Děvna, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Děvobijce, e, m., der Mädchenmörder.
Šm.

Děvocký = dívčí, panenský, Mädchen-.
Slov. Ženský a d. fortel. Sl. let. I. 301.

Děvočíhař, e, m. = po děvách pohlíže-
jící, ein Mädchenjäger. Vký.

Devočka = děvečka. Slov. Ssk.

Devoja, e, f. = devojka. Ssk.

Devojka, y, f, = děva, děvče, panna,
die Jungfrau, das Mädchen. Slov. Marienka
dospela v šumnú d-ku a Martinko v dospe-
lého mladona. Phld. III. 439.

Děvojna, y, f. = devojka. Dbš. Sl. pov.
III. 24., Němc. VII. 326., Phld. III. 3. 256.,
Dal. 55. Lotrové unesli d-nu, puellam. Bj.
Vz Děvojný.

Děvojný. Jest ještě d-ná. Slov. Phld. III.
3. 256., Dbš. Sl. pov. III. 25. D. sestra,
ježto nenie za muž vdaná. BO. D. věk. BO.

Děvojství, n. = děvojstvo, panenství, vir-
ginitas. BO., Sv. ruk. 62., Sv. Mař. v. 339.

Děvojstvo = děvojství. Krist. 5. a., Kvř.
28:, Sv. ruk. 155. Jeho sestře d. otjal. Bj.
Z očí vynětí, z d-stva odjetí, z lesa poru-
báme jeden, trój póhon. Kn. rož. čl. 183.,
225., Kn. drn. 129., Arch. I. 472. Za Výb.
L přidej: 392.

Devoluce, e, f., lat. = nápad práva ně-
jakého. Vz S. N.

Devon, u, m., der Devon. Vz Krč. G.
482., 488., 490., 491., Stč. Zem. 691.

Děvonásilník, a, m., der Jungferschän-
der. Šm., Loos.

Devonský, devonisch. D. útvar, KP. III.
42., Bř. N. 258., Krč. G. 213., 473., břid-
lice. Sl. les. Cf. S. N.

Devorec, rce, m. Sdl. Hr. IV. 234.

Děvosnub, a, m. = snoubce, procus. Sv.
ruk. 315. b. V MV. nepravá glossa. Pa.

Devotý Jos. Frant, nar. 1780., kněz a
spisov. Vz Jg. H. 1. 2. v. 545., Šb. D. ř.
235.

Děvství. Hr. ruk. 177. 1). poskvrniti. Hr
ruk. 183.

Děvstvo, a, h., vz Děvství. Svému děv-
stvu neuškodíš. Hr. ruk. 359.

Děvucha. Také na Mor. a ve Slez. Šd.,
Škd., Tč., Brt. D. — D. = vyrostlé děvče.
To už je d., už není dívča. Ostrav. Tč. Neni
mi lito zlatých pereček, že sem jich roz-
pusćil, ale je mně lito švarne dzěvuchy, že
sem ji opusćil; Pacholek je lživy jako pes
prašivy, un dzěvuchu svedzě jak muchu na
medzě; Chudobna d. z chudobneho stavu,
bo mě ma macička něda ledakomu; Ně-
přijdu d-cho až jutro; Prošvarny synečku,
čemu to? Prošvarna d-cho to tomu, žes
dala hubičky jinšemu; U starej roby jsou
zimné nohy jako led a u d-chy sladké hu-
běnky jako med. Sš. P. 245., 307., 360.,
405., 592. Každá d. je pleťucha; Vajce a d.
na brzě zapáchá. Slez. Tč.

Děvula, vz Děvucha.

Děvule, e, f., os. jm. Pal. Rdh. 120.

Děvulenka, děvulienka, y, f. = děvčátko,
dívka. Ach, tvoje oči, d-lienka, tak milo
hrejú otroka. Vaj. Tatr. a m. 97. (95.). D-ka
moja, čože za krivdu máš, keď mi v čiernej

zemi odpočinku nedáš? Sl. ps. 127., Sl. sp.
83.

Děvuša, e, f. = děvušica. Slez. Šd.

Děvušenka, y, f. = děvucha. Ssk.

Děvušica, e, f. = děvčica, zdrobn. dě-
vucha. Slez. Šd.

Děvušin, a, o = dívčin, dem Mädchen
gehörig. Mor. a slez. Šd., Tč.

Děvušiti, il, ení = hráti si na děvuchu,
za mužskými pohlížeti, milkovati se. Mor.
Škd.

Děvuška, y, f. = děvušica. Slez. Šd.
Mor. Šd., Knrz., Kká. Td. 333. Vz Děvucha.

Dexiografický = od levé ruky k pravé
psaný. S. N.

Dextrin, u, m. = škrobovina, das Dex-
trin. Vz Šfk. 555., Šfk. Poč. 516., Schd. I.
399., Kram. Slov. 89., Slov. zdrav.

Dextrinárna, y, f. = továrna na dextrin.
Zpr. arch. VIII. 87.

Dextrinový. D. cukr. Kram. Slov. 90.

Dextrosa, y, f. = glykosa, cukr hroznový.
Slov. zdrav., Sfk. Poč. 511.

Deym, vz Dejm.

Deymek, vz Dejmek.

Deymičovský, dvůr u Dobříše.

Dezentér, a, m., z deserteur. Slez. a mor.
Tč. Dyž sem já šel kole mléna, chetili mě
d-ra. Sš. P. 570.

Dezentyrovati, desertiren. Slez. Tč.

Dež = když. Mor. Brt. Maměnka s tatín-
kem plakale, d. mě na tó vojno chetale.
Sš. P. 577.

Déža, e, f., eine Tonne; dížka dojicí.
Slov. Bern.

Deždíček, čku, m. = deštíček. Slov.
Bern.

Deždík, u, m. = deštík. Slov. Bern.

Dežďový = dešťový. Slov. Bern.

Déždž = déšť. Mkl. Etym. 55. Slov. Bern.

Dežerice, dle Budějovice, míst. jméno
v Uhřích. Šd.

Déžka, y, f. = malá déža. Slov. Bern.

Dežma. Rb., Btt. Sp. 221., Mkl. Etym. 46.

Dežmár, a, m. = kdo dežmu vybírá, de-
sátník. Slov. Rb., Rr. Sb., Ssk.

Dežmárský = dežmovnický. Slov. Bern.

Dežmárství, n. = dežmovnictví. Slov.
Bern.

Dežmování, n., die Zahlung des Zehenten.
Bern.

Dežmovati = desátek odváděti. Slov.
Rb., Koll. III. 88., Ssk. — D. = promrhati,
verschwenden, nach und nach nehmen oder
stehlen. Slov. Ssk.

Dežmovka, y, f. = dežmování. Slov.
Bern.

Dežmovní = dežmový. Slov. Bern.

Dežmovnický, Zehentner-. Slov. Bern.

Dežmovnictví, n., das Zehentamt. Slov.
Bern.

Dežmovník, a, m,, der Zehentgeber. Slov.
Ssk.

Dežmový, Zehent-. Slov. Ssk.

Dežna, y, f., míst. jm. v Uhřích Šd.

Dg. = decigram.

Dgelo, a, n. = dělo. Slov.

Dgenko, a, n. = dénko. Slov.

Dgera, y, f. = děra, díra. Slov.

Dgeravý = děravý. Slov.