15.
stol. v půhon. knihách užívané v Cech. a
na Mor. vymřelo, na Slov. žije posud. Šb.
V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. rus. dever,
pol. dziewierz, řec. dang — D. = mužův
bratr. Dch., Plk. Bratr mužův jest deverem
jeho ženy, sestra mužova jest zolvicou jeho
manželky. Slov. Pokr. Pot. II. 260. Žalovala
jedna žena vdova na svého deveře po smrti
muže jejieho, kterak by se v statek její
vpíral; Tehdá d. nadepsaný vdovy řekl.
NB. Tč. 192. (196.). Kunka vdova pohoní
d-ře svého z Pečna, že jest jí slíbil za je-
jího muže Př. za 50 kop. Půh. II. 102. (157.,
394.). Tehdy Vilém d. její odkázal jí 11 kop
gr. věna jejího na Havlovi. Arch. I. 172.
Deveř nevěstě přítel z obyčeje. Č. M. 398.
Devěř jejie neprávě ji miluje. Pass. 285..