Dikalský, ého, m., samota u Třeboně

Dikast-us, a, m. D. Jiří, děkan, v 17
stol. Vz Jg. H. I. 2. v. 546., Šb. Děj. řečí
2. v. 235, Jir. Ruk. I. 160, Sbn. 904.

Díkčinění. Koll. St. XIV.

Díkčinný, danksagend. Rk.

Dikobraz, histrix. Vz Frč. 386., Schd
II. 417., Brm. I. 434 , S. N.

Dikobrazovitý. D-tí, aculeata. Brm. I
423.

Díkoreč, i, f., die Danksagung. Slov. Ssk

Díkosvátek, tku, m. D-kňm platnosť
nebude, solemniis valor non erit. Koll. St.
395.

Diktat, u, m., z lat. dictatum, co dle
předříkání napsáno. S. N.

Diktator. Vz S. N.

Diktatura, Vz S. N

Díků činění, die Danksagung. Rk.

Díků plný, dankvoll. Rk.

Díků řečení, die Dankrede. Rk.

Diký = divoký. Slov. Ssk., Šm.

Dikyan, u, m. Vz Šfk. Poč. 395.

Díl = částka, oddělení. V MV. nepRavá
glossa. Pa. Strsl. delt. Vz Mkl. Etyrn. 45.
Několikátý d., quoter Theil, Nz., katastralní,
die Katastralsektion. Sl. les. Bude to ve
čtyři díly dosť. Us. Vk. Díly trámu: vnitřní,
podporový, hlavní. Šln. II. 21., 29. Dieľs
mi zaplatil. NB. Tč. 42. A jich diel jest
mezi svatými. Št. Kn. š. 24. Oni jsou do
dílu (dělí se o výdělek). Us. — D. = podíl.
O dílech synů, bratří, o dílech od mrtvých
na živé přišlých atd. vz Jir. Zem. zř. F. 27.,
29., 30., R. 2., H. 18, K. 2., 3, 5., Cor. jur.

IV. 3. 409. Povinný d. Vz S. N. Nedal mu
(synu) ješče dílu. Kn. rož. 52. Ale také dílu
svého v tom statku jí náležejícího se zba-
vuje. Kol. 47. To dietě chcem na diel při-
jíti ; Každý z nich 5 hř. vzal na svůj díl.
NB. Tč. 12., 62., 137. D. míti s pokrytci,
v krádeži. Kom. Johanec jměl jest ve všem
diel; On s nimi jměl diel; Dali jim d. v těch
lúpežiech. Pč. 3., 4., 35. Měštěnín může svému
synu dáti, co chce, za jeho díl. Sob. 84.
To zbožie ješče nebylo spraveno a osvobo-
zeno na všem anebo na diele. 1477. Což se
mně na díle dostalo. Půh. I. 244. (369.).
A její dílu nechce jí dáti. lb. II. 41. Kdo
chce míti d. s nebeskými dědici. Št. Kn. š.
57. Když cizoložňata budú s nimi diel mieti.
Ib. 92. O dílech vz také Vš. 462. Pro svůj
díl to rád vidím germ. m.: Pokud se mne
týká, co na mně záleží, co na mně jest, to
rád vidím; mně se to líbí; já to chválím;
jať to chválím; mně alespoň se to líbí a p.
Brs. 2. v. 101. — Dílem atd. Já na svůj d.
rád jím tohle (co se mne dotýče). Us. Alžběta
na díle statek svuoj poručila kšaftem takto.
Dač. 117. Větším dílem přijde zítra (= nej-
spíše, asi). Na Plaště. BPk. JM. zřízení
zemská na díle spolu s stavem panským atd.
napRaviti ráčil. Zř. F. I. A. III. Pakli bychom
se tak nechovali buď na všem, buď na díle.
Zř. F. I. Těch 22 mar. gr. na díle mi ne-
zaplatil. Půh. I. 248. Aby svým dílem boží
službu ozdobila. Št. Kn. š. 106. Což jsem
na díle sám spatřil, na díle od jiných slyšel.

V. — D. Díly, polní jm. Brt.

Dilatace, e, f., z lat. = rozšiřování. Vz
Slov. zdrav., S. N.

Dílce (Dílče, Dílec), Dieletz, ves u Ji-
čína. Vz Blk. Kfsk. 536., 778.

Dílcový, Theil-. D. dům = jehož jedno-
tlivé díly patří Rozličným vlastníkům, das
Theilhaus. Dch., Pdl.

Dílče, vz Dílce. — D., ves v Plzeňsku
Blk. Kfsk. 338.

Dílčí list, das Theillibell, Theilungsinstru-
ment, cedale, J. tr., osnova, ustanovení, Šmb.
S. II. 74., 75., výkaz, der Vertheilungsaus-
weis. Sl. les. Chci naň dovésti dílčím listem;
Na ten list se táhnu dílčí, kterak sú nás
přátelé rozdělili. Půh. I. 435., 279., 248., II.
441. — D., ího, m. = dělič. Jí dílčí nalezli,
že jí měl dáti; Dílčí ti, kteří statek mezi
otcem a dětmi dělili; Na to zboží mají d.
jeti a podlé dílčího listu mají to ohledati a
což dílčí podlé tohoto dílčího listu rozkáží,
mají na tom obě straně dosti míti. Puh. I.
366., II. 575.

Dílec. Nz. Dělení na dílce; dílce pozemků;
stavební d. Dch. D. lesa. Sl. les. — D., vz
Dílce.

Dílečný, Parcellirungs-. D. návrh (Plan).
Dch.
Dílek, lku, m. = malý díl. Vz Díl.
Dílem, vz Díl.

Dilenka, y, f., dillenia, Ross-, Rosen-
apfel. Šm.

Dilettant = kdo mimo své hlavní po-
volání něco ku př. hudbu pouze ku své zá-
bavě provozuje, neobíraje se tím výhradně.
Mlt, S. N.
Dilettantství, n. Dk. P. 188.
Dílina (dielina), y, f., der Eintheilungs-
grund. Slov. Ssk.

Dílky, obecní role jednotlivcům rozdě-
lené. Tč.

Dillinger, gra, m. D. Tom. 1689. Vz Jg.
H. 1. 2. v. 546., Jir. Ruk. I. 161.

Dílna. Vz S. N. Prostor dílny; d. stroj-
nická (strojírna); život, osoby, řád, činnosť
v dílnách. Šp. Každý při své dílné dělá
s svými pilně. Koll. Zp. I. 38. D. římská.
Vz Vlšk. 78., 92., 150., 269. — D. sochařská
= souhvězdí. Stč. Zem. 25.

Dílně = pracně, mühevoll. Statky dílně
vyrobené. Kaizl 33., 123.

Dílník = dělník, nádenník. Na Ostrav.
Tč.

Dílnosta, y, f., der Werkmeister. Slov.
Ssk.

Dílnotvárný = různotvárný, verschieden-
irtig. Nz.

Dílný = díl beroucí. Měj přátely, jaké
chce, chudé nebo bohaté, když jsou dielní,
nemóž než na krále takové zbožie každé
nezapsané připadnúti. Vš. Jir. 25. Ten statek
nebyl nikdy dílen po otcově smrti až do
těchto časů. NB. Tč. 161. D. syn = kterému
otec díl statku vykázal, aby na něm samo-
statným hospodářem byl; dílní bratři jsou
ti, kteří po smrti otcové ve statek se roz-
dělili, tak že každý samostatně hospodařil.
Bdl. (v Kn. rož. 114.). Ukázal panošemi, že
jest dílen; A ti dějí, že jest jim svědomo,
že jest dílen; D. bratr. Půh. I. 208., 244. —
čeho. Děd, jsa vnuka svého dielen, nemóž



	46

	Dikalský, ého, m., samota u Třeboně Dikast-us, a, m. D. Jiří, děkan, v 17 stol. Vz Jg. H. I. 2. v. 546., Šb. Děj. řečí 2. v. 235, Jir. Ruk. I. 160, Sbn. 904. Díkčinění. Koll. St. XIV. Díkčinný, danksagend. Rk. Dikobraz, histrix. Vz Frč. 386., Schd II. 417., Brm. I. 434 , S. N. Dikobrazovitý. D-tí, aculeata. Brm. I 423. Díkoreč, i, f., die Danksagung. Slov. Ssk Díkosvátek, tku, m. D-kňm platnosť nebude, solemniis valor non erit. Koll. St. 395. Diktat, u, m., z lat. dictatum, co dle předříkání napsáno. S. N. Diktator. Vz S. N. Diktatura, Vz S. N Díků činění, die Danksagung. Rk. Díků plný, dankvoll. Rk. Díků řečení, die Dankrede. Rk. Diký = divoký. Slov. Ssk., Šm. Dikyan, u, m. Vz Šfk. Poč. 395. Díl = částka, oddělení. V MV. nepRavá glossa. Pa. Strsl. delt. Vz Mkl. Etyrn. 45. Několikátý d., quoter Theil, Nz., katastralní, die Katastralsektion. Sl. les. Bude to ve čtyři díly dosť. Us. Vk. Díly trámu: vnitřní, podporový, hlavní. Šln. II. 21., 29. Dieľs mi zaplatil. NB. Tč. 42. A jich diel jest mezi svatými. Št. Kn. š. 24. Oni jsou do dílu (dělí se o výdělek). Us. — D. = podíl. O dílech synů, bratří, o dílech od mrtvých na živé přišlých atd. vz Jir. Zem. zř. F. 27., 29., 30., R. 2., H. 18, K. 2., 3, 5., Cor. jur. IV. 3. 409. Povinný d. Vz S. N. Nedal mu (synu) ješče dílu. Kn. rož. 52. Ale také dílu svého v tom statku jí náležejícího se zba- vuje. Kol. 47. To dietě chcem na diel při- jíti ; Každý z nich 5 hř. vzal na svůj díl. NB. Tč. 12., 62., 137. D. míti s pokrytci, v krádeži. Kom. Johanec jměl jest ve všem diel; On s nimi jměl diel; Dali jim d. v těch lúpežiech. Pč. 3., 4., 35. Měštěnín může svému synu dáti, co chce, za jeho díl. Sob. 84. To zbožie ješče nebylo spraveno a osvobo- zeno na všem anebo na diele. 1477. Což se mně na díle dostalo. Půh. I. 244. (369.). A její dílu nechce jí dáti. lb. II. 41. Kdo chce míti d. s nebeskými dědici. Št. Kn. š. 57. Když cizoložňata budú s nimi diel mieti. Ib. 92. O dílech vz také Vš. 462. Pro svůj díl to rád vidím germ. m.: Pokud se mne týká, co na mně záleží, co na mně jest, to rád vidím; mně se to líbí; já to chválím; jať to chválím; mně alespoň se to líbí a p. Brs. 2. v. 101. — Dílem atd. Já na svůj d. rád jím tohle (co se mne dotýče). Us. Alžběta na díle statek svuoj poručila kšaftem takto. Dač. 117. Větším dílem přijde zítra (= nej- spíše, asi). Na Plaště. BPk. JM. zřízení zemská na díle spolu s stavem panským atd. napRaviti ráčil. Zř. F. I. A. III. Pakli bychom se tak nechovali buď na všem, buď na díle. Zř. F. I. Těch 22 mar. gr. na díle mi ne- zaplatil. Půh. I. 248. Aby svým dílem boží službu ozdobila. Št. Kn. š. 106. Což jsem na díle sám spatřil, na díle od jiných slyšel. V. — D. Díly, polní jm. Brt.	Dilatace, e, f., z lat. = rozšiřování. Vz Slov. zdrav., S. N. Dílce (Dílče, Dílec), Dieletz, ves u Ji- čína. Vz Blk. Kfsk. 536., 778. Dílcový, Theil-. D. dům = jehož jedno- tlivé díly patří Rozličným vlastníkům, das Theilhaus. Dch., Pdl. Dílče, vz Dílce. — D., ves v Plzeňsku Blk. Kfsk. 338. Dílčí list, das Theillibell, Theilungsinstru- ment, cedale, J. tr., osnova, ustanovení, Šmb. S. II. 74., 75., výkaz, der Vertheilungsaus- weis. Sl. les. Chci naň dovésti dílčím listem; Na ten list se táhnu dílčí, kterak sú nás přátelé rozdělili. Půh. I. 435., 279., 248., II. 441. — D., ího, m. = dělič. Jí dílčí nalezli, že jí měl dáti; Dílčí ti, kteří statek mezi otcem a dětmi dělili; Na to zboží mají d. jeti a podlé dílčího listu mají to ohledati a což dílčí podlé tohoto dílčího listu rozkáží, mají na tom obě straně dosti míti. Puh. I. 366., II. 575. Dílec. Nz. Dělení na dílce; dílce pozemků; stavební d. Dch. D. lesa. Sl. les. — D., vz Dílce. Dílečný, Parcellirungs-. D. návrh (Plan). Dch. Dílek, lku, m. = malý díl. Vz Díl. Dílem, vz Díl. Dilenka, y, f., dillenia, Ross-, Rosen- apfel. Šm. Dilettant = kdo mimo své hlavní po- volání něco ku př. hudbu pouze ku své zá- bavě provozuje, neobíraje se tím výhradně. Mlt, S. N. Dilettantství, n. Dk. P. 188. Dílina (dielina), y, f., der Eintheilungs- grund. Slov. Ssk. Dílky, obecní role jednotlivcům rozdě- lené. Tč. Dillinger, gra, m. D. Tom. 1689. Vz Jg. H. 1. 2. v. 546., Jir. Ruk. I. 161. Dílna. Vz S. N. Prostor dílny; d. stroj- nická (strojírna); život, osoby, řád, činnosť v dílnách. Šp. Každý při své dílné dělá s svými pilně. Koll. Zp. I. 38. D. římská. Vz Vlšk. 78., 92., 150., 269. — D. sochařská = souhvězdí. Stč. Zem. 25. Dílně = pracně, mühevoll. Statky dílně vyrobené. Kaizl 33., 123. Dílník = dělník, nádenník. Na Ostrav. Tč. Dílnosta, y, f., der Werkmeister. Slov. Ssk. Dílnotvárný = různotvárný, verschieden- irtig. Nz. Dílný = díl beroucí. Měj přátely, jaké chce, chudé nebo bohaté, když jsou dielní, nemóž než na krále takové zbožie každé nezapsané připadnúti. Vš. Jir. 25. Ten statek nebyl nikdy dílen po otcově smrti až do těchto časů. NB. Tč. 161. D. syn = kterému otec díl statku vykázal, aby na něm samo- statným hospodářem byl; dílní bratři jsou ti, kteří po smrti otcové ve statek se roz- dělili, tak že každý samostatně hospodařil. Bdl. (v Kn. rož. 114.). Ukázal panošemi, že jest dílen; A ti dějí, že jest jim svědomo, že jest dílen; D. bratr. Půh. I. 208., 244. — čeho. Děd, jsa vnuka svého dielen, nemóž